rubriky:

anketa blogu

přihlášení

archiv článků:

galerie

Vánoční zázrak - Kapitola třicátá

0pt;font-family:"Times New Roman","serif""> "Jak bych mohl tvou nabídku přijmout po tom všem, co jsi udělala?"zeptal se jí. Překvapeně se na něj podívala. "Kdybys nebyla provedla to, co jsi provedla, možná bych i souhlasil, ale když jsi to udělala, nemůžu tvou nabídku přijmout. Chtěla jsi válku, máš ji mít. Připrav se na svou prohru. Zbytek života strávíš v nehlubší kopce mého vězení."

"Takže jsi proti mně, ano?"zeptala se Temná víla. Kývl velkou hlavou. Pozvedla ruku, ale drak byl rychlejší a vznesl se vysoko do vzduchu. "Dostanu tě, slyšíš!"

Rychle jsem se otočila a utíkala pryč, protože si mě všimla. Bála jsem se, aby mě nezaklela nebo něco podobného, ale ona jenom zmizela. Drak se snesl přede mne a dopadl na své nohy. Věnoval mi naštvaný pohled, proto jsem začala couvat, ale zakopla jsem o kámen a spadl na zadek. Bála jsem se ho. Srdce mi divoce bušilo a nemohla jsem ani hnout.

"Copak nevíš, že cizí rozhovory se poslouchat nemají,"zavrčel drak. Přikrčila se. Doufala jsem, že mě nesežere.

"Promiňte,"řekla jsem roztřeseným hlasem.

"Nikdy už to nedělej,"řekl s hlavou těsně u mě. Cítila jsem jeho teplý dech na své tváři. Kdyby chtěl, mohl mě zakousnout.

"Nebojte, neudělám,"vydala jsem ze sebe. Napřímil se a zůstal na mě zírat z výšky.

"Co jsi potřebovala?"zeptal se. Posadila jsem se. Marně jsem si pokoušela vzpomenout, ale jeho útok mnou natolik otřásl, že jsem si nemohla vybavit královu žádost.

"Král vás chtěl,"odpověděla jsem slabým hlasem. Drak se vydal k hlavnímu stanu, který byl o něco dál než vojsko, aby se k němu mohl dostat i drak. Jakmile mě opustil, vyčerpaně jsem padla na kolena a zůstala bezvládně ležet. Byla jsem tak unavená.

Probudila jsem se v obýváku našeho domu v Ashvillu. Seděla jsem v křesle a poslouchala Franka, který Jackovi četl nějakou pohádku. Jack seděl na zemi a mezitím co Franka poslouchal, hrál si s Constance. Máma byla v kuchyni a připravovala můj oblíbený jablečný koláč a Rick seděl natažený přes celou pohovku a psal něco na svém notebooku, přitom ale Franka poslouchal.

Rozhlédla jsem se kolem sebe, abych zjistila, jestli se mi to nezdá, protože se mi nechtělo věřit, že by mě můj sen pustil tak snadno i bez boje, ale zdálo se, že všechno bylo tak, jak to mělo být. Podívala jsem se na Franka, který na sobě měl svou oblíbenou domácí košili a volné kalhoty a v klidu četl mému malému bratříčkovi. Potom jsem se obrátila na Ricka, který můj pohled vycítil a zvedl oči, aby se na mě mohl usmát.

"Co je? Vypadáš, jako bys viděla ducha,"řekl Rick s úsměvem. Tak moc jsem chtělo obejmout ho a trochu ho poškádlit, ale nechala jsem to být a raději vstala, abych se šla podívat na mámu.

"Mami,"oslovila jsem ji. Obrátila se na mě a usmála se. Než jsem ji vyrušila, skláněla se nad troubou a vytahovala z ní první koláč.

"Co se děje?"zeptala se.

"Nic, jenom jsem se chtěla zeptat, jestli nechceš s něčím pomoct,"odpověděla jsem s úsměvem. Podívala se na druhý koláč, který ležel na lince.

"Podala bys mi ho?"zeptala se máma. Přikývla jsem a už jsem byla u formy, abych ji mohla dát do trouby. Kdykoliv se tu pekly dva koláče, znamenalo to, že bude mít hosty, a jelikož ten druhý koláč byl s jahodami, tím hostem bude Abe a jeho máma.

"Vypadá skvěle,"řekla jsem mámě, když jsem si jablečný koláč prohlídla.

"Děkuju. Proč nejsi v obýváku a nehraješ si s Jackem, já to tu zvládnu,"řekla máma. "Nebo jdi ven." Něco podobného mi už jednou řekla. Bylo to asi měsíc po tom, co jsem začala chodit do místní školy. Tenkrát jsem jí odsekla a uháněla do svého pokoje. Teď jsem se jen usmála a vrátila se do obýváku, abych mohla dál poslouchat ten příběh, který Frank Jackovi vyprávěl.

"... sestry stály proti sobě, ale Královna víl měla jednu výhodu. Po jejím boku stál její milovaný manžel, který jí dodával sílu, ale Temná víla neměla nikoho krom své armády. Láska v srdcích královského páru přemohla zlobu a nenávist Temné víly. Království bylo osvobozeno, lidé, které Temná víla unesla a zaklela, byli probuzení, a Temná víla byla potrestána. Nikdo neví, co se s ní dělo dál, ale král s královnou měli svého druhého syna, který se stal králem Slunečního údolí." Zůstala jsem na Franka vyděšeně zírat. Sluneční údolí? Temná víla? Nebyla jsem si jistá, jestli jsem slyšela dobře.

"A jak se jejich druhý syn jmenoval?"zeptal se Jack. Frank se usmál.

"To nevím, to se tu nepíše,"odpověděl Frank.

"To je škoda. A můžeme ho pojmenovat my?" Frank se zasmál a přikývl. Jack se obrátil na mě. "Jaké jméno se ti líbí?"

"Cože?" Jack svůj dotaz zopakoval. "Já nevím, bráško, pojmenuj ho, jak chceš ty."

"Jak se jmenoval ten kapitán, který padl?"zeptal se Jack Franka. Frank se zamyslel.

"Aure,"odpověděl Rick, aniž by odvrátil oči od obrazovky notebooku. Překvapeně jsem se na něj podívala. Doopravdy řekl Aure?

"Co je? Máma s tátou mi to četli snad každou noc před spaním, aby mi ukázali, co láska a přátelství dokážou,"oznámil mi Rick, když si všiml mého výrazu. Podívala jsem se do země. "Jsi v pohodě?"

"Jo, jenom jsem unavená,"odpověděla jsem. Rick se obrátil na Franka, který mě obezřetně sledoval. "Co kdybys nám přečetl další pohádku?"

"Jóó!"vykřikl Jack a skočil Frankovi na klín, aby začal knihou listovat. Neubránila jsem se smíchu.

"No dobře, tak si nějakou vyber, ale prosím, nevyraz mi zuby,"řekl Frank, když se Jack prudce zaklonil a kdyby Frank neuhnul, dostal by ránu Jackovým týlem do čelisti. Jack mi přišel, jako z divokých vajec.

"Tuhle,"řekl Jack a ukázal na knížku.

"No dobře." Jack si posadil vedle Franka a schoval se do jeho náručí. "Bylo, nebylo, v jednom starém hradě, nikdo už neví, kde hrad leží, žil starý drak. Byl nerudný, nevěřil lidem. A zvlášť pak nevěřil čarodějům." Frank se odmlčel a podíval se na Jacka, který napjatě poslouchal. "Nad celým hradem bylo zlé kouzlo, které na něj jedna čarodějka seslala, protože milovala pána hradu, ale on ji ne. Zamiloval se do dcery hostinského a odvedl si ji na svůj hrad, kde se s ní oženil, což zlomilo čarodějce srdce." Nerudný drak. Proč mi to až moc připomínalo toho draka, kterého jsem poznala ve snu?

"Jakou kletbu na ně čarodějka seslala?"zeptal se netrpělivě Jack.

"Počkej si, za chvilku se k tomu dostanu,"řekl Frank s úsměvem. Obrátil své oči zpátky ke knize. "Když čarodějka zjistila, že si král chce vzít tu prostou dívku, počkala, dokud si jim nenarodí potomek, kterého jim chtěla vzít, ale král ho dokázal ochránit a čarodějku zajmout. Král s královnou žili v klidu a míru, měli další dvě děti, syna a dceru a celé království si myslelo, že mu nic nehrozí, ale jednoho dne se čarodějka osvobodila z nejtemnější kobky králova vězení a pokoušela se načerpat síly. V den princových dvacátých pátých narozenin, se vrátila, aby se králi pomstila. Zabila jeho ženu, seslala na celé království kletbu, po které všichni obyvatelé až na krále zkameněli a krále proměnila v hrozivého draka, kterého se měl každý bát. Staletí král doufal, že se splní proroctví o neznámé dívce, která zlomí kletbu a ztrestá zlou čarodějku a on i jeho děti a jeho království budou volní, ale dívka nepřicházela. Král ztrácel naději." Drak, proroctví? Vzpomněla jsem si na ty sochy, které jsem viděla v drakově hradě. Zkamenělý lidé... Vysvětlovalo by to, proč byla každá socha tak unikátní, ale jak by to jen mohla být pravda? Copak to nejsou jenom pohádky? Vlastně to byl jen sen. Je možné, že jsem si spojila tolik pohádek dohromady, že mi z toho vzniklo to, o čem se mi zdálo? Nechtělo se mi tomu věřit.

"Tahle pohádka se mi nelíbí,"oznámil nám Jack.

"Neboj se, skončí to dobře, jako všechno,"řekl Rick s úsměvem a zaklapl notebook. "Nemám chvíli vyprávět já, aby sis mohl odpočinout?"

"Jestli ti to nebude vadit,"řekl Frank a podal mu knížku. Vstal z pohovky a vydal se do kuchyně, aby si popovídal s naší mámou.

"Kde jsme skončili? A tady,"řekl Rick. Podíval se na netrpělivého Jacka a potěšeně se usmál. "Jednoho dne se zatoulala mladá dívka, pradlena, která jela do sousedního města, aby mohla prodat nitě, které vyrobila, ale na cestě ji přepadli loupežníci a všechno jí vzali, ale objevil se drak, který slyšel její křik. Loupežníci se rozeběhli do všech stran, ale nebyli ušetřeni drakova hněvu, i přestože ho prosili o odpuštění. Nakonec utekla i dívka, ale drak ji dohnal. Snesl se nad ní a pravil: "Co tu pohledáváš?" Dívka strachy mluvit nemohla, proto ji drak popadl do svých drápů a odnesl ji na svůj hrad, aby se o ni mohl postarat." Rick zvedl oči a podíval se na mě. "Nechceš z toho udělat dialog? Já bych mluvil za draka a ty za tu dívku?"

"Na to zapomeň,"odpověděla jsem mu s úsměvem. Potichu se zasmál.

"Tak fajn. Dny plynuly a dívka nepromluvila. Byla vyděšená. Celé dna proležela v pokoji v nejvyšší věži, kam se drak nemohl dostat, a vymýšlela plán na útěk, ale nemohla utéct, protože věděla, že by ji drak našel. Drak věděl, že ona dívka je tou, kterou mu předpovědělo proroctví a věděla to i zlá čarodějka, která se vydala najít spojence proti drakovi.

Když se dívka poprvé odhodlala vystoupit z věže, aby zjistila, jak se daří jejímu vězniteli, cestou míjela zkamenělé lidi. Začala být zvědavá. Co se tu mohlo stát? ptala se sama sebe. Po měsících v tom hradě si draka oblíbila. A on si oblíbil ji. Pověděl jí pravdu o sochách, řekl jí, co se stalo, ale zamlčel svůj královský původ. Ukázal jí sochy svých milovaných dětí. Ani jeden z nich netušil, jak zlou čarodějku zbavit její moci, aby se zrušila její kletba. Drak věděl, že se zlá čarodějka blíží, a tak dívku varoval, ale ona nechtěla odejít. Nechtěla draka opustit. Rozhodla se, že zjistí, jak ji zastavil, proto se vydala za starou vědmou žijící na útesech, ale ona po ní chtěla věc, kterou miluje nejvíc. Dívka se rozhodla, že přijme a slíbila vědmě věc, kterou miluje nejvíc. Vědma jí pověděla, že musí čarodějku oslovit jménem a tím ztratí svou moc a zruší se kletba. Dívka se vrátila do hradu, aby o tom pověděla drakovi. Drak jméno čarodějky neznal, ale věděl, že starý čaroděj, který ji učil, by ho znát mohl a tak se za ním vydali."

"Znát jméno,"zamumlala jsem si zamyšleně.

"Cože?"zeptal se Rick. Jen jsem zavrtěla hlavou. Pokračoval ve čtení. "Čaroděj jim jméno zlé čarodějky pověděl, ale také jim řekl, že není jisté, jestli bude správné, ale to už draka nezajímalo. Viděl možnost, že by mohl zachránit své děti a svou zemi, proto se vrátil i s dívkou do své pevnosti a čekal, než čarodějka přijde. Když přišla, vrhl se do bitvy, ve které neměl šanci vyhrát, proto dívka křikla na čarodějku její jméno. Přišla o svou moc. Kletba byla zrušena. Z draka se stal král. Zkamenělí lidé byli osvobození. Čarodějka zůstala navždy uvězněná ve skále. A vědma si po letech, když si dívka vzala králova nejstaršího syna pro jejich malého prince, ale to už je jiný příběh."

"Proč ve všech vašich pohádkách jsou ženy ty potvory?"zeptala jsem se.

"Protože v reálu jsou muži větší šmejdi,"odpověděl Rick s úsměvem. Neubránila jsem se úsměvu. Něco na tom bylo, protože většina velkých démonů, čtvrté a páté kategorie, byli muži, ale také to bylo proto, že většinou jenom muži vylézali napovrch a zkoušeli své štěstí zde.

"Tak jste nám to chtěli vynahradit v pohádkách jo? Nejdřív Temná víla, teďko zlá čarodějka, taky máte nějakou Ledovou královnu, viď?" Rick přikývl. Ledová královna? V příběhu o ní jsem hrála, proto mi přišla tak povědomá. Jak jsme ji jen zastavili? Viviane se obětovala a schytala ledovou smršť a tím ukázala svou dobrotu a sílu. Královnina moc se obrátila proti ní. Musela jsem se obětovat pro toho, koho miluju nejvíc, abych královnu zastavila.

"Vypadáš nějak vyčerpaně,"oznámil mi Rick. Pohlédla jsem na něho. "Měla by sis jít odpočinout." Jen jsem přikývla, vstala a vydala se do svého pokoje, kde jsem okamžitě usnula.

Kapitola třicátá první                                     Rozcestník                                    Kapitola dvacátá devátá

Zpět na hlavní stranu blogu