Dobrý den, vážení návštěvníci,
jmenuji se Mikky a tenhle blog jsem založila, abych měla místo, kam zveřeňovat svoje příběhy, což také dělám a abych dala i jiným šanci představit se. Na začátku můj blog vážně žil, ale po mé pouze už to tak slavné není, takže všem co sem zabloudili děkuji a vítejte v mém světě. :)
V případě dotazu, prozby nebo čehokoliv jiného mě kontaktujte na můj e-mail.
Adresa: mikky97@seznam.cz
Vánoční zázrak - Kapitola třicátá devátá
Krásné páteční odpoledne,
moc mě mrzí, že jsem se zase na tak dlouhou dobu omlčela, ale měla jsem moc práce se školou. Dnes jsem si konečně našla malou chvilku, abych Vám představila první z poslední trojce kapitol Vánočního zázraku. V minulé kapitole jsme slavili Svátky zimy. V této kapitole budeme pokračovat.
Kapitola třicátá devátá
0pt;font-family:"Times New Roman","serif"">Čtvrtek 24. 12. 5009 (24. 12. 2009 v lidském světě)
Jestli mi máma chtěla něco, cokoliv říct, neudělala to. Jen se zvedla z pohovky, na které seděla a vydala se s Jackem do chodby, aby ho oblékla. Já jsem se podívala na Franka, který jen pokrčil rameny. Následovala jsem ostatní.
Cesta do kostela probíhala v tichosti a já jsem konečně měla možnost přemýšlet o tom, s kým vším se musím rozloučit. Nechtěla jsem se rozloučit s nikým, ale musela jsem. První na seznamu byl Casey, který už to věděl, takže mu zítra ráno ještě zavolám. Další, s kým se musím rozloučit, byl Aidan, ale nevěděla jsem, jestli už je v pořádku, nebo co mu vlastně je. Rozhodla jsem se, že mu napíšu zprávu.
Ahoj, jak se ti daří? Už jsi v pořádku? Chtěla bych se omluvit za to, co se tam stalo. Snad budeš v pořádku. Naomi.
Došli jsme až ke kostelu a já jsem si musela vypnout telefon, aby nerušil, kdyby náhodou zazvonil. Posadili jsme se do nějaké páté řady a vzali si malou knížku, ve které byli vánoční písně, které se tu dneska budou zpívat. Nikdy jsem na mši nebyla, takže jsem neměla tušení, co se tu vlastně bude dít.
Chvíli po desáté, když se celý kostel ztišil, přistoupil k řečnickému pultu kněz ve svátečním rouše a všechny nás přejel milým úsměvem, který měl vypadat upřímně, ale já jsem měla pocit, že ho jenom hraje.
"Vítám vás, moji drazí, v den, kdy se narodil spasitel Ruska, svatý Nikolaj. Dnešek není jen oslavou jeho činů, ale i jeho života. Každý zázrak, který udělal, každý život, který zachránil, je důvod, proč ho dnes oslavujeme,"řekl kněz. Nebyla jsem si jistá, že jsme na správné adrese, protože my jsme oslavovali Zelenou a Ledovou čarodějku a ne svatého Nikolaje, ale neřekla jsem ani slovo. "Svatý Nikolaj je symbolem naděje a spasení. Vyvedl Rusko z temných časů a nastolil tam řád, který trvá dodnes..."
"Ten bývalý kněz byl lepší. Co se s ním stalo?"zeptala se šeptem babička. Naštěstí ji přes knězův hlasitý hlas nešlo slyšet.
"Odešel do důchodu,"odpověděl Frank.
"Měli jsme zůstat doma a užít si sami sebe. Nebo jsme mohli jít do jiného kostela,"řekla babička, unaveně si povzdechla a poslouchala další žvásty o svatém Nikolajovi. Já jsem ho přestala vnímat.
Moje myšlenky se začaly uchylovat k mému otci. Třeba život s ním nebude tak strašný, jak si myslím, ale nebudu tam mít nikoho. Bála jsem se, co se stane, když se odstěhuju. Nechtěla jsem přijít o nikoho, koho znám.
O hodinu později mše konečně skončila a my se rovnou odebrali domů, abychom mohli udělat jednu poslední tradici, kterou tu měli. Předtím, než se jde spát, každý z rodiny a přátel si vezme jeden ze svých dárků a otevře ho. To bylo to nejlepší, co tu mohli mít, protože alespoň jsem babičce mohla toho kocourka dát, aniž bych se bála, že přes noc umře, uteče nebo se mu stane něco jiného. Doma jsem rychle tu krabici donesla dolů a položila ji přímo před stromek, aby nešla přehlédnout.
"Nevíte, kde mám foťák?"zeptala se paní Stormová, když jsme všichni zase seděli v obýváku. Celý večer všechno fotila, abychom měli spoustu vzpomínek, to samé Frank. Měli jsme i spoustu fotek z parku a vlastně celého dnešního dne.
"Myslím, že sis ho nechala na chodbě,"odpověděla jí máma s úsměvem. Paní Stormová se podívala na Abea, který jen vstal a rychle přeběhl do chodby. Mezitím jsem si vzala telefon, abych ho zapnula a zjistila, jestli mi Aidan odepsal. Ještě ne. Zamračila jsem se na display a telefon schovala, abych mohla věnovat plnou pozornost svojí rodině.
"Děkuju,"řekla paní Stormová s úsměvem a vstala, aby si našla dobré místo odkud fotit.
"Takže... Jak tuhle tradici děláte?"zeptala se máma. Frank se na ni s úsměvem podíval.
"Každý z nás půjde pod stromek a vezme jeden dárek a dá ho tomu, pro koho je,"odpověděl Frank. Podíval se na Jacka. "Co kdybys začal?" Jack se zvedl a přešel ke stromku, odkud vzal jednu malou krabici a podíval se, pro koho je. Potom čtení vzdal a přešel k Frankovi, aby to přečetl.
"To je pro maminku,"řekl Frank, aniž by se podíval na cedulku. Jack k mámě přešel a podal jí krabičku. Ona si ji vzala a začala rozbalovat, mezitím co Frank fotil.
"Páni, Franku, ten je nádherný,"řekla máma dojatě a vstala, aby mu mohla dát pusu. Poté jí Frank připnul zlatý náramek na zápěstí. Bylo na něm něco napsaného, ale já jsem neviděla co. "Děkuju."
"Nemáš za co,"odpověděl Frank a pokynul ke stromku. Máma k němu přešla a vzala si jednu z taštiček.
"Tohle je pro... Rheu,"řekla máma a přinesla jí tašku.
"No páni, to jste nemuseli,"řekla paní Stormová a vytáhla s tašky jednu z velkých vonných svíček, které v tašce byly. "Voní nádherně."
"To jste jí nemohli dát něco jiného?"zeptal se Abe s otráveným výrazem. "Zase to bude celé dny pálit."
"Můžeš být rád, že nedodržuju učení našich předků z Abu, Abrahame, protože to bys cítil něco jiného než levanduli a růže,"řekla paní Stormová a složila si ruce na prsou. Abu bylo jedno malé království v Africe.
"To máš asi pravdu. Kdybys vytáhla tu směs suchý trávy, posvátný hlíny a teď nevím, co to bylo za kytku a začalas to tam pálit jako babička, tak bych tě asi zabil,"řekl Abe s úsměvem. Paní Stormová protočila oči a vstala z pohovky, aby mohla vytáhnout další dárek.
"Rick,"řekla a začala hledat mého brášku. Stál na chodbě a potichu se s někým dohadoval. Frank podal foťák mámě a vydal se na chodbu, aby zjistil, co se děje a poslal Ricka k nám. Rick byl naštvaný.
"Co je?"zeptal se ho Abe. Nikdo jiný se k tomu neměl. Rick mu věnoval jediný pohled, který pochopil jen Abe. Ti dva byli dobří přátelé a chápali se, i když nemluvili. Obdivovala jsem, jak hluboce spojení byli. "To si ze mě děláš..." Vstal z pohovky a vydal se na chodbu, aby to vyřídil. Frank se vrátil.
"Tohle je pro tebe,"řekla paní Stormová a podala Rickovi velkou krabici.
"Děkuju,"řekl Rick s úsměvem a posadil se mezi mě a babičku, aby si mohl rozbalit tu krabici. Frank ho poctivě fotil, a když Rick krabici otevřel, zůstal překvapeně zírat. Byla to ta helma. "Já myslel, že mi ji nechceš dát."
"Změnil jsem názor,"řekl Frank s úsměvem. Ať už se venku stalo cokoliv, Rick na to myslet přestal. Byla jsem ráda. Jemu naštvaný výraz neslušel. "Vyber další dárek."
"Jasně." Rychle se zvedl a přešel ke stromku, aby vzal něco dalšího. Čekala jsem, jestli někdo vezme krabici s kotětem, ale nikdo se k tomu neměl, proto jsem se rozhodla, že až dostanu dárek já, vezmu já. "Tohle je pro... Do háje, kdo to psal?" Frank k němu přešel, aby se podíval.
"Já bych řekl, že to psal Jack,"odpověděl Frank s úsměvem. Oslovený zvedl hlavu a počkal, než k němu přijdou, aby to určil.
"To je pro Naomi,"oznámil Jack.
"Ty jsi mi něco dal? Tos nemusel,"řekla jsem s úsměvem a přesunula se k bráškovi, abych ho objala. Poté jsem si vzala ten dárek a začala ho rozbalovat. Pod balicím papírem jsem našla krabici. Když jsem ji otevřela, uviděla jsem malou malovanou vázu s vločkami, kterou dělal na keramice. Moc se mi líbila, když ji přinesl domů. Objala jsem ho ještě jednou a dala mu pusu na tvář. "Děkuju, Jacku, ta je nádherná."
"Vážně se ti líbí?"zeptal se Jack. Přikývla jsem. On se rozzářil jako vánoční stromeček. Rozesmála jsem se. Poté jsem vstala a přešla ke stromku, abych babičce dala to kotě.
"Asi se to nemá, ale nejsem si jistá, jestli by to tenhle dárek vydržel,"řekla jsem a položila krabici na stůl před babičku. Ona se na mě podívala a stáhla z krabice dečku, kterou jsem na ni položila, abych to udělala trochu napínavější. Kotě otráveně zvedlo hlavu a podívalo se na nás. V babiččině tváři se objevil dojatý výraz. V očích měla slzy. Vstala, aby mě mohla pevně s láskou obejmout.
"To je nádherný dárek, Naomi, děkuju,"řekla babička. Políbila mě na tvář. Poté si vzala kotě do ruky a začala ho drbat. "Ahoj, maličký." Chtělo se mi z její radosti taky plakat. Vrátila jsem se na své místo a přitiskla si k hrudi polštářek. Rick si všiml mého výrazu, protože ke mně přešel a objal mě ze zadu kolem krku.
"Proč mě tohle nenapadlo taky? Já jsem jí dal jenom svetr,"řekl šeptem. Vzala jsem ho za ruku.
"No jo, my holky si rozumíme,"prozradila jsem mu. Potichu se zasmál. Babička mezitím hledala nějaký dárek pro Jacka, Franka nebo Abea. Nakonec si vzala jednu plochou krabičku pro Abea.
"Snad to není ten dárek, co jsem mu koupil já,"zamumlal si Rick pro sebe. Obrátila jsem se na něj a zamračila se.
"Cos mu dal?"
"Nic co by se hodilo sem,"odpověděl Rick se zářivým úsměvem. Raději jsem ani nechtěla vědět, co vymyslel za kravinu.
"Páni, díky, pane Latimere,"řekl Abe. Jediné, co jsem pochopila, bylo, že mu to udělalo radost.
"Nemáš za co,"řekl Frank s úsměvem. Abe se zvedl a vydal se ke stromku, kde po chvíli našel něco, co bylo pro Franka nebo Jacka.
"Tady máte, pane Latimere,"řekl Abe a podal mu velkou plochou krabici. To musela být košile, kterou jsem mu koupila.
"Děkuju." Frank podal foťák mámě, která ho začala fotit a začal dárek rozbalovat. Byla to ta košile. Bílá, s příjemného materiálu a z luxusního obchodu. Taky měla pěkný střih. Byla jsem na sebe za její výběr moc hrdá. "Páni, ta je moc pěkná." Střelil pohledem po mámě, ale ona jen zavrtěla hlavou, proto se obrátil na mě.
"Neříkej, že se ti nelíbí,"řekla jsem zoufale.
"Líbí. Právě že líbí. Musela být drahá."
"Ne. Vlastně byla ve slevě,"prozradila jsem mu s úsměvem a pokrčila rameny. Protočil oči. Položil košili zpátky do krabice a přešel ke stromku, aby odtud vytáhl poslední dárek pro Jacka.
"To je pro tebe,"řekl Frank Jackovi a položil před něj krabici. Jackovi se rozzářila očíčka a začal rychle trhat papír. Nadšeně vykřikl, když uviděl tu stavebnici a skočil na Franka, aby ho mohl obejmout. Frank se začal smát.
"Děkuju!!!"křikl Jack.
"To je i od maminky,"řekl Frank a položil ho na zem, aby mohl přeběhnout k mámě a také ji obejmout.
Takovéhle svátky už jsem dlouho nezažila a byla jsem ráda, že jsem tu mohla být. Byly plné radosti, lásky a štěstí. Byly také, jaké mají být. Přála jsem si, aby tenhle den neskončil. Abychom pořád byli takhle šťastní.
Kapitola čtyřicátá Rozcestník Kapitola třicátá osmá