Dobré nedělní dopoledne,
mám tu pro Vás další kapitolu Vánočního zázraku. Ukrývá drak krále?
Naomi příběh se pomalu ale jistě chýlí ke konci a já se Vás proto ptám, chcete vědět, co se s Naomi a jejími přáteli dělo dál? Hlasujte v anketě v menu.
KAPITOLA PRODLOUŽENÁ
Kapitola dvacátá sedmá
Středa 23. 12. 5009 (23. 12. 2009 v lidském světě)
"Co tu děláte?"zeptal se nás drak. Zůstala jsem zírat neschopná slov, když jsem ho uslyšela mluvit, ale když jsem si uvědomila, že ten hlas odněkud znám, byla jsem ještě překvapenější. Odkud jsem ho znala. Husí kůži jsem měla po celém těle. Odkud jsem ten hlas jen znala?
"Přišli jsme za vámi,"odpověděl Rick klidným hlasem. Byl vyděšený k smrti.
"Co ode mne chcete?"zeptal se drak.
"Hledáme mého otce. Krále Slunečního údolí,"odpověděl Rick. Drak trochu klesl a nakonec přistál na hoře pod námi a stáhl své ohromná křídla. Prudce švihl ocasem.
"Král tu není. Odejděte,"řekl drak.
"Ale havran nám řekl, že je tady,"řekla jsem. Drakovy žluté oči zúžené do štěrbin se obrátily na mě. Vycenil zuby a zavrčel.
"Mlč,"zasyčel Rick. "Omluvte ji. Nikdy nikoho jako jste vy neviděla." Drak se na mě podíval.
"Havran vám to pověděl? A co vám řekl?"zeptal se drak.
"Že Temná víla zavřela mého otce někam do vaší pevnosti. Je možná, že to ani netušíte, že to udělala za vašimi zády,"řekl Rick rychle. Drak přimhouřil oči. "Prosíme vás jenom, abychom se mohli porozhlédnout po vaší pevnosti a ověřit si, jestli byli jeho informace pravdivé, nebo nám lhal. Pokud nesouhlasíme, otočíme se a odejdeme."
"Co učiníte, pokud ten pták lhal?"zeptal se drak. Střelila jsem pohledem po Rickovi.
"To rozhodne má matka,"odpověděl Rick.
"No dobře. Můžete mou pevnost prohledat, ale pokud v ní nic nenajdete, odejdete a už po mě nikdy nebudete nic chtít,"prohlásil drak tvrdým hlasem. Rick přikývl a uklonil se. Drak vzlétl a vylétl vysoko nad nás, poté se spustil střemhlav dolů, ale na poslední chvíli to vybral a popadl nás do svých drápů. Čekala jsem, že nás tím zabije, ale byl velmi opatrný.
Předtím, než nám dovolil, abychom se šli podívat, kde by král mohl být, donutil nás, abychom si z velkého stolu, který byl v jídelně, vzali nějaké jídlo a pohár vody. Teprve poté jsme se vydali na prohlídku toho obrovského hradu.
Začali jsme ve věžích, do kterých se ale drak nedostal, jelikož byli moc malé. Nic, krom místností plných pavučin, jsme tam nenašli. Nevím, koho tenhle hrad patříval, než ho obsadil drak, ale jistě to musel být nějaký král, protože výzdoba hradu byla ohromná. Po chodbách stály desítky soch, které vypadaly jako skuteční lidé. Na zdech visely obrazy a okna zakrývaly závěsy.
"Komu patřil tenhle hrad?"zeptala jsem se Ricka.
"Nevím. Drak tu žije tak dlouho, že už se zapomnělo, kdo byl jeho původním majitelem. Pravděpodobně to byl velký král čarodějů, který zmizel i se svými dětmi. Nikdy se nenašli. Jsou to už staletí,"řekl Rick nešťastně.
"Takže vy a váš otec nejste z nějaké velké královské rodiny?"zeptala jsem se.
"Můj otec zdědil trůn čarodějů a lidí po svém strýci, ale nejsme potomky toho starého krále. Jejich rod vymřel. Po jejich zmizení jsme převzali vládu my. Otec se oženil s královnou víl, mou matku, a spojil naše království proti Temné víle,"řekl Rick.
"Kdo vládne čarodějům a lidem?"
"Má matka. Dočasně, než se otec vrátí na trůn,"odpověděl Rick. Dál už jsem se neptala. Nechtěla jsem Ricka víc traumatizovat. Zastavila jsem se u obrazu na zdi, ale byl tak zaprášený, že jsem přes prach neviděla, kdo na něm je. Setřela jsem rukou prach z tváře na obraze a spatřila nádhernou ženu. Vlasy měla blonďaté, oči modré, na tváři laskavý úsměv a na hlavě zlatý diadém s modrými kameny.
"Kdo to je?"zeptala jsem se Ricka.
"Netuším. Asi to bude královna toho velkého krále,"řekl Rick. Zněl tak ohromeně. Střelila jsem po něm pohledem. Začaly mi cukat koutky, když jsem viděla, že jeho tvář je naprosto okouzlená. Ta královna byla doopravdy nádherná.
"Měli bychom se vrátit k drakovi,"řekla jsem potichu a zatahala ho za rukáv. Neochotně mě následoval.
Drak netrpělivě přecházel po té malé hale a každou chvíli pohlédl ke schodům, aby zjistil, jestli už jdeme. Když nás spatřil, zastavil se a vyčkával, co mu řekneme. Pohlédla jsem na Ricka.
"Nic jsme nenašli. Můžeme se teď porozhlédnout zde a poté ve sklepeních?" Drak přikývl. Vydal se spolu s námi po celém přízemí hradu a pomáhal nám hledat. Byla jsem udivená, že se dokázal pohybovat v tomto malém prostoru, ale zvládal to s elegancí.
Procházeli jsme zrovna trůnním sálem, když jsem si všimla sochy stojící před jedním sloupem. Socha v ruce držela meč a zdálo se, že se chystala bojovat. Za ní stála dvě další. Jedna z nich byla také připravená bojovat, ale ta třetí se krčila za nimi. Ti dva bojovníci byli muži. Ta krčící se byla dívka.
"Kam to jdeš?!"vyštěkl drak, když jsem se vydala směrem k sochám. Vycenil na mě všechny své ostré zuby. Polekaně jsem sebou trhla a vrátila se zpět k nim.
"Promiňte,"zašeptala jsem s pohledem skloněným k zemi.
"Projděte si pokoje služebnictva,"řekl drak a zastavil se před vchodem. Tam už se nevešel.
Prošli jsme s Rickem každou místnost, ale nikde jsme nic nenašli, krom malých komůrek s postelí, truhlou a někde na stole ležely i nějaké knihy nebo svitky. Král tu rozhodně nebyl. V jednom pokoji jsme našli i dětskou postýlku a další sochu matky s dítětem v náručí. Zastavila jsem se u sochy a podívala se na Ricka.
"Co to je?"zeptala jsem se ho.
"Nevím,"odpověděl Rick.
"Co by socha dělala v pokoji pro služebnictvo?"zeptala jsem se Ricka.
"Netuším, Viviane. Měli bychom pokračovat v hledání. Můžeme se zeptat draka,"řekl Rick. Podívala jsem se na něj, ale přikývla. Pokračovali jsme v našem hledání.
"Nic jsme nenašli,"prozradili jsme drakovi, když jsme se vrátili do trůnního sálu. Stál u těch soch a sledoval je.
"Říkal jsem vám, že tu nic nenajdeme,"pověděl nám drak. Obrátil se k sochám zády a vyrazil dál, až ke dveřím, které vedli do chodby, kterou jsme se s Rickem dostali do sklepení.
"Není tam nějaké neočekávané překvapení?"zeptal se Rick podezřívavě.
"Ne, ale buďte opatrní. Dlouhá staletí jsem tam nebyl. Nevím, co tam na vás čeká,"řekl drak. Zněl skoro až starostlivě. Jen jsme přikývli a pokračovali dál v našem pátrání.
Sklepení hradu bylo děsivé. Byli tu další sochy. V celách, kolem kterých jsme procházeli, ležely na zemi, seděly v poutech. Taky se tu všude válely kosti. Srdce se mi prudce rozbušilo a já jsem vyděšeně sledovala všechno, co jsem kolem sebe viděla.
"Neboj se. Nic se nám nestane,"řekl Rick. Uslyšeli jsme ránu. Rick si okamžitě připravil meč a vydal se žalářem dál. Obrátil se na mě a řekl: "Zůstaň tady." Poslechla jsem ho. Pak jsem slyšela jen řinčení mečů a bolestné zavití. Rozeběhla jsem se tam.
"Otče,"vykřikl Rick. Odhodil meč a přeběhl k jedné z cel, ze které se na nás díval muž. Byl to Frank. No vlastně spíš král. Rick zalomcoval mříží, poté se podíval na mrtvého strážného a začal hledat klíč. Ve Frankově tváři se objevil radostný výraz.
"Co tu děláš?"zeptal se ho Frank. "Jak ses sem dostal? A kdo je tohle?"
"To je jedno, otče, musíme jít,"řekl Rick. Pomohl Frankovi na nohy a začal se rozhlížet kolem sebe, jako by hledal jiný východ.
"Žádný jiný východ tu není, synu. Musíme jít kolem draka,"řekl Frank.
"Ví o tom, že jste tady?"zeptala jsem se ho. Podíval se na mě. Věnoval mi laskavý, ale podezřívavý pohled.
"Nejsem si jistý, ale domnívám se, že ne. Kdykoliv šel strážný pro něco k jídlu, krčil se a byl vyděšený, ale je možné, že se draka pouze bál,"řekl Frank. Pohlédla jsem na Ricka.
"Musíme kolem něj jít,"řekl Rick.
"Bude hned za dveřmi,"připomněla jsem mu.
"To je v pořádku. Třeba je v tom nevině," řekl Frank s úsměvem.
"Tak pojďme,"řekl Rick rozhodným hlasem. Vydali jsme se stejnou cestou i s Frankem k drakovi.
Nenašli jsme ho, proto jsme se rozhodli, že vyrazíme rovnou ven, ale jakmile jsme otevřeli obrovskou hradní bránu, spatřili jsme draka. Stál na nádvoří a zíral dolů do hlubin pod námi. Nešlo se kolem něj proplížit, na to byl moc bystrý, ani jsme nemohli utíkat, protože byl moc rychlý, proto jsme se dobrovolně vydali k němu.
"Temná víla ví, že jste tady, princi,"oznámil nám drak. Vyplašeně jsem se podívala na Ricka. Drak k nám obrátil svou velkou hlavu. Pohlédl na krále. Obrátil k nám celé tělo a skoro celý se přitiskl k zemi. Klaněl se mu. "Omlouvám se, můj králi. Nevěděl jsem, že vás sem zavřela."
"To je v pořádku,"řekl Frank. Drak se zas zvedl a obrátil svůj pohled nad hradby.
"Musíme se připravit na útok jejích vojsk. A ze severu se k nám řítí smrtelná zima od Ledové královny,"oznámil nám drak. "Cítím to."
"Ledové královny?"zopakovala jsem si pro sebe.
"Ty dvě uzavřely spojenectví. Teď se pokusí získat trůny víl a lesních bytostí a čarodějů a lidí. Rozdělí si je. Budou vás chtít zabít, králi, a i vaší rodinu. Musíte vyrazit do Slunečního údolí a dát o tom zprávu. Vy dvě tu zůstaňte,"rozkázal drak. Natáhl jedno křídlo a nechal po něm Franka vylézt na jeho hřbet. "Hrad vám dá vše, co budete potřebovat, a ve zbrojnici jsou zbraně, kdyby se objevili nedočkaví útočníci."
"Ale co když tu budou vojska dřív než vy a naše armády?"zeptala jsem se.
"Neboj se, děvče,"řekl drak. Prudce mávl křídli a byl ve vzduchu. Poslední, co jsme viděli, byl jeho velký mrštný ocas, se kterým prudce švihl, jako by nám mával.
Kapitola dvacátá /... Rozcestník Kapitola dvacátá/...