Kráný dobrý den, mám tu pro Vás další, už 10. kapitolu Vánočního zázraku, která se zaměří na Naominu zkoušku. Poodhalí Vám několik scén, které v představení uvidíme. Přeji Vám krásné čtení.
Kapitola desátá
Sobota 12. 12. 5009 (12. 12. 2009 v lidském světě)
S Frankem jsme ve městě byli až do čtyř a pravděpodobně bychom zůstali déle, ale já jsem musela jít domů, abych se převlékla a připravila na zkoušku, proto jsem rychle vyrazila zpět do Jižního Ashvillu. Frank ve městě ještě zůstal.
Doma jsem okamžitě dostala něco k jídlu, abych na zkoušku nešla hladová, poté jsem se v pokoji převlékla a vyrazila pryč. Kdykoliv jsem se podívala na hodinky, zjistila jsem, že mám stále větší a větší zpoždění, proto jsem se dala do běhu a nakonec jsem tam dorazila asi o deset minut později.
Všichni seděli v kruhu na židlích a o něčem si povídali. Zdálo se mi, že to je vlastně spíš nějaké posazení a ne zkouška. Tony vstal a naštvaně rozhodil ruce. Aidan, který seděl vedle něj, k němu zvedl hlavu, přitom si mě asi všiml a podíval se na mě. Trochu zasmušile se na mě usmál.
"Co kdybychom toho nechali a začali se věnovat zkoušení?"zeptal se Aidan, když jsem k nim přišla blíž.
"To je dobrý nápad,"řekla Pauline s úsměvem a rychle vyskočila na nohy, aby si mě mohla odvést do kostymérny a obléknout mě.
"Co se tam dělo?"zeptala jsem se jí.
"Ale, Gregovi, to je ten, co hraje Xara se nelíbilo, že ti Aidan všechno odpustí. Včera jsi nepřišla na zkoušku a dneska jsi šla pozdě,"upřesnila Pauline. "Říkal něco ve smyslu, že by tě měl vyrazit, ale Aidan se tě zastal a to se ostatním nelíbilo. Prý, kdyby oni přišli pozdě, tak by zuřil, ale u tebe byl v klidu. Jsou to idioti, nechápu, že to s nimi Aidan vydrží."
"Ale mají pravdu,"řekla jsem. Nechala jsem jí, aby mi utáhla korzet a snažila se začít dýchat. "Nakupovala jsem s nevlastním tátou dárky, takže jsem se trochu zdržela, a máma mě bez večeře nechtěla pustit. Mohla jsem alespoň napsat."
"To jo, ale jsi tady a to je nejdůležitější,"řekla Pauline s úsměvem. Objala mě kolem ramen a odvedla mě k zrcadlu. "Páni, Naomi, vypadáš v těch šatech ještě líp, než předtím. Trochu si zhubla, řekla bych."
"To určitě ne,"řekla jsem. Pravda byla, že jsem v těch šatech mohla dýchat líp než předtím.
"Tak pojď, ať už mlčí,"řekla Pauline. Společně jsme se přesunuli na pódium, kde už na nás všichni čekali.
"Ne no, Naomi, ty šaty ti sluší,"oznámil mi Tony, když jsem kolem něj procházela. Potichu jsem se zachichotala a pokračovala dál.
"Naomi, jsme u té první scény, kdy křičíš na své spolupracovníky, potom je hned ta první píseň. Oni to znají a ty bys taky měla,"řekl Aidan. Spolu se mnou a Aidanem byli na pódiu další tři kluci a dvě dívky. Text jsem nepotřebovala, protože jsem ho uměla celý. Stoupla jsem si za jednu rekvizitu, která znázorňovala futra a zaposlouchala se do písně, kterou si pozpěvovali a přitom zdobili strom.
"Dokážete si představit, co by nám na tohle asi řekla Viviane?"zeptal se jeden z chlapců. Ostatní krom jedné dívky se zasmáli.
"Jo. Takhle mrhat drahocenným časem, který byste mohli využít ke zkoušení,"řekla ta zrzka namyšleným hlasem. Ostatní se znovu zasmáli.
"Nebo by řekla, že Svátky zimy jsou zbytečnost, kterou slavit nemusíme,"řekl jiný z chlapců.
"Nechte toho, Viviane je v jádru hodná, jenom to nedává najevo,"řekla druhá dívka. To měla být moje kamarádka Diana. Ostatní se na ní podívali, poté se začali hlasitě smát. Představitelka Diany si povzdechla.
"Ona neví, co to být hodný znamená, Diano,"prozradil jí první kluk. Třetí se na Dianu jen lítostivě díval. V příběhu bylo, že k ní choval hluboké city. To určitě byla postava Gregoryho.
"Jo. Je studená jako psí čumák. Neměla by hrát Zelenou čarodějku, ale Ledovou,"oznámil druhý mladík. Ostatní se zasmáli.
"Přestaňte!"křikla Diana. Obrátila se ke svému stolu a začala rychle šít. Gregory se naštvaně obrátil na své spolupracovníky, potom přešel k Dianě a klekl si před ní. Vzal si kytaru a začal na ní brnkat. Diana se na něj podívala. On začal zpívat. Musela jsem se usmívat, protože jeho písnička jí prakticky říkala, jak moc ji miluje a že všechno bude v pořádku. Skoro mě mrzelo, že to budu muset přerušit.
"Co se to tu děje?"zeptala jsem se, jakmile jsem vpadla do místnosti. Mluvila jsem velmi příkrým a zlým tónem. Druhá dívka vyjekla a rychle se schovala za toho druhého chlapce, který mluvil o zbytečnosti Svátků zimy. První leknutím nadskočil a srazil ze stolu krabici s ozdobami. Gregory s Dianou se na sebe jen podívali.
"Zdobili jsme strom,"odpověděla Diana. "Nechceš se k nám přidat?" Pomalým krokem jsem přešla ke stromku a prohlédla si, jak ho ozdobili.
"Samozřejmě,"řekla jsem s úsměvem. Vzala jsem si jednu z ozdob, ale "nešťastnou" náhodou mi vyklouzla z ruky a roztříštila se na zem. Lítostivě jsem se podívala na Dianu. "Ó můj bože, Diano, moc se omlouvám."
"To je v pořádku,"odpověděla Diana s laskavým úsměvem. Můj lítostivý výraz zmizel. "Viviane?"
"Strom si ozdobte, až budete mít všechnu práci hotovou. Až bude všechno perfektní,"řekla jsem jim. Klavírista začal hrát. Já jsem začala zpívat. Bylo to něco o tom, že všechno, co se tu děje, je pod mým vedením a dokud to nebude perfektní, nikdo z nich neopustí místnosti.
"Viviane, prosím!"křikla na mě Diana. Všichni ostatní začali rychle kmitat, jako by na tom závisel jejich život. Otočila jsem se dokola a sledovat všechny, přitom jsem stále zpívala. Všichni rychle zmizeli ze scény a zůstala tu se mnou jen Diana.
"Dodělej svou práci,"poručila jsem jí.
"Viviane, co se to s tebou stalo? Proč jsi tak zlá?"zeptala se. Vzala mě za ruku. Vytrhla jsem jí ruce. Obrátila jsem se k ní zády. Klavírista opět začal hrát písničku, kterou zpívala Diana. Byla o tom, že jsme byli nejlepší přítelkyně, tak proč jsme teď rozvrácené.
"Ty sis neprožila to co já,"řekla jsem během toho, co zpívala. Opustila jsem scénu. Diana ještě dokončovala svou píseň, ale teď se spíše modlila za mou duši. Světla potemněla.
Z hlediště, kde seděli všichni herci, režisér a Pauline, kteří nehráli, se ozval potlesk. S ostatními jsme se vrátili na pódium.
"Skvělá práce,"pochválil nás Aidan s úsměvem. "Lottie, chtělo by to, abys trochu přidala na hlasitosti, protože tě v zadních řadách nebylo pořádně slyšet, ale jinak jsi byla skvělá. Violet, dobrá práce. Emmette, ujel si, s Andrem na tom zapracujte. A vy dva jste byli skvělí."
"Vidíš, říkal jsem ti to,"zabručel jeden z nich. Druhý se na něj zašklebil.
"Naomi, dobrá práce,"řekl Aidan s úsměvem. Byla bych radši za trochu delší komentář, ale raději ho nebudu dráždit. "Asi bychom vás měli představit, co? Lidi, tohle je Naomi, ale to už asi víte. Naomi, to je Lottie," ukázal na tu, co hraje Dianu. "Bude hrát ještě vílu. Violet. Emmett." Postupně ukázal na zrzku a toho, co hrál Gregoryho. "A Liam a Noah."
"Nazdar,"pozdravil mě s úsměvem Liam.
"Říkali jsme si, kdy tě konečně osobně poznáme, protože krom toho, jak ses na nás chodila koukat a toho, jak jsme tě slyšeli zpívat, jsme moc možností k seznámení neměli,"řekl Noah. "Já jsem Noah."
"Já Liam,"řekl druhý. Střelila jsem pohledem po Aidanovi, který se jen pobaveně culil.
"Zpíváš nádherně,"oznámila mi Lottie s úsměvem. "Dokonce líp než naše ledová královna." Podívala se na blondýnku v hledišti. "To je Ava." Sledovala mě takovým nepřátelským výrazem. Trochu jsem couvla. "Hele, možná bude štěkat, ale nekouše. To by zkusila a Aidan by jí vyrazil."
"To je dobrý vědět,"řekla jsem s úsměvem. Lottie se zasmála.
"Akorát je naštvaná, že zase Viviane nehraje. Myslela si, že když Aidan vyhodil tamtu, tak že ji dostane ona, ale on si našel tebe, a ty jsi lepší než ona. Ona se na Viviane nehodí,"řekla Lottie. "Jak dlouho jsi hrála?"
"Skoro pět let,"odpověděla jsem.
"No páni,"řekla Lottie.
"Tak fajn, Lottie, nech jí vydechnout a převléknout. Musíme se pustit do další scény,"oznámil nám Aidan. Lottie mě popadla za ruku a rychle mě odvedla k Pauline, mezitím kluci trochu poupravovali scénu.
"My jsme ti nepředstavili i ten zbytek. Tak ten černovlasý s tím nepříjemným výrazem, to je Greg, hraje Xara. S tím si ještě užijeme. Tonyho znáš. Andre je klavírista. Liam s Noahem hrajou ještě elfy a ten vysokej blonďák je jejich král. Vialet je taky jedna elfka, jejich královna, která se tě bude zastávat. Ava hraje královu sestru, která tě bude chtít popravit. Potom jsem tam já a hraju vílu, koukni na můj kostým, není dokonalý?" Ukázala mi zlaté šaty sahající po kolena. Otřásla jsem se zimou. Lottie se zasmála.
"Neboj, pod tím má ještě speciální látku, ve které jí bude teplo, akorát nohy bude mít odhalené, no, ale to už je její problém. Ona chtěla, ať vypadají takhle,"řekla Pauline. Lottie obrátila oči v sloup. "Až budeš nemocná, tak si o tom povíme, dobře?"
"No jo, prosím tě,"zabručela Lottie. "Všichni krom mě a Avy pak hrají v lidské vesnici, ale v jiných kostýmech. Colin má dokonce i šedivou paruku, ve které vypadá jako idiot." Vyprskla jsem smíchy. Vyrazili jsme zpět k pódiu, které už bylo připraveno.
"Naomi, pojď na chvíli ke mně,"zavolal na mě Aidan. Přešla jsem k němu. "Řeknu ti to na rovinu, v našem světě, a zvlášť v tomhle příběhu musíme používat kouzla. Právě teď tu bude jedno důležité. A já se tě chci jen zeptat, jestli to zvládneš. Jestli ne, tak se obávám, že to nepůjde." Zůstala jsem na něj překvapeně zírat. Kouzla? Oni budou používat kouzla? Podívala jsem se na pódium. "Naomi, musíš se rozhodnout sama."
"Jaké přesně kouzlo to bude?"zeptala jsem se.
"Budeme muset změnit tvůj pokoj na jeskyni, ve které se probudíš,"odpověděl Aidan. Povzdechla jsem si. "Technicky vzato, se všechno, krom tebe, přenese pryč a bude to nahrazeno rekvizitami k té jeskyni." Povzdechla jsem si. "Já vím, že je to velké kouzlo, ale..."
"Já to zkusím,"rozhodla jsem se. Aidan se na mě usmál. Vyrazila jsem ke kosmetickému stolku, abych se k němu posadila a mohla si rozčesat vlasy, přitom jsem si pozpěvovala nějakou vánoční písničku, kterou mě v té restauraci Aidan učil.
Zastavila jsem se a pohlédla na sebe ve zrcadle. Začala jsem si tiše zpívat nešťastnou píseň o tom, jestli je pravda, co o mě říkají. Vyvolat pláč pro mě nebylo těžké, dělala jsem to v dětství pořád. Světla dostala rudý nádech a předpokládala jsem, že nějakým kouzlem se začaly objevovat stíny, které Viviane sužovaly. Přešla jsem k oknu a podívala se z něj, přitom jsem stále zpívala. Nakonec jsem se přesunula do postele, sfoukla jsem svíčku na nočním stolku a zahrála spánek.
V noci mě navštívila Zelená čarodějka, kterou si k mému překvapení zahrála Pauline. Začala zpívat nějakou píseň, která spíš zněla jako kouzlo, kterým mě posílala do jiného světa se slovy, že se vrátím teprve, až se změním. Jakmile se dotkla mého čela, věděla jsem, že někdo z nich čaruje, protože jsem už neležela v posteli ale na zemi.
Otevřela jsem oči a protáhla se. Rozhlédla jsem se kolem sebe a zůstala překvapeně zírat. Potom jsem vyděšeně vykřikla. Vyskočila jsem na nohy a začala se rozhlížet kolem sebe. Začala jsem zpívat takovou panickou píseň.
"Slyšíš to co já?"ozval se za před vchodem do jeskyně Liamův hlas. V panice jsem zmlkla a schovala se za jeden umělý kámen.
"Slyšel jsem zpěv,"řekl Noah. Postupně vešli. "Nikdo tu není."
"Nemohlo se nám to zdát oběma,"řekl Liam. Noah pokrčil rameny. "Prohledáme to tu."
"Dobře,"řekl Noah. Začali se obcházet celou jeskyni. "Nic tu není."
"Ale je,"oznámil Liam a vzal mě za paži, aby mě vytáhl na nohy. Ukázal mě Noahovi.
"Helemese, čarodějka,"řekl Noah spokojeně. "Král bude mít radost, že jsme ji našli. Musíme ji k němu přivést. On už si s ní poradí." Liam přikývl.
"Prosím, nechte mě,"řekla jsem slabým hláskem. Oba se začali smát. "Copak mě nepoznáváte? Jsem Viviane."
"Ne, čarodějko, nepoznáváme tě,"pověděl mi tvrdým hlasem Liam. Oba mě vzali za paži a začali mě odvádět pryč. Světla zase potemněla. "No páni, Naomi, ty jsi doopravdy dobrá herečka."
"Díky,"řekla jsem s úsměvem. Vrátili jsme se na scénu, abychom si vyslechli komentář od Aidana.
"Dneska už bych to možná ukončil,"řekl Aidan s úsměvem. V ruce držel telefon a něco psal. "Byli jste skvělí. Nemůžu vám nic vyčítat. Jenom jedna věc, dej do toho trochu víc strachu a zoufalství, Naomi."
"Jasně,"řekla jsem s úsměvem.
"Zítra budete mít volno, takže si pročtěte scénáře, ale jsem spokojený,"řekl Aidan. "Tak se uvidíme v pondělí." Vydali jsme se převléknout se. Aidan obrátil svou pozornost zpátky k telefonu. Jakmile jsem se převlékla, vydala jsem se domů.
Kapitola jedenáctá Rozcestník Kapitola devátá