Přídávám Vám sem prolog Tajemné lásky. Je to chronologicky nejstarší román, který jsem zvěřejnila, ale rozhodně to nebude úplně nejstarší, jelikož v hlavě mám pár dalších nápadů. V prologu se dozvíme něco málo o Maggieině minulosti.
Prolog
Každé moje narozeniny probíhali stejně. Buď jsem byla doma a poslouchala jsem, jakou radost můj starší bratr mým rodičům dělá nebo jsem běhala venku se svou nejlepší kamarádkou Fran. Nikdy jsem neměla pořádnou oslavu.
Každé vánoce jsem sledovala, jak můj bratr dostává hromady nádherných dárků. Většina z nich sice byla pro kluky, ale byla to lepší než moje. Já dostávala oblečení a jednu nebo dvě zajímavější věci. A to většinou od babičky Rosie a Fran. Od rodičů nic.
Můj bratr měl všechno. Mozek, byl hezký, odvážný, charismatický, dokázal lidi přesvědčit, aby dělali, co chtěl on. Rodiče poslouchal na slovo. Uměl hrát na klavír, kytaru, housle, flétnu a další nástroje. Pro rodiče byl dokonalý. Já byla ta holka, co nic neuměla. Ta druhá. Vždycky ta špatná. Chtěla jsem zmizet.
Když zemřela babička Rosie, tak mi zůstala jenom Fran, můj život připomínal peklo ještě víc. Rodiče se rozhodli, že si vezmu Alberta Chase. Toho nejslizčího člověka na světě. Rodičům se líbili jeho peníze, ale na vzhled nekoukali. A na povahu už vůbec ne. Byl to idiot. Naštěstí si našel jinou. A já zase byla ta nejneschopnější.
Když mi bylo osmnáct krátce po rozchodu s Albertem, jsem začala chodit s Peterem Abramsem. Nikomu z mojí rodiny se rodiny se nelíbil. Matčina vize dokonalého manžela byla jasná, bohatý, z dobré rodiny a s dobrými vztahy. Otcovo skoro stejná až na to, že mu nezáleželo na rodině, ale na škole, kterou dotyčný vystudoval. Rozhodla jsem se, že s ním zůstanu. Rodinu jsem tím naštvala, ale co je mi do nich. Teď bydlíme spolu ve dvoupokojovém bytě. Já jsem těhotná, ale o tom Peter neví. A já jsem nejšťastnější člověk na světě.