rubriky:

anketa blogu

přihlášení

archiv článků:

galerie

Vánoční zázrak - Kapitola třicátá sedmá

0pt;font-family:"Times New Roman","serif";mso-bidi-font-family: DokChampa">ětě)

"Já vím, holčičko. To proto jsi ráno udělala tak dobrou snídani?"zeptal se. Přikývla jsem. "Máma taky nechce, abys tam bydlela, ale po tom všem, co se v posledních týdnech a vlastně v celém tomhle půlroce stalo... Já nevím, asi toho na ní bylo moc a potřebovala to ventilovat. Tys jí k tomu dala prostor a asi si myslí, že tě nezvládneme."

"Já vím, ale změnila jsem se. Nechci se vrátit zpátky do lidského světa. Nic tam na mě nečeká. Mám tam jenom tátu, který se nám tak dlouho neozýval. Tady jsi ty, Rick, babička, máma s Jackem. Mám tady i přátele. Nechci o to přijít,"řekla jsem smutně. Přitáhla jsem si kolena k tělu a položila si na ně bradu. "Jak bych mohla změnit její názor?"

"Dělej, co děláš teď a buď hodná. Já se postarám o zbytek,"řekl Frank s úsměvem. Zvedla jsem hlavu, protože k nám přišel jeden z porotců.

"Vy jste stavěla tohohle sněhuláka?"zeptal se a ukázal na toho mého. Přikývla jsem. "Tak to vám gratuluju. Umístila jste se na druhém místě. Tady máte svoje výhry." Řekl a podal mi obálku s poukázkami.

"Děkuju,"řekla jsem překvapeně a prohlédla jsem si poukázky. Jedna z nich byla zlatá s bílým nápisem Svět hraček pana Toymana na 2000 a ta druhá elegantní černá se zlatým ozdobným nápisem do parfumerie Rochelle, což byla jedna z nejluxusnější v celém tomhle světě na 1000.

"Nevíte, kdo stavěl tohohle?"zeptal se.

"Moje žena a syn,"odpověděl Frank.

"Tak jim předejte tohle. Těšilo mě a nashledanou,"řekl a otočil se, aby mohl odejít.

"Nashle. Asi už můžeme jít domů,"řekl Frank a obrátil se k odchodu. Mně se vůbec nechtělo. Jestli tohle měl být můj poslední den tady, chtěla jsem si ho pořádně užít, ale už jsme doopravdy museli domů. Abe s paní Stormovou za chvíli dorazí. "Neboj se, Naomi, nějak se to vyřeší."

"Myslíš?"zeptala jsem se. Přikývl.

"Jo, jestli budeš dělat to, cos dělala dneska celý den, tak tomu dopomůžeš. A já si s mámou zkusím promluvit,"řekl Frank s úsměvem. Přikývla jsem. Vydali jsme se domů.

Přípravy na příchod Stormových už byly v plném proudu. Máma připravovala stůl v jídelně. Babička stála u plotny a hlídala jeden z hrnců. Rick srovnával několik dárků, které jsme pro Abea a jeho matku měli, pod strom a Jack si hrál s Flíčkem na gauči. Všichni už byli oblečení ve svátečním. Rychle jsem se vydala do druhého patra, abych se převlékla do šatů, které jsem si pro tuto příležitost připravila.

Šaty byly světle béžové a sahaly mi až po kolena. Měly dlouhé rukávy a vypadaly velmi elegantně, takže jsem se rozhodla, že v nich půjdu i do kostela na mši. Pod ně jsem si oblékla černé silonky, aby mi cestou do kostela nebyla zima. Vlasy jsem si zapletla do copu, který jsem si přehodila přes rameno a vyrazila dolů, abych přivítala Abea a jeho mámu, kteří už zvonili u našich dveří.

"Dobrý den,"pozdravila jsem. Odstoupila jsem ode dveří, aby mohli projít.

"Naomi, tobě to sluší,"řekla paní Stormová s úsměvem a podala mi tašku s lahví vína, kterou nesla v ruce. Abe nesl papírovou tašku z jednoho obchodu s luxusními večerními šaty.

"Děkuju. Vám taky,"odpověděla jsem jí s úsměvem. Počkala jsem, než si sundají kabáty a dovedla je do jídelny.

"Rheo, Abe,"pozdravil je Frank s úsměvem a ukázal na židle, aby se posadila. Abe rychle odběhl ke stromu, aby pod něj dal těch pár dárků, co přinesli. "Jacku, pojď se posadit."

Mezitím, co si všichni sedali ke stolu, já jsem šla pomoci mámě s nošením večeře na stůl. Když jsem nesla velký skořicovo-smetanový dort, na který nám babička Latimerová dala recept, byl to tradiční dezert na Den obdarování, zastavila jsem se mezi dveřmi a prohlédla jsem si svojí rodinu a přátele. Rick zrovna prohodil jednu z těch svých drzých, ale vtipných poznámek a všechny krom Franka rozesmál, protože ta poznámka směřovala k němu. V očích mě začaly pálit slzy. Nechtěla jsem o tohle přijít. Tohle byla moje rodina.

"Naomi, nestůj tam tak. Sedni si,"řekla máma a ukázala na prázdné místo vedle Ricka. Rychle jsem se vzpamatovala a přešla ke svému místu, abych tam mohla položit ten dort a posadila se na svou židli.

Obrátila jsem se na Franka, který vstal, aby mohl pronést přípitek, který byl o tom, jak vděčný je, že tu může mít celou svojí rodinu a naše přátele. Popřál nám štěstí do nového roku a poté jsme začali jíst.

Večeře a veškerá konverzaci, která se během ní vedla, mi přeběhla před očima. Nezúčastnila jsem se jí. Byla jsem duchem někde u nejhorších možných scénářů, jak tohle všechno skončí. Jedním z nich byl i takový, že půjdu k tátovi, ale mámu ani ty tři už nikdy neuvidím. Toho jsem se bála ze všeho nejvíc.

"Naomi..." Obrátila jsem pohled na mámu. Asi mě musela oslovit několikrát, protože na mě všichni zírali. Jen jsem se usmála a zeptala se, co se děje. "Ptala jsem se tě, co se s tebou děje?"

"Nic, jenom jsem se zamyslela,"odpověděla jsem. Odložila jsem příbor. Už jsem nemohla sníst ani sousto. Střelila jsem pohledem po mámě a spatřila její starostlivý výraz. Určitě si myslí, že mi není dobře.

Byla tradice, že dokud i poslední člověk nedojí, tak se nikdo nezvedne od stolu, takže jsem doufala, že to Rick s Abem dojí rychle, protože už jim to trvalo docela dlouho. Netrpělivě jsem poposedla a napila se ze své sklenice, kam mi máma nalila trochu toho vína, které paní Stormová přinesla. Bylo sladké a moc dobré.

"Maminko, jak dlouho jim to bude ještě trvat?"zeptal se šeptem naproti mně sedící Jack mámy. Zrovna jsem pila víno, takže jsem se zakuckala, když jsem se chtěla začít smát. Rick s Abem se na sebe podívali.

"Jacku, oni..."

"Už dojedli,"dokončil to za ní Rick a odložil svůj příbor. Podíval se na Jacka a věnoval mu zářivý úsměv. Potichu jsem se zasmála.

"Takže, teď bychom asi mohli sklidit ze stolu a nakrájet dort,"řekla máma a podívala se na Franka. Ten jen přikývl. Rychle jsem se zvedla a začala jsem brát talíře. Máma mi s tím pomohla.

"Co se děje?"zeptala se máma, když jsme stáli v kuchyni.

"Nic, jenom jsem unavená. Byl to dlouhý den,"odpověděla jsem s úsměvem a chtěla odejít.

"Nelži mi, Naomi. Co se s tebou děje?"

"Chceš vědět, co se děje?" Přikývla. "Nechci jít k tátovi, jasný. Táta nás opustil, ale ty ne. Ty jsi s námi zůstala. Nechci být s někým, kdo se na nás vykašlal. Chci zůstat tady se svojí rodinou a přáteli." Setřela jsem si slzu, která mi stékala po tváři a opřela se lokty o linku.

"Naomi,"oslovila mě máma. Položila mi ruku mezi lopatky a začala mě něžně hladit. "Já nevím..."

"Víš co, mami, nech to být,"řekla jsem a vzala čisté talíře, abych je mohla odnést do jídelny.

Kapitola třicátá osmá                                    Rozcestník                                   Kapitola třicátá šestá

Zpět na hlavní stranu blogu