Krásné páteční odpoledne, konečně tu jsou vánoční prázdniny a já tu pro Vás mám další kapitolu Vánočního zázraku, který se nese v duchu rodinných chvíli s Naomi a jejími bratry. Krásné čtení.
Kapitola sedmá
Pátek 11. 12. 5009 (11. 12. 2009 v lidském světě)
Nemluvila jsem s nikým. Dokonce ani s Caseym, který chudák myslel, že jsem naštvaná na něj, že mi včera neodepsal. Nakonec jsem se rozhodla, že mu řeknu, že to není jeho vina, ale co se děje, to jsem mu taky nepověděla, a i když naléhal, neřekla jsem mu ani slovo. Raději jsem se ho zeptala, co si myslí o mém plánu. Byl nadšený. Řekl, že to Gordonovou i Ricka stoprocentně naštve. A o to mi i šlo.
Teď už jsme jen potřebovali vymyslet, kde náš plán uskutečníme. Nechtěla jsem to dělat u nás doma, protože kdyby na to Frank nebo máma přišli, měla bych zaracha na příštích dvacet let, takhle třeba dopadnu líp. Casey bydlel někde v Západním Hardlemu, což byla západní část velmi nebezpečné Ashvillské čtvrti, zvané Hardlem, ve které žil hazard, prostituce, drogy a hlavně zločin, ale Západní Hardlem byl na rozdíl od zbývajících dvou částí klidnější a vlídnější. Nejhorší byl asi Severní, kde žila většinou spodina města. Východní byl převážně zaměřený na průmysl. Byly tam továrny, doky, jaderná elektrárna a dokonce i nějaké výzkumné laboratoře, které ale byly extrémně hlídané, a když se k nim někdo pokusil přiblížit, ochranka ho okamžitě sebrala za pokus o vniknutí a policie to musela vyšetřit. Osobně kdybych na tom byla tak špatně, že bych musela jít do Hardlemu, chtěla bych bydlet v Západním, protože tam v blízkosti je i Ashvillská univerzita.
Rozhodli jsme se, že to uděláme u Caseyho v neděli, protože to byl jediný den, kdy jsem měla večer volno, a něco mi říkalo, že to budeme dělat hodně dlouho, protože jsem chtěla, aby to bylo velké. Hodně velké.
Jakmile jsme se s Caseym domluvili na tom našem projektu, pověděla jsem mu o své včerejší večeři s Aidanem, kterou jsem si užila. Jen díky ní jsem měla dnes ráno tak dobrou náladu, než mi jí máma zkazila. Bylo vidět, že se mu to téma vůbec nelíbí, ale já jsem chtěla vědět, co si o tom myslí. Byl to můj kamarád, takže určitě musel mít nějaký názor.
"Já nevím, Naomi, něco se mi na něm nezdá,"pověděl mi Casey. Zůstala jsem na něj překvapeně zírat. Co by se mu zrovna na Aidanovi nemohlo zdát? Vždyť Aidan byl skvělý. "Podle mě je to jen další kluk, kterej chce holku využít a odkopnout. Víš, jak to myslím, ne?"
"Jo, ale on takový není,"oznámila jsem Caseymu. Zamračil se. "Navíc je to stejně jenom můj kamarád a režisér. Nic víc."
"Jen aby,"zamumlal Casey.
"Nemusíš se o mě tolik bát, Casey, já to zvládnu sama,"řekla jsem s úsměvem. On se zamračil ještě víc. "No tak, usměj se na mě." Po chvíli přemlouvání povolil. Začala nám hodina.
Doma jsem se zdržela až do zkoušky, protože jsem zjistila, že tu nikdo nebyl, dokonce ani Rick, který dneska trénink neměl, vlastně jim už až do ledna končí, jelikož je tu teď hodně sněhu a sám trenér řekl, že si mají užít krásné Svátky.
Vyběhla jsem po schodech, abych se mohla převléknout do něčeho trochu volnějšího, protože dneska jsem konečně začala doopravdy hrát a dokonce i s Tonym, tedy pokud se na zkoušce ukáže. Nemohla jsem se dočkat. Zkoušení s Aidanem bylo fajn, to byla pravda, ale opravdové hrání, to bude něco jiného.
Dveře se otevřely teprve ve chvíli, kdy jsem sbíhala schody, abych vyrazila na zkoušku. Přišel Rick i s Jackem, takže mi bylo jasné, že dneska přijdu pozdě, protože mi Jack bude chtít vyprávět o všem, co se ve školce za dnešek stalo, což bude na nejmíň půl hodiny.
"Naomi!"vykřikl Jack a rozeběhl se ke mně, aby mě mohl obejmout.
"Ahoj,"pozdravila jsem je. Políbila jsem Jacka na tvář a on si začal naštvaně utírat tvář, na které měl obtisknutou mou rtěnku. Věnoval mi takový ten pohled, který říkal něco ve smyslu, fuj holky, který měli všichni kluci v jeho věku. Začala jsem se potichu smát. Rick jen nevěřícně kroutil hlavou. "Co je?"zeptala jsem se ho.
"Ale nic. Vzpomínám si, jak mi tohle vždycky udělala moje máma. Nejhorší to bylo, když mě doprovázela do školy a tam stáli kluci z fotbalu. A nešlo se jí vykroutit." Zlomyslně jsem se zasmála.
"To mně to nevadilo, když jsem byla malá. Teď už možná jo, ale to se mě nemůže stát,"řekla jsem se zářivým úsměvem. Rick protočil oči.
"A proč to maminka pořád dělá?"zeptal se Jack. Podívala jsem se na Ricka. Došlo mi, že to zůstane na mě. Pomohla jsem Jackovi sundat si bundu a vyrazila do obýváku, protože tohle bude na dlouho. Cestou jsem vytáhla telefon a napsala Aidanovi, že se moc omlouvám, ale že asi přijdu pozdě, protože musím pomoct bratrovi.
"Víš, až jednou budeš mít svoje děti, tak to taky budeš dělat. Vyjadřuje se tím tvoje láska. Když ti maminka něčím udělá radost, tak za ní taky běžíš, abys jí mohl obejmout, a vlastně jí tím říkáš, mami, já tě mám rád,"pověděla jsem Jackovi. Obrátil pohled na Ricka. Ten jen přikývl.
"Takže ty mě máš ráda?"zeptal se Jack.
"Samozřejmě že tě miluju, Jacku, vždyť si můj malej bráška,"řekla jsem s úsměvem. Položila jsem kolem něj svojí ruku a pořádně si ho k sobě přitiskla. Potom jsem ho začala lochtat. On se mi začal kroutit a smát.
"Můžu se k vám přidat?"zeptal se Rick. Přestala jsem Jacka lochtat a podívala se na Ricka.
"Všichni na Naomi!"vykřikla Jack. Než jsem se nadála, Rick byl na nohou, aby mě mohl chytit a dát tak Jackovi prostor, pomstít se mi.
"Prosím ne, to mi nedělejte!"vykřikla jsem, ale Jack už byl u mě a začal mě zběsile šimrat. Musela jsem se smát, až jsem z toho plakala. Byla jsem strašně lechtivá hlavně na bocích a břiše. Začala jsem se Rickovi kroutit.
"Na to zapomeň, já tě nepustím,"oznámil mi Rick.
Nemohla jsem ho jen tak porazit, ale bylo mi jasné, že se z toho nějak vykroutím. Táta, když jsem byla malá, tak mě neustále s mámou lochtali a já jsem se mu vždycky dokázala vykroutit, ale Rick měl pevnější stisk. Nakonec jsem mu omylem šlápla na nohu. Klopýtl. Aby to vyrovnal, postoupil o několik krků dál, jenže jsme narazili do stromku, který ztratil rovnováhu a zhroutil se a já s Rickem na něj. Rozdrtili jsme několik koulí a ty se nám zaryli pod kůži.
"Jacku, nechoď k nám,"řekl okamžitě Rick, když viděl, že se k nám Jack blíží. Začala jsem se zvedat, ale položila jsem ruce na další kouli, kterou jsem rozdrtila.
"Au!"
"Počkej, pomůžu ti,"řekl Rick. Vyhoupl se na nohy i bez pomoci rukou a poté na ně vytáhl i mě.
"Musíme tě vzít do nemocnice, aby ti to zašili,"oznámila jsem mu. Unaveně se na mě podíval. "Neodmlouvej. Jacku, ty zůstaneš tady. Ty se obleč a já zatím zajdu za paní Barlowovou, aby tě pohlídala."
"Ne, paní Barlowovou ne!"vykřikl Jack. Obrátila jsem na něj přísný pohled. Podívala jsem se na Ricka, který jen přikývl a vyrazil společně se mnou a Jackem, kterého spíš chtěl držet dál od střepů ze stromku. Rychle jsem si oblékla kabát a vyběhla z domu, abych mohla zaklepat na dveře domu Barlowových a počkala, než mi paní Barlowová otevře. Byla to starší žena, jejíž dcera chodila na stejnou školu jako já a Rick, ale byla teprve ve druhém ročníku.
"Naomi, co se děje?"zeptala se paní Barlowová.
"Dobrý den, mohla byste nám pohlídat Jacka, musím jet s Rickem do nemocnice, protože jsme měli drobnou nehodu se stromkem a vánočníma ozdobama. Sama to uvidíte,"řekla jsem rychle. Ruka mě bolela a krvácela.
"Jistě,"odpověděla. Křikla do domu něco o troubě, oblékla si bundu a už skoro byla u našeho domu. "Ahoj, Ricku, copak se vám stalo?"
"Ale nic, jenom jsme nevychytali vzdálenost a spadli na strom. Jack je v pohodě. Odnesli jsme to jenom my,"odpověděl Rick. "My teď musíme jít."
Za půl hodiny jsme byli v nemocnici, kde jakmile nás uviděli, zvlášť pak Ricka, okamžitě nás vzali. Okamžitě zavolali mámě a Frankovi, a když nám rány zašili a vyčistili, museli jsme počkat, než se tu máma nebo Frank objeví. Přišel Frank.
"Co jste to vy dva prováděli?"zeptal se nás. Podepsal papíry, které mu dali, a převzal si účet za ošetření.
"Můžu za to já,"řekl Rick. "S Jackem jsme Naomi chtěli trochu pozlobit, ale stromek byl moc blízko. Doma to hned uklidím."
"Ty si dáš cukr a půjdeš spát. Ty taky. Já s mámou to uklidíme,"řekl Frank. Podívala jsem se na něj. "Co je?"
"Je hodně naštvaná?"zeptala jsem se.
"Proč by měla být? Byla to nehoda,"řekl Frank s úsměvem. Odolala jsem nutkání říct něco dalšího a raději jsem se zachumlala do kabátu, abych byla izolovaná od té zimy. Technicky vzato to nehoda nebyla, protože já jsem Rickovi dupala po nohách a on začal uhýbat, takže to tak nějak byla moje vina, ale to přece vědět nemusí.
"Budeme muset sehnat nové ozdoby a strom,"došlo Rickovi.
"Něco z toho jistě půjde zachránit, Ricku, a navíc některé ty ozdoby od tvojí mámy jsme letos ani nepověsili a nahradili jsme je těmi, co měli oni,"řekl Frank. Překvapeně jsem se podívala na Ricka. Ozdoby od jeho mámy? Jeho máma dělala ozdoby? To bylo něco nečekaného. Začala jsem pociťovat výčitky svědomí.