rubriky:

anketa blogu

přihlášení

archiv článků:

galerie

Vánoční zázrak - Kapitola dvacátá druhá

0pt;font-family:"Times New Roman","serif";mso-bidi-font-family: DokChampa">ětě)

Slyšela jsem tichý hravý zpěv ptáků, který se rozléhal všude kolem mě. Hlasy ptáků jsem nikdy rozeznávat neuměla, ale poznala jsem, že jich je tu víc druhů. Bylo to doopravdy kouzelné.

Otočila jsem se na bok. Na tváři mě něco zašimralo, proto jsem otevřela oči, abych zjistila, co to bylo, a spatřila zelenou živou trávu, která se něžně vlnila ve větru. Překvapeně jsem zamrkala. Byla jsem vzhůru, to jsem věděla, ale měla jsem ležet vedle Ricka v mé posteli a ne v nějakém lese.

Vyskočila jsem na nohy a prohlédla si své tělo, aby zjistila, co mám na sobě. Pyžamo. Na nohách jsem neměla nic. Tráva mě šimrala na chodidlech a byla měkká.

Rozhlédla jsem se kolem sebe, abych zjistila, jak les kolem mě vypadá. Nepřipadal mi ničím zvláštní, ale zároveň z něj vyzařovalo takové kouzlo, které jsem neuměla pojmenovat. Cítila jsem sílu, která jím pulzovala, a která z něj sálala. Trochu se mi roztřásla kolena.

Rozeběhla jsem se do lesa, abych našla cestu do města, ale čím hlouběji jsem běžela lesem, cítila jsem nebezpečí, které mě donutilo zastavit a podívat se okolo sebe. Les byl temnější a zdál se mi zlejší, proto jsem se pokusila otočit se a vrátit se stejnou cestou, jakou jsem přišla, ale žádná cesta tam nebyla. Byly tam jenom vysoké stromy. Strach ve mně narůstal.

Pokusila jsem se proplést se mezi stromy, abych se vrátila na tu mýtinu, na které jsem se probudila, ale kdykoliv jsem se sklonila, abych podešla jednu větev stromu, nečekaně jsem narazila do stromu jiného, který se tam neočekávaně objevil. Jednou jsem dokonce narazila obličejem, z čehož jsem se vzpamatovávala dalších pár minut.

Už jsem neslyšela zpěv ptáků, tráva nebyla tak laskavá, a les se nade mnou nevlídně tyčil a vysmíval se mi. Strachy jsem se třásla.

Moje možnosti byly značně omezené. Buď jsem se musela dál prodírat tím temným lesem zpátky na tu mýtinu, ale to bude velmi náročné a je velká pravděpodobnost, že se přitom zraním. Další možností je vydat se tou cestou, která se mi sama nabízí, ale v tom je doslova cítit, že to má nějaký háček. Mohla jsem zkusit jít i doleva nebo doprava, ale obě cesty vypadaly velmi nebezpečně.

Obrátila jsem se čelem k té volné cestě, která si mě zvala a zamračila se. Pokud půjdu tudy, někam se dostanu, napadlo mě. Podívala jsem se přes rameno na tu cestu, kterou jsem přišla. Bylo to marné, tamtudy se odtud nedostanu. Střelila jsem pohledem po cestě po mé pravici a také jsem ji zavrhla. Vydala jsem se do lesa nalevo.

Cesta byla krkolomná, jako ta, kterou jsem se pokoušela dostat na mýtinu, ale naší malou bitvu jsem vyhrávala já. Neuměla jsem si to vysvětlit, ale čím více jsem se lesem prodírala, tak les povoloval, až jsem nakonec se zakrvácenýma rukama odhrnula závěs dlouhých lián visících přes kamenný kruh uprostřed vysoké skály a za ním jsem nalezla velkou louku.

Louku plnou všelijakých kvítků, některé jsem nikdy neviděla, obývala samá zvláštní stvoření, která jsem neznala. Bylo to všechno: brouci, hlodavci, ptáci, ale i větší zvířata. Byla jsem ohromená. Okouzlená. Omámená.

Chtěla jsem na louku skrz kamenný kruh vejít, ale než jsem to udělala, přistál mi u nohou šíp. Vyděšeně jsem vyjekla a rychle uskočila, až jsem se zřítila z kamene, na kterém jsem stála a dopadla přímo na zadek. Vykřikla jsem bolestí.

"No to se ti povedlo,"ozval se káravý ženský hlas. "Co když je to ona?"

"To nemůže být ona,"odpověděl jí mužský hlas. Začala jsem se škrábat na nohy, ale píchlo mě v zádech, proto jsem znehybněla a opatrně se posadila.

"Podle mě to je ona,"ozval se hlas jiného muže.

"Odvedeme ji za královnou. Ona bude vědět, co s ní máme dělat,"rozhodl nakonec nový mužský hlas. Někdo vyšel zpoza toho závěsu lián a upřel na mě své chladné oči. V první chvíli se mi zdálo, že blázním, ale nakonec jsem uznala, že mám pravdu. Tyčil se nade mnou Abe.

"Abe?"

"Co prosím?"zeptal se. Nepoznával mě, věděla jsem to jistě. Seskočil z kamene a přešel ke mně, aby mě mohl popadnout za paži a vytáhnout na nohy. Zkřivila jsem tvář bolestí. "Jsi zraněná?"

"Jenom mě trochu bolí zadek, ale to bude z toho, že jsem sletěla z toho kamene,"odpověděla jsem mu kousavě. V druhé ruce svíral luk a na zádech měl toulec se šípy. Střelil po mě pohledem.

"Odvedu tě za naší královnou,"oznámil mi. Došlo mi, že tohle není Abe. Moje podvědomí jen vzalo jeho tvář a dalo jí tomuhle nerudnému, chladnému strážci. Můj sen s realitou neměl nic společného.

Abe nebo kdo to vlastně byl, mě vedl přes celou louku, na které se zatím začali objevovat zvědavci, který vycházeli zpoza stromů nebo ze skal okolo celé louky. Snažili se zjistit, kdo jsem a co tu pohledávám. Všichni mě sledovali nepřátelským nebo vyděšeným pohledem. Střelila jsem pohledem po Abeovi.

"Jak dlouho ke královně půjdeme?"zeptala jsem se.

"Její palác je za tou skálou,"odpověděl a ukázal na protější horu kamenů. Přesně uprostřed tekl vodopád, který tvořil veliké jezero. "Nepočítej, že ti naše paní projeví milost. Jsi jenom další špeh."

"Čí špeh?"zeptala jsem se. Střelil po mě pohledem, ale neodpověděl. Došli jsme až ke kamennému mostu bez zábradlí, který byl tak tenký, že jsem se bála, abych nespadla do vody. Zastavila jsem se, ale Abe mě strhnul k sobě a prudce do mě strčil, že jsem upadla na kameny.

"Zvedni se,"poručil mi. Rychle jsem se vyškrábala na nohy a pokračovala v cestě.

Když jsme se dostali k vodopádu, zastavila jsem se a počkala, co bude dál, ale Abe do mě strčil a já zase zakopla o vlastní nohy. Tentokrát jsem si odřela obě ruce.

"Můžeš toho nechat!"křikla jsem po něm naštvaně. Věnoval mi naštvaný výraz. Jeho ruka sevřela luk pevněji. Nasucho jsem polkla.

"Dejte si pohov, kapitáne,"ozval se za mnou jiný známý hlas. Rickův. Otočila jsem se na něj, abych zjistila, jestli mě i on nepoznává.

"Jistě, vaše Výsosti,"řekl Abe a uklonil se. Vaše Výsosti? Přejela jsem Ricka pohledem a zjistila jsem, že je oblečený do zeleného kabátu, hnědých kalhot, má na sobě vysoké pevné boty. Vypadal dost dobře, i když jako idiot.

"Dál už ji odvedu sám. Zajistěte, aby se k našemu úkrytu už nikdo nedostal, poté přijďte do paláce,"poručil mu Rick vlídným hlasem a pohlédl na mě. Poklonil se a pokynul mi rukou, abych pokračovala v cestě po mostě.

Za pár minut jsme s Rickem vyšli z tunelu a ocitli jsme se na nádvoří velkého kouzelného paláce. Připomínal mi některý z těch paláců z pohádek od Disneyho, ale zároveň byl úplně jiný. Byla jsem ohromená.

"Pojď,"řekl mi Rick a odvedl mě do haly paláce, která byla bílá, prostorná a vysoká. Na zdech nevisely obrazy ani nic podobného, ale jenom několik pochodní. Do druhého patra vedli vysoké schody. Rick mě ale odvedl do postranního sálu, kde na trůně seděla královna.

"Přistupte,"řekla unaveným hlasem. Rick mě odvedl až před ní, kde si klekl. Rychle jsem ho napodobila. "Vstaňte." Rick mě rychle vytáhl na nohy a pohlédl do tváře královny. "Kdopak to je?"

"Našli ji ochomýtat se kolem našich hradeb, matko,"oznámil Rick vážným tónem. "Kapitán ji podezřívá, že je to její další špeh."

"Ukaž mi oči, dítě,"řekl královna vlídným hlasem. Zvedla jsem tvář, abych se mohla podívat na tu nádhernou ženu přede mnou. Na mou matku. Nepoznávala mě. Sevřelo se mi z toho srdce. "Nevypadá jako špeh."

"Může být,"řekl Rick. Královna pomalu sešla pár schodů, aby se mohla ocitnout těsně u nás. Prohlédla si mě.

Bylo zvláštní mámu zase vidět s dlouhými vlasy. Byla pravda, nikdy je neměla tak dlouhé, že by si musela udělat velký drdol a ještě jí zbytek sahal pod zadek, ale i tak se mi vrátily vzpomínky na dobu, kdy ještě žila s ním otcem. Byla jsem ráda, že už s ním není.

"Není to špeh,"rozhodla královna pevným hlasem. Podívala se na Ricka. "Odveď ji do komnaty." Přešla ke svému trůnu, aby se na něj mohla unaveně posadit, poté se podívala na mužíka ve tmavě zeleném kabátku a rozkázala: "Přineste jí čisté šaty a dejte jí jíst a pít." Muž se uklonil a zmizel ve dveřích. Mě Rick vzal za paži a odvedl mě pryč.

Kapitola dvacátá třetí                                     Rozcestník                                    Kapitola dvacátá první

Zpět na hlavní stranu blogu