rubriky:

anketa blogu

přihlášení

archiv článků:

galerie

Tajemná láska - 4. Kapitola

0pt;line-height:115%;mso-ansi-language: CS"> V tu chvíli, jako by někdo vyslyšel můj žal, mi před obličej vletěl papír. Sundala jsem si ho z obličeje a hodila na zem, ale on mi nedal pokoj. Znovu mi vletěl před obličej. Vzala jsem ho do ruky a znovu ho chtěla hodit na zem, ale všimla jsem si velkého nápisu, proto jsem si papír přečetla.

Sháníte práci?

Nabízíme vám práci po celém světě. Hledáme seriozní, šikovné a pracovité lidi, pro práci v cizině. Hledáme chůvy, uklízečky, zahradníky a jiné. Plat dle domluvy se zaměstnavatelem. Ubytování podle domluvy.

Práci najdeme do tří měsíců. Otevřeno každý den i o svátky. Přijďte k nám.

Pod tím byla velká adresa a telefon. Pozorně jsem si to ještě jednou přečetla. Napadlo mě, že bych to mohla zkusit. Přece jen, za zkoušku nic nedáš. Nebyla jsem si jistá, že tam budou, ale chtěla jsem to zkusit. Stopla jsem si taxík a nechala se odvést na adresu na papíře.

Najít to nebylo moc snadné, protože agentura byla zastrčená v uličce. Ještě se tam svítilo, tak jsem vešla dovnitř. Zacinkal zvonek, jako bych vešla do obchodu. Ze zadu vyšla starší, vysoká žena s prošedivělými vlasy staženými do culíku. Mile se na mě usmála a prohlédla si mě. Zdálo se mi, že je trochu mimo.

"Dobrý den, jak vám mohu pomoci?"zeptala se.

"Dobrý večer, našla jsem váš inzerát a chtěla bych se přihlásit,"odpověděla jsem.

"Pojďte semnou,"řekla. Zmizela za závěsem. Já jí následovala.

"Prosím, neřekla byste mi o tom něco?"zeptala jsem se.

"Moje kolegyně vám vše sdělí,"odpověděla. Vedla mě do kanceláře a já si připadala jako v bludišti. Bylo tu tolik kanceláří a chodeb. Zastavila u jedněch dveří a zaklepala.

"Ano?"

"Máme tu dalšího zájemce,"řekla ta z recepce. Za stolem seděla starší asi čtyřicetiletá tmavovlasá žena s velkýma zelenýma očima a překrásnou tváří a muž, který s prominutím vypadal jako by zrovna vylezl z popelnice.

"Dobře. Zaveďte pana do nějakého pokoje a dejte mu něco k jídlu a na sebe. Vy se posaďte." Ukázala na židli vedle té, na které seděl ten muž. Posadila jsem se. "Já jsem Lea Smithová."

"Maggie Mooreová,"odpověděla jsem.

"Mooreová? Není váš otec Henry Moore?"zeptala se. Přikývla jsem. "Aha. Co vás k nám přivádí?"

"Nutně potřebuju práci mimo město,"odpověděla jsem. Překvapeně se na mě podívala.

"Z jakého důvodu?"

"Matka mě vyhodila z domu a můj bývalý mě podvedl z mojí nejlepší kamarádkou. Prostě potřebuju, vypadnou z města co nejdál. Co si píšete?"zeptala jsem se. Celou dobu si něco zapisovala.

"Moje pocity. Kde dneska budete spát?"

"Nevím, asi v hotelu, pokud mám tolik peněz."

"Zůstanete tady. Jako práci byste chtěla?"

"Chůva,"odpověděla jsem. Přikývla a zase si něco napsala.

"Máte nějakou školu?"zeptala se. Zavrtěla jsem hlavu. "Dobře. Tohle mi vyplňte."

Vzala jsem si papír, který mi podávala. Ona se usmála a někam odešla. Asi abych měla klid. Za to jsem byla ráda. Nemusela vidět, co mám v peněžence. Táta mi včera tajně dal kreditku. Je mi jasné, že kdybych jí použila v hotelu, věděli by, kde jsem. Proto jsem tam nemohla jít. Začala jsem papíry vyplňovat.

Slečna Smithová přišla jako na zavolanou. Podívala se mi přes rameno a přečetla pohledem. Potom se na mě usmála a papíry mi vzala, protože už jsem je měla, tak proč by mi je taky nechávala. Potichu a pořádně si papíry přečetla, já se mezitím rozhlédla po kanceláři.

Byla zařízená do odstínů hnědé a béžové. Po mé pravici stáli skříně s prosklenými vitrínami, kde měla fotku s nějakým mužem, který vypadal jako její bratr a nějaké knihy. Za jejím ramenem byla velká palma a kousek od palmy na zdi visel obraz. Na stole měla položenou fotku, na kterou jsem neviděla a několik desek a složek.

"Jak daleko byste chtěla pracovat?"zeptala se.

"Hodně. Někde, kde bych měla od matky, bývalého i od Fran klid,"řekla jsem.

"I mimo USA?" Přikývla jsem. "Jak byste si představovala rodinu, u které byste pracovala?"

"Nevím."

"Kolik dětí byste chtěla hlídat? Jedno? Dvě nebo tři?"

"Klidně i víc. Pracovala jsem ve školce, takže mi víc dětí nevadí. Tam jsem měla dvacet dětí. Potom mě ředitelka vyhodila, protože děti nechtěli domů,"řekla jsem. Slečna Smithová se usmála.

"Většina našich zájemců chce jen jedno nebo dvě děti, ale nám se sem většinou hlásí lidi s dvěma a více dětmi. Řekla bych, že vám práci najdeme docela rychle."

"Řekla byste mi k tomu víc, prosím,"řekla jsem. Přešla ke skříni, vytáhla jeden šanon z šuplíku pár složek a položila je na stůl. Potom se zarazila a vtáhla mi ještě jednu. Zdálo se mi, že se bojí mi jí vytáhnout, ale nakonec se rozhodla, že jí položí.

"Naše agentura má pobočky všude. Dokonce i v zemích Středního východu, ale tam se lidem moc nechce. Před pár týdny jsme otevřeli novou pobočku, která praská ve švech. Místo kde je není zas tak daleko, ale je těžké se tam dostat. Nebojte, mluví se tam anglicky. Umíte i jiný jazyk?

"Táta mě nutil do francouzštiny a němčiny a trochu umím i rusky, ale ne tak jako francouzsky,"odpověděla jsem. Přikývla. Podala mi šanon.

"Tohle si pročtěte. Danielo, pojď sem,"zavolala. Přišla ta z recepce a sebou vedle mladého a hezkého muže. Zdálo se mi, že je bohatý a hrozně sebevědomý možná i namyšlený. Usmál se na ženu za sebou a potom se podíval na mě.

"Dobrý večer, slečno,"řekl. Zdálo se mi, že se trochu poklonil. "Já jsem..."

"Já myslela, že se budeš ženit,"řekla slečna Smithová.

"Ty mi taky všechno zkazíš,"řekl.

"Danielo, prosím odveď slečnu Mooreovou do pokoje. Děkuji. Ty si sedni." Ten muž poslechl a rozvalil se do křesla jako by mu patřilo. Já jsem se zvedla a nechala se odvést do horního patra, kde byli pokoje. Cestou jsme minuly velkou jídelnu, které vypadala jako školní.

Potom mě zavedla do pokoje. Tam jsem se převlékla do bílé noční košile, kterou mi Daniela přinesla a přešla do koupelny, kde jsem si smyla make-up a osprchovala se. Když jsem se vrátila do pokoje, na stolku stál tác s talířem palačinek a kávou. Snědla jen trochu a potom jsem si lehla do čerstvě povlečené postele a pročetla si šanon.

5. Kapitola                                                Rozcestník                                                3. Kapitola

Zpět na hlavní stranu blogu