rubriky:

anketa blogu

přihlášení

archiv článků:

galerie

Vánoční zázrak - Kapitola dvacátá třetí

0pt;font-family:"Vladimir Script"; mso-bidi-font-family:DokChampa">)

Pokoj, do kterého mě Rick odvedl, byl velký. Vévodila mu veliká postel s tenkými nebesy, která připomínala motýlí křídla. Byla tak hebká a připadalo mi, že kdybych se jich dotkla, rozpadly by se. U paty postele stála velká dřevěná truhla, na které ležely světle modré šaty až na zem. Obyčejné, takové ty středověké. Každé okno bylo překryto slabými závěsy, které do pokoje pouštěly světlo. Uprostřed pokoje stála nádherně vyřezávaná pohovka se spoustou vlnek a s pohodlným květinovým polstrováním a vedle ní dvě křesílka. Mezi nimi nízký vyřezávaný stolek, na kterém ležel tác s konvicí a šálkem a nějakými sušenkami. Čaj v konvici byl ještě horký.

Zvědavě jsem přešla k oknu, abych se podívala, co venku uvidím, ale ve výhledu mi bránil strom, viděla jsem jen oblohu a vrcholky skal, ve kterých byla louka ukrytá. Kolem mého okna proletěl havran. Když letěl kolem mě, obrátil na mě své oči. Z jeho pohledu jsem se otřásla.

"Přichází královna,"ozvalo se ode dveří. Polekaně jsem se otočila zády k oknu, abych viděla, kdo to do mého pokoje vešel a uviděla Abea. Asi minutu po tom, co to řekl, se za jeho ramenem objevila královna a věnovala mi vlídný úsměv.

"Můžete odejít,"řekla tichým hlasem. Abe se na ni zamračil, ale uklonil se a vyrazil pryč z mého pokoje. Královna na mě obrátila modré oči a pokynula k pohovce. Sama se posadila do křesla.

"Kde to jsem?"zeptala jsem se jí.

"Ty to nevíš, dítě?"zeptala se tichým hlasem. Zavrtěla jsem hlavou. Vstala z pohovky a přešla k oknu, aby se z něj mohla podívat ven a povzdechla si. "Tohle je Sluneční údolí. Je to svatyně pro všechny tvory dobra, které náš svět má."

"A co tady dělám?"zeptala jsem se. Udiveně se na mě podívala.

"To bys mi měla povědět spíš ty, nemyslíš?"zeptala se.

"Já vlastně nevím, jak jsem se sem dostala,"přiznala jsem jí. "Probudila jsem se na jedné mýtině a chtěla jsem se dostat pryč, ale les mě nechtěl pustit. Až když jsem se dostala k vám, tak povolil. A když jsem chtěla vejít, tak mě někdo málem sestřelil šípem." Ona se potichu zasmála.

"To musel být Zale. Ten vždycky dřív střílí, než myslí,"řekla královna s úsměvem.

"To je váš kapitán?"

"Ne, kapitán je Aure. Ten by tě zajal a okamžitě by tě odvedl za mnou a apeloval by na mě, abych tě strčila do kobky, abys nemohla dát své paní vědět,"řekla královna. Polekaně jsem se na ní podívala. "Ale ty nejsi špeh, dítě, vidím ti to na očích. Ani nejsi zdejší."

"Nejsem,"přitakala jsem.

"Možná jsi ty ta cizinka, která nás zachrání od moci Temné víly,"zamumlala si spíše pro sebe, než pro mě a pozorně si mě prohlédla. Přikrčila jsem se. "Třeba ty zachráníš naše lidi."

"Nejsem žádný zachránce, vaše Veličenstvo,"pověděla jsem jí.

"To není pravda, dítě,"oznámila mi. Podívala se na šaty. "Oblékni si je. Aure tě odvede na cvičiště. Vyzkouší tvé dovednosti s mečem a lukem a šípy." Zůstala jsem na ní překvapeně zírat. Meč? Luk a šípy? No pane jo.

"Ale já to neumím,"prozradila jsem jí zostuzeně. Pohlédla jsem do země.

"To nevadí, dítě, to se naučíš,"oznámila mi. "Poté až tě to naučíme, budeš naší bojovnicí proti Temné víle. A porazíš ji. Osvobodíš naši zemi."

"Počkejte, královno, já nejsem bojovnice. Sotva umím dát ránu. Nemám na to, zachránit vaši zemi,"řekla jsem jí.

"To ne, ale můžeš zachránit mého krále,"pověděla mi. Překvapeně jsem se na ní podívala a odolala nutkání zeptat se, kdo vlastně její král je. Předpokládala jsem, že to bude Frank, když je tu všechno tak nějak propojené, ale byla i šance, že to bude můj otec. Přece jenom je možné, že tu někde pobíhá i Jack a něco mi říká, že v téhle pohádkové zemi neexistují rozvody.

V jejích očích jsem viděla tolik čisté bolesti, kterou jsem nikdy předtím neviděla. Za celých sedmnáct let jsem nikdy nespatřila to, co cítila teď. Musela jsem jí pomoct. Netušila jsem jak, bych mohla, ale musela jsem.

"Udělám, co bude v mých silách, vaše Veličenstvo,"řekla jsem a uklonila se jí.

"Děkuji,"řekla královna. Otočila se, aby mohla pokoj opustit, ale poté se zastavila a ohlédla se. "Oblékni si ty šaty a posilni se. Aureův výcvik bude velmi těžký." Přikývla jsem.

Nemohla jsem popadnout dech. Nechápala jsem, jak některé ženy mohou jít dobrovolně k armádě, protože jestli se jejich výcvik alespoň trochu podobá tomu, jaký mi dával Abe nebo vlastně Aure, tak to potěš pánbůh.

"Jak chceš našeho krále zachránit, když se ani neumíš ohánět mečem?!"křikl na mě Abe. Polekaně jsem sebou trhla a podívala se na něho.

"Aure, nech ji odpočinout si,"ozval se za ním Rickův hlas. Unaveně jsem padla na zem a zabořila ruce do bláta. "Musíš mu to prominout, má o mého otce strach. Vlastně všichni poddaní. Pojď, vstaň." Unaveně jsem se na něj podívala.

"Nemůžu,"vydechla jsem a pokusila se napnout ruce, ale nedokázala jsem to. Byla jsem tak slabá.

"Dnes už to stačilo,"oznámil Rick Abeovi a za paži mě vytáhl na nohy. Poté mě podepřel, aby mě mohl odvést do paláce. "Připravte horkou vodu,"štěkl na jednu dívku. Ona jen přikývla a rychle zmizela.

"Co se stalo? Proč byl král unesen?"zeptala jsem se.

"Byl jeden z mála, kteří se Temné víly nebáli. S matkou byli velmi silní, ale když otec zmizel, matku to zdrtilo. Potřebujeme krále, abychom královně nevrátili její sílu a ona mohla tu zlou ženu konečně porazit,"odpověděl mi Rick. Teď se mi zdálo pravděpodobnější, že tím králem je Frank.

"Kde ho víla drží?"zeptala jsem se. Střelil po mě rychlým pohledem.

"Naši zvědi se to snaží zjistit,"prozradil mi. Došli jsme až ke dveřím mého pokoje. Jeden ze strážných otevřel dveře. "Teď se odpočiň. Ráno už třeba budeme něco vědět."

"Děkuji, vaše Výsosti,"řekla jsem s úsměvem a unaveně se na něj usmála. Úsměv mi oplatil. Otočil se, aby odešel. Když jsem osaměla, chtěla jsem zalézt do postele, ale z druhých dveří vykoukla ta dívka, které Rick poručil, aby mi připravila koupel a zavolala si mě k sobě.

Pravděpodobně bych v té teplé vodě usnula, kdyby na mě dívka nemluvila. Nakonec mi ještě učesala vlasy a uložila mě do postele. Připadala jsem si jako královna. Usínala jsem s myšlenkami, že až se probudím, budu konečně doma a tenhle sen skončí.

Kapitola dvacátá čtvrtá                                     Rozcestník                                    Kapitola dvacátá druhá

Zpět na hlavní stranu blogu