Mám tu už jedenáctou kapitolu Vánočního zázraku, konečně se dozvíme, jak bude vypadat projekt, který Naomi s Caseym vytvořili, a hned v další kapitole si ukážeme reakci jejich rodičů. Další kapitolu přidám během dneška.
Kapitola jedenáctá
Čtvrtek 17. 12. 5009 (17. 12. 2009 v lidském světě)
V neděli hned ráno jsem vyrazila navštívit Caseyho, abychom společně mohli udělat ten můj projekt, který se mu stále nezdál, jako dobrý nápad, ale byl ochotný mi pomoci, za což jsem mu byla vděčná, protože bych to pravděpodobně sama nezvládla a on byl jediný, komu jsem mohla věřit.
Příštích několik dní probíhalo úplně stejně. Ráno jsem vstala v sedm hodin, nasnídala jsem se, vyrazila do školy, kde jsem se celých šest nebo sedm hodin učila a poté jsem vyrazila zpátky domů, abych si odnesla věci, vzala jsem si kabelku a vyrazila na zkoušku, kde jsem strávila dalších pět hodin hraním, zpíváním, vlastně vším, co se na mě Aidan vymyslel, přitom jsem se snažila přijít na to, co se stalo, že byl najednou tak odtažitý.
Bylo to zvláštní. Rozuměli jsme si, byl to můj další dobrý kamarád, hned po Caseym, ale najednou se choval, jako kdybych pro něj nic neznamenala, a byla jenom jeho vstupenkou do pořádného divadla. Připadala jsem si jako nějaká věc. Bolelo mě to.
Doma jsem se rozhodla, že ty vánoce přece jenom zničím, protože mi bylo blbě z toho, jak na ně jsou všichni natěšení. Vymýšlela jsem všelijaké lumpárny, které mě jen napadli, jako třeba že jsem mámě spálila několik plechů s cukrovím, což způsobilo to, že vztekle hodila plech na kamna a řekla něco jako, že se na to může vykašlat, a jak je možné, že ta trouba nepeče tak, jak má, na což jí Frank řekl, že trouba je naprosto v pořádku. To mámu vytočilo.
Včera jsem zdánlivě omylem srazila sošku ledové čarodějky ze stolku, ale Rick ji opravil rychleji, než si toho máma stihla všimnout, odvedl mě do sklepa, kde mě seřval jako malou holku. Už byl hodně naštvaný ze všeho, co jsem provedla.
Jediný, koho jsem prostě naštvat nedokázala, byl Frank. Ať jsem se snažila sebevíc, prostě se mi to nevedlo. Nemohla jsem si pomoct, připadalo mi, že jeho bych nenaštvala, ani kdybych podpálila dům. Bylo to unavující.
Dneska byl čtvrtek a my jsme měli prezentovat naše projekty. Casey ho přinesl už včera a schoval si ho do skřínky, takže jsem se o něj nemusela starat, ale byla jsem tak nervózní. Co když tím Ricka nenaštvu?
"Dobrý den, studenti,"pozdravila nás slečna Gordonová, když vešla do místnosti. Dneska na sobě měla temně rudý kostýmek, vlasy si svázala do nějakého podivného drdolu a ve tváři měla takový natěšený výraz. "Konečně je to tu. Zítra vám až skončí školní besídka, na které nám budou studenti předvádět svá Sváteční představení, budete mít prázdniny. Všichni se na ně jistě těšíte."
Podívala jsem se na Ricka. Věděla jsem, že je školní besídka a vůbec jsem se na ni netěšila, protože všechny ty představení jsou jenom o magii a magických věcech, ale Rick byl nadšený. Svátky zimy měl rád.
"Dneska ale máme na programu vaše projekty o našich Svátcích zimy,"řekla slečna Gordonová a tleskla. "Každý z vás na svůj projekt má dvacet minut, jelikož dnes máme školu o hodinu déle. Zařídila jsem to, a komu se to nelíbí, nemůže nic dělat."
"To může?"zeptala jsem se.
"Evidentně jo,"řekl Rick unaveně. "Co to s tebou je, Naomi? Jsi jako na trní."
"Nic, jenom se bojím, abych dneska na zkoušku nepřišla pozdě,"odpověděla jsem mu.
"Aha, neboj, určitě tam budeš včas,"řekl s úsměvem. Obrátil se na učitelku, která ho napomenula.
"Jsem velmi ráda, že jsme se tu dnes sešli všichni a poprosila bych Amandu a její skupinu, aby nám odprezentovali jejich projekt. Bude tu naprosté ticho." Amandina skupina se zvedla a vydala se před tabuli, aby nám ukázali, jak to všechno má na Svátky zimy vypadat. Unaveně jsem se opřela o opěrku židle a snažila se zůstat při vědomí alespoň do takové míry, abych věděla, kdy půjdeme my.
Gordonová to doopravdy dokázala natáhnout do dvaceti minut, ale jenom u některých, u jiných to ukončila už po pěti minutách se slovy, že takhle si to nepředstavovala. Potom jsme přišli na řadu my.
Podívala jsem se na Caseyho, který zmizel za dveřmi, aby došel pro nás projekt, mezitím jsem s Rickem a Abem prezentovala to, co jsme dělali tady ve škole. Poté jsme uslyšela jednu z klasických vánočních koled z lidského světa. Potěšeně jsem se usmála. Rick s Abem a vlastně všichni se začali trochu překvapeně rozhlížet kolem sebe. Dojem to určitě udělalo.
"Bude lepší, když vám odprezentujeme něco jiného, paní učitelko,"oznámila jsem jí. Vydala jsem se na chodbu, abych jim ukázala, co jsme s Casey vytvořili.
Přes celou halu jsme rozložili obrovský plakát Santy Clause a okolo něj namalovali všechny možné, co s lidskými vánocemi souviselo. Všem z toho spadla čelist.
"Dovolte mi představit vám klasické lidské vánoce,"řekla jsem. Zatáhla jsem za provaz, který rozvázal plachtu plnou papírových sněhových vloček, které jsme s Caseym stříhali snad celý týden. Celé tohle jsme udělali za pomoci jednoho z lidských údržbářů na škole, který z toho nejspíš bude mít problém, ale jak on sám řekl, nelíbilo se mu, že se tu propaguje jenom magie a všechno, co s magií souviselo.
"Slečno Porterová,"vyjekla slečna Gordonová.
"Copak, paní učitelko, nelíbí se vám klasické lidské vánoce?"zeptala jsem se jí.
"Tohle je úplně něco jiného, než jsem zadala!"vykřikla naštvaně.
"Já vím, ale napadlo mě, že bude lepší vám ukázat, jak vypadají lidské vánoce, které neznáte, než ty magické, které znáte nazpaměť,"prozradila jsem jí.
"Co si o sobě myslíte! Že sem přijdete a všichni před vámi padnou na zadek? Tohle je nehorázná drzost, slečno Porterová. Tohle si odskáčete. A vy taky, pane Galvine!"křikla na Caseyho, který se jen pobaveně culil. "A vy dva, jste jim nepomáhali, nebo snad ano." Než se Rick nebo Abe stačili vůbec nadechnout, ona pokračovala: "No to je jedno, do ředitelny půjdete všichni. Já se nenechám takhle zesměšňovat."
"Slečno..."
"Ne, pane Latimere, tohle už je moc. Všichni se mnou. Vy ostatní ukliďte učebnu!"štěkla na zbytek třídy. Odvedla mě, Ricka, Abea a Caseyho k řediteli školy.
"Cos to zase vyvedla?"zeptal se mě Rick šeptem.
"Hele, nenapadlo by mě, že s toho budete mít průser i vy dva, chtěla jsem jenom ukázat, že i naše vánoce mají svoje kouzlo,"odpověděla jsem Rickovi. Nevěřícně se na mě podíval. "Co je? Naše nemají?"
"Samozřejmě že jo, ale tohle dělat nemůžeš. Zvlášť u ní ne,"řekl Rick. Nechápala jsem, o čem to mluví.
"Dobrý den, pane řediteli,"řekla slečna Gordonová, jakmile rozrazila dveře ředitelny, aniž by zaklepala. "Vedu vám slečnu Porterovou, pana Latimera, Storma a pana Galvina." Strčila nás do ředitelny a zabouchla za námi dveře. "Ty dnešní děti jsou nevychované, až to bolí. Viděl jste, co tahle holka, a bezpochyby jí pomáhali i tihle tři, udělala na chodbě?"
"Ne, slečno Gordonová, neviděl,"odpověděl ředitel. Podíval se na každého z nás. "Předpokládám ale, že to bylo něco vážného, když jste tak naštvaná."
"Tak se jděte podívat!"křikla. Ředitel unaveně vstal ze židle. "Já zatím zavolám jejich rodičům, aby si pro ně přišli. Musíte si o tom s nimi promluvit, protože takovou drzost, jste ještě neviděl."
"Neměl..."
"Ne, já to udělám,"řekla. Vyšla z kanceláře. Ředitel nám věnoval další unavený pohled a vyrazil za ní.
"Odkdy je z ní taková fúrie?"zeptal se Casey.
"Odjakživa,"odpověděl Abe. "Je to sukuba. Trochu stará, ale přece jenom stále je. Proto to je nejlepší učitelka historie, jelikož prožila tolik životů, jako nikdo jiný."
"Počkej, sukuba? Co to je?"zeptala jsem se.
"Je to v podstatě druh démonky, která dokáže polibkem vysát z jakéhokoliv muže život, což jim dodává mládí a krásu. Ona už to nedělá, proto vypadá tak, jak vypadá,"řekl Abe. "Občas jí trochu přeskočí. Proto je lepší, když jí nebudeme moc dráždit."
"Aha, tak to jsem nevěděla,"řekla jsem slabým hlasem.
"Co tě to vůbec napadlo?"zeptal se Rick.
"Ricky, uklidni se, náhodou měla docela dobrý nápad. Někdo vážně měl prezentovat i jejich... Vánoce?" Přikývla jsem. "A ředitel nám za to nic neudělá."
"Ale stejně. Proč jsi to udělala?"zeptal se Rick. Neodpověděla jsem. Nechtěla jsem ho dráždit, navíc jsem nechtěla rozebírat naší rodinnou situaci před cizími lidmi. "Víš co, vyřiď si to s rodiči sama, já už na to nemám nervy. Až zase budeš mít nějakej problém, vyřeš si to sama, já tě krýt nebudu."
"Ricky,"řekl Abe. Zavrtěla jsem hlavou. Rick měl pravdu, chovala jsem se jako malé dítě a on mě chránil, i když jsem si to nezasloužila.