Dobrý den, vážení návštěvníci,
jmenuji se Mikky a tenhle blog jsem založila, abych měla místo, kam zveřeňovat svoje příběhy, což také dělám a abych dala i jiným šanci představit se. Na začátku můj blog vážně žil, ale po mé pouze už to tak slavné není, takže všem co sem zabloudili děkuji a vítejte v mém světě. :)
V případě dotazu, prozby nebo čehokoliv jiného mě kontaktujte na můj e-mail.
Adresa: mikky97@seznam.cz
Vánoční zázrak - Kapitola třicátá šestá
Dobrý den,
omlouvám se, potud někomu můj blog včera blbnul, ale nevím, co se stalo. Jakmile jsem ale vymazala poslední dvě kapitoly Vánočního zázraku, tak fungovat zase začal, proto Vám je dnes přínáším znovu. Večer nebo později odpoledne přidám další kapitolu. Zatím přeji příjemný den a uvidíme se později.
Kapitola třicátá šestá
0pt;font-family:"Times New Roman","serif"">Čtvrtek 24. 12. 5009 (24. 12. 2009 v lidském světě)
Propašovat kotě domů bylo těžší, než se zdálo. Měla jsem takovou smůlu, že babička zrovna scházela po schodech, takže mě i s mým dárkem pro ni viděla, ale neptala se, co tam schovávám, protože okolo šel i Jack a ona patrně předpokládala, že to je dárek pro něj. Vděčně jsem se na ni usmála a rychle se rozeběhla do svého pokoje, abych tam kotě schovala.
Najít pro něj nějaké pěkné místo bylo těžší, než by se zdálo. Nechala jsem ho v krabici a přitom jsem vymýšlela, jak ho ozdobím, aby doopravdy vypadal jako vánoční dárek. Rozhodla jsem se, že mu okolo krku dám mašličku. Rychle jsem se rozeběhla do kuchyně, abych si vzala misku a hrst Constanciných granulí. Máma mě přitom načapala.
"Co to děláš?"zeptala se mě. Zvedla jsem hlavu a zářivě se na ní usmála. Přimhouřila oči. Věděla, že zase něco chystám.
"Pojď se mnou,"řekla jsem jí. Následovala mě.
Otevřela jsem dveře. Na stole jsem měla zabalené všechny dárky pro svou rodinu a svoje přátele, takže je naštěstí neviděla. Rozhodla jsem se, že jim toho koupím víc. Pro Ricka jsem měla hru, knihu, nějaké triko a mikinu, kterou jsem vybrala po dlouhém rozmýšlení. Frankovi jsem koupila ještě košili. Netušila jsem, co mu mám dát. Bylo to těžké. Mámě jsem vybrala ještě večerní šaty, které si zamiluje, a kabelku. Pro Jacka mám ještě malou sadu malých figurek k farmě, ve které byli různá zvířata a lidé v nejrůznějších situacích. Bylo to doopravdy moc pěkné. A taky nějaký svetr a ještě spoustu pastelek, aby si mohl kreslit.
"Tak... Co to je?"zeptala se máma, když spatřila kocourka. Zůstala vyjeveně zírat.
"Ten je pro babičku,"řekla jsem rychle. Bylo vidět, že se jí ulevilo. Popošla ke krabici a pohladila kocoura. "Myslíš, že se jí bude líbit?"
"Jo. Určitě,"řekla. Podívala se na kupu dárků na mém stole a zvedla obočí.
"To je pro vás,"odpověděla jsem.
"Nemáš toho nějak hodně?"zeptala se s úsměvem. Pokrčila jsem rameny. Mohla jsem si to dovolit, tak proč bych jim toho nekoupila víc? Zavrtěla hlavou a vydala se ke dveřím. "Za chvíli bude oběd a potom Rick s Frankem a babičkou půjdou na hřbitov. Co chcete mezitím dělat?"
"To je jedno. Mohli bychom jít na procházku,"navrhla jsem.
"To je dobrý nápad,"řekla máma s úsměvem a vyrazila pryč. Já jsem se mezitím postarala o kocourka.
Oběd probíhal v neobvyklém tichu a pochmurné náladě. Rick byl myšlenkami někde v minulosti, když ještě žila jeho máma, za kterou se teď chystá. Bylo mi ho líto, ale nevěděla jsem, co mu mám říct. Já jsem o rodiče nikdy nepřišla. Tedy ne takovým způsobem, jako on přišel o mámu. Když jsme všichni dojedli, začala jsem sklízet ze stolu a mýt nádobí.
"Buďte opatrní,"slyšela jsem Franka říkat, než odešli. Rick s babičkou už byli venku.
"Neboj,"špitla máma s úsměvem. Bylo hezké je vidět tak šťastné a spokojené. Nechápala jsem, proč jsem byla tak zlá a chtěla jsem jim tu spokojenost zničit. Nebylo to ode mě správné.
"Co budeme dělat teď?"zeptal se Jack.
"Půjdeme se projít,"odpověděla máma. "Běž nahoru, já budu hned za tebou."
"A vezmeme sebou Flíčka?"zeptal se. Máma zavrtěla hlavou. "Proč ne?"
"Protože je moc malinký. Až se vrátíme domů, můžeš ho vzít ven na zahradu. Jenom na chvíli. Je to jenom štěně,"upozornila máma Jacka, když šli po schodech. Vzala jsem si telefon, abych zjistila, jestli mi nepřišla nějaká zpráva, ale nikdo se mi neozýval. Ani Casey, ani Aidan. Vůbec nikdo.
"Naomi, jdeš?"zeptala se máma. Přikývla jsem. Schovala jsem si mobil do kapsy od džín a vydala se do chodby, abych se oblékla a mohla s nimi vyrazit. "Copak se děje?"
"Nic,"odpověděla jsem s nadšeným úsměvem mámě, a jakmile mi zmizela z dohledu, povzdechla jsem si. Bála jsem se, že Rick způsobil Aidanovi nějaké vážné zranění, proto jsem se rozhodla využít kontakt, který jsem využít nechtěla. Tonyho.
"Naomi, postavíme si sněhuláka?"zeptal se Jack, když jsme byli v parku. Nečekala jsem, že tu budeme jenom my, ale také jsem nečekala, že tu bude tolik lidí. Odehrávala se tu nějaká akce.
"Nechceš se radši podívat na představení?"zeptala jsem se Jacka a ukázala na pódium, kde se hrála nějaká hra. Nakrčil nos a zavrtěl hlavou. Máma se potichu zasmála. "Tak fajn, prcku, ale ty postavíš jednoho s mámou a já si postavím svého. Schválně, který bude lepší."
"Dobře!"vykřikl. Vzal mámu za ruku a odtáhl ji kus dál od cesty. Já se vydala ke stánku, kde prodávali staré šály, uhlí a mrkve, prostě všechno, co jste na sněhuláka potřebovali, abych nám obstarala potřebné věci.
"Budete se účastnit soutěže?"zeptal se mě prodavač. Nechápavě jsem zvedla obočí. Ukázal na plakát, který visel za ním. Soutěž ve stavění sněhuláků. Znělo to zajímavě.
"Asi jo. Jaké jsou výhry?"zeptala jsem se.
"Hlavní výhra je tenhle nádherný velký plyšový medvěd. Další výhry pro tři druhá místa jsou poukázky do hračkářství pana Toymana a do parfumerie a pro pět třetích míst máme dva lístky do kina na film podle vlastního výběru nebo poukázku do restaurace nebo deset snídaní u bistru U Jacka v Hardlemu a zbylí účastníci, kteří se neumístí dostanou poukázky na útratu tady na v parku na cokoliv chtějí,"odpověděl s úsměvem. Byla jsem ohromená množstvím cen. Ten plyšový medvěd byl ohromný.
"To zní dobře. A jaká jsou pravidla?"
"Nepodvádět. Jinak si můžete postavit jakéhokoliv sněhuláka, chcete."
"Tak si mě napište,"řekla jsem s úsměvem.
"Tady máte soutěžní stužku,"řekl a podal mi ji.
"Mohla bych dostat ještě jednu pro mého bratra a matku? Teda pokud ho můžou stavět dva." Podal mi další. "Děkuju."
"Ještě se uvidíme,"řekl s úsměvem. Začala jsem pátrat po mámě a Jackovi.
"Rychle,"zabrumlal Jack, protože viděl, že se k nám blíží porotci, aby zhodnotili, jak naši sněhuláci vypadají. Bylo na něm vidět, že chce vyhrát a jejich sněhulák byl doopravdy moc pěkný, ale viděla jsem několik hezčích, takže toho obrovského plyšáka asi nevyhraje.
"Nepospíchej,"zabručela máma a narvala do sněhové hlavy mrkev. Já už jsem svého sněhuláka měla hotového a čekala, než ke mně přijdou. Nedaleko nás stál i Frank, který ty dva pobaveně sledoval. Rick s babičkou šli koupit něco teplého k pití.
"Ale oni už jdou,"zaprotestoval Jack. Máma na něj obrátila naštvaný pohled. "Já chci vyhrát."
"Já vím, miláčku, ale když budeš netrpělivý, tak nikdy nic nevyhraješ. Musíš se naučit trpělivosti. Nic nedostaneš hned,"oznámila mi máma. Poodstoupila od sněhuláka a pozorně si ho prohlédla. Obrátila se na Franka. "Co říkáš?"
"Podle mě je to nejhezčí sněhulák, kterého jsem tu viděl,"odpověděl jí s úsměvem. Přešla k němu, aby ho mohla obejmout.
"To je od tebe moc hezké, viď, Jacku?" Jack jen přikývl.
"Za chvíli budeme muset jít domů, abychom se připravili na Abea s Rheou,"upozornil nás Frank, když se podíval na hodinky. Dneska měli přijít na večeři jako každý rok.
"To už je tolik?"zeptala se máma. Ukázal jí zápěstí, na kterém měl připevněné hodinky. "Já ještě nemám udělanou večeři." Podívala se na Jacka.
"Běž, já se o něj postarám,"řekl jí s úsměvem. Políbila ho na tvář a přešla k Jackovi. Nelíbilo se mu, že musela běžet, ale když mu řekla, že mu přichystá překvapení, nevadilo mu to. Tiše jsem se smála.
"Líbí se ti ten sněhulák?"zeptal se Jack Franka, když máma zmizela.
"Jasně, že jo. To bych to přece neříkal ne?"řekl Frank s úsměvem. Vzal si Jacka do náruče a přešel ke mně. "A co tobě? Líbí se ti?"
"Jo, je pěkný,"odpověděla jsem s úsměvem. Vzala jsem si od Ricka kelímek horké čokolády a počkala, než ke mně porotce přijde.
Jakmile dorazili, začali si potichu šeptat a přikyvovat. Postavila jsem naprosto obyčejného sněhuláka, kterého jsem stavěla s tátou ze tří koulí, na kterých jsem si ale dala pořádně záležet. Poté jsem mu na prostřední zapíchala dvě větvičky místo rukou. Hlavu jsem mu ozdobila mrkví, šesti uhlíky coby pusy a dvěma, které měli být oči. Na hlavu jsem mu položila červenozelenou pruhovanou pletenou čepici s bambulí a okolo krku jsem mu ovázala stejně dělanou dlouhou šálu, která mu sahala až na zem a na tu jsem mu připnula tu stužku, která značila, že soutěží. A další uhlíky jsem mu připnula na druhou kouli jako knoflíky od kabátu.
"Pěkná práce, slečno,"řekl mi jeden z rozhodčích. Obrátil se k tomu Jackovu. Měli ho podobně dělaný, ale rozhodli se pro čtyři koule a další dvě místo rukou, do kterých zabodli klacek jako koště. Mně se líbil moc, ale názor porotců neovlivním.
"On se jim nelíbil,"řekl Jack zklamaně a položil si hlavu na Frankovo rameno.
"To nemůžeš vědět. Porotci se musí tvářit nezúčastněně, aby si zachovali odstup a nedali lidem naději, že by mohli vyhrát. Určitě se jim líbil,"řekl Frank konejšivým tónem.
"Přesně tak,"přitakala babička.
"Mě osobně přijdou vaše nejlepší,"ozval se Rick s úsměvem. Seděl na zasněžené zemi a pil svou kávu, přitom si okusoval nějaký slepovaný stromek. Posadila jsem se vedle něj a vyčkávala na verdikt poroty.
"Nechceš se podělit?"zeptala jsem se ho a podívala se na stromeček. Už jsem měla hlad. Kousek mi utrhl. "Děkuju." Stromeček chutnal dobře, ale na ten, který mi dala Aileen neměl. Tenhle byl obyčejný.
"Chceš taky?"zeptal se Jacka, když si všiml, jak hladově na něj kouká. Přikývl a přeběhl k nám, přitom zakopl a spadl tváří do sněhu. Aniž bych chtěla, vyprskla jsem smíchy a rychle se rozkašlala, aby si nemyslel, že se směju.
"Jsi v pořádku?"zeptal se Frank, když ho vytáhl na nohy a začal ho oprašovat.
"Jo." Vzal si od Ricka poslední kousek stromečku a rychle ho snědl. Potom si sedl mezi nás a položil mi hlavu na rameno. Byl utahaný.
"Neboj se, bráško, za chvilku půjdeme domů,"zašeptala jsem mu do ucha a políbila ho do vlasů. Jenom si povzdechl a začal klidně dýchat. "Už by to mohli vyhodnotit."
"Buď trpělivá, Naomi,"řekla babička. "Každopádně, já jdu domů, aby Nancy neměla tolik práce. Uvidíme se tam." Frank se podíval na Ricka.
"Vy dva taky jděte. My s Naomi to tady zvládneme,"řekl Frank. Rick jenom přikývl. Vzal si Jacka do náruče, protože napůl spal a vyrazil za babičkou. Frank se posadil vedle mě. "Co se děje?"
"Cože?"
"Něco tě trápí, holčičko, co to je?" Povzdechla jsem si. Jak je možné, že vždycky pozná, když se něco děje?
"Já nechci bydlet u táty,"odpověděla jsem mu. Objal mě kolem ramen a povzdechl si. Taky ho to trápilo, to jsem poznala zase já.
Kapitola třicátá sedmá Rozcestník Kapitola třicátá pátá