rubriky:

anketa blogu

přihlášení

archiv článků:

galerie

Vánoční zázrak - Kapitola třicátá třetí

0pt;font-family:"Batang","serif";mso-bidi-font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-language:CS">řicátá třetí

            Středa 23. 12. 5009 (23. 12. 2009 v lidském světě)

Věděli jsme, že tahle bitva už je u konce. Drak neboli pan Bowman se evidentně rozhodl, že Marille přece jen dá šanci, takže teď společně vymýšleli, co řeknou jeho dětem, až se vrátí do hradu, protože ona je ta, která může za jejich zkamenění. Moje rodina byla u sebe a vyjadřovala si všechnu svou lásku, jenže beze mě a z toho mě bolelo srdce. Vydala jsem se proto raději k Abeovu tělu a klekla si.

"Nemůžu ji zabít,"řekla jsem mu. Pohladila jsem ho po chladné tváři. "Taková já nejsem. A jak bych taky mohla po tom všem, co se jí stalo? Je to jenom oběť. Rozhodla se špatně. Stejně jako já, když jsem se chovala jako kráva." Měla jsem prostě zatnout zuby a vydržet. Vždyť ten svět je tak nádherný a plný kouzel a lásky. Lidský svět byl chladný a nepřátelský.

"A navíc to asi je moje teta,"zašeptala jsem. "Nebo alespoň v lidském světě."

"Madam, musíme kapitánovo tělo odnést do hradu, abychom ho mohli pohřbít,"oznámil mi jeden voják. Leknutím jsem naskočila.

"Samozřejmě,"řekla jsem. Obrátila jsem svou tvář zpátky na Abea. "Sbohem, Aure."

Cesta do hradu byla jiná. Nebyla to jedna velká ostrá skála, ale kopec. Zelený, plný stromů a lidí. Za nimi jsme viděli malé město. Všichni zvolali: "sláva, králi!", když pana Bowmana spatřili, ale polekaně sebou trhli, když uviděli Marillu. Pan Bowman se zastavil a seskočil z koně, na kterém jel.

"Drazí lidé, víla Marilla už není hrozbou. Nemusíte se bát. Slibuji, že se vám nic nestane,"řekl pan Bowman. Podíval se na Marillu. Ona jen přikývla. "Jakmile se zbavíme i další hrozby, znovu k vám promluvím."

"Měli bychom si pospíšit. Je stále větší zima,"pověděl mu král. Pan Bowman přikývl a vyhoupl se zpět na koně a vyrazil rychleji.

Dokonce už ani cesta k hradu nebyla stejná. Celá propast zmizela a místo ní tu byl jeden velký kamenný most, po kterém byla cesta do hradu bezpečná. Hrad taky vypadal jinak. Nebyl tak temný, ale vyřazovala z něj láska a vřelost. Brána byla dokořán otevřená a vítala lidi.

"Vaše Veličenstvo!"zvolal nějaký muž a vytáhl svůj meč.

"Pohov, kapitáne, je pod mou ochranou,"oznámil král. Muž se na něj nevěřícně podíval, ale poslechl. "Vy tři a ty, Viviane, s námi půjdete do trůnního sálu. Ostatní zjistěte, jak jsme na tom se zásobami, a někdo nám dejte vědět, jak je na tom ta zima Ledové královny!"

"Ano, můj pane,"řekl jeho kapitán a uklonil se. Poté začal dávat rozkazy. My jsme vyrazili do trůnního sálu.

Byla jsem nervózní, když jsem vstupovala do trůnního sálu, protože jsem přesně věděla, koho tam najdu. Netušila jsem, jak se k nim mám chovat. Nevěděla jsem, jací jsou v tomhle světě, proto jsem kráčela pomalu, líně a jako poslední. Pak jsem je spatřila.

Tony objímal tu dívku, jeho sestru, kterou jsem už viděla v nemocnici, kolem ramen a něco jí potichu říkal. Aidan stál nad nimi a potichu poslouchal, ale když jsme vešli, tak se na nás otočil a uklonil se králi. Pan Bowman k nim přešel, aby je mohl rychle obejmout a poté se obrátil na nás.

"Co tady dělá ona, otče?"zeptal se Aidan a pozvedl svůj meč, aby jím mohl ukázat na Marillu.

"Je to spojenec. Máme dalšího nepřítele, kterého musíme porazit, a ona nám s ním může pomoci,"řekl pan Bowman rychle. Aidan k němu obrátil svůj pohled a zamračil se na něj. "Později, dobře?" Aidan krátce kývl.

"Kdo je ten nový nepřítel?"zeptal se Aidan a přešel k nám blíž. Tony mezitím odvedl svou sestru pryč z trůnního sálu.

"Ledová královna,"odpověděl pan Bowman. Aidan se na něj nejistě obrátil. Jak jsem ho tak pozorovala, nepřipadal mi jako ten kluk, kterého jsem poznala při hraní. Tenhle kluk byl voják. Zdál se mi bezcitný a arogantní. Vůbec mi to k Aidanovi nešlo.

"Kdo to je?"

"Je to vládkyně severní země. Vypustila kletbu věčné zimy, která se k nám blíží. Viviane, víš, jak ji zastavit?"obrátil se na mě král. Přikývla jsem.

"Tak co musíme udělat?"zeptala se královna naléhavě.

"Vy nic. Tohle je můj boj,"odpověděla jsem jim.

"Jak to víš?"zeptal se Rick. Obrátila jsem se na něj a usmála se.

"Protože já jsem hlavní hrdinka toho příběhu,"odpověděla jsem mu prostě. Obrátila jsem se na Marillu. "Jak jste s královnou byly domluvené?"

"Měly jsme se sejít zde,"odpověděla víla. Krátce jsem kývla.

"Řekněte lidem, aby se teple oblékli, že tu bude trochu chladněji. Už je skoro tady,"řekla jsem jim a vyrazila k rozsáhlým zahradám, které zdobily hrad zezadu. Viděla jsem, jak se zima blíží.

"Co to děláš?"ozval se za mnou Aidanův hlas. Polekaně jsem nadskočila a obrátila se k němu. "Zešílela jsi? Vždyť tě zabije."

"Nezabije,"odpověděla jsem mu. Vytasila jsem svůj meč a připravila se na boj. Spatřila jsem vánici, která se k nám rychle blížila a zase se na Aidana obrátila. "Měl byste se schovat uvnitř." Zavrtěl hlavou. "Ale no tak, nebudu se s vámi o tom dohadovat. Jděte dovnitř!"

"Je mnou povinností zůstat po boku svých vojáků až do své smrti, slečno, takže tvůj rozkaz odmítám,"řekl panovačným hlasem. Přimhouřila jsem oči a přeměřila si ho.

"Chcete vědět, co musím udělat, abych tu zimu zastavila?"zeptala jsem se ho. Přikývl. "Musím se obětovat. Ukázat svoji sílu, odvahu a dobrotu. Její moc se obrátí proti ní."

"Ty se chceš nechat zabít..." Zůstal na mě ohromeně zírat.

"Je to jediný způsob, jak zachránit všechny ostatní,"řekla jsem potichu. Stiskl mi rameno, aby na sebe upjal mou plnou pozornosti.

"Nenechám tě v tom samotnou. Budu bojovat po tvém boku dokud ji nezastavíme,"oznámil mi Aidan. Zamračila jsem se na něj. Povzdechl si. "Je to riziko, které chci podstoupit. Bude mi ctí zemřít pro svou vlast a po boku tak odvážné dívky, jako jsi ty. Neodejdu."

"Jak statečný princ,"ozval se nový hlas. Hlas, který jsem znala až moc dobře. Ava. Proč jsem vlastně byla překvapená, že zrovna ona bude Ledová královna, když ji právě ona hrála? Sledovala nás těma svýma ledovýma očima a pohrdavě se přitom šklebila. "A jak ubohá mladá dívka. Popravdě by z vás byl i moc hezký pár. Hlupák a chudinka." Začala se hlasitě ledově smát. Teprve teď té roli dodala tu pravou šťávu. "Škoda že to všechno skončí dřív, než to vůbec mohlo začít." Podívala jsem se na Aidana a bodlo mě z něj u srdce. Dřív než něco, cokoliv mohlo začít, skončilo to. Aidan nemá ho ženy zájem. Přála bych si, aby měl.

"Přestaň plýtvat slovy a raději bojuj,"vyzval ji Aidan pevným odhodlaným hlasem, který mě překvapil. Takhle jsem ho nikdy mluvit neslyšela. Líbilo se mi to.

"Jak si přeješ,"řekla Ledová královna.

Vyzdvihla ruce vysoko do vzduchu a poté je napřáhla dopředu na celý hrad. Vánice, kterou sebou přinášela, že vrhla na Dračí pevnost a chtěla všechny v ní pohřbít. Nezbývalo mi nic jiného, než vyrazit proti ní s napřaženým mečem a bojovat, ale ona se jen tak nedala. Užívala si náš boj, ale to asi hlavně kvůli tomu, že vyhrávala.

"Nech ji být!"křikl po ní Aidan. Vyslala k němu jeden ze svých ledových hrotů. To byla má šance. Vrhla jsem se před něj a cítila jen bolest, jak se mi zabodl hluboko do zad. Padala jsem k zemi a nakonec jsem skončila v Aidanově náruči.

"Vyhráli jsme,"zašeptala jsem s bolestí v hlase. Nedokázala jsem bolestí ani dýchat. Dotkla jsem se jeho ruky. "Sbohem." Něco řekl, ale já jsem ho neslyšela. Cítila jsem, jak se ztrácím v temnotě.

Kapitola třicátá čtvrtá                                     Rozcestník                                   Kapitola třicátá druhá

Zpět na hlavní stranu blogu