Krásné sobotní odpoledne,
mám tu pro Vás novou kapitolu Vánočního zázraku. V té dnešní budeme pokračovat v cestě k Dračí pevnosti. Co všechno se při ní stane?
Kapitola dvacátá pátá
Středa 23. 12. 5009 (23. 12. 2009 v lidském světě)
Utábořili jsme se až za hranicí lesa před soutěskou, skrz kterou se dostaneme až k té Dračí pevnosti, kde krále drží. Freya s Doranem už leželi vedle sebe a choulili se k sobě, aby se zahráli. Rick seděl opřený o jeden kámen a sledoval les za námi. Měl první hlídku. Já jsem nemohla spát.
Otočila jsem se na záda a začala pozorovat oblohu, na které zářily hvězdy a tvořily souhvězdí, která můžeme vidět i z Ashvillu, ale stejně mi připadala jiná. Někde byla hvězda na víc, jinde zase scházela, ale tvar byl stejný. Vzpomněla jsem si, jak Frank jednou s Rickem dělal domácí úkol z astronomie. Strávili nad ním polovinu večera a já je pozorovala. Bylo to zajímavé a zábavné. Zvlášť, když Rick Frankovi řekl, že nemá ponětí, o čem to vlastně celou dobu mluvil. Nad tou vzpomínkou jsem se pousmála.
"Nemůžeš spát?"ozval se vedle mě Rickův hlas. Polekaně jsem vyjekla a podívala se na něj. Seděl vedle mě opřený o lokty a pozoroval hvězdy.
"Ne,"odpověděla jsem roztřeseným hlasem.
"Jak ses do Slunečního údolí dostala?"zeptal se mě. Neodvrátil pohled od nebe.
"Šla jsem lesem a došla jsem až k vám,"odpověděla jsem prostě. Střelil po mě rychlý pohledem.
"Za kterého z měst jsi?"zeptal se. Nechápavě jsem se na něj podívala. "Ty to nevíš. Hm... To je zajímavé."
"O čem to mluvíš?"zeptala jsem se ho. Neodpověděl. Prostě se zvedl, a vrátil se na svoje místo. Já jsem zůstala jen zírat. Tohle občas udělal i Rick, myslím pravého Ricka z Magického světa. Něco řekl a poté se zvedl a odešel. Frank mi řekl, že to zdědil po své matce. Jenže nikdo nevěděl, co to vlastně je, i když byl Rick u spousty lékařů, kteří mu ale nic neřekli. A Frank měl strach, protože jeho máma zemřela na rakovinu. Měla nádor na mozku.
Přemýšlení o mé rodině, mě nakonec uspalo.
Podle Doranových slov, cesta přes soutěsku nebyla tak nebezpečná, jelikož ji neovládala Temná víla, ale stále se zde nějaké nebezpečí skrývalo. Těmhle horám vládl drak Nurr, který nebyl na ničí straně, ale když se k někomu přidal, nebylo to vůbec dobré a Doran se obával, že je s Temnou vílou, když jí dovolil, aby u něj schovala krále. Museli jsme si dávat pozor.
"Co když nás najde?"zeptala jsem se šeptem Freyi. Obrátila ke mně hlavu.
"To záleží podle toho, jestli se připojil k Temné víle nebo ne. Pokud ano, pravděpodobně nás všechny zabije. Pokud ne, pohostí nás,"odpověděla Freya. Na sucho jsem polkla. Trochu jsem se k ní přitiskla, abych byla co nejméně vidět. "Nemusíš se bát, Viviane, nic se ti nestane."
"No jo, krom toho, že mě sežere drak,"zamumlala jsem spíše pro sebe. Freya se tiše zasmála.
"Pokud se tu objeví, vy dvě utečete,"oznámil nám Rick. Freya se nadechla, aby mu něco řekla, ale Doran se zastavil a obrátil se na ni.
"Utečete, ať chcete nebo ne,"řekl jí pevným hlasem. "A netvař se tak. Prostě utečete."
"Jak si přejete,"řekla Freya. Pokračovala v cestě. Poznala jsem, že je naštvaná.
Další kus cesty probíhal v tichosti, ale když jsme se blížili stále blíže k pevnosti, Freya se obrátila na Dorana a chtěla něco říct. Rick seskočil z Doranova hřbetu a přešel ke mně, aby mi pomohl z Freyi.
"My dva půjdeme napřed,"oznámil Rick s úsměvem. Vzal si brašnu, zkontroloval si opasek, na kterém měl upevněný meč a vyrazil soutěskou dál. Následovala jsem ho.
"Jaké je pravděpodobnost, že se ten drak přidal k Temné víle?"zeptala jsem se ho.
"Jestli ví o tom, že tam má mého otce, tak velká. Pokud ne, potom bychom proti Temné víle mohli mít dalšího mocného spojence. Jen doufám, že to neví,"zamumlal Rick tiše. Zastavil se. Stáli jsme před obrovskou propastí. "Tohle je Propast smrti."
"To tady máte všechno tak pozitivně pojmenované?"zeptala jsem se ho kousavě. Pobaveně se na mě usmál. Nikdy mi mého Ricka tolik nepřipomněl jako právě teď. "No ne? Temná víla, Dračí pevnost, Propast smrti. Nejpozitivnější název je asi Sluneční údolí."
"Asi máš pravdu. Třeba to všechno přejmenujeme, až válku vyhrajeme,"řekl s úsměvem. Doran s Freyou k nám konečně dorazili.
"Neměl tu být most?" Rick se sklonil, aby nám ukázal zbytek provazu.
"Přesekli ho. Někdo nechce, abychom se do pevnosti dostali,"řekl Rick. Podíval se nalevo. V dáli jsme viděli další provazový most, který se zdál být neporušený, ale problém byl, že skalní římsa byla moc úzká a Freya s Doran se na ni nevešli. Museli jsme jít sami.
"Mohli bychom najít jinou cestu,"řekl nám Doran, než jsme s Rickem vyrazili.
"To by trvalo dlouho, Dorane, musíme jít tudy. Vy tu počkejte,"rozkázal Rick. Podíval se na mě. "Půjdu první."
"Jasně." Nechápavě se na mě podíval. Skoro jsem zapomněla, že tohle není můj bratr, ale nějaký princ a že neznají některé významy. "Běžte, pane."
Cesta po té úzké skalní římse byla obtížná i pro mě. Bála jsem se, že spadnu a že umřu, i když jsem si byla jistá, že bych se asi možná jenom probudila, ale nebudu nic riskovat. Ve světě plném magie jeden nikdy neví, co se stane ve snu.
Rick vypadal jistější. Nakonec, když jsme se dostali na samotný konec k tomu druhému mostu, pocítila jsem úlevu a jakmile mě Rick vytáhl k sobě, věděla jsem, že pro zatím jsem v bezpečí. Cesta přes most a po těch vysokých skalách bude mnohem obtížnější. Pohlédla jsem na Ricka, který sledoval tu velkou horu před námi. V očích se mu zračil odhodlaný výraz.
Kapitola dvacátá /... Rozcestník Kapitola dvacátá/...