Píseň pro Miu - Kapitola druhá

 Krásné odpoledne, mám tu pro Vás druhou kapitolu Písně pro Miu. Během hádky s Nicole je Brownovo sídlo napadeno a Mia musí ochránit královské před úhonou, ale nic nevychází tak, jak by se jí líbilo.

Kapitola druhá

Ohromně se na mě zadívala. Zvedla se ze země a přešla ke mně. Pak řekla: "Ty míšenko, co si dovoluješ strkat do svojí princezny?"

 "Co si ty dovoluješ urážet krále a ještě ho napadat? A jestli ti něco vadí na mém původu, tak si to nech pro sebe."

 "Je to můj otec!"štěkla. "Můžu mu dělat, co chci." 

 "To teda nemůžeš. Každý má svá práva, to bys měla vědět."

 "Táhni k čertu, míšenko!"

 "Co ti na tom sakra vadí? Nejsem čistokrevná vampýrka jako ty, ale mám úctu ke starším lidem.

Nic proti vám, pane,"řekla jsem směrem ke králi. Nicole byla tak naštvaná, že začínala rudnout.

 Ale pak se tam najednou objevili upíři. Jeden okamžitě popadl Nicole okolo krku a chtěl jí kousnout. Její strážce se na něj vrhl. Nicole už nebyla naštvaná, ale vyděšená, tak se vrhla svému otci do náruče. Objal jí a začal jí utěšovat. Kdybychom měli ještě chvilku na sebe, asi bych na ní začala ječet, že má úžasný rodiče, že takový bych taky chtěla.

 Jejich strážce to sám nestíhal, protože jich tady bylo asi pět. Bojoval proti dvoum. Zbývající se slézali okolo mě, krále a Nicole. Začala jsem se rvát s jedním z nich. Byl starý, což znamenalo, že je silný a zkušený. V ruce jsem držela nůž, tak jsem mu ho vrazila do srdce. Nic se mu nestalo.

 Samozřejmě že ne, když je tak starý. U mladých je jedno, jestli mu tam vrazíte kovový nůž nebo dřevěný kolík, hlavně že mu propíchnete srdce. U starých je to těžší. Jsou... vlastně ani nevím, jací jsou. Nikdy jsem žádného neviděla takhle blízko. Prostě si mi nepovedlo ho tím nožem zabít.

 Strčil do mě. Já spadla na hromadu dřeva, kterou měli připravenou na zimu. Ten upír šel rovnou k Nicole. Král popadl ten kus, co s ním pracoval a vrazil mu ho do srdce. Upír padl na kolena a zemřel. Já vyskočila. Skočila jsem na záda dalšího.

 Okamžitě se snažil mě shodit, ale nepovedlo se mu to. Z hromady jsem popadla kolík a vrazila ho do něj. Opět se mi nepovedlo ho vrazit do srdce, ale to nevadilo. Na chvíli byl ochromený. Ten třetí, co s nikým nebojoval, se do mě pustil.

 Praštil se mnou o zem. Zvedla jsem se a zamotal se semnou celý svět. Tenhle boj byl vyrovnaný. Oba jsme byli mladí. On byl dvakrát silnější, ale já na svojí straně měla magii. Tak jsem jí využila. I když jsme nebyla Bůhví jak dobrá, útočná kouzla s ohněm jsem ovládala skvěle. Povedlo se mi zapálit mu hlavu a nakonec jsem mu vrazila kolík do srdce. Stálo to hodně síly, já to ale zvládla.

 Myslela jsem, že mě bude čekat ještě jeden boj, ale o toho posledního se postaral král. Stál nad ním a čaroval. Upír byl naprosto nečinný, jenom zíral do prázdna. V tom jsem ho poznala. Byl to jeden z těch, kteří zabili mojí mámu a celou naší vesničku. Když jsem byla malá, žili jsme s mámou v malé vesničce u mojí školy.

 Podívala jsem se do tváře každého z nich. Všichni tam byli. V očích mě začali pálit slzy. Nemohla jsem se na ně dívat. Otočila jsem se a vyběhla k domu. Samantha se mě cestou do Olíviina pokoje zeptala, co se mi stalo. Neodpověděla jsem jí. V pokoji jsem se zhroutila na zem. Nevím, co se dělo potom.

 Otevřela jsem oči. Ležela jsem v nějakém bílém pokoji. Smrdělo to tady dezinfekcí a rozhodně to nebylo u Brownových. Otevřely se dveře. Do toho pokoje vešla královna. Laskavě se na mě usmála. V náručí nesla Claire a za ní šla Nicole. Obě si sedly na židle u mojí postele.

 "Jak se cítíš?"zeptala se královna.

 "Bolí mě hlava,"odpověděla jsem po pravdě.

 "Ani se nedivím. Prý to byla pecka,"řekla a podívala se na svojí dceru.

 "Jo. Díky, že si se o mě postarala,"řekla Nicole.

 "Nikki, mohla bys nás nechat o samotě?"zeptala se jí královna. Nicole přikývla. "O čem jste si s Blakem povídali, než vás Nicole vyrušila?"

 "O mých rodičích,"odpověděla jsem.

 "Nemohla bys to trochu upřesnit?"

 "Proč se nezeptáte jeho?"zeptala jsem se.

 "No ráda bych, ale je v nemocnici."

 "Pro Boha, co se mu stalo?"

 "Částečně za to může magie a taky to, že ho jeden kousl. Ten nejstarší,"řekla smutně.

 "Toho zabil král. Kůlem,"řekla jsem.

 "Zřejmě ne. Když tě uzdravil, ten hajzl vrazil do domu a kousl ho. Už je na prach, sama jsem se o to postarala." Smutně se usmála.

 "Zase mě uzdravoval?"zeptala jsem se. Přikývla. Podívala jsem se na malou. "Alespoň že neublížil malý."

 "Jo to jo. Chceš si jí pochovat?"zeptala se mě.

 "Co?"

 "Nastav ruku,"řekla a usmála se. Udělala jsem, co chtěla. Ona mi předala svojí dcerku. Určitě jsem se o tom už zmínila, ale ty její černé oči byli úžasný. Byla tak maličká a krásná. A strašně vykulená.

 "Ta je krásná,"řekla jsem potichu.

 "Jako její babička, když byla miminko." Pohladila jí po tvářičce. Claire vydala cosi, co znělo jako smích. Nejspíš to i byl smích.  

 "Má vaše oči."

 "Jde poznat, že je spíš Whiteová než Collinsová."

 "Určitě by byla skvělá královna, kdyby byla korunní princezna."

 "To rozhodně. Whitei byli vždycky skvělí vládci."

 "Jo. O vaší matce jsem jednou psala referát. Něco na téma, Nejvýznamnější král nebo královna. Měla jsem to na šest stánek,"řekla jsem. "A to byl jenom text."

 "No páni. Holka, ty si asi knihomolka co?"

 "Vůbec ne. Spíš jsem ráda venku. Pracuju rukama."

 "Bojuješ?"

 "Jo. Chtěla bych být strážce nebo lovec upírů." Hmm. Dobrý. První to měl vědět Sam. No nic. Dozví se to jako třetí.    

 "No tak to by sis rozuměla s mým bratrem."

 "O tom jsem taky psala."    

 "Vážně? Doufám, že o mě ne."

 "No. O vás taky. Angličtina osmá třída asi třetí rok. Měli jsme napsat o nějakém umělci a mě jste napadla vy. Nevadí vám to, že ne."

 "Ne. Možná, že za pár let se bude psát o mém synovci Williamovi, jako o nejmladším a nejslavnějším skladateli a malířovi tohoto století. Kdybys viděla některé jeho obrazy, asi bys na ně pár hodin zírala. Líbí se mi Noc v Paříži. Ten obraz u Eiffelovy věže. Je dokonalý, jako by vyhrabal z mojí nebo Blakeovi mysli naše líbánky."

 "Co víte, možná že jo,"řekla jsem.

 "Ani bych se nedivila. William maluje hlavně to, co viděl nebo zažil. Třeba Picasso maloval ty zvláštní tvary, to se mi moc nelíbí. Mám radši skutečnost."

 "Jo já si u Picassa nedokážu nic představit. A obrazy vašeho synovce jsem ještě neviděla,"přiznala jsem se.

 "Aha tak to nemůžeš posoudit, jestli jsou dobré nebo ne."     

 "No to bohužel nemůžu."

 "Hele, my už budeme muset jít. Musím se ještě stavit za Blakem. Zítra tě pustí, aby sis stačila zabalit do školy, ale ve škole počítej s tím, že budeš muset jít k vaší doktorce,"řekla. Předala jsem jí Claire. Když jí měla u sebe, zvedla se, políbila mě na tvář a usmála se. "Jsem ráda, že jsem tě poznala, Mio Rosevaleová. Brzy se zase uvidíme. Teď si odpočiň a uzdrav se. Hodně štěstí."

 "Děkuju. Nashledanou."

 "Neztrácej naději. Naučíš se ovládat všech pět živlů. Opatruj se."

 "Vy taky. Pozdravujte rodinu."

 "Budu. Ahoj."

 "Nashle." A byla jsem sama.

 V průběhu dne mě navštívila ještě Olívie, Samantha a k mému údivu i Andrew. Přinesli mi spoustu ovoce, jako bych tady měla být ještě rok, a ne den. Protože sem měla hlad, snědla jsem mandarinky a později večer, než jsem usnula, jablko. Když jsem usnula, litovala jsem toho, že jsem usnula.

 Měla jsem noční můru. Zase jsem byla u nás doma a prohlížela si svojí znamení živlů na levé ruce. Máma stála u plotny a vařila palačinky k snídani. V naší domácnosti jsem jedla jenom já a kluk jménem Alex, se kterým jsem chodila do školy. Za půl hodiny jsme měli vyrazit, ale vůbec se mám nechtělo. V tu chvíli mě Alex políbil. Byla to moje první pusa. Mámě vypadl talíře z ruky, když to uviděla.

 "Alexi? Co to bylo?"zeptala se ho.

 "Já nevím, co mě to napadlo,"odpověděl. Byl sladký.

 "Děti, měli byste se jít připravit,"řekla máma. Stále otřesená z toho, že její malá holčička dostala svojí první pusu v šesti (z lidského pohledu).

 "Mami, když už jsme,"řekla jsem. V tom se z venku ozval hluk.

 "Mio, Alexi, schovejte se,"řekla máma. Alex mě odtáhl do skříně, tam jsme se k sobě přitiskli a mlčeli. 

 Do našeho domu vpadla parta, asi deseti upírů. Okamžitě se rozdělili a začali dům prohledávat. Několik jich zůstalo dole a prohlíželo si mámu. Ta se bála víc o nás, než o sebe. Jeden se k ní vydal. Byl mladý.

 "Co kdybychom si jí nechali?"zeptal se. "Je nádherná."

 "Žádní zajatci,"řekl podle mě nejstarší.

 "Vezměte si, cokoliv chcete, jenom mě nechte,"řekla máma.

 "Cítím vampýra, co kdybychom si vzali jeho? Když by to byl kluk, tak bysme ho zabili, holku bysme si nechali. Co tomu říkáš?"zeptal se ten, co stál u ní.

 "Mojí dcery se nedotknete,"zasyčela.

 "Neboj. Bylo by to na dlouho, než by si s někým začala. Počítám, že jí je asi sedmdesát." 

 "Běžte pryč."

 "Hele, co jsme našli,"řekl někdo z druhého patra. Po schodech vedl Alexovu matka. Jako obvykle sjetou.

 "Mami!"vykřikl Alex a vyběhl ze skříně. Jeden z nich ho popadl a držel.

 "Odveďte jí k ostatním a toho kluka si klidně nechte. Já chci tu malou,"řekl ten nejstarší a kývl ke mně.

 Máma si stoupla přede mě a začala s nimi bojovat. Alex použil magii. Na to, že mu bylo nějakých sedmdesát, jí zvládal bravurně. Ten co ho držel, ho kousl a vysál. Jeho matku to propralo, ale nemohla nic dělat, protože byla mimo. Kousla toho, co jí držel a padla na kolena vedle svého syna. Ten nejstarší zabil mojí mámu. Začala jsem brčet.

 "Alexi,"šeptala jeho máma pořád do kola.

 Ten starý mě držel a já brečela a brečela. V tom se tam objevil Bryan. Odtrhl ho ode mě a začal se s nimi prát. Nic víc jsem z jejich boje neviděla, protože jsem se odplazila k mámě. Doufala jsem, že jí probudím. Ale nic se nestalo. Někdo mě zvedl z podlahy a odnesl ven.

 "Jak se jmenuješ?"zeptal se. Byl to Bryan.

 "Mia Rosevaleová."

 "Já jsem Bryan Rowlling. Neboj se. Jsi v bezpečí."

 "A máma? Bude v pořádku?"

 "Mio, tvoje maminka se už nevrátí,"odpověděl s vážnou tváří Bryan.

 "Mio, Mio, Mio!"někdo se mnou třásl. Otevřela jsem oči. Byla to sestra. Vyděšeně se na mě koukala. Rozbrečela jsem se.

Kapitola třetí                                                                          Rozcestník                                                                          Kapitola první