Dobrý den, vážení návštěvníci,
jmenuji se Mikky a tenhle blog jsem založila, abych měla místo, kam zveřeňovat svoje příběhy, což také dělám a abych dala i jiným šanci představit se. Na začátku můj blog vážně žil, ale po mé pouze už to tak slavné není, takže všem co sem zabloudili děkuji a vítejte v mém světě. :)
V případě dotazu, prozby nebo čehokoliv jiného mě kontaktujte na můj e-mail.
Adresa: mikky97@seznam.cz
Vánoční zázrak - Kapitola osmá
Ještě jednou dobrý večer, mám tu pro Vás dnes již druhou kapitolu Vánočního zázraku, ve které Naomi podnikne další nákupy dárků. Mám pro Vás všechny jednu prosbu, pomocte mi vymyslet dárečky pro malého Jacka i Naomina staršího bratra Ricka a kdyby Vás něco napadlo i u rodičů, aby bych vděčná. Krásné čtení, přeje
Mikky
Kapitola osmá
Sobota 12. 12. 5009 (12. 12. 2009 v lidském světě
0pt;font-family:"Vladimir Script";mso-fareast-font-family:"Times New Roman"; mso-bidi-font-family:"Times New Roman";mso-fareast-language:CS">)
V sobotu ráno jsem si uvědomila, že jsem včera Aidanovi nenapsala, že nedorazím, že musím jet s Rickem do nemocnice, proto jsem okamžitě popadla telefon a napsala dlouhou zprávu, ve které jsem se několikrát omluvila a očekávala odpověď. On mi včera už neodepsal. Bála jsem se, že bude naštvaný. Vždyť hrajeme už za 11 dní a ještě jsem s Tonym nezkoušela.
Jakmile jsem se oblékla do volného trika a tepláků, které jsem nosila jen doma, vydala jsem se do kuchyně, abych se mohla nasnídat, přitom jsem byla myšlenkami jen u Aidanova představení. Nemohla jsem mu to pokazit. Dneska přijdu dřív.
"Dobré ráno,"pozdravil mě s úsměvem Frank. V kuchyni seděl ještě Jack, který neposedně poposedával na židli a chtěl co nejdřív vyběhnout ven, aby si mohl jít hrát s chlapci z okolí. Viděla jsem, jak se na to třese. "Jacku, nezlob."
"Ale já..."
"Jacku,"přerušila jsem ho. Vzala jsem si lžíci a začala jíst cereálie, které mi Frank připravil. "Až se nasnídáš, tak si můžeš jít hrát, teda jestli to Frank dovolí."
"Já jo, ale on ještě nesnídal. A nechce mi říct, co by si dal,"oznámil mi Frank. Jack byl občas na Franka zlý a nemluvil s ním, ale já jsem nechápala proč.
"Jacku,"napomenula jsem ho. Střelil po mě pohledem. Zamračila jsem se na něj. "Co si dáš?"
"Tak třeba..."
"Víš co, prostě mu něco dej. Vždyť ho znáš. Chvíli se bude šklebit, ale nakonec sní všechno,"řekla jsem Frankovi. Frank se pobaveně usmál, nakonec Jackovi podal čokoládové kuličky a mléko. Jack byl spokojený.
"Jak ti je?"
"Dobrý, jenom to trochu bolí,"odpověděla jsem na jeho otázku. Podívala jsem se na svou obvázanou ruku. "Jak je na tom Rick?"
"Spí,"odpověděl Frank s ustaraným výrazem. "Copak se děje?"
"Cože?"zeptala jsem se překvapeně. Ani jsem si neuvědomila, že jsem se tvářila tak provinile, ale Frank si toho všiml.
"Tváříš se jako na popravě. Co se děje?" Podívala jsem se na Jacka, který tiše chroupal cereálie. Už je měl skoro snědené, proto se začal zvedat, aby mohl okamžitě, jak spolkne poslední sousto vyběhnout z místnosti a utíkat ven. Ani si po sobě neuklidil misku.
"Jacku, a co..."
"Nech ho. Je ještě malý,"řekl Frank. Jack práskl dveřmi. "Tak povídej, co se stalo?"
"Nic, jenom mě trápí ten stromek. Nevěděla jsem, že ty ozdoby dělala Rickova máma."
"Aha,"řekl Frank. Vzal Jackovu misku, aby ji mohl položit do dřezu. "Rickova máma pracovala jako dekoratérka. Každý rok si jí najímali velké obchodní domy, aby jim navrhla dekorace a během volna vyráběla ozdoby a poté je prodávala. Ty nejkrásnější jsme si nechávali. Některé z nich jsem dokázal opravit, ale jiné nešli."
"Opravit?"zarazila jsem se. "To asi myslíš kouzlem, co?"
"Jo,"odpověděl Frank. Naježily se mi snad všechny chlupy na těle. "Promiň, Naomi, ale..."
"To je v pohodě,"řekla jsem přiškrceně. Odložila jsem lžičku a podívala se přes okno ven. Sněžilo.
"Jestli to takhle půjde dál, vyhlásí vám sněhové prázdniny,"oznámil mi Frank. Překvapeně jsem se na něj obrátila. "Copak by ses chtěla brodit tou hordou sněhu?"
"Ne, to rozhodně ne. Asi bych měla nakoupit všechny dárky, kdyby náhodou, co? Máte s mámou seznam od Jacka?"
"Jo,"řekl Frank. Začal si prohledávat kapsy, než v nich našel úhledně poskládaný oboustranný seznam Jackových a Rickových dárků. "Ještě ho přepíšu i pro tebe. Zapomněl jsem, že ho budeš chtít taky. Ještě že tu nejsi i ty." Neubránila jsem se smíchu. Vzala jsem si seznam do ruky a začala si ho pročítat.
"Co pro Ricka ještě nemáte?"zeptala jsem se. Na rozdíl od Jacka Rick měl jen polovinu druhé strany a většina těch věcí nějak souvisela s fotbalem nebo magií.
"No většinu magických potřeb, ale ty asi ty nekoupíš. Potřebuje novou helmu, ale ty jsou drahé a navíc mám jednu vyhlídlou, ale mohla bys mu dát jednu z těch her, ať mají s Abem co hrát, jestli bude kalamita. Nebo nějaké oblečení, ty máš dobrý vkus. Popřípadě některou z knih k maturitě,"řekl Frank. Dlouho jsem zůstala zírat do papíru a přemýšlela, co z toho bych Rickovi mohla koupit a jako nejlepší nápad se mi doopravdy zdály hry nebo knížky.
"Nepůjdeš to koupit se mnou?"zeptala jsem se. Frank se zarazil. Zůstal na mě překvapeně zírat. "Co je? Já Ricka tak dobře neznám a nechci mu nic kupovat, když nevím, co vlastně chce. Navíc ještě nemám nic pro tebe. Pro Jacka už mám jedno auto, které se mu bude líbit, a mámě dám svetr a ještě něco k tomu, ale vám dvou netuším, co bych měla dát."
"Jasně, že půjdu, jenom to řeknu mámě a převléknu se. Ty bys taky měla,"řekl Frank. Usmála jsem se na něj a začala se zvedat, abych se mohla obléknout do něčeho jiného.
O půl hodiny později jsme už stáli ve městě u obrovské hračkárny Svět hraček pana Toymana, což bylo snad to největší hračkářství, které jsem kdy viděla. Překvapeně jsem se obrátila na Franka a poté zpátky na nápis nad obchodem. Frank se začal smát.
"No co je, nikdy jsem tak obrovské hračkářství neviděla. Páni, to je úžasný,"řekla jsem. Frank vyrazil ke dveřím, aby mi je mohl otevřít. Jen jsem děkovně kývla a znovu zůstala zírat.
Kdyby mě sem vzali před deseti, co deseti, možná i před třemi lety, asi bych škemrala o polovinu věcí, které jsem v tu chvíli spatřila, protože tohle musel být sen každého dítěte. Tolik hraček na jednom místě. Hned od vchodu byli vidět obrovští plyšáci, kteří jistě museli stát majlant. A hned naproti vchodu byli elegantní vyřezávané schody, jejichž zábradlí bylo pozlacené. Vedli do druhého patra. Skoro jsem zalitovala, že mi zase není pět.
"Tohle hračkářství otevřeli před sedmnácti lety, a jakmile ho otevřeli, polovina ostatních začala krachovat. Mají tu skvělé ceny, milý personál a spoustu sortimentu. Některé ty věci jsou i originální a nikde jinde je nenajdeš. Až jednou budeš mít děti, a pokud zůstaneš tady, doporučuju ti, abych chodila nakupovat sem,"řekl Frank. Střelila jsem po něm pohledem. Pokud se to stane, o čemž pochybuji, rozhodně jeho radu vyslyším.
Vydali jsme se na obhlídku prvního patra se seznamem v ruce a hledali něco, co by Jack rozhodně využil a neskončilo by to v krabici. Trochu mě mrzelo, že to není holka, protože to bych okamžitě věděla, co mu koupit, ale i když tu měli spoustu hraček pro kluky, nějak mě nic neoslovovalo.
"Hele, chcete mu všechno, co máte na tom seznamu dát už letos, nebo to počká i do příštího roka?"zeptala jsem se, když jsme se společně koukali na stavebnice. Jack si rád stavěl všemožné věci a některé z nich vypadaly dost dobře.
"Samozřejmě, že letos nedostane všechno, protože to by nám nezbylo na dárky pro vás dva, ale hodně věcí pro něj už máme doma. Třeba výbavu na lyže. Taky nějaké oblečení a jedny nebo dvoje puzzle, ale chceme pro něj ještě něco. Tenhle rok je pro vás oba těžký, tak mu ho chceme trochu zpříjemnit,"oznámil mi Frank. "Slyšel jsem, že jste se s mámou pohádali kvůli tvému představení." Neodpověděla jsem mu. "Naomi, jestli chceš, přijdu tě tam podpořit."
"Vážně?"zeptala jsem se překvapeně. Frank vzal jednu stavebnici a pozorně si ji prohlédl.
"Tahle vypadá dobře,"oznámil mi. Jen jsem přikývla. "Samozřejmě. Co bych to byl za nevlastního otce, kdybych tě nešel povzbudit." Oplatila jsem mu jeho úsměv.
"Mámě se to nebude líbit,"pověděla jsem mu. Tentokrát byl překvapený on. "Nebude se jí líbit, že tam půjdeš, protože bude chtít, abys byl s ní a podpořil Jacka, protože Jack je mladší a zaslouží si víc pozornosti, než mi starší. Navíc se mámě vůbec nelíbí, že jsem zase začala hrát. Sice je ráda, že už mám nějaký zájem, ale zároveň nemůže hraní vystát."
"To jsem netušil,"přiznal Frank. "Nenech si mámou kazit radost. I když tam třeba nebudu, tak na tebe budu myslet, holčičko, to mi můžeš věřit." Měla jsem sto chutí ho obejmout. Snad poprvé v mém životě. Dokonce jsem ucítila i jak se mi nahrnuly slzy do očí. "Ale, Naomi, co ty slzy?"
"Jaké?"zeptala jsem se. Rychle jsem se rozmrkala, abych je rozehnala. Pobaveně se na mě usmál. Zastavila jsem se u regálu s auty. Sice jsem mu jedno koupila, ale to byl náklaďák. Chtělo by, aby dostal i nějaké sportovní. "Škoda, že tu nemáte auta, alespoň bychom to nemuseli táhnout takovou dálku."
"Občas to škoda je, ale většina firem má neojedinělou donáškovou službu, kterou ti radši ukazovat nebudu,"řekl Frank s úsměvem. Natáhla jsem ruku k jednomu autu na horní polici, ale nedosáhla jsem na ní. Frank se o to taky pokusil. "Proč to nejlepší vždycky dávají úplně nahoru."
"Můžu vám nějak pomoct?"ozvalo se za námi. Obrátila jsem se za sebe, abych zjistila, kdo to byl, protože ten hlas jsem poznávala. Byl to Tony. Měl na sobě uniformu obchodu, ve které vypadal jako idiot. Blonďaté vlasy měl pečlivě upravené a na tváři měl zdvořilý úsměv, který se změnil v nadšený, jakmile mě poznal. "Naomi, to je překvapení. Co tady děláš?"
"Nakupuju dárky,"odpověděla jsem a ukázala na košík, který Frank držel v rukách.
"No jo, které z nich chcete podat?"zeptal se Tony, aby změnil téma. Ukázala jsem na něj. "To jde na odbyt. Máte dobrej vkus."
"Aby taky nešlo, kdybych já měla takové auto, tak no páni, já ani nevím, co bych dělala,"přiznala jsem. Prohlédla jsem si každý záhyb toho auta, které mi nápadně připomínalo některé z posledních Ferrari. "Co bys nám dál doporučoval pro pětiletého kluka?"
"Já nevím, možná nějakou skládačku,"odpověděl Tony.
"Díky." Podívala jsem se do seznamu ve Frankových rukách. Taky ji tam měl. "Tak se uvidíme večer na zkoušce, pokud se nezrušila nebo tak."
"Jasně, tak večer,"řekl Tony s úsměvem a rychle se vydal k dalšímu zákazníkovi. Mezi mnou a Frankem nastala taková trapná chvíle ticha, kterou jsem nesnášela. Podívala jsem se na něj.
"Co je?"
"Ale nic,"odpověděl Frank s úsměvem. "Kdo to byl?"
"Hraje toho mého partnera. Nepamatuju si jeho jméno,"řekla jsem. Frank se ještě jednou podíval na Tonyho a potom se rozhlédl kolem sebe.
"Co kdybychom mu dali i auto na dálkové ovládání?"navrhl Frank. Podívala jsem se směrem, kterým se díval, a spatřila krabice s různými druhy aut na dálkové ovládání, které dokonce byly zlevněné. Dokonce tu bylo i stejné auto, akorát v černé, které vlastně vypadalo líp, než tohle.
"To je dobrej nápad. Tohle můžeme zase vrátit, protože tamto stojí stejně, je větší a bude ho moc ovládat. Navíc ta černá je hezčí,"řekla jsem Frankovi. Jenom přikývl. Vzal si auto do ruky a povzdechl. "Mám se otočit?" Přikývl. Chtěl použít nějaké kouzlo, proto jsem se vydala k těm autům a jedno z nich vzala a pročetla si všechny instrukce k ovládání a doporučení k užívání. Frank mezitím kouzlem vracel to druhé autíčko na svoje místo.
Kapitola devátá Rozcestník Kapitola sedmá