Krásný úterní večer, zítra je tu Štědrý večer a můj prvotní plán bylo, dokončit příběh přesně na Štědný den, ale to se mi asi nepovede, ale do konce Svátků bych to určitě měla mít, takže zanedllouho budete znát celý příběh, který se Naomi stal. V této kapitole vyrazí Naomi na nákupy se svou matkou, které přinesou víc, než Naomi čekala. Krásné čtení.
Kapitola čtrnáctá
Pondělí 21. 12. 5009 (21. 12. 2009 v lidském světě)
Víkend byl neskutečně nudný. Sice jsem měla zkoušku, na které jsme znovu odehráli celé představení, ale to celé trvalo jenom tři hodiny, které pro mě prostě byli málo, a jakmile zkouška skončila, a já se musela vrátit zpátky do toho prázdného domu, kde byla jenom Constance, začala jsem pociťovat úzkost a chtělo se mi plakat. Mohla jsem si za to sama, to jsem věděla, ale stejně. Bylo to hrozné.
Zbytek soboty jsem strávila sledováním Svátečních filmů, kterých bylo v televizi požehnaně, ale potom jsem našla zajímavý kanál, na kterém se rozebíraly královské průšvihy královských, což byla docela zábava, to je pravda, ale rozhodně to otřáslo s mou vírou, že královští jsou dobří reprezentanti naší země ve světě.
Nedělní film s Caseym byl poměrně zajímavý. Celé to bylo o nějaké holce znuděné vlastním životem, proto se rozhodla, že navštíví nějakou démonku, která jí vyměnila tělo s její největší sokyní. V průběhu toho měsíce, který v těle sokyně strávila, zjistí, že jí její otec zneužívá a vrátí se teprve, až se s tou holkou usmíří. Bylo to všechno, ale komedie, jak psali v recenzích, ne.
V neděli se doma nečekaně objevily nové sáňky, u kterých byl vzkaz, že jsou pro Jacka, tak ať je schovám do ložnice pod postel, aby je Jack nenašel. Ty sáňky byly nádherné, vyřezávané a ten kdo je dělal, měl neskutečný talent. A Franka jistě musely stát balík.
V první chvíli, když jsem do jejich ložnice vešla, napadlo mě, že bych se mohla podívat, co pro mě ti dva mají, ale nakonec jsem se rozhodla, že nebudu dráždit hada bosou nohou, proto jsem raději sáňky uklidila a zabouchla dveře.
Poté konečně přišlo pondělí a moje rodina se vracela od babičky. Vrátili se ještě, když jsem spala, proto jsem byla překvapená, když jsem někoho uslyšela volat moje jméno. Byl to Frank. Věnovala jsem mu rozespalý úsměv a zase se obrátila na druhou stranu.
"Ale no tak, Naomi, vstávej,"řekl Frank netrpělivě. Zabručela jsem a povzdechla se. "Už je půl jedné. Musíš vstávat."
"Půl jedné? Už?"zeptala jsem se. Posadila jsem se a pohlédla na budík na nočním stolku. Bylo půl jedné. "Nemůžu ještě spát?"
"Ne,"odpověděl. Rozespale jsem se protáhla a vzala si do ruky telefon, abych zjistila, jestli mi někdo nepsal nebo nevolal. Nic. "Pojď. Máma začíná být netrpělivá."
"No jo, vždyť už jdu,"zavrčela jsem. Vstala jsem z postele a podívala se z okna. Sněžilo. Zase. "Páni, tolik sněhu. To Jack bude mít radost, že ty sáňky dostane."
"Jo, to asi jo. Mohli bychom jen do parku na jihu Jižního Ashvillu. Tam je spousta kopečků,"řekl Frank. Zasmála jsem se.
"Kdo je vůbec dělal? Jsou úžasné,"prozradila jsem Frankovi.
"Princ Blake Collins,"odpověděl. Zarazila jsem se uprostřed pohybu.
"Princ Blake Collins?"zopakovala jsem. Přikývl. "Jako ten princ Blake Collins?" Jediný lichotivý článek, který jsem o něm v poslední době četla, byl o tom, že přispěl na charitu, jinak to byl samý skandál. Ale byl to asi nejhezčí chlap, kterého jsem v tomhle světě viděla. "On je truhlář?"
"Jo,"odpověděl Frank s úsměvem.
"To si ze mě děláš srandu, že jo?"zeptala jsem se. Zavrtěl hlavou. "Princ a je truhlář?" Přikývl. "Tak to se moc často nevidí."
"Jeho bratr pracuje v realitní kanceláři jejich otce. Královští můžou dělat všechno,"informoval mě Frank. "Většinou se ale zabývají politikou, obchodem nebo třepí doma na zadku."
"Aby taky ne, když mají peněz, jako šlupek,"zabručela jsem. Frank se zasmál.
"Dobré ráno,"pozdravila mě máma, jakmile jsem vstoupila do kuchyně. "Vlastně spíš dopoledne."
"Ahoj." Posadila jsem se ke stolu, kde už na mě čekala snídaně.
"Až se najíš, tak spolu půjdeme nakupovat,"řekla máma.
Celou cestu do centra na mě nepromluvila, a ani když jsme se dostali do prvního z obchodů, ve kterém ale vybírala dárek pro Franka, takže pomoc nepotřebovala, ale já jo, nakonec jsem se rozhodla, že mu koupím jednu moc pěknou kravatu, na kterou jsem narazila v jednom malém obchůdku.
"Už jsi koupila něco tátovi?"zeptala se mě máma, když jsme se dívali na hodinky, které jistě chtěla taky pro Franka. Překvapeně jsem se na ní obrátila. Nejen kvůli tomu, že na mě normálně promluvila, ale i kvůli tomu, že mluvila o tátovi.
"Ne. Proč bych měla? Stejně k němu letos nepojedu,"připomněla jsem jí.
"Pojedeš. Zítra se za ním půjdete podívat a ve středu se vrátíme zase sem,"prozradila mi máma. Obrátila jsem na ní svůj překvapený pohled. To že se za ním půjdeme podívat, nebylo nic zvláštního, ale většinou jsem to zařizovala já. Máma tátovi volala jenom, aby mu připomněla, že zase nezaplatil alimenty.
"Tak to bych mu asi taky měla něco koupit,"řekla jsem si pro sebe a vydala se k jednomu stojanu. "Tyhle by se Frankovi mohli líbit."
"Cože?"zeptala se máma překvapeně. Podívala se na hodinky, na které jsem ukazovala. Měly kožený pásek a zlatý ciferník. Byly elegantní. "To asi jo. Jsou doopravdy moc pěkné."
"Takže mu je vezmeš?"zeptala jsem se. Přikývla.
Od té doby, co jsme byli s Frankem, jsme si polepšili po všech stránkách. Měli jsme všechno, co jsme k životu potřebovali a kdykoliv to šlo, což většinou bylo pořád, něco jsme podnikali. Už teď jsem slyšela něco o tom, že jestli Rick úspěšně odmaturuje, bude si moc vybrat, kam s jedním nebo dvěma kamarády pojede za odměnu a na jarní prázdniny nám plánovali nějaké překvapení. S mámou často chodili na večeře, ale většinou to byli spíš pracovní, protože Frank byl obchodník, takže máma měla hromadu oblečení, které jsem si od ní půjčovala. Musela jsem říct, že nás Frank rozmazluje, ale bylo to neskutečně fajn, na rozdíl od toho živoření, které jsme měli, když jsme ještě bydleli v lidském světě.
"Co mu mám ještě koupit?"zeptala jsem se mámy, když jsme dál procházeli obchodním centrem. Podívala jsem se na taštičku, ve které jsem měla kravatu.
"Novou vodu po holení, ta stará mu dochází,"navrhla máma. Zašli jsme do nejbližší parfumerie, kde jsem za máminy pomoci našla vodu po holení, kterou Frank používá, a vydali se k pokladně.
"Díky. Teď už to potřebuju jenom zabalit." Zamířila jsem k jednomu stánku, kde dárky balili, a počkala ve frontě.
"Naomi..."oslovila mě moje máma. Obrátila jsem na ní svůj pohled a vyčkávala, co my chce říct. Mlčela. "Půjdeme se najíst, co říkáš?"
"Dobře."
Úterý 22. 12. 5009 (22. 12. 2009 v lidském světě)
Nemohla jsem si pomoct, ale když jsem se druhý den ráno probudila, a došlo mi, že mám jít navštívit tátu, okamžitě mě přepadl takový tíživý pocit, který jsem nedokázala identifikovat. Zdálo se mi, že se má stát něco špatného, ale odsunula jsem ho stranou, abych se mohla na tu cestu připravit.
V kuchyni panovalo těžké ticho. Máma s Frankem se na sebe dívali tak zvláštně, jako by se pohádali, což se moc často nestává, protože Frank není chlap, který by na ženu křičel a máma si nemá ne co stěžovat, ale teď... Vážně mi přišlo, že se pohádali. Trochu mě to vyděsilo.
"Dobré ráno,"pozdravil mě Frank s úsměvem. V místnosti byl ještě Jack, který už zase neposedně poposedával. Rick asi ještě spal.
"Dobré ráno." Posadila jsem se ke stolu a obrátila se na Jacka. Střelil po mě pohledem a okamžitě se narovnal a ztuhnul, protože nejspíš tušil, že jestli bude pořád ještě zlobit, tak bude potrestán.
"Máte sbaleno všechno, co potřebujete?"zeptala se máma. Střelila jsem po ní rychle, naoko nadšeným pohledem, a přikývla, potom jsem se obrátila na Franka, který posmutněl. Něco se tu dělo, ale já netušila co. Nelíbilo se mi to. "A dárek si zabalila?"
"Jo, včera večer,"odpověděla jsem. Odolala jsem nutkání dodat něco ve smyslu, že bychom mu nic dávat neměli, že on si na nás taky nevzpomene, ale raději jsem mlčela.
"Dobře. Jacku, skoč probudit Ricka, aby se s námi rozloučil,"řekla máma. Jack vyskočil na nohy a rozeběhl se ke dveřím, ale zakopl o vlastní nohu a upadl. Okamžitě jsem k němu přeběhla, abych zjistila, jestli se mu nestalo něco vážného.
"Není ti nic?" Zavrtěl hlavou a utekl.
"Vážně bychom mu měli najít nějaký sport, aby se trochu vybil,"poznamenal Frank. Střelila jsem po něm pohledem a usmála se. "Něco, kde by se vyběhal."
"Co by sis představoval?"zeptala se máma trochu příkrým tónem. Přikrčila jsem se. Nikdy na Franka takový tón nepoužila. Používala ho jen na mě, a když Jack hodně zlobil, tak na něj, ale nikdy ne na Franka.
"Kopanou. U té by se vyběhal. Rick taky začínal s kopanou. Ve dvanácti přešel na fotbal,"informoval jí Frank klidným tónem. "Nebo ho můžeme zapsat na baseball."
"Baseball ne,"řekla jsem otráveně. Baseball jsem neměla ráda a máma ještě míň, protože ho táta hrál jak na střední, tak na vysoké, mezitím co se máma starala o mě. Měla mě už v osmnácti.
"Nebo třeba hokej, jenže ten nemůže dělat ve škole,"navrhl Frank.
"Probereme to jindy,"rozhodla máma. Frank jenom přikývl.
Vstala jsem od stolu, abych mohla sklidit talíř a hrnek od čaje a vyrazila do horního patra, abych si přinesla svoje věci. Cestou jsem narazila na Ricka s Jackem. Jack ho ještě v teplácích, ve kterých spal, a bez trika tlačil z jeho pokoje. Rozespalý Rick šel.
Zezačátku, než jsme si zvykli, že tu bydlí další puberťák opačného pohlaví, tak jsme se s Rickem často sráželi v koupelně. Sice jsme měli dva v druhém patře, ale ta druhá prakticky byla rodičů, takže jsme do ní s Rickem chodili, jenom když to bylo doopravdy nevyhnutelné. Vzpomínám si, že asi druhý měsíc po tom, co jsme se k Frankovi nastěhovali, vešla jsem do koupelny, ve které se zrovna Rick sprchoval. Nedošlo mi, že by to mohl být on, protože když jsme s mámou bydleli v lidském světě, tak jsme měli jen jednu koupelnu. Nakonec, jakmile vylezl ze sprchy, viděla jsem víc, než jsem měla kdy v plánu. Musela jsem uznat, že měl úžasnou postavu. Od té doby ještě trochu nabral.
"Dobré ráno,"pozdravila jsem ho s úsměvem. Překvapeně zamrkal a usmál se na mě.
"Dobré." Přelétl mě pohledem. "Kam se chystáte?"
"K tátovi,"odpověděla jsem. V Rickově tváři se objevil takový trochu bolestný výraz. "Co se děje?"
"Nic,"odpověděl s úsměvem. Podíval se na Jacka, který do něj zase strčil. "Hele, prcku, můžu si obléknout alespoň triko?" Jack se podíval na mě. Přikývla jsem.
"Skoč si pro věci."
O deset minut později, jsme stáli u vchodových dveří. Rick s Frankem byli nějak podezřele zamlklí a v jejich tvářích jsem viděla nesouhlasný výraz. Frank se ke mně natáhl, aby mě mohl obejmout. Zarazila jsem se. Nechápala jsem, proč to udělal, když se zítra vracíme domů.
"Dávej na sebe pozor,"zašeptal mi do ucha. Přikývla jsem. Políbil mě na tvář.
"Neboj, zítra se vrátíme,"řekla jsem s úsměvem.
"No jo. Tak ale stejně na sebe dávejte pozor." Přikývla jsem. Obrátil se na Jacka a začal mu něco říkat. Popošla jsem k Rickovi.
"Tak ahoj,"řekl s úsměvem. Pobaveně jsem se na něj usmála. "Co je?"
"Ale nic, jenom většinou býváš výmluvnější,"prozradila jsem mu s úsměvem. Zasmál se. "Uvidíme se zítra." Vzala jsem si do ruky svojí tašku a rozbila přemisťovací lektvar, který byl jediným prostředkem, jak se dostat do lidského světa.
Kapitola patnáctá Rozcestník Kapitola třináctá