rubriky:

anketa blogu

přihlášení

archiv článků:

galerie

Vánoční zázrak - Kapitola dvacátá

0001pt; line-height: normal; text-align: left;"> Tony přiskočil k Aidanovi, aby ho probudil, ale nedokázal to. Někdo křikl, abychom zavolali sanitku. Někdo to udělal. Záchranka přijela za několik minut. Lékař ze sanitky nás ze stanu vyhodil.

"Naomi, půjdeš s námi do nemocnice?"zeptala se Pauline okamžitě. Mluvila jsem s Rickem a snažila se ho uklidnit, ale on stále toužil skočit Tonymu po krku. Jen jsem kývla a znovu se obrátila na Ricka.

"Uklidni se. Jdi domů a řekni rodičům, že jsem v nemocnici. Nevím, v kolik se vrátím,"řekla jsem Rickovi. Obrátil na mě svůj pohled. Věnovala jsem mu uklidňující úsměv. On mě dál nesouhlasně sledoval, ale když jsem mu věnovala ještě širší úsměv, tvář se mu uvolnila a on se obrátil, aby mohl odejít.

"Kam si myslíš, že jdeš?"obořila se Pauline na Avu, která se k nám připojila. Všichni jsme se na ně obrátili. Bylo mi jasné, že za všechno co udělala, by jí Pauline nejraději na místě vyrvala ty její vlasy, a asi by jí ráda zlámala ty její dlouhé nohy.

"S vámi,"odpověděla Ava slabým hlasem.

"Na to zapomeň, nádhero. To že Aidan jede do nemocnice je jenom tvoje chyba,"vyjela po ní Lottie. Vždycky byla usměvavá a rozzářená, ale teď ne. Teď bychom ji možná měli držet, aby Avě nevyškrábala oči.

"Co to povídáš?"vyjela po ní Ava. "Já jsem ho neuhodila."

"To možná ne, ale během toho, co jsi chodila s Rickem, chrápala si s Tonym a to že Rick chtěl Tonymu rozbít hubu byla jenom tvoje vina. Tos doopravdy nemohla být jenom s jedním? Ten druhý by to pochopil,"zavrčela jsem na ní.

"Hlavně že Rick bránil tebe,"řekla povýšeným tónem. Pohrdavě jsem ji sjela pohledem.

"Bránil mě, ale byl naštvaný za tebe. Dokázala bych ho uklidnit, kdyby Tonymu chtěl ublížit jen za mě,"oznámila jsem jí. Přimhouřila oči. "Běž domů, Avo, nebo to dopadne špatně."

"Co mi uděláš?"zeptala se Ava. Pár nápadů bych měla, ale nechtěla jsem se jí zatěžovat. Nemělo to cenu. Ona nedá pokoj. Otočila jsem se, abych mohla odejít z parku a vyrazit k mostu Svaté Anny.

Postávala jsem na chodbě v nemocnici před dvoukřídlými dveřmi. V jedné z ordinací za nimi Aidana vyšetřovali. Čekali jsme, než ošetřující lékař vyjde, aby nám řekl, co vlastně s Aidanem je. Byla jsem tak napjatá. Nikdo nemluvil, dokonce ani Liam s Noahem se nedohadovali. Tony se krčil na židli a nechával se od Lottie konejšivě hladit po vlasech. Violet z druhé strany ho držela za ruku. Emmett s Gregem nám šli pro něco k pití. Colin s Andrem tajně nakukovali okýnky dveří a zjišťovali, jestli něco neuvidí. Pauline nervózně klapala nohou vedle mě.

Přemýšlela jsem, co by asi Aidan řekl, kdyby nás všechny viděl, jak čekáme, než se dozvíme, co se s ním vlastně děje. Věděla jsem, že by to bylo něco ve smyslu, že nemáme mrhat časem nad hloupostmi a že máme jít domů a užít si volno. Vlastně chtěl jít ven, abychom to mohli oslavit nebo plakat nad tím, že nám to nevyšlo. Podívala jsem se na Pauline.

Ve tváři jí hrály vrásky starostí. Bylo mi jasné, že se o Aidana bude bát, vždyť byl skoro jako její bratr. Docházela jí trpělivost. Měla vztek. Kdykoliv pohlédla na Tonyho, viděla jsem, že by mu nejraději jednu vrazila za Avu, druhou za mě a třetí za Aidanův pobyt v nemocnici. Jenže Tony na tom byl hodně špatně.

Poté se rozletěly dveře, které oddělovaly chodbu před ordinacemi od čekárny, ve které bylo plno lidí. V nich stál nějaký starší muž. Ve světlých vlasech mu prosvítaly bílé prameny. Tvář měl strhanou, ale přesto byl velmi pohledný a v tuhle chvíli evidentně velmi vytočený. Modrýma očima projel celou chodbu a zastavil se u Tonyho.

Za mužem šla nějaká dívka. Měla stejně modré oči jako Tony a ten muž, ale její vlasy byly o pár tónů tmavější než těch dvou. Předpokládala jsem, že to bude Tonyho sestra, i když jsem netušila, jestli vůbec nějakou má. V ruce svírala telefon a něco do něj psala. Za nimi šli dva muži, kteří měli nepřístupné výrazy. Oba byli oblečeni v černých oblecích.

Ani jsem si nevšimla, že Tony už stačil vyskočit na nohy a popošel k tomu starému muži, ze kterého šel strach. Chtěl mu něco říct, ale muž zvedl ruku, aby ho umlčel.

"Můžeš mi laskavě vysvětlit, co se stalo, že tvůj bratr leží v nemocnici,"řekl muž ledovým hlasem. Naskočila mi z něj husí kůže. Instinktivně jsem se stáhla blíž k Pauline. Ta se na mě chabě usmála. "Odpověz."

"Jeden kluk na mě zaútočil a Aidan mě bránil,"odpověděl Tony slabým hlasem. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou.

"Proč na tebe zaútočil?"zeptal se muž. Bedlivě jsem očekávala Tonyho odpověď, když v tom se opět otevřely dveře od čekárny. Obrátila jsem se, abych zjistila, kdo přišel teď, a uviděla Franka. V jeho tváři se objevil úlevný výraz.

"Není to jedno?"zeptal se Tony kousavým hlasem.

"Ne to není,"řekla jsem za muže. Obrátil se na mě. Já sledovala jenom Tonyho. Zbledl.

"Tak povídejte, slečno, proč ten chlapec Anthonyho napadl?"zeptal se muž zaujatým hlasem.

"Mimo jiné, po mě vyjel,"odpověděla jsem. Muž se pobaveně pousmál. "Ale hlavní důvod byl asi to, že mu chrápal s jeho holkou. Vás by to nevytočilo?" Muže úsměv přešel a obrátil se na Tonyho.

"To ti to minule nestačilo?"zeptal se ho muž. Tony se přikrčil. "Říkal jsem ti, že pokud si zase začneš s nějakou zadanou dívkou, ženou nebo čímkoliv jiným, následky se ti nebudou líbit, Anthony, a tys mě zase neposlechl. Doma si to vyřídíme." Dívka vedle něj zvedla hlavu a tak prohnaně se usmála.

"Ale..."

"Mlč. Všechny výmluvy si nech na doma,"přerušil ho muž. Obrátil se znovu na nás. Přelétl mě pohledem, ale poté zvedl oči k Frankovi. "Pane Latimere, copak tu děláte?" Střelila jsem pohledem po Frankovi. Byl bledý jako smrt. Opatrně jsem se ho dotkla. Bála jsem se, že omdlí.

"Jsem tu pro svou dceru,"odpověděl Frank slabým hláskem, který jsem u něj nikdy předtím neslyšela. Byl doopravdy vyděšený. Mužovi modré oči se opět upřely na mě.

"Nevzpomínám si, že byste někde uvedl, že máte dceru, tedy pokud se váš životopis nezměnil, ale podle nulové podoby předpokládám, že změnil,"řekl muž o něco vřelejším hlasem, než jakým mluvil s Tonym. "Něco mi říká, že ten agresor bude asi váš syn. Richard, že?"

"Obávám se, že ano,"vydal ze sebe Frank. Mužovi oči se zúžily. Přikrčila jsem se. Frank mě objal kolem ramen.

"Dovolená vám končí po novém roce, pokud si dobře vzpomínám,"řekl muž. Frank přikývl. "Pohovoříme si o tom."

"Jistě, pane,"řekl Frank. Muž se obrátil na Tonyho.

"Už vám něco řekli?"zeptal se ho.

"Ne,"odpověděl Tony. Muž se rozhlédl kolem sebe.

"Kdo jsou vůbec tihle lidé?"zeptal se.

"Oni hráli v tom Aidanově představení,"odpověděla Pauline, protože Tony se k tomu neměl. Muž se na ni otočil. Věnoval jí snad první úsměv, který jsem u něj za celou tu dobu viděla. Byl tak milý a přátelský.

"Pauline,"řekl. Přešel k ní. "Jsem rád, že tě zase vidím. Dlouho ses u nás neukázala. Skoro jsem se bál, že se ti něco stalo."

"Ne, nestalo, jenom jsem byla zaměstnaná, pane, a s Aidanem jsme vás od posledně nechtěli moc rozčilovat,"pověděla mu s úsměvem. Muž se zasmál. Z jeho smíchu mi šel mráz po zádech.

"Není na co se na vás zlobit, drahá, jenom bych byl rád, aby se to už nikdy neopakovalo,"řekl chladněji. Pauline rychle kývla. Muž se zamračil a obrátil se na Tonyho.

"Cos vůbec dělal na Aidanově představení?"zeptal se ho ostře. Tony sebou trhl. Zdálo se mi, že mu o svém hraní neřekl. "Ty jsi zase hrál. I přes můj zákaz. Máš se věnovat škole a ne takovým hloupostem!" Tony obrátil svůj pohled k zemi. "Dívej se na mě, když s tebou mluvím!"

"Nemůžeme si o tom promluvit doma?"zeptal se Tony.

"Dobře,"odpověděl mu muž, protože viděl, že se k nám blíží doktor.

"Dobrý večer, jsou tu nějací příbuzní pana Fraye?"zeptal se lékař a přeletěl nás všechny pohledem. Tony se na doktora obrátil.

"Jsem jeho otec,"odpověděl ten muž.

"Tady je psáno, že otec pana Fraye je mrtvý. Stejně jako jeho matka,"oznámil mu doktor a ukázal mu desky v jeho ruce. "Je mi líto, pane, ale informovat vás nemůžu. Vy jste bratr, že?"

"Ano,"odpověděl Tony. Doktor na něj kývl.

"Tak to ne. Vzal jsem si Aidanovu matku, když mu bylo pět. Pár měsíců na to, se nám narodil Tony. Jejich matka je sice mrtvá, ale..."

"Je mi líto, pane, ale můžu tam pustit jenom rodinu, manželku nebo přítelkyni a to je všechno. Pokud jste si pana Fraye neadoptoval, nemáte žádné právo vejít. To právo jste ztratil, když vaše žena zemřela. Měl jste právo pana Fraye opatrovat do jeho devatenácti, ale jemu už je pětadvacet. Počkejte na chodbě, než přijde váš syn a všechno vám řekne,"přerušil ho lékař a pokynul Tonymu, aby šel dál. On střelil pohledem po svém otci, který přikývl.

"Nebojte, pane,"ozvala se Pauline. "Za chvíli bude zpátky."

"Můžete odejít?"zeptal se Tonyho otec klidným hlasem. Frank mě vzal za ruku a rychle se mě pokusil odtáhnout. Podívala jsem se na Pauline. Přikývla. Vydala jsem se za Frankem.

Kapitola dvacátá první                                     Rozcestník                                    Kapitola devatenáctá

Zpět na hlavní stranu blogu