Vánoční zázrak - Kapitola dvacátá devátá

A rovnou Vám k tomu i přidávám další už dvacátou devátou kapitolu, ve které se poprvé podíváme na Temnou vílu. Jaké je její spojení s drakem?

Kapitola dvacátá devátá

            Středa 23. 12. 5009 (23. 12. 2009 v lidském světě)

Vzduch byl stále chladnější a chladnější. Nevěděla jsem, do čeho se mám obléknout, abych se udržela v takovém teple, ve kterém bych udržela meč a dokázala bojovat.

Drak to dával za vinu kletbě, kterou na nás seslala Ledová královna. Naši vojáci začali umírat na podchlazení, proto jsme jich co nejvíce nastěhovali do drakovy pevnosti, ale všichni se tam nevešli, proto se každý den střídali. Král s královnou mezitím vymýšleli, jak tu kletbu zrušit nebo alespoň trochu oslabit, ale nic je nenapadalo. Nikoho nic nenapadalo.

"Nemáte nějaká ochranná kouzla?"zeptala jsem se jich večer, když jsme společně jedli u stolu.

"Samozřejmě že ano, ale obávám se, že žádné z nich nebude na tuhle kletbu působit. Je velmi silná,"řekl král. Dopila jsem obsah svého poháru a vstala, abych šla za drakem, který nyní odpočíval na nádvoří. Byl stále více nerudný, ale co bychom chtěli, když je pánem tohoto hradu a my jsme ho vystěhovali na mráz?

"Co se děje, děvče? Proč nejsi v teple?"zeptal se mě, když jsem se posadila vedle něj.

"Chtěla jsem se vás zeptat, jestli neznáte nějaké kouzlo, které by mohlo tu krutou zimu zastavit,"pověděla jsem mu. Přitáhla jsem si nohy k tělu a pohlédla na jeho velkou protáhlou hlavu. Pootevřel ústa, přičemž odhalil svoje dlouhé ostré zuby.

"Existovalo proroctví. Je staré stovku let. Říkalo, že jednoho dne, až se vrátí krutá matka zimy, což je v tomhle případě Ledová královna, objeví se dívka, mladá žena, která bude znát způsob, jak ji zastavit,"řekl drak zamyšleně. Prohlédl si mě. "Bude vědět víc, než víme my, bude umět víc, než umíme my, bude silnější, než jsme my, a i když svou sílu neuvidí, bude jediná, kdo ji porazí a zachrání naši zemi před věčností v chladu a smrti." Překvapeně jsem se na něj podívala.

"Našla se někdy?"zeptala jsem se ho.

"Myslím si, že ano, ale musí na to přijít sama,"odpověděl mi a vycenil své zuby v čemsi, co připomínalo úsměv. Oplatila jsem mu ho. "Zítra večer to začne. Temná víla a její vojsko odpočívají na okraji průsmyku. Zítra jím projdou a poté zaútočí. Ledová královna se tu objeví později. Zemře při bojích spousta lidí a ještě víc kvůli mrazu." Odmlčel se. "Musíme se na to připravit, děvče, musíš jít spát."

"Jak to všechno víte?"zeptala jsem se ho.

"Cítím to,"odpověděl. Opřela jsem si hlavu o jeho nohu a zjistila, že je velmi teplý. Tak příjemně. Byl skoro jako topení. Zavřela jsem oči a začala klidně dýchat. "Bude ti zima."

"Tak mě zabalte ještě ocasem. Tady u vás je větší teplo než uvnitř,"oznámila jsem mu. Než jsem se nadála, ležela jsem na zemi a byla jsem celá zabalená do drakova dlouhého teplého ocasu a jeho přední tlapou pod tělem. Usnula jsem během několika vteřin.

Když jsem ráno otevřela oči, zjistila jsem, že v noci napadl půlmetr sněhu a veškerý pohyb v něm byl velmi náročný. Netušila jsem, jak budeme moci s Temnou vílou bojovat, když se skoro nemůžeme ani hnout, ale neztrácela jsem víru v naši výhru. Teď jsme tu měli nejen královnu, ale i krále a draka. A měli jsme hrad, který splní každé naše přání, což nám zpříjemnilo životy.

Celý den mezi všemi panovala taková podivná napjatá nálada. Nikdo netušil, jak dnešní noc dopadne a já osobně jsem doufala, že všichni přežijí. Každý se loučil s každým. Někteří vojáci ještě spali předtím, než se vrátí na místo, které jsme pro boj vybrali. Jiní cvičili. Další jen tak posedávali na chladné podlaze hradu a byli ponořeni do svých myšlenek. Já jsem přemýšlela o tom, co mi včera drak pověděl o tom proroctví.

Jak jsem si tak jeho slova znovu a znovu přehrávala, snažila jsem se zbavit dojmu, že bylo o mě. Jak by mohlo být? Neumím víc než oni, nevím víc než oni, a ani nejsem silnější než oni. Jsem jenom obyčejná lidská holka, které se zdají divoké sny. Jenže pak jsem začala přemýšlet nanovo a nemohla jsem si pomoci. Doopravdy jsem věřila, že je o mě. Taky se mi zdálo, že tenhle příběh odněkud znám, ale netušila jsem odkud.

"Viviane,"ozval se ode dveří Rickův hlas. Zvedla jsem k němu svůj pohled. "Drak říká, že je čas vyrazit." Vstala jsem z postele, zkontrolovala, jestli mám meč správně připevněný u svého pasu a vyrazila za Rickem na nádvoří, kde už drak čekal jen na nás dva. Nasedli jsme na jeho hřbet a vyrazili.

Ve stanu jsme ještě s královnou a králem řešili posledních několik věcí, které jsme potřebovali znát, než se vrhneme do té kruté bitvy. Netušili jsme, co se děje ve skalách, kde se skrývali naši špehové, aby nám dali vědět, že se Temná víla blíží, ale tady jsme byli připraveni začít boj.

"Viviane, jděte ke drakovi a řekněte mu, ať si připraví všechno, co má,"poprosil mě král. Přikývla jsem a vyrazila ven. Nemohla jsem ho nikde najít, protože jsem se začala ptát posledních několika vojáků, který ještě čekali na rozkazy, abych zjistila, kde je, ale jenom jeden mě navedl za jeden vrcholek, proto jsem se k němu tiše vydala.

"Když se ke mně přidáš, osvobodím tě,"slyšela jsem ji říkat. Nebyla jsem, kdo ta žena v černých šatech je, ale domnívala jsem se, že to bude Temná víla. Křídla na jejích zádech byla tak potrhaná, že s nimi patrně nemohla létat. Dlouhé černé vlasy měla zapletené do copu a hlavu jí zdobila nějaká čelenka, která mi vlastně dost připomínala tu, kterou měla královna toho krále, který kdysi žil v drakově pevnosti.

"Ukončíš tohle šílenství?"zeptal se jí drak. Otočila se k němu záda.

"Nemůžu. Jsme moc daleko,"řekla víla.

"A osvobodíš alespoň i ostatní?"zeptal se drak.

"Na to nemám dost sil, můj drahý. Nemohu ti pomoci,"oznámila mu.

"V tom případě..."

"Ale ty budeš volný, drahý. Budeš moci odejít z té Dračí pevnosti. Budeš moci znovu začít žít svůj život. Budeš moci být se mnou... jako tomu bylo kdysi,"řekla víla s prosebným výrazem v očích.

"Nemohu, ne dokud neochráním naši zemi,"řekl pevným hlasem drak.

"Přijmi mou nabídku, prosím,"řekla víla. Drak se na ni zadíval. Mlčel. Nic jí neříkal, jenom ji sledoval. Nemohla jsem ani dýchat, protože jsem se bála, že bude souhlasit. Nesměl souhlasit.

Kapitola třicátá                                     Rozcestník                                    Kapitola dvacátá osmá