Je tu další kapitola Vánočního zázraku. Naomi ve škole dostává zaúkol vytvořit plakát o Vánocích v Magickém světě, ale vůbec se jí do toho nechce. V hlavě se jí začne rodit hrozivý plán. Krásné čtení a zbytek večera.
Mikky
Kapitola druhá
Sobota 5. 12. 5009 (5. 12. 2009 v lidském světě)
Procházela jsem se tím velkým nebezpečným městem a snažila se nemyslet na to, kde vlastně jsem. Představovala jsem si, že jsem zpátky doma, v New Yorku, a že se chytám mamince a Jackovi nakoupit dárky, které si oba zasloužili, a do kterých se jistě oba hned zamilují. Sledovala jsem ruch na ulicích, ale neviděla jsem v těch bytostech vampýry nebo čaroděje, viděla jsem v nich obyčejné lidi, jako jsem já, moje matka nebo můj malý bratříček a vzpomínala na ty zimy, které s námi otec ještě trávil. Na ty chvíle, kdy máma v kuchyni pekla vánoční cukroví, jak celým domem voněla skořice a čerstvé jehličí a na to, jak jsme byli spokojení. Vehnalo mi to slzy do očí, ale nedovolila jsem si plakat. Nemohla jsem, když jsem byla někde v tom nepřátelském městě, kterému jsem nedůvěřovala.
Když jsem přecházela ulici k jednomu velkému obchodnímu domu, který se mi zdál docela dobrý, zastavila se u mě jedna žena a věnovala mi laskavý úsměv. Asi se chtěla na něco zeptat, ale policista stojící opodál na ní něco křikl, proto se na něj otočila a rychle začala prchat do ulic. Policista ke mně přišel blíž.
"Jste v pořádku?"zeptal se obezřetně. Prohlédla jsem si ho od hlavy až k patě a snažila se přijít na to, proč ho tak znepokojilo, že se mnou ta žena mluvila. Vypadala úplně normálně.
"Jo. Proč?"zeptala jsem se ho já.
"Jenom pro jistotu,"odpověděl mi. Pozorně se rozhlédl kolem sebe, a jakmile si byl jistý, že je tu bezpečno, doprovodil mě až k tomu domu, kde se se mnou rozloučil a vrátil se zpět ke své práci. Já jsem raději vešla dovnitř.
Chtěla jsem se podívat po něčem, co bych mohla dát mamce k vánocům, ale netušila jsem, jestli se tu vlastně na vánoce dávají dárky, nebo jsou to jenom nějaké symbolické svátky, ale nakonec jsem se rozhodla, že na to kašlu. Jsem člověk, tak se podle toho budu chovat.
V jednom obchodě jsem si vyhlédla jeden krásný svetr, který mámě jistě bude velmi slušet, protože na ní tmavě modrá vypadá skvěle a vyrazila k pokladně, abych mohla zaplatit, ale měla jsem drobný problém s placením jejich penězi. Platila jsem víc, než jsem byla zvyklá, ale to bylo kvůli tomu, že jejich měna měla jinou hodnotu. Bylo to šílené. Nakonec se mi ale podařilo svetr zaplatit a ve vedlejším obchůdku jsem si ho nechala i profesionálně zabalit do stříbrného papíru s překrásnou modrou mašlí, kterou ta žena sama udělala.
Potom jsem zašla do nedaleké hračkárny, abych vybrala nějaký dárek pro Jacka, ale netušila jsem, co si letos přál, protože mi máma ještě nedala jeho dopis a tak jsem si nemohla vybrat, co mu koupím. Nakonec jsem ale našla jedno auto, které se mu jistě líbí. Chtěla jsem mu toho letos dát víc, když si musel projít takovou změnou. Stejně tak mámě.
Pro Franka ani Ricka jsem ještě žádný vymyšlený dárek neměla, ale co bych mohla dát těmhle dvěma, když je prakticky neznám? Byl pro mě šok, když mi máma oznámila, že Frank není úplně běžný muž. Myslela jsem si, že má nějakou psychickou poruchu, ale potom máma vyrukovala s tím, že je čaroděj. V první chvíli jsem se začala smát, ale když mi potom Frank předvedl jedno kouzlo, uvěřila jsem mu. Utekla jsem do svého pokoje a odmítala otevřít. Další den mi máma řekla, že se stěhujeme do Frankova světa. S Rickem jsem se seznámila teprve pár měsíců před svatbou a to spolu ti dva chodili dobrý rok a půl. Rick dokonce ani nebyl na té svatbě, jelikož měl nějaký důležitý turnaj v obranné magii.
Kdybych nevěděla, co jsou zač, byli by mi i sympatičtí, ale já to věděla a měla jsem z nich strach. Nevěřila jsem jim a ani nikomu z tohohle světa. Skoro mě mrzelo, že máma Franka potkala.
Pondělí 7. 12. 5009 (7. 12. 2009 v lidském světě)
V pondělí jsem zase musela jít do té školy, na kterou jsem v tomhle světě chodila. Studoval tu i Rick, který ale byl ve třídě pro čaroděje a já ve třídě pro obyčejné lidi. Společně jsme žádný předmět neměli, za což jsem byla vděčná, protože většina Rickových předmětů byla zaměřená na magii a té jsem se chtěla vyhnout, co nejvíc to šlo. Místo toho jsem studovala všechny předměty, které byly obvyklé na školách vampýrů u všeobecného zaměření, jako matematika, fyzika, chemie, historie, ale magického světa, takže se z mého nejoblíbenějšího předmětu stal ten nejméně oblíbený, a taky zeměpis nebo umění. Všechny ty předměty byly náročné, ale alespoň mě něco naučily a učitelé byli převážně čarodějové, což mě moc netěšilo.
Nebyla jsem schopná si ve škole najít přátele, protože ti lidé, co tu studovali, byli většinou doslova okouzlení Magickým světem, nebo to byli pitomci. Čarodějům jsem se vyhýbala. Všichni mě měli za samotářku, ale já jsem byla prostě jen neochotná se s někým bavit.
"Dobré ráno, studenti,"pozdravila celou třídu slečna Gordonová, když vešla do učebny, kde jsme měli historie. V ruce nesla spoustu velkých papírů a na tváři měla ten její sladký úsměv, ze kterého se mi dělaly kazy na zubech. Byla to starší žena, nebylo jí méně než čtyřicet, s krátkými vlnitými vlasy, které si vyčesávala, co nejvýše to šlo, rty si vždy natřela zářivě rudou rtěnkou a oblékala se do upnutých výstředných kostýmků, za které bych se já styděla. Oči měla schované pod tlustými hranatými brýlemi.
"Dnes tu budeme mít návštěvu od vašich kolegů čarodějů z maturitního ročníku a ti vám pomohou vytvořit plakát o našich svátcích zimy. Vašich Vánocích,"oznámila nám s úsměvem. Mávnutím ruky nám začala rozdávat pomůcky. "Utvořte dvojce, a pokud zůstane někdo sám, dostane tři maturanty."
Začala jsem se rozhlížet kolem sebe, abych našla někoho k sobě, ale moji spolužáci už se rozřadili a na mě zbyl jeden malý zavalitý kluk z Oklahomy, který sem přišel teprve před měsícem a stejně jako já měl problém si najít přátele.
"Tak se zdá, že budeme spolu,"pověděla jsem mu s úsměvem. Střelil po mě pohledem a pokrčil rameny. "Mimochodem, já jsem Naomi."
"Casey,"řekl s úsměvem. Slečna Gordonová odběhla z učebny. "Je to divný."
"Co?"zeptala jsem se ho.
"No, tenhle svět. Všichni jsou tak mocní a nikdy toho nevyužívá. Teda krom démonů, ale čekal bych, že tu bude i spousta čarodějů, kteří budou své schopnosti používat pro svůj užitek. Víš, jak to myslím, ne?"zeptal se Casey.
"Jo, ale Frank, můj nevlastní táta, mi řekl, že čarodějové nemají v genech něco takového dělat a když jo, tak je tam nějaké chyba. Navíc ti královští vampýři si umí udržet pořádek. Teda podle Franka,"řekla jsem Caseymu. On se usmál. "Jak ses sem dostal?"
"Máma dostala nabídku práce od jednoho vampýra, tak jsme sem šli,"odpověděl. "Co ty?"
"Máma se vdala za Franka,"odpověděla jsem. Dveře učebny se opět otevřely a v nich stála celá Rickova třída. Unaveně jsem si povzdechla.
"Ricku, vezmi si někoho k sobě a jdi k Naomi a Caseymu,"řekla okamžitě slečna Gordonová, když si všimla mého pohledu. Rick okamžitě strčil do jednoho vysokého mladíka a kývl hlavou k nám. Ten kluk byl jeho nejlepší kamarád. Abe Storm hrál s Rickem ve školním fotbalovém týmu, takže jsem se ani nedivila, že jsme přátelé.
"Nazdar, Naomi,"řekl Abe s úsměvem. Oplatila jsem mu ho. "Ale no, nemrač se tak."
"Já se nemračím,"zabručela jsem. Abe se obrátil na Ricka, který jen pokrčil rameny.
"Dejte se do práce. Máme na to ještě čtvrtek a příští pondělí a v pondělí už to budete prezentovat,"oznámila nám slečna Gordonová. Povzdechla jsem si a obrátila se na čaroděje naproti nám.
Po historii mě čekala fyzika, biologie a matematika, takže jsem měla ještě spoustu další práce, proto jsem se snažila nemyslet na ten projekt. Odmítala jsem ho dělat, ale nechtěla jsem klukům zkazit známku. Chtěla jsem z toho nějak vybruslit, ale netušila jsem jak. Casey mě nakonec přesvědčil, že to udělat musíme, tak jsem ho poslechla, ale vymýšlela, jak Gordonovou přechytračit.
"Nevadí, když si sednu k tobě?"zeptal se Casey před hodinou matiky. Přikývla jsem. "Doopravdy bys neměla blbnout a prostě ten projekt udělat."
"Jo, já vím, ale já se nechci jen tak vzdát. Copak ty chceš přijmout nějakou ženskou, která rozdává dárečky?"zeptala jsem se ho ostřeji, než jsem původně zamýšlela. Otevřel pusu, aby mi něco odpověděl, ale asi netušil co. "Tak vidíš. Musíme to nějak bojkotovat."
"No tak, neblbni, Naomi, čeká nás to, ať chceme nebo ne,"oznámil mi Casey. Usmála jsem se na něj a pokračovala ve vymýšlení mého skvostného, leč trochu krutého plánu, jak zničit letošní pošahané vánoce jak doma, tak tady ve škole.
Kapitola třetí Rozcestník Kapitola první