Vánoční zázrak - Kapitola devatenáctá

 Tak a tady je druhá dnešní kapitola, která bude plná překvapení.

Kapitola devatenáctá

            Středa 23. 12. 5009 (23. 12. 2009 v lidském světě)

Před šestou hodinou jsem stála ve svém pokoji a snažila se odlíčit se, abych Pauline ulehčila práci, přitom mi v mysli běžel celý scénář, všechny texty písní. Snažila jsem se zhluboka dýchat a nemyslet na to, že tam bude tolik cizích lidí.

Cítila jsem, že na mě jdou mdloby.

"Naomi, už musíš jít,"ozval se ode dveří Frankův hlas. Přešel ke mně, aby mohl zjistit, co se se mnou děje.

"Jo, já vím,"vypravila jsem ze sebe stroze. Položil mi ruce mezi lopatky. "Bože, co když to nedám?"

"Neboj se, Naomi,"řekl s úsměvem. "Rick tam bude s tebou, aby tě podpořil."

"Vážně?"

"Vážně." Trochu jsem se uklidnila. Odhodlaně jsem se napřímila a vyrazila ke dveřím, abych jimi mohla projít a vyrazit vstříc dnešnímu večeru, ať už mě tam čeká cokoliv, ale jakmile se dostanu ke dveřím, abych si oblékla kabát a boty a vyrazila ven, u dveří se objeví nějaká postava. Polekaně vyjeknu, což přiláká Frankovu pozornost. Zrovna zašel do obýváků. Postava se otočila a já jsem spatřila laskavou tvář Grace Latimerové. Rychle jí otevřu dveře.

"Naomi, ty jsi stále krásnější a krásnější,"oznámila mi s úsměvem a natáhla ke mně ruce, aby mi je mohla rozpřáhnout a pozorně si mě prohlédnout. Potom mě objala. "Ach, holčičko, tolik jsem se o tebe bála, když mi máma řekla, že jsi nemocná. Už ti nic není?"

"Ne,"odpověděla jsem s úsměvem.

"Kam pak ses to vydala?"zeptala se babička s úsměvem.

"Já dneska hraju v jednom parku nějaké představení. Už musím jít, aby mě mohli připravit,"vysvětlila jsem jí.

"Oh, aha. Tak to běž. Škoda, že jsem vám nedala vědět dřív. Mohli jste vzít lístek i pro mě,"řekla babička.

"Můžeš si vzít jeden z našich,"poví jí Frank. "Já a Nancy se jdeme podívat na Jackovo představení a Rick půjde na Naomino."

"Tak to se k Rickovi moc ráda přidám,"oznámí nám babička Latimerová a popojde do domu. Štěně nemotorně přišlo do chodby. "Ale, kdo pak je tohle?"

"To je Flíček. Dal nám ho náš táta,"odpověděla jsem. Babička se k němu shýbla, aby ho mohla pohladit. Podívala jsem se na hodinky. "Promiň, babi, já už musím jít. Uvidíme se po představení." Usmála se na mě a přikývla. Popadla jsem svou tašku a vydala se rychle do parku.

Stála jsem v zákulisí a snažila se zhluboka dýchat. Popocházela jsem sem tam jako lev v kleci a přehrávala si v hlavě každou písničku, kterou jsem zpívala. Nemohla jsem si vzpomenout na tu poslední, kterou jsem zpívala s Tonym.

"Naomi,"ozval se za mnou Aidanůn hlas. Otočila jsem se na něj. Položil mi ruce na ramena a pevně mi je stiskl. "Nechceš si na chvíli sednout? A napít se?"

"Já si nepamatuju tu písničku, co zpívám s Tonym,"řekla jsem mu. Sklonila jsem pohled k zemi. Bála jsem se na něj pohlédnout. Ucítila jsem jeho ruku mezi mými lopatkami, kde mě začal pomalu konejšivě hladit.

"Uklidni se, Naomi,"ozval se mi jeho hlas u ucha. Šeptal mi do něj. Překvapeně jsem se na něj podívala. Pohlédla jsem mu do tmavých očí. Povzbudivě se na mě usmál. "To zvládneš. Hraješ už pět let."

"Jo, ale tohle poprvé, kdy hraju v muzikálu a ještě se tu budou používat kouzla,"prozradila jsem mu. Odložil si desky, které svíral v rukách a položil mi ruku na tvář. Srdce mi vynechalo jeden nebo dva údery. Trochu potěšeně se usmál.

"Neboj se, Naomi, kdykoliv budeš chtít přestat, tak představení zrušíme,"oznámil mi tiše. Překvapeně jsem se na něj podívala. On by kvůli mně zrušil celé představení, na které se tak dlouho připravoval? To nemůže.

"Ale vždyť je to tvoje vstupenka do divadla,"připomněla jsem mu. Usmál se na mě a pokrčil rameny.

"Mám ještě jarní představení,"oznámil mi.

"Jarní? O čem bude?"

"Na Moyin den máme připravený jeden velmi zamilovaný příběh. Už ho zkouším s jinou partou u kamaráda doma,"pověděl mi. Překvapeně jsem na něj upřela zrak. On zkouší i něco jiného. Ten je zaměstnaný.

"Mohla bych se na vás přijít podívat?"zeptala jsem se. Krátce kývl. Stáhl ruku, kterou měl na mé tváři, aby mi mohl zastrčit vlásek do toho složitého účesu na mojí hlavě, který mi Paulinina kamarádka kadeřnice dělala celou hodinu.

"Hele, Aidane,"ozval se vedle mě. Zvedla jsem hlavu, abych viděla, kdo nás rušil. Byla to Pauline. "Musíme to rozjet. Do háje, Naomi, nechceš trochu vody? Vypadáš, že sebou sekneš."

"Trochu,"vydala jsem ze sebe přiškrceně. Ona se otočila a na někoho něco křikla. V její ruce se objevil kelímek.

"Tady máš,"řekla laskavým tónem. Vypila jsem celou sklenici. Trochu jsem se uklidnila. Vyskočila jsem na nohy a podívala se na Aidana. Ten se obrátil na ostatní.

"Lottie, Violet, Emmette a vy dva, a scénu!"zavelel Aidan. Už zase se to byl ten neústupný režisér, kterého znali všichni ostatní, krom mě, Pauline a Tonyho. "Hudba! Opona! Začněte." Obrátil na mě krátký pohled svých hnědých očí, ve kterých se zračila až něha, ale když se odvrátil, zase to byl velitel. "Naomi."

Zhluboka jsem se nadechla. Opona se začala zvedat, mezitím co oni začali zpívat ty koledy, které měli. Potichu jsem přistoupila k těm futrům, aby je mohla pozorovat.

"Dokážete si představit, co by nám na tohle asi řekla Viviane?"zeptal se Liam. Prudce jsem vydechla a začala se připravovat na svůj vstup.

"Jo. Takhle mrhat drahocenným časem, který byste mohli využít ke zkoušení,"řekl Violet povýšeným hlasem, kterým jsem mluvila já.

Celá scéna běží přesně tak, jak má a já už jsem připravená na svůj vstup. Když ho odehraji, radostně si uvědomím, že jsem to nepokazila. Aidan je hrdý. Několik dalších scén taky běží prosto podle plánu, takže jsme všichni klidnější. Najednou je přede mnou první scéna s Tonym.

On už je na pódiu a půlí spadlý strom, který mu leží přes cestu, aby měl dost dřeva, když se začnu vysíleně potácet z lesa. Překvapeně ukončí svou píseň.

"Slečno, jste v pořádku?"zeptal se mě Tony. Přešel ke mně, aby mě mohl podepřít. Obrátila jsem na něj svůj pohled. "Proberte se." Zavírám oči.

Poté je rychlý spát několika tichých kouzel, které pronesl zpoza opony Aidan, až se nakonec dostáváme až do Tonyho domu ve vesnici. Celý deset minut se za okny střídají roční období, během kterých s Tonym naoko žijeme pod jednou střechou, až najednou je za dveřmi zima, která je krutější než obvykle. Děti začnou mizet. Lidé zpívají nešťastnou píseň o svých ztracených dětech, během které se s Tonym převlíkáme.

Celou dobu na sobě cítím pohled jeho očí. Jsem z něj nervózní. Nelíbí se mi, že se na mě dívá. Jak bych mohla být, když je to takový, jaký je? Otočila jsem se na Pauline a počkala, než mi utáhne korzet šatů.

"V pohodě?"zeptala se Pauline. Přikývla jsem. Ona se usmála a obrátila se na Tonyho, který už byl taky oblečený, a připravený vyrazit na naši cestu.

Než jsem se nadála, stála jsem na pódiu v těch šatech, které jsem měla u poslední scény, a říkala jsem dětem, že odteď budu jejich máma a začala jim zpívat. Tony se ke mně přidal. Nakonec jsme zpívali spolu, hleděli si do očí a Tony se skláněl, aby mě mohl políbit. Tentokrát mě Aidan zachránit nemůže. Musím ho políbit.

Ucítila jsem, jak mi pokládá ruku na bedra, aby si mě k sobě mohl přitáhnout a pevně si mě k sobě přitisknout. Stoprocentně jsem věděla, že tohle ve scénáři rozhodně není, ale musím se ho improvizovaně držet. Druhou ruku mi položil na týlo a lehce mi zaklonil hlavu. V očích mu hrají vzrušené plamínky, které se mi vůbec nelíbí. Políbil mě.

Je tak naléhavý a neoblomný. Nedovolil mi, aby se byť jen o kousek pohnula. Lidé začínají tleskat. Opona podá.

"Tak fajn, to by stačilo ne?"ozval se z levé strany Liamův hlas. Nějakým způsobem jsem vyklouzla z Tonyho sevření. S pohledem sklopeným k zemi jsem se obrátila k publiku a čekala, než se opona zase zvedne, abychom se mohli lidem uklonit.

Podívala jsem se do zákulisí, abych mohla Aidanovi věnovat alespoň usměv, ale neviděla jsem ho. Stála tam jenom Pauline, která hrdě sledovala své kostýmy. Když se opona zase zvedla, uklonila jsem se a počkala, než zase spadla a vydala se k Pauline.

"Kde je Aidan?"zeptala jsem se Pauline.

"Šel si promluvit se ředitelem divadla,"odpověděla mi Pauline. "Jdi ze sebe sundat ten kostým." Přikývla jsem a vydala se do kostymérny, abych se mohla svléknout a obléct si své oblečení.

Ani jsem si nevšimla, že jsem někdo přišel, než jsem na svých bocích ucítila něčí chladné ruce, které na nich spočinuli. Překvapeně jsem vyjekla a narovnala se z předklonu, ve kterém jsem se snažila natáhnout si ponožky. Stála jsem tu jenom v podprsence a džínách. Byla jsem i bosá.

"Neboj se." Na uchu jsem ucítila teplý dech, který patřil Tonymu. Jednou rukou si mě k sobě přitáhl blíž, zatímco tou druhou mi začal přejíždět po stehně.

"Co to děláš?"zeptala jsem se ho a pokusila se mu vyškubnout, ale nešlo mi to. Svíral mě moc pevně. V náručí si k sobě obrátil čelem.

"Neboj se, Naomi, chci si jenom zopakovat ten polibek, protože panečku... byl to úžasný polibek,"odpověděl mi tichým chtivým hlasem. Zapřela jsem se mu o hruď dlaněmi a pokusila se ho od sebe odtáhnout. "Nebraň se mi, Naomi. Ty víš, že tě chci. A já vím, že ty chceš mě." Ztuhla jsem. Párkrát mě něco takového napadlo, ale nakonec jsem to zavrhla. Nebyl to kluk pro mě.

"Nech toho, Tony,"řekla jsem trochu zoufale. On se usmál. Přitáhl si mě k sobě ještě blíž a sklonil se, aby mě mohl políbit. Čím blíže byl, tím více jsem chtěla křičet a volat o pomoc, ale ani jsem to dělat nemusela, protože najednou ode mě byl odtržen.

"Co si sakra myslíš, že děláš?!"rozkřikl se na něj Rick. To on mě od Tonyho odtrhl. "Nejdřív moje holka a teď moje ségra? To nemyslíš vážně, ne?" Zvedla jsem k Rickovi oči. Nejdřív moje holka? O čem to mluví?

"Jo, obě to chtěj, Latimere,"řekl mu Tony. Začal se zvedat ze země a připravovat k boji. "Nemůžu za to, že seš v posteli na nic a všechny musí utíkat ke mně." Překvapeně jsem se obrátila na Tonyho. Ti dva se znají?

"Tak proč Ava říkala, že nic neumíš?"zeptal se Rick. Na rtech mu hrál temný úsměv. Ava? Podívala jsem se ke dveřím, kde stála ta ledová královna. To byla Rickova holka? Vlastně asi spíš bývalá.

"Kluci, no tak, uk..."

"Mlč,"štěkl na mě Rick. Přešel k Tonymu, aby ho mohl za límec odtáhnout k jednomu stojanu a opřít si ho, než mu jednu vrazí. Polekaně jsem se podívala na Avu. Tvářila se spokojeně.

"Ricku!"vykřikla jsem zoufale.

"Co se tady děje?"ozval se ode dveří Aidanův hlas. Obrátila jsem se na něj. Bez jediného pohledu na mě přešel k Rickovi, aby mu mohl položit ruku na rameno. "Pusťte ho."

"A ty jsi jako jo?"zavrčel Rick. Pustil Tonyho košili a obrátil se k Aidanovi celým tělem.

"Jeho bratr,"odpověděl Aidan temně. Poprvé mi z něj naskočila husí kůže. "Opusťte prosím naše soukromé prostory, nebo vás odtud nechám vyvést."

"Takže ty seš ten slavný Aidan, i kterém mi Ava povídala,"zamumlal si Rick spíše pro sebe s pobaveným úsměvem a přelétl ho pohledem. Aidanovi to zase slušelo. Pod černou bundou měl bílou košili a džíny.

"Jo, zdá se, že jo,"řekl Aidan. Také si Ricka prohlédl. Cítila jsem mezi nimi rostoucí napětí. "Prosím, odejděte."

"Fajn,"zavrčel Rick vztekle. Podíval se na mě. "Až budeš, tak pojď ven. Půjdeme domů." Krátce jsem přikývla.

"Tak na to zapomeň. Dneska je moje,"řekl Tony zpoza Aidanova rameny. Aidan po něm střelil rychlým nakvašeným pohledem, ale potě se zase obrátil a snažil se zarazit Rickovu ránu krytím. Rick se mu pokusí dát ještě jednu, ale Aidan se buď vyhne, nebo ji odrazí.

"Sakra. Táhni k čertu, ty buzerante!"křikne na něj Rick. Aidan se samým překvapeným přestal krýt, což je jenom největší chyba, protože mu Rick uštědřil tvrdou ránu pod levé oko. Další Aidan schytá od pevně zasazené nohy stojanu druhou ránu do týla. Bezvládně padl k zemi.

Kapitola dvacátá                                     Rozcestník                                    Kapitola osmnáctá