Vánoční zázrak - Kapitola osmnáctá

Krásný dobrý večer, Dnes tu pro Vás mám rovnou dvě nové kapitoly, které přidám postupně. V 18. kapitole se vrárím zpátky do Magického světa.

Kapitola osmnáctá

            Středa 23. 12. 5009 (23. 12. 2009 v lidském světě)

Před tím, než jsme opustili hotel, i s tou malou chlupatou potvůrkou, kterou nám táta dal, vydali jsme se k němu, abychom mu oznámili, že s ním nejdu, a že sem přijdu až po svátcích někdy 26.

Moc nadšeně se netvářil, když mu to máma říkala, ale kývl a řekl mi, že se těší, až mě zase uvidí.

"Myslíš si, že je hodně naštvaný?"zeptala jsem se mámy, když jsme šli lesem na místo, kde jsme se po použití lektvaru objevili. Střelila po mě pohledem.

"To nevím, Naomi, ale i když bude, je mi to vlastně úplně jedno. Navíc k němu 26. půjdeš. Možná už 25. Uvidíme." Vlastně mi bylo jedno, kdy k němu půjdu hlavně, že se budu moct rozloučit s mojí rodinou a přáteli. "Myslím, že tady to bude stačit. Jenom doufám, že neskončíme v cizím domě." Neubránila jsem se pobavenému úsměvu.

Vytáhla jsem z kapsy malou skleněnou lahvičku, hodila ji na zem a rychle na ni dupla, abych se co nejdříve dostala domů a abych měla jistotu, že si to máma ještě nerozmyslí. Celou svou myslí jsem myslela na Magický svět.

Vystřídala se ve mně spousta nepříjemných pocitů, které souvisely s přemisťovacím lektvarem. Když jsem otevřela oči, spatřila jsem ulici, ve které jsme bydleli. Náš dům. Mou tváří se rozlil radostný úsměv. Ani jsem nečekala na mámu a Jacka a rozeběhla jsem se domů, přitom jsem jemně, ale pevně svírala štěně, aby i nevypadlo z ruky. Moje ruka se dotkla kliky přesně ve chvíli, kdy se máma s Jackem objevili na stejném místě, jako já.

Otevřela jsem dveře a vešla do chodby. Začala jsem uvažovat, kde bych je měla hledat, ale Frank mi napověděl sám hrou na klavír, která náhle utichla. Objevil se u vchodu do obýváku. Překvapeně na mě pohlédl.

"Naomi?"zeptal se překvapeně. Přendala jsem si štěně do druhé ruky a volnou Franka objala. "Co tu děláš? Myslel jsem, že tě máma chce nechat u táty."

"Jo, ale přemluvila jsem ji, aby mi dovolila, abych s vámi strávila Svátky zimy,"prozradila jsem mu. Ve Frankově tváři se objevil překvapený výraz. "Já jsem tak ráda, že jsem tady."

"Kdo jsi a cos udělala se starou Naomi?"ozval se od schodů Rickův hlas. Podala jsem štěně Frankovi a přeběhla k jeho synovi, abych mu mohla dál velkou pusu na tvář a pevně ho obejmout. "Ale vážně, cos s tou Naomi provedla?" Zasmála jsem se.

"Co je tohle?"zeptal se Frank a opatrně zvedl štěně. Neubránila jsem se pobavenému výrazu.

"Pes, přesněji štěně,"odpověděla jsem.

"To vím, ale co tady dělá?" Přešla jsem si, abych si mohla toho malého vzít do náruče a pohladit ho po hlavičce.

"Táta nám ho dal jako vánoční dárek,"odpověděla jsem a znovu jsem štěně pohladila. Frank udiveně vykulil oči. Pokrčila jsem rameny. "Budu ho mít v pokoji a bude se o něj starat, jenom ho prosím nevyhazuj."

"To by mě nenapadlo, ale jsem jenom překvapený,"řekl. Podíval se na zem. Constance kráčela kolem nás a jakmile uviděla štěně v mých rukách, vystrašeně zaprskala, naježila se a chtěla po mě nebo spíš po něm skočit, ale Frank byl rychlejší a vzal si jí do náruče. "No tak, Constance, nebuď zlá. Je to štěně."

"Já věděla, že se jí nebude líbit,"ozval se ode dveří mámin hlas. Pohladila Constance po hlavě a ona zavrněla. Potom přešla k Frankovi, aby mu mohla dát letmý polibek a unaveně si začala sundávat kabát a boty. Frank podal kočku Rickovi, aby mohl mámě pomoci z kabátu.

"Takže vy chcete dát Flíčka pryč?"zeptal se Jack. Obrátila jsem se na Jacka.

"Flíčka?"zeptal se překvapeně Frank. Klekl si k němu.

"To se k němu hodí, ne?" Frank se usmál.

"Tak to bude Flíček,"řekl Frank.

"Snad se neobjeví žádná Cruella De Vill a neukradne nám ho,"zamumlala jsem si a pohlédla na toho prcka. Zívl. Podrbala jsem ho za ušima a podívala se na Franka. "Kam ho mám uložit. Vypadá, že bude spinkat."

Frank se vydal k přístěnku pod schody, ze kterého vytáhl tašky, ve které byly schované nějaké polštáře. Podal mi ho. Potom se obrátil a zmizel v obýváku. Podívala jsem se na tu roztomilou kouli a obnesla ji do obýváku, kde jsem ji položila na zem a vedle ní polštář. Flíček ho začal zvědavě očichávat.

"No jo, to je pro tebe, prcku,"oznámila jsem mu. Nemotorně vylezl na polštář, unaveně zívl a položil se. Během minuty usnul. Dojatě jsem se na něj usmála.

"Tady má misku na vodu. Budeme ho muset objednat k veterinářce, aby ho vyšetřila a nahlásit ho,"řekl Frank zamyšleně. "Na úřadech budou mít do konce prázdnin zavřeno, takže až po novém roce. A doktorka otevřít ordinaci až 10." Obrátil se na Constance v Rickově náruči, která si podezřívavě měřila spícího Flíčka. "Zdá se, že navštívíme pani doktorku, Constance. Máš radost?" Kočka zaprskala. Potichu jsem se zasmála.

"Jasně, že je, to nevidíš?"zeptal se Rick s úsměvem. Zamyšleně se na Constance podíval. "Myslíte si, že ho zakousne, když ji položím na zem?"

"Neriskovala bych to,"pověděla jsem mu. Rick se obrátil a vyrazil do patra, aby mohl Constance zavřít u sebe v pokoji.

"Naomi, v kolik musíš být v parku na tom představení?"zeptal se Frank. Vlastně jsem to pořádně ani nevěděla. Vytáhla jsem telefon a napsala Aidanovi krátkou zprávu. Odpověděl mi prakticky okamžitě.

"V šest,"odpověděla jsem.

"Tak to máme ještě čas, abychom si užili trochu rodinného času,"řekl Frank. Posadil se na pohovku. Máma se posadila vedle něj a schoulila se k němu do náruče. Frank ji pevně objal. Střelila jsem pohledem po Rickovi.

"Víte co, vy dva, my vezmeme Jacka na procházku. Co říkáš, Jacku?"zeptal se ho Rick. Jack přikývl. Rick se na mě podíval a usmál se, když se zase rychle obrátil na rodiče. "Užijte si to." Vyprskla jsem smíchy. Rychle jsem popadla Jackovu bundu, nazula si boty a začala Jacka strkat ven z domu. Slyšela jsem jen Frankovy nadávky směřované Rickovi.

Kapitola devatenáctá                                     Rozcestník                                    Kapitola sedmnáctá