Tajemná láska - 3. Kapitola

Nazdárek lidičky, ráda bych Vám oznámila, že tento týden budu na turisťáku, takže tohle je kapitolka, kterou Vás chci navnadit na pokračování, které příjde v neděli. A třeba že kapitola ještě není nic moc, slibuju, že se to za chvilku bude rozjíždět :). Taky mám bližší informace k profilu Maggie Mooreové. Přidám ho do konce tohoto měsíce. Přes prázdniny jsem na ni upřímně trochu zapoměla, to se občas stává, ale s příchodem nového školního roku, mám i novou inspiraci k napsání oného slibovaného profilu.

Jaký jste měli první den školy? A jak se těšíte na dalších deset měsíců v těch ústavech? Co se týče mě, kdy už budou prázdniny? :)

3. Kapitola - Večírek

Dnes byl mámin vánoční večírek. Opět tu byli lidi, které jsem nikdy v životě neviděla. Možná tak na obálce nějakého časopisu, nebo na nějakém večírku. Všichni se bavili. Na můj vkus tu bylo až moc snobů, ale já zapomněla na to, že máma jiné lidi nezná. Vlastně krom služebnictva, které platí z tátových peněz.

"Maggie, pojď pozdravit pana Crawforda,"řekla má matka. Zavedla mě ke staršímu plešatícímu muži, kterého jsem znala už od plen. Byl to tátův společník. Chodili spolu na střední, absolvovali na Harvardu, vybudovali velkou právnickou firmu a můj bratr a syn pana Crawforda byli nejlepší přátelé a teď zařizují vlastní firmu.

"Maggie, rád tě zase vidím,"řekl pan Crawford s přátelským úsměvem, který byl pro něj typický, stejně jako pro jeho mladšího syna Chrise.

"Dobrý večer, pane. Jak se vám líbí matčin večírek?"zeptala jsem se. Matka mezitím hledala Denise.

"Okouzlující, ale na tebe nemá, Maggie,"řekl s úsměvem. Další věc, která je pro něj typická. Dokáže člověka potěšit, i když je nešťastný jako já. Občas jsem si připadala jako ve starých filmech, když jsem s ním mluvila.

"Děkuju."

"Spíš já bych měl poděkovat za to, že tě znám, Maggie." Usmála jsem se. Potom se k nám připojil nějaký muž. Na sobě měl drahý černý oblek, bílou košili a černou kravatu. Měl krátké blond vlasy a modré oči, které mi připomínaly stmívající se zataženou oblohu. Sice modré oči moc nemusím, protože je mám já a bohužel je měl i Peter, tyhle se mi líbily, ale musely by být v jiném obličeji.

"Maggie, dovol mi, abych ti představil svého staršího syna Daniela. Danieli, tohle je Henryho dcera Margaret,"řekl pan Crawford s úsměvem.

Daniel mi připadal úplně jiný než pan Crawford nebo Chris. Tvářil se tak arogantně, znuděně a namyšleně, že to nebylo možné. Nejspíš si myslel, že mu patří celý svět. Nebo alespoň New York. Slyšela jsem o něm, že je to sukničkář a jeho investice nejsou moc legální. Prý se věnuje barům, klubům a vlastní jeden nebo dva hotely tady ve městě a asi tři mimo. Jeden v LA, jeden v Seattlu a ve Phoenixu nebo tam někde. Občas žil v Los Angeles, někdy ve Phoenixu, ale většinou se zdržoval v New Yorku.

"Ahoj,"řekl znuděně. Přelétla jsem ho pohledem a usmála se.

"Ahoj,"odpověděla jsem. "Omluvte mě prosím, musím se něčeho napít."

Našla jsem nejbližšího číšníka a vzala si skleničku šampaňského, kterou jsem vypila na jednou, tak jsem si vzala ještě jednu. Potom jsem utekla na verandu za domem a posadila se na lavičku. Užívala jsem si chvíli klidu a čerstvý prosincový vzduch.

Prohlížela jsem si zasněženou zahradu a hned se mi vybavily babiččiny poslední vánoce. Dala mi hrací skřínku s baletkou. Skřínka hrála ukolébavku, kterou mi babička zpívala, když jsme byly spolu. Babička jí dostala od své matky a ta od své a tak dále. Tak moc bych si přála, abych jí mohla dát své dceři. Cítila jsem, že mi po tvářích tečou slzy.

"Maggie,"ozval se za mnou Danielův hlas. Otočila jsem hlavu, abych na něj viděla. Otevřel pusu, jako by chtěl něco říct, ale nic neřekl. Jen se na mě zvláštně díval. V lidech jsem moc číst neuměla, ale rozhodně to nebyl ten arogantní, namyšlený výraz, který měl před chvíli.

"Co se stalo? Ublížil ti někdo?"zeptal se nakonec. Usmála jsem se.

"Ne. Jenom jsem si vzpomněla na babičku. To je všechno,"odpověděla jsem. Podívala jsem se do zahrady.

"To není všechno, že ne?"zeptal se. Nevěděla jsem, jak to poznal, ale to bylo jedno. Nechtěla jsem ho zatěžovat svými problémy. "Řekni mi, co tě trápí. Možná to tak nevypadá, ale jsem dobrý posluchač."

"Je to osobní,"řekla jsem. Rezignovaně zvedl ruce a změnil téma.

"Taky tyhle snobský akce nesnášíš?"zeptal se a sedl si vedle mě.

"Už jsem si zvykla. Máma to pořádá každý rok. Když jsem se odstěhovala, na večírek jsem kašlala, ale 25. jsem je navštívila."

"Zdá se mi to, nebo je nemáš moc ráda?"zeptal se. Na to jsem neodpověděla. Poznal, že je to marné. "Sluší ti to." Usmála jsem se.

Matka mě fintila celý den. Málem zapomněla na sebe. Navlékla mě do černých šatů, které připomínaly druhou kůži a odhalovaly mojí postavu. Blonďaté vlasy mi zapletla do copu, který potom zamotala do drdolu. A šperky obětovala ze své vlastní sbírky. Vážně si dala záležet. Možná až moc.

"Děkuju."

"Víš, vždycky se mi líbily blondýnky. Mám pro ně slabost už od dětství. Každá moje holka byla blondýnka."

"A to mi říkáš proč?"zeptala jsem se. Zdálo se mi, že trochu znervózněl.

"No... ehm. Chtěl jsem tě pozvat na rande,"řekl Daniel. Podívala jsem se mu do očí. Neměla jsem ho hned soudit. Je to milé, ale já nebyla připravená na vztah, ani na schůzku.

"Promiň Danieli, já... Nejsem připravená na schůzku. Možná příští rok,"řekla jsem. Pobaveně se usmál.

"Víš, že nový rok začne za necelých sedm dní?"zeptal se mě.

"Šest,"opravila jsem ho. Už bylo skoro dvanáct hodin, což znamenalo, že matka bude mít vychloubavý projev, o tom, jak je Denis skvělý a že bude mít vlastní firmu. Vsadila bych se, o co chcete, že Chrise vynechá, protože pro ni není důležitý. Hlavní je Denis. 

"Takže, když k vám přijdu 1. ledna, mám nějakou naději, že semnou ven půjdeš?"zeptal se Daniel. To jsem netušila, tak jsem pokrčila rameny. Trochu zklamaně se usmál. "Budu doufat, že změníš názor." Jen jsem se usmála. "Co se stalo, že nechceš jít ven?"

"Nech..."

"Řekni mi to. Budu mlčet jako hrob, jestli to bude něco, kvůli čemu by se ti všichni smáli." Neubránila jsem se úsměvu. "Mluv." Nadechla jsem se a převyprávěla jsem mu všechno, co se tenhle měsíc stalo. Nevěděla jsem proč, ale prostě jsem musela. Ke konci vyprávění, mi po tvářích začaly téct slzy. Vstal, klekl si a podíval se mi do očí.

"Je mi líto, že ti udělal něco tak strašného. Já bych to nikdy nedokázal. Zvlášť ne někomu, jako jsi ty. Jsi dokonalá, laskavá, citlivá, ale zároveň i schopná říct co si myslíš. On byl hlupák, že se zapletl s někým jiným. Maggie, já... chtěl bych, abys věděla, že..." Jeho zoufalé pokusy říct to, o co se pokoušel, zmařil jeho otec, který vešel na verandu, aby nás zavolal dovnitř.

Nejraději bych tam s Danielem zůstala, ale když matka měla projev, museli všichni poslouchat, kdo neposlouchal, ten potom dostal pořádnou sodu a u mě to platilo dvojnásob. Daniel se zvedl a potom pomohl vstát i mě. Opět nasadil tu svojí arogantní masku, kvůli které se mi vůbec nelíbil.

Matka už stála na stupínku vedle klavíru a usmívala se na celou místnost jako obrázek. Bylo zvláštní jí zase vidět jako hostitelku. Naposledy jsem na jejich večírku byla v patnácti. Ještě ten rok mě poslali na internát do Kalifornie. O vánocích jsem byla u Fran a jejích rodičů. Ti si o mých mysleli, že jsou nejhorší na světě. Ani jsem se jim nedivila.

"Jsem velice ráda, že jste sem dnes přišli. Zvlášť jsem potěšena, že se tu sešla celá moje rodiny. Má matka Hortense a otec Herbert, můj manžel Henry, ale nejvděčnější jsem zato, že tu jsou moje děti Denis a Margaret. Mému synovi gratuluji k otevření své vlastní kanceláře. Konečně se nebude muset někomu podřizovat. Dále ti gratuluji k tomu, že jsi potkal někoho, s kým jsi šťastný. Kelly, děkuji ti, že tu pro Denise jsi,"řekla máma a usmála se na Denisovu nynější přítelkyni.

Nemohla jsem si pomoct, ale něco na Kelly mi vadilo. Zdálo se mi, že je úplně stejná jako máma. Až na to, že máma byla z bohaté rodiny, Thomas Wilson patřil k nejúspěšnějším realitním makléřům v New Yorku a babička Linette pocházela z rodiny bankéřů.

Kelly se do rodiny statkářů, ale už ode dne co jsem jí poznala, se chovala, jako by byla nějaká princeznička. Vůbec jsem jí neměla ráda. Strašně se přetvařovala i před Denisem. Teď se zářivě usmívala na mou matku, jako by byly nejlepší kamarádky. Bylo mi z toho zle. hHHJFIJJMIJIN

"Mé dceři Margaret k zasnoubení s Danielem Crawfordem..."

"Cože?!"vykřikla jsem. Daniel, který stál vedle mě, se zakuckal. To co matka právě řekla, ho zjevně překvapilo ještě víc než mě. "Proboha, o jakých zásnubách to mluvíš?"

"O tvých s Danielem,"řekla matka. Všichni lidi se podívali na mě, a čekali, co jí na to řeknu. Daniel se podíval na svého otce, který se zrovna dohadoval s mým tátou. Ten se podíval na matku a já poznala, že tohle nevěděl ani on. Byl na ní naštvaný.

"Proboha mami, vždyť jsem ho dneska poznala! Jak bych s ním mohla být zasnoubená?"

"Promluvíme si později, Maggie,"řekla matka.

"Ne mami. Chci vědět, co sis myslela. Jak můžeš říct, že s ním jsem zasnoubená, když ho ani neznám. Já se teď nehodlám vdávat,"řekla jsem.

"Slušelo by vám to spolu,"řekla matka prostě. Měla jsem chuť jí jednu vrazit.

"Aha. A to je důvod, proč bych si měla vzít někoho jako je on. Namyšlenýho synka z bohaté rodiny,"štěkla jsem na ní. Moc pozdě jsem si uvědomila, co jsem právě řekla. Nejspíš jsem tím Daniela urazila, ale byla jsem vytočená. Koutkem oka jsem se podívala na Daniela. Zdálo se mi, že si toho nevšiml, ale nejspíš to jenom hrál. Potom se mu musím omluvit.

"Maggie, mlč!"vykřikla moje máma. Samozřejmě jsem nezmlkla. Potřebovala jsem jí říct, jak moc mě tahle akce štve. Potřebovala jsem jí říct, jako jsem se cítila, když jsem byla dítě a potřebovala její lásku, ale ona se víc starala o svého milovaného synka. Chtěla jsem, aby věděla, že mě bolelo, že za mnou ani jednou nepřišla do nemocnice. Všechno, co jsem měla na srdci, jsem jí řekla. Bylo mi jedno, že tu byli lidi. Musela to vědět.

"Maggie, to by stačilo,"špitl Denis. Věděla jsem, že má pravdu, ale nemohla jsem přestat. "Maggie."

"Odejdi z mého domu!"vykřikla má matka. Pohrdavě jsem se na ní podívala.

"Tohle není tvůj dům,"oznámila jsem jí. "Je tátův." S tím jsem se otočila a odkráčela pryč, ještě než jsem odešla, jsem se na ní otočila, abych jí řekla poslední věc, kterou jsem chtěla. "Jo a nenávidím tě. Nenávidím tě zato, jak jsi mi zničila dětství." S tím jsem opustila dům.

4. Kapitola                                                Rozcestník                                                2. Kapitola