rubriky:

anketa blogu

přihlášení

archiv článků:

galerie

Vánoční zázrak - Kapitola třicátá pátá

0pt;font-family:"Vladimir Script"; mso-bidi-font-family:DokChampa">tě)

Otevřela jsem oči a prudce se posadila, abych zjistila, jestli už konečně jsem doma. Zdálo se že ano. Byla jsem ve svém pokoji, ve svém pyžamu, ležela jsem ve své posteli a vedle mě spal Rick. Skoro jsem zapomněla, že u mě usnul. Vypadal tak klidně, vyrovnaně a roztomile. Pousmála jsem se a podívala se na hodinky, abych zjistila, kolik je hodin.

Půl osmé. Potichu jsem vylezla ze své postele a vydala se k židli od psacího stolu, aby si mohla vzít župan, který jsem přes ni měla přehozený a nazula si svoje chlupaté papuče. Vyrazila jsem do kuchyně, abych mohla udělat snídani. Když chci, aby mi máma dovolila, abych tu zůstala, musím se snažit.

"Dobré ráno, Naomi,"pozdravila mě babička Latimerová s úsměvem. Seděla u stolu s hrnkem kávy a s Constance na klíně.

"Ahoj, babi,"pozdravila jsem s úsměvem. Podívala jsem se na pult. Čekala jsem, že na něm uvidím nějakou snídaní, ale nevařila. Následovala můj pohled.

"Něco mi říkalo, že tu snídani budeš chtít udělat sama,"řekla a šibalsky na mě mrkla. Potichu jsem se zasmála. Podívala se na Constance. "Tak co maličká, dáš už Flíčkovi pokoj?" Při Flíčkově jméně zaprskala.

"Asi ne,"odpověděla jsem s úsměvem. Vydala jsem se k lednici, abych zjistila, co všechno tam máme. Máma včera musela udělat tu svou dobrou nádivku, kterou dávala do krocana, proto byla lednice taková vybílená, ale nakonec jsem tam našla nějaké vejce, mléko, slaninu, kompot a jogurt, proto jsem se rozhodla, že dneska udělám pořádnou snídani pro celou rodinu.

"Chceš s tím pomoct?"zeptala se babička. Zavrtěla jsem hlavou. Stejně vstala a začala krájet zeleninu, kterou jsem chtěla dát do Frankovy oblíbené omelety. Jackovi jsem na dno misky dala piškoty, na které jsem vylila polovinu jogurtu. Jako třetí vrstva bylo ovoce a čtvrtá zase z piškotů. Když vrcholek té misky zdobilo i poslední zbylé ovoce a šlehačka, vrátila jsem misku do lednice a pustila se do snídaně pro mámu a Ricka. Udělala jsem jim palačinky s kousky čokolády.

"Co si dáš ty, babi?"zeptala jsem se jí.

"Já si udělám omeletu,"odpověděla a ukázala na druhou misku s vajíčky a zeleninou. Sklidila jsem všechno nádobí do dřezu a začala ho mýt. "Naomi, měla by ses taky najíst."

"Až to uklidím. Vezmi si jenom cereálie a mléko,"pověděla jsem jí. Uslyšela jsem z druhého patra kroky, proto jsem rychle začala připravovat i prostírání a celou snídani pro všechny členy rodiny.

"Dobré ráno,"pozdravil nás rozespalý Frank. Zastavil se uprostřed kroku, když spatřil ten stůl. "No páni, dámy, vy jste se do té snídaně nějak pustily."

"Pro rodinu všechno,"řekla jsem s úsměvem. Posadila jsem ho do čela stolu, kde měl svou omeletu, hrnek s kávou a sklenici pomerančového džusu.

"Vypadá to skvěle, Naomi,"pochválil mě Frank. Byla jsem jenom trochu zklamaná, že tohle vlastně udělala babička.

"Tohle připravila babička,"prozradila jsem mu se zrakem sklepeným k zemi.

"No, ale tys připravila stůl, holčičko, a taky jsi rozhodla, co mám Frankovi uvěřit, takže je to celé tvoje dílo,"pověděla mi babička. Posadila se ke svému talíři a začala jíst. Já jsem si sedla vedle babičky, abych si vychutnala svoje cereálie.

"Proč sis nevzala pár palačinek? Mámě by nevadilo, kdyby jich měla míň,"řekl Frank.

"Ty jsou i pro Ricka,"řekla jsem. Frank obrátil oči v sloup.

Dalším příchozím byl Jack, který měl neskutečnou radost ze svého piškotovo-ovocného dezertu, jak to sám nazval a tiše se cpal. Byl tak strašně roztomilý.

Po něm přišel Rick, který už byl i připravený vyrazit běhat, protože na sobě měl tmavé tepláky a mikinu. Chodil každé ráno před školou a potom ještě na večer. Vždycky se vrátil po půl hodině a rovnou se zavřel v koupelně, aby se mohl upravit. Poté se šel najíst. Já jsem mezitím odvedla Jacka do školy a poté jsme společně s Rickem šli na vlak, abychom přišli včas. Dneska to vzal ve stejném pořadí jako vždycky, krom té sprchy, tu si dal až po snídani. Mezitím dorazila i máma.

Byla rozcuchaná a měla napůl zavřené oči. Ani nepostřehla, že tu máme takovou rodinnou sešlost. Teprve když otevřela oči a uviděla nás, tak se vzpamatovala. Rovnou se posadila na své místo a pohlédla přímo do svého talíře.

"No páni, kdo nám udělal tak dobrou snídani?"zeptala se a podívala se na Franka. Ten jen kývl hlavou ke mně. "V kolik jsi prosím tě vstávala, že jsi toho stačila uvařit tolik?"

"V půl osmé, ale babička mi s tím pomohla,"odpověděla jsem mámě.

"Jenom trochu. Udělala jsem ty omelety, jinak zbytek je Naomina práce,"řekla babička.

"Vážně?"zeptala se máma překvapeně a zadívala se na mě. Přimhouřila oči. Poznala, že mám něco za lubem. Aby ne, když je to moje matka. "Je to velmi dobré."

"Děkuju,"řekla jsem potichu.

Jakmile všichni dojedli, sklidila jsem talíře a umyla je, potom jsem se přesunula do obýváku, abych zjistila, co se děje tam. Frank s Jackem seděli na pohovce a dívali se na nějakou pohádku, mezitím co Flíček Franka kousal do prstu. Constance ho sledovala s přimhouřenýma očima z babiččina klína v křesle. Rick zrovna přišel domů. Posadila jsem se vedle Franka.

"Co to dávají?"zeptala jsem se Franka šeptem.

"Zakletý hrad,"odpověděl stejně potichu. Přešla mě chuť koukat se na to s nimi, protože to byla pohádka na motivy toho příběhu draka, zkamenělých lidí a zlé čarodějnice, o které se mi zdálo. Rychle jsem vstala a vydala se do svého pokoje, abych se podívala, jestli mám zabalené všechny dárky, které se zabalit daly, ale pak jsem si vzpomněla, že tu mám ještě babičku Latimerovou, proto jsem se rychle oblékla a vyrazila na stanici metra, abych v nějakém obchodě našla nějakou drobnost, kterou bych jí mohla dát.

Nenapadlo mě nic, co by se mohlo hodit pro ženu, jakou byla babička Latimerová, proto jsem bezcílně chodila po obchodním centru a pátrala po něčem, co by se jí mohlo líbit. U některé věci jsem se zastavila, ale pak jsem ji zavrhla, až jsem dorazila k jednomu obchodu se zvířaty. Babička milovala kočky a oni zrovna měli koťata. Babičce nedávno zemřel její nejstarší kocour Percy a bezpochyby chtěla nějakého nového, proto jsem se rozhodla, že jí jednoho dám.

"Dobrý den, slečno, s čím vám mohu pomoci?"zeptal se muž za pultem přívětivým hlasem. Měl na sobě zelený svetr se sobem, který se na svět culil a přitom cenil svoje zuby. Rozesmál mě. "Čemu se smějete?"

"Promiňte. Ten svetr je strašně roztomilý. Ten sob je úžasný,"řekla jsem s úsměvem. Tiše se zasmál. Podívala jsem se na malou ohrádku, ve které byla koťata vystavená. "Chtěla bys koupit jedno z těch koťat. Bude to vánoč... dárek ke dni obdarování pro mou babičku."

"To je krásný dárek. Který z nich se vám líbí?"zeptal se. Všechna koťata byla aktivní až na jedno. Byl maličký a roztomilý. Sladký. Zvedl hlavičku, aby se na mě podíval zelenýma očima. Srst měl bílou s malými černými šmouhami. Toho si babička zamiluje.

"Ten je krásný,"řekla jsem a ukázala na toho maličkého.

"Jste si jistá, že chcete tohohle? Vypadá, že za chvíli pojde. Proč si radši nevezmete mého

Šampiona? Ten je zdatný." Ukázal mi černého kocoura s černými tlapkami.

"Ten maličký se mi líbí víc,"odpověděla jsem. On jen pokrčil rameny.

"Jak chcete, ale neříkejte, že jsem vás nevaroval,"upozornil mě prodavač. Vzal si malého do ruky a odnesl ho k pultu, aby ho tam položil. Mezitím jsem si vytáhla peněženku a podala mi kartu.

"Nazdárek, maličký,"zamumlala jsem a pohladila kocourka po hlavě. Zavrněl.

"Tady máte bednu, do které si ho můžete zatím dát,"řekl a položil na stůl dřevenou krabici bez víka podloženou novinami. Rozhlédla jsem se kolem sebe a přešla k regálu s malými dekami do pelechů.

"Tohle tě udrží v teple, prcku. Cesta domů bude dlouhá, ale ty to zvládneš, viď?" Znovu jsem ho něžně pohladila po hlavičce. Vzala jsem si od prodavače kreditku zpátky a vyrazila i s tím mrňousem domů, kde na něj čekal nový život.

Kapitola třicátá šestá                                     Rozcestník                                   Kapitola třicátá čtvrtá

Zpět na hlavní stranu blogu