Vánoční zázrak - Kapitola dvacátá čtvrtá

Kapitola dvacátá čtvrtá

            Středa 23. 12. 5009 (23. 12. 2009 v lidském světě)

Když jsem ráno otevírala oči, představovala jsem si, jak vedle sebe uvidím Rickovu klidnou tvář.

Jak vedle mě bude v klidu spát, přesně jak usnul, jenže když jsem se probudila, našla jsem vedle sebe jen prázdné místo a ty nebesa. Polekaně jsem se posadila a rozhlédla jsem se kolem sebe. Stále jsem byla ve svém snu. Netušila jsem, jak je to možné.

Dveře pokoje se otevřely. Stála v nich ta dívka, která mě včera ukládala, v rukách nesla tác s nějakým pečivem a číši. Zvedla ke mně oči, a když si všimla, že na ni zírám, usmála se a tác položila, poté se uklonila a rychle zmizela.

Vstala jsem z postele. Byla jsem tak slabá. Podlamovala se mi kolena a k pohovce jsem došla jen tak tak, nakonec jsem na ni vyčerpaně klesla a natáhla ruku k tomu chlebu, abych si mohla kousek utrhnout a sníst ho. V číši byla voda.

Dívka zase vešla, tentokrát v ruce nesla dlouhé hnědé šaty, které nebyly o moc složitější, než ty včerejší, a obyčejné boty. Položila je na křeslo vedle mě a tak hladově pohlédla na zbytek chleba, který stejně nesním. Zvedla jsem k ní oči.

"Chceš ho?"zeptala jsem se zvědavě.

"To nemohu, má paní,"řekla dívka a podívala se do země.

"Je to dárek,"řekla jsem, vzala chleba a dala jí ho do ruky. Překvapeně ke mně zvedla oči. "Nemusíš se bát, je tvůj. Dělej s ním, co uznáš za vhodné."

"Děkuji,"řekla a padla mi k nohám. Překvapeně jsem ustoupila o krok a okamžitě jsem jí začala tahat na nohy a říkat, že to nestojí za řeč. Schovala si chleba do váčku na sukni a pohlédla k mým šatům.

"Žádné lepší jsem nenašla. Švadleny z města ještě neušily nové šaty,"prozradila mi. Ve tváři měla výraz plný strachu, proto jsem se na ní jen usmála.

"To je v pořádku. Stejně je dnes zase ušpiním, pokud budu mít další výcvik s Aurem,"pověděla jsem jí s úsměvem. Posadila jsem se zpátky na pohovku a vrátila se k jídlu. Chleba byl dobrý. Čerstvý. Ale voda mi moc nechutnala.

"Až se oblečete, královna vás chce vidět,"oznámila mi dívka. Jen jsem kývla na srozuměnou a vypila i zbytek vody. "A princ vás vezme na menší obhlídku. Chce vám ukázat, kde našeho krále drží."

"Na čem pojedeme?"zeptala jsem se.

"Na kentaurech,"odpověděla. Kousek chleba mi zaskočil a já se začala dusit. V jejích očích jsem spatřila paniku. Ukázala jsem na prázdnou číši a pohledem ji poprosila o trochu vody. Ona ze záhybů své sukně vytáhla lahev a nalila mi trochu vody. Rychle jsem se napila.

"Na čem jsi říkala?"zeptala jsem se jí znovu.

"Na kentaurech,"zopakovala. Zůstala jsem na ni zírat.

"Počkej, na těch polokoních?"zeptala jsem se, abych se ujistila. Ona se na mě tak podivně podívala, jako bych je urazila. "Já jsem to tak nemyslela, jenom se ujišťuji."

"Pokud vás žádný neslyšel, tak je to v pořádku,"řekla potichu. "Ale už nikdy o nich takhle nemluvte. Jsou to hrdí válečníci. A ti dva, kteří s vámi pojedou, jsou moji přátelé."

"Jistě. Omlouvám se,"řekla jsem s úsměvem. Vstala jsem, abych se mohla převléknout do šatů. Ona mezitím vzala tác, aby ho mohla odnést.

"Kde královnu najdu?"zeptala jsem se ještě předtím, než odešla.

"Kapitán vás za ní odvede,"odpověděla dívka a vyrazila ven. Já jsem se mezitím oblékla do těch šatů a prohlédla se v okně, ale můj odraz byl špatně vidět.

Stála jsem na nádvoří paláce a čekala, než se tu objeví Rick a ti dva kentauři, kteří nás mají odvést na místo určení. Vedle mě stál Abe a tvářil se velmi odměřeně, což mi k němu prostě nešlo. Vždycky se na mě usmíval a byl ke mně milý, ale tenhle muž, ač měl Abeův obličej, byl úplně někdo jiný.

Rick měl jednoduchý plán, který prostě nemohl vyjít. Chtěl spolu s těmi kentaury vyrazit k místu, kde drží krále a přitom se asi budeme modlit, aby nás nikdo nezpozoroval. Představoval si to tak strašně jednoduše, že tím urážel mého bratra.

"Taky máte zásoby,"ozval se najednou nějaký voják a podal mi koženou brašnu. Poté druhou. "Tohle je pro prince. Váš meč a luk a šípy."

"Ehm..."

"Odejděte,"zavelel Abe klidným hlasem. Voják si stoupl do pozoru a poté se otočil, aby mohl odejít. Abe na mě obrátil svou tvář. "Z luku bude střílet Freya."

"Kdo je Freya?"zeptala jsem se.

"To budu asi já,"ozval se za mnou ženský hlas. Otočila jsem se a spatřila, jak se nade mnou tyčí mladá žena, dívka. Nenápadně jsem se podívala na její nohy, místo kterých jsem spatřila kopyta. "Freya. Moc ráda vás poznávám..."

"Viviane,"odpověděla jsem okamžitě. Nemohla jsem se pojmenovat Naomi, protože jméno Naomi je asi velmi neobvyklé na to, abych ho použila v tomto světě. Navíc jim nevěřím. Viviane bylo první jméno, které mě napadlo.

"To je velmi neobvyklé jméno,"řekla Freya zamyšleně. "Lidské."

"Lidské?"zamumlala jsem si.

"Ano. Lidské. Lidé žijí ve městech. My ostatní žijeme v lesích. Sem tam se tu nebo ve městě najde i nějaký čaroděj, ale ti jsou skoro vyhynulí. Může za to jenom ta zlá Temná víla. Řád čarodějů ji totiž hlídal, ale ona se nějakým způsobem dostala na svobodu a teď nás ničí,"prozradila mi vážným hlasem Freya.

"Princ a jeho otec náš pan král jsou jedni z posledních čarodějů. A královna je ta nejsilnější víla že všech,"řekl mi druhý kentaur, který k nám přistoupil. Byl to muž. Poklonil se přede mnou. "Já jsem Doran."

"Viviane,"odpověděla jsem s úsměvem. Podala jsem Freye luk a toulec a pozorně trochu nedůvěřivě jsem si prohlédla její hřbet. Všimla si mého pohledu.

"Nemusíš se bát,"řekla mi s úsměvem. Trochu se sklonila, abych se jí mohla vyhoupnout na záda, ale vyškrábala jsem se tam teprve když Abeovi došla trpělivost a pomohl mi. "Děkuji,"zamumlala jsem a pokusila se najít nějakou pohodlnou polohu pro svůj zadek, ale nic. Nenašla jsem žádnou.

"Můžeme vyrazit,"ozval se Rick. Vycházel z paláce. V ruce si nesl brašnu, do které za pochodu ukládal mapu, u boku měl připnutý meč a hned jakmile přistoupil k Doranovi, vyhoupl se na jeho hřbet a podíval se na mě.

"Vaše Výsosti,"ozval se Abe. Rick k němu obrátil své oči.

"Co se děje, kapitáne?"

"Doopravdy nechcete alespoň dva další muže? Alespoň Zalea a Oriho,"řekl Abe. Rick zavrtěl hlavou. Abe si povzdechl. "Tak mi dovolte, abych s vámi jel já."

"Ne, Aure, já to zvládnu sám. Navíc se mnou jedou i oni. Budeme v pořádku,"řekl Rick. Vzal se od Abea brašně a přehodil si ji přes druhé rameno.

"Kam pojedeme, můj pane?"zeptal se Doran. Rick vytáhl mapu a podal ji Doranovi do rukou. On si ji rozložil.

"Sem. K Dračí pevnosti,"odpověděl Rick a ukázal mu bod na mapě. Střelila jsem po nich pohledem.

"Dračí pevnost?"zopakoval Doran zvědavým tónem. "Je to dlouho, co jsme tam byli naposledy. Myslíte si, že už bude konečně prázdná?"

"To netuším, ale asi ano, když do ní Temná víla ukryla mého otce,"řekl Rick. Doran se podíval na Freyu. Rick si všiml jeho pohledu. "Musíme jet, abychom tábořili za lesem, Dorane."

"Samozřejmě,"řekl Doran. Vyrazil. Freya ho následovala.

Kapitola dvacátá pátá                                     Rozcestník                                    Kapitola dvacátá třetí