Zdravím Vás u nové kapitoly Vánočního zázraku. Konečně se dostáváme do finále celého příběhu. Příjemnou zábavu.
Kapitola třicátá osmá
Čtvrtek 24. 12. 5009 (24. 12. 2009 v lidském světě)
Z toho dortu jsem si dala jenom kousek, protože jsem na něj neměla chuť. Neměla jsem chuť na nic, ale musela jsem říct, že to byl nejlepší dort, který jsem v poslední době jedla. Ostatním samozřejmě chutnal.
Jakmile jsme dojedli, sklidili jsme s mámou a Rickem talíře a mísy od jídla a přesunuli se do obýváku, kde pokračovala konverzace. Pomalu už začali chodit i koledníci, kteří vybírali buď peníze pro charitu, nebo sladkosti, což byli ale spíš místní děti se svými rodiči. Chodili jsme jim otvírat všichni, ale nejčastěji máma.
Během toho koledování jsme poprosili Franka, aby nám zahrál nějakou koledu a on s úsměvem vyhověl. Měla jsem jeho hraní ráda. Bylo to tak klidné a dovolovalo mi to zapomenout na své problémy. Když mu došly písničku, navrhl, abychom si rozdali malé krabičky s věštbami, které se prodávaly jenom o svátcích zimy a byly na příštích 365 dní.
"Ricku, co tam máš?"zeptal se ho Frank. On si rozvázal krabičku, ve které našel malého vyřezávaného tygra a složený papír.
"Nebraňte se novým příležitostem. Každá z nich vás něco naučí,"řekl Rick a podíval se na tygra. Jedna ze škol, na kterou chtěl jít, měla tygra jako svého maskota. Něco mi říkalo, že si začal přehodnocovat svá rozhodnutí. "Co máš ty?"
"Ve vašem životě se objeví někdo nový. Někdo, kdo pro vás bude znamenat celý svět,"odpověděl Frank zamračeně a prohlédl si šíp. Střelila jsem pohledem po mámě. Pobaveně se culila. Kdyby mému manželovi vyšlo něco takového, tak bych asi zuřila, ale ona vypadala klidně.
"Co máš ty, Jacku?"zeptala se máma. Jack z krabičky vytáhl malého medvídka a papírek podal mámě. "Nenechte se připravit o své dětské sny. Všechno se pro vás změní."
"To se mi nelíbí,"řekl Jack.
"Ale bude, miláčku, uvidíš,"řekla máma a přitiskla si ho k sobě.
"Co máš ty?"zeptal se Jack. Máma rozbalila svojí krabičku a přečetla si text pro sebe. Poté se podívala na mě. Z krabičky jí vypadla malá sovička.
"Nevzdávejte to. Dávejte druhé šance. Poslouchejte své srdce, protože vás bude vést k úspěšnému roku,"přečetla máma svůj text.
"To je zajímavé,"řekl Frank zaujatě.
"Co kdyby pokračoval někdo další? Rheo?"navrhla máma. Paní Stormová rozbalila svou krabičku a podívala se na malou hvězdu.
"Světlo vašeho života se vám vzdálí, ale nezoufejte, vždycky se k vám vrátí,"řekla paní Stormová a obrátila se na Abea. "Tak se zdá, že do toho Miltonu přece jenom půjdeš, zlato." Abe jí věnoval takový ten nevěřícný pohled, ale jí to bylo jedno. Abeova líčka zrudla. Začala jsem se potichu smát.
"Tak fajn, kdo je další. Paní Latimerová,"řekla Abe a podíval se na babičku. Ta si vzala svou krabičku a začala ji otevírat. Já jsem si vzala telefon do ruky, protože mi zazvonil. Přišla mi zpráva od Caseyho.
Ahoj, Naomi, veselé Vánoce. Jak se máš?
Začala jsem vymýšlet, co mu odpovím. Nakonec jsem se rozhodla pro prosté: Děkuju, tobě taky. Ujde to. Co ty?
"Myslíte na svou rodinu, ale nezapomínejte na sebe. Mohlo by to mít katastrofické následky,"přečetla babička. Podívala se na malou bačkoru, která byla v krabičce. Její předpověď rozhodně pozitivní nebyla. Vůbec se mi nelíbila a viditelně ani Frankovi ne. "Ještě že to jsou jenom předpovědi, které se většinou nevyplní."
"To nevadí, ale stejně..."
Přišla mi odpověď od Caseyho: Dobře. Máma se rozhodla, že nebudeme slavit, jenom si ráno rozbalíme dárky. Teď se koukáme na filmy. Pobaveně jsem se usmála a odepsala mu. My zase máme velkou oslavu. Je tu babička Latimerová a Abe Storm se svou mámou. Je to bezva.
"Nech toho, Franku. Copak máš ty, Abe?"zeptala se ho babička s úsměvem. Rozbalil svou krabičku.
"Vaše rodina i vy budete růst. Nebraňte se tomu. Změna je dobrá věc,"přečetl Abe svůj papírek a vytáhl strom. Podíval se na svou mámu a zvedl obočí.
Podívala jsem se na telefon, abych zjistila, co mi Casey napsal: Tak to se máš. Užij si zbytek večera. Mohli bychom jít v sobotu ven, co říkáš?
Nechtěla jsem mu napsat, že nemůžu, ale musela jsem. Napsala jsem mu, že se stěhuje k tátovi.
"Co koukáš na mě?"zeptala se ho.
"No, tak co já vím, co děláš, když nejsi doma. Že ty někoho máš?"zeptal se Abe. Paní Stormová zavrtěla hlavou. "Tak si někoho najdeš."
"Abe, ty mi bohatě stačíš. Dalšího chlapa v baráku bych nezvládla,"řekla paní Stormová a unaveně povzdechla. Odpovědí od Caseyho byly jen smutní smajlíci. Ty jsem mu poslala i já.
"Ale já letos jdu na vysokou. Přece nechceš být sama?" Paní Stormová ho objala kolem ramen a vlepila mu pusu na tvář. Ten výraz, který se na Abeově tváři objevil, rozesmál snad všechny. Dokonce i paní Stormovou, ale svou ruku nestáhla.
"Tak, kdo ještě nebyl?"zeptala se paní Stormová a pohlédla na nás všechny. Zastavila se u mě, protože já ještě svírala svou krabičku v rukách. Nechtěla jsem ji otevřít. Bála jsem se jejího obsahu. Nechtěla jsem vědět, co mě čeká.
"Naomi, tak do toho,"řekla máma. Povzdechla jsem si a rozbalila krabičku. První věc, kterou jsem spatřila, byl dřevěný přívěšek ve tvaru srdce. Rozložila jsem složený papír a začala číst.
"Láska je nejmocnější zbraní, která dokáže překonat vše. Nevzdávejte se jí. Bojujte pro ni. Nezapomínejte, že pravá láska se projevuje činy a ne slovy." Zůstala jsem na zlatý text zírat. Něco podobného mi řekla i Aileen. Podívala jsem se na mámu a beze slova ji poprosila, aby mi odpustila všechno, co jsem provedla. Požádala jsem ji o poslední šanci, ale nevěděla jsem, jestli to pochopila. V jejích očích jsem viděla všechnu lásku, kterou ke mně chovala, ale i všechnu bolest, kterou jsem jí způsobila.
"To je velmi přesná věštba, Naomi. Tou se řiď,"řekla babička s úsměvem. Podívala se na hodiny. "Už musíme jít na mši."
Kapitola třicátá /... Rozcestník Kapitola třicátá sedmá