Dobrý den, vážení návštěvníci,
jmenuji se Mikky a tenhle blog jsem založila, abych měla místo, kam zveřeňovat svoje příběhy, což také dělám a abych dala i jiným šanci představit se. Na začátku můj blog vážně žil, ale po mé pouze už to tak slavné není, takže všem co sem zabloudili děkuji a vítejte v mém světě. :)
V případě dotazu, prozby nebo čehokoliv jiného mě kontaktujte na můj e-mail.
Adresa: mikky97@seznam.cz
Vánoční zázrak - Kapitola čtyřicátá
Krásný nedělní večer,
takže mám tu pro Vás 40. kapitolu Vánočního zázraku. V minulé kapitole jsme si přetavili, jak vypadá Den obdarování a v dnešní kapitole zjistíme, co se stalo druhý den ráno. Přeji Vám příjemnou zábavu.
Kapitola čtyřicátá
0001pt; line-height: normal; text-align: left;"> Pátek 25. 12. 5009 (25. 12. 2009 v lidském světě)
Paní Stormová s Abem tu byli až do dvou hodin do rána. Já s Abem a Rickem jsme v Rickově pokoji hráli hru, kterou Abe dostal a k překvapení všech, jsem vyhrávala já. Nakonec jsem to vzdala, protože jsem byla vyčerpaná, ale spát se mi nechtělo, protože jsem ty dva sledovala a povídali jsme si společně.
"Co se stalo na té chodbě?"zeptala jsem se konečně. Nemohla jsem to vydržet.
"Byla tady Ava,"odpověděl Rick nezaujatě.
"Cože? Co chtěla?"zeptala jsem se.
"Abych jí odpustil. Prý to byla chyba a lituje toho,"odpověděl Rick znechuceným tónem. Odložil gamepad a opřel se o opěrku své křesla.
"Doufám, že to nehodláš udělat,"řekla jsem. Podíval se na mě, jako bych byla blázen. "Ještě že tak. Máš na lepší holku, než byla ona."
"Vidíš, říkal jsem ti to, ale tys mi nevěřil. Prej jak je úžasná. Taková nána,"zavrčel Abe. "Jediný, co na ní vypadalo dobře, byl zadek." Vyprskla jsem smíchy. Rick na Abea obrátil nevěřícný pohled. "Promiň, brácho, ale je to pravda. Měla pěknej zadek, ale zbytek stál za prd. Pamatuju si, jak jsme jednou měli tělák a..."
"Tak fajn, to stačí, jasný. Už je konec. Nepotřebuju slyšet nic dalšího,"přerušil ho Rick. Abe jen zvedl ruce, aby Ricka uklidnil. Chvíli poté přišel Frank, aby Abeovi oznámil, že už půjdou domů. Já jsem se hned šla umýt a spát. Žádná zpráva od Aidana mi nepřišla.
V noci jsem měla špatné sny, ale ráno jsem si nepamatovala, o čem se mi zdálo. Vím jenom, že jsem se probudila a moje srdce bušilo jako splašené a já jsem se třásla. Podívala jsem se na hodinky, abych zjistila kolik je hodin. Půl šesté. Unaveně jsem si povzdechla a vstala z postele. Necítila jsem se na to, aby si šla lehnout a pokračovala ve spánku. Radši jsem si proto vzala zbývající dárky, které jsem si nechala v pokoji na ráno a donesla je do obýváku ke stromku. Pečlivě jsem je tam nazdobila.
Přesunula jsem se do kuchyně, abych udělala čaj a kávu, protože jsem zjistila, že nám ještě zbyl kus dortu, proto jsem si kousek odkrojila a tentokrát si ho pořádně vychutnala. Byla jsem ohromena jeho úžasnou chutí. Jakmile jsem dojedla, vydala jsem se do svého pokoje, aby se převlékla.
"Dobré ráno,"pozdravila mě máma s úsměvem. Měla na sobě župan. Pozorně jsem si ji prohlédla a kousla se do jazyka, abych se zdržela hloupých komentářů. Ten její úsměv, rozcuchané vlasy a dobrá nálada jasně dokazovaly, že si včera s Frankem prožili pár příjemných chvil.
"Dobré ráno. Jak ses vyspala?"zeptala jsem se.
"Skvěle. Co ty?" Pokrčila jsem rameny. "Copak se děje, zlato?"
"Nic, jenom jsem spala málo a špatně,"odpověděla jsem. Unaveně jsem se posadila na gauč v obýváku a podívala se na stromek. Až tu kupu dárků uvidí Jack, tak ho trefí, protože tohle neznal.
"Tak si běž ještě lehnout,"řekla máma.
"To je dobrý. Ostatní budou za chvíli vstávat, a jakmile Jack uvidí tohle, rovnou se na ty dárky vrhne,"řekla jsem s úsměvem a zavřela oči. O chvíli později dorazil Frank. Střelila jsem po něm pohledem a usmála se.
"Dobré ráno,"řekl Frank. Přešel k mámě, aby jí políbil a poté se šel nasnídat. Máma ho následovala. Já jsem se schoulila do klubíčka na pohovce a rozhodla se, že si dám ještě pár minut spánku.
"Naomi, zlato, vstávej,"ozval se mi u hlavy mámin hlas. Zvedla jsem hlavu a podívala se na ní. "Jack už se třese na to, aby rozbalil svoje dárky."
"Jasně." Posadila jsem se a podívala se na Jacka, který už seděl vedle stromu a koukal se po dětských balicích papírech. Zvedla jsem se z pohovky a přešla k němu, abych se mohla posadit vedle něj a pomoci mu se čtením. Rick si sedl vedle nás na malý taburet.
"Podívejte se na mě a usmějte se,"řekl Frank. Obrátila jsem na něj hlavu. Fotil nás. "Bezva. Můžete pokračovat." Zasmála jsem se a podívala se na Jacka. Ten střelil pohledem po mě. Poté jsme se oba obrátili na Ricka. "Ještě nevíte, kdo z vás má začít, tak si střihněte."
"Začneme podle věku,"navrhl Rick a kývl na Jacka. Ten rychle popadl první plochý dárek, který jsem tam dneska ráno dala. Byl pro Ricka. Podal mu ho. "Díky." Byla to nějaká knížka, kterou měl k maturitě, stejně jako já.
Pozorně jsem sledovala jeho reakce, a jakmile uviděl ten titul, ještě nadšený usměv zmizel. Obrátil na tátu nevěřícný pohled. Frank jen zvedl ruce a střelil pohledem ke mně. Zašklebila jsem se na Ricka a on vyprskl smíchy.
"Naomi," řekl Jack a podal mi jeden balíček s oblečením. Byl pro mě. Pohladila jsem Jacka po hlavě a začala rozbalovat svůj dárek. Našla jsem v něm nádherný šedivý svetr.
"Ten je úžasný,"řekla jsem a rovnou jsem si ho natáhla, abych viděla, jak mi je. Podívala jsem se na mámu s Frankem. "Jak vypadám?"
"Skvěle,"odpověděla máma. Jack k ní přeběhl, aby jí mohl dát další podivně zabalený dárek a posadil se vedle ní. "Děkuju."
Rick mezitím vzal nějakou tašku a podíval se, pro koho je a když zjistil, že je pro Franka, jenom se zvedl a odnesl mu ji. Jack se vrátil na svoje místo a konečně našel dárek, který byl pro něj, tak se do něj hned pustil.
Všichni už jsme měli docela velkou hromadu dárků někde kolem sebe. Rozhodně bude těžké rozlišit, co je čí, krom Jackových hraček a oblečení. Každou chvíli jsem čekala, že máma vyhlásí pauzu od rozbalování, abychom mohli odklidit hromadu papírů nebo si udělat čaj.
Bylo zábavné sledovat Ricka, jak se snaží přijít na to, jak funguje jedna z hraček, kterou Jack letos dostal, protože hned jak ji viděl, chtěl ozkoušet, co to umí. Tu krátkou pauzu jsme s mámou využili k tomu, abychom odklidili většinu papíru do kuchyně. Omylem se mi povedlo popadnout Constance místo papíru, protože se jimi zrovna proplétala. Začala prskat a sekat drápy.
"Tak se taky nemáš motat,"vyjekla jsem na kočku naštvaně a odnesla papíry do kuchyně. V tu chvíli mi zazvonil telefon. Rychle jsem se podívala, kdo mi psal. Aidan. Konečně mi odpověděl.
Ahoj, Naomi, omlouvám se, že jsem neodepsal, ale neměl jsem přístup k telefonu. Pustili mě teprve dneska, ale říkali, že budu v pořádku. Děkuju za optání. Nemusíš se omlouvat, jediný, kdo by se měl omluvit je Tony. Jak ses včera měla?
Zůstala jsem ohromeně zírat. Rychle jsem začala psát odpověď. Bylo to úžasné. Nikdy by mě nenapadlo, že vaše svátky můžou být tak krásné. Je škoda, že nemůžu pokračovat v objevování krás tohoto světa...
Vrátila jsem se do obýváku, abych zjistila, co se tam děje. Myšlenkami jsem ale byla někde v centru, kde bydlí Aidan. Cítila jsem se nějak slabě. Takhle mi nikdy nepsal. Zdál se mi milý, ale jiným způsobem. Předtím z toho čišel ryze pracovní vztah, ale tohle znělo přátelsky.
"Naomi, tam na stolku máš pár dalších dárků,"oznámila máma, když jsem se vrátila. Jen jsem kývla a přešla k pohovce, abych se na ni mohla posadit. "Není ti nic?"
"Ne, jenom jsem se zamyslela,"odpověděla jsem jí. Máma přešla ke stromku a vzala si jednu krabičku, kterou pak donesla Frankovi.
"Schovej si to na konec,"řekla potichu tajemně a usmála se. Frank se zamračil. Ten její tón se mi vůbec nelíbil. Mobil mi opět zazvonil, proto jsem ho rychle vzala do ruky a podívala se, co mi odepsal.
Co se stalo?
Okamžitě jsem mu napsala, co všechno se stalo. O všech svých průšvizích a o tom, že mě máma chce poslat k tátovi. Odepsal téměř okamžitě a ptal se, jestli by s tím nešlo něco udělat.
Nevím, ale asi ne. Byla na mě hodně naštvaná. Ani se jí nedivím. Já bych taky byla. Ráda jsem tě poznala. Snad se ti bude dařit. Jak vůbec dopadlo to představení?
"Naomi, s kým si to píšeš?"zeptala se mě máma. Překvapeně jsem zvedla hlavu a podívala se na ni. Potom na tu hromadu dárku přede mnou.
"S Aidanem,"odpověděla jsem a začala rozbalovat, aby neřekli, že jim nevěnuji pozornost. Dostala jsem většinou oblečení, kosmetiku a knihy. Některé z nich byly k maturitě, ale jiné spíš pro pobavení. Také nějaké náušnice, jeden řetízek s kamínkovým přívěskem a náramek. Byly to krásné dárky, které mě potěšily.
Skvěle. Nabídli mi práci v Městském divadle a i v Divadle svaté Anny. Ještě jsem se nerozhodl, kam půjdu. Děkuju, že jsi mi s tím pomohla. Říkali, že jsi byla ohromná. Chtěl jsem ti navrhnout, jestli bys nechtěla v naší spolupráci pokračovat. Doopravdy by nešlo tvou mámu přesvědčit, aby změnila názor? Povzdechla jsem si, když jsem dočetla jeho zprávu. Chtěla jsem s ním i nadále spolupracovat, ale nemůžu. Nešlo. Když se pro něco rozhodne, tak si za tím stojí... Promiň. Snad najdeš nějakou jinou herečku. Sklesle jsem položila telefon a vzala si poslední krabici. Byly v ní nádherné lodičky. Lesklé a černé.
"Mami, to je úžasný. Kdes je koupila?"zeptala jsem se. Tyhle dárky už byly v té části, kde nám dárky dali oni a ne čarodějky.
"V jednom malém krámku v Hardlemu. Trvalo dlouho, než jsem objevila takové, jaké sis představovala. Prosím, řekni, že jsou takové, jaké jsi chtěla."
"Jsou ještě hezčí,"odpověděla jsem a objala jí. Poté mi zazvonil telefon.
Prosím, omluv mou neomalenost, ale mám pocit, že tvoje máma byla trochu zbrklá, když se tak rozhodla. Chci tě vidět. Můžeme si jít promluvit? Zůstala jsem překvapeně zírat na display.
Nevím, jestli to stihnu. Nejsem si jistá, v kolik k tomu tátovi půjdeme. Moc mě to mrzí. Nechtěla jsem to odeslat, ale musela jsem. Rychle jsem klikla na to tlačítko a položila telefon na pohovku vedle sebe.
Rozbalila jsem poslední balíček, který jsem před sebou měla a podívala se na mámu. Okouzleně sledovala ten svetr, který jsem jí dala. Zvedla oči a usmála se na mě. Zamilovala si ho. Věděla jsem, že si ho zamiluje.
"Poslední dárku jsou schované na stromku. To jsou přání, které vám Zelená čarodějka splnila. A v těch krabicích byste taky měli něco mít,"řekl Frank. Podívala jsem se na něj a vydala se ke stromku, ale zastavil mě můj telefon s krátkou zprávou, kterou mi Aidan poslal. Ve zprávě stálo: Jdu za tebou.
Kapitola čtyřicátá první Rozcestník Kapitola třicátá devátá