Je tu neděle, krásná slunečná neděle a já pro Vás mám novou kapitolu Černé lilie. Tentokrát se ocitneme na sumitu magických bytostí, kde se toho stane hodně. Tak přeji krásné čtení a zatím nashledanou.
31. Kapitola
Mojí první povinností jako princezny a manželky Jaspera Whitea byla návštěva na shromáždění všech magických bytostí, které mohla situace v Maledii ohrozit, což znamenalo, že krom obrů to seděl asi každý. Po mojí pravici bylo volné místo, které by za normální situaci patřilo korunnímu princi Whiteů, ale ten tak nějak bojoval, proto ho obsadila Annabelle, která se přihnala jako blesk z čistého nebe. Po mojí levici seděla princezna Alison s Blakem. Princezna Alison tu vlastně ani neměla co dělat, nebo alespoň ne mezi Collinsi, protože to místo by mělo být spíš Zoeyino, ale jelikož Blake je svobodný, aby vedle sebe měl svou ženu a Zoey je moc mladá, místo obsadila jejich matka, jakožto manželka korunního prince Collinsů.
Rebecca seděla na druhé straně stolu našich královských spolu s Johnem, na kterého většina přítomných pohlížela jako na možného zrádce nebo jako na nestvůru z podsvětí, což byla docela ironie, protože nestvůra z podsvětí jménem Ben tu seděla taky a vedle sebe měla moji sestru. Vlastně spíš sestřenici. Benův význam na tomhle summitu mi unikal a zatím mi ho nikdo nevysvětlil, ale evidentně taky nebyl zrovna nejoblíbenější člen tohohle shromáždění, nebo jsem to alespoň usoudila z nepřátelských pohledů trpaslíků a Elfů.
Vedle Rebeky s významným pohledem seděla Barbara Hillová a mladší bratr prince Herberta Dorian. Ti dva si teď velmi živě špitali a smáli a způsob, kterým to dělali, se mi vůbec nelíbil a jak jsem postřehla z výrazu princezny Adelle a jejího mladšího bratra Aarona, jim taky ne. Prostřední ze tří dětí Edmunda a Grace Brownové Andrew byl v Maledii spolu se svým otcem. Královna seděla na vyvýšeném křesle, které jí sloužilo jako trůn hned vedle Annabelle a všechny zúčastněné sledovala kamenným pohledem.
Na druhé straně sálu u druhého zakulaceného stolu seděla královna elfů Evon, vedle ní král trpaslíků, jehož jméno jsem nějak nepostřehla, ale musel to být významný trpaslík, když jsem sledovala úctu královny. To, že elfové a trpaslíci se nesnáší, byla pravda a jejich příměří zajistili předci zde přítomných královských vampýrů. Prý se stala nějaká válka o území, která skončila po smrti Evonina tuším že pradědečka. Vedle trpasličího krále byla velvyslankyně víl. Když sem přiletěla, skoro jsem si jí nevšimla, ale potom se zvětšila a sjela mě, že jsem jí přehlédla. Víly totiž dokážou měnit svou velikost buď na velikost deseti centimetrů, při té velikosti mají i křídla. Ta jim při zvetšení na úroveň normálního člověka zmizí. Vedle víly podupávala nohou netrpělivá královna Megan, které asi stísněné podmínky jejího okolí moc nesvědčili a ani jsem se nedivila, když vedle ní byl strejda Julius, jakožto zástupce těch ‚hodných‘ upírů, kteří nikoho nekoušou a nezabíjejí. Určitě krom rizika z takové blízkosti k upírovi ji určitě i ubíjel jejich tak nešťastně ukončený vztah. A když ho teď viděla s jeho synem a vnučkou, kterou Julius přivezl z Europei a jeho novou manželkou, vlastně ani nevím, kdy se vzali, tak jí to roztříštilo srdce na tisíc kousků.
Moc jsem nechápala, proč někdo dovolil, aby posadili upíra hned vedle vlkodlaka, protože tyhle dvě rasy k sobě mají stejný odpor jako k vampýrům nebo my čarodějky k démonům, ale když to byli bratři, tak se asi všichni domnívali, že si po krku neskočí. Podle tátova přátelského chování jsem si dokonce myslela, že jemu nevadí, že vedle sebe má sukubu. To celou dobu sledovala s pootevřenými rty a svůdným pohledem nejmladšího prince Collinsů. Blake se všemožně vyhýbal jejímu pohledu, protože sukuby mají výjimečné silné hypnotické schopnosti, kterými většinou loví svoje oběti, což jsou muži. Mladí a pohlední. A Blake byl ze všech přítomných nejpohlednější, proto pro ni byl velmi zajímavá oběť. A taky možná to byl důvod, proč s ní táta mluvil, aby dala Blakeovi alespoň na pár minut pokoj.
Poslední takovou pomyslnou silou dobra, byla krásná andělská žena jménem Posy. Její dlouhé bílé roucho působilo stejně zvláštně, jako šaty elfí královny nebo to, co měl na sobě trpasličí král, ale co bych čekala od anděla? A vedle ní sedělo největší zlo v místnosti. Dokonce i ta malá sukuba byla lepší než celý Ben. Laura vedle něj na sobě měla černé šaty a na krku černý kámen, který mě upřímně trochu děsil.
"Jak dlouho ještě budeme čekat?"křikl najednou trpasličí král. Královna Evon po něm jenom střelila pohledem, potom se podívala na královnu Claire a nakonec na tátu, kterému věnovala přátelský úsměv tak rychlý, že jsem ho postřehla já a maximálně tak vampýři v místnosti.
"Uklidněte se. Ještě nedorazila. Musíme na ni počkat,"řekla královna Claire laskavě. Naklonila jsem se k Annabelle a potichu se jí zeptala, na koho se to vlastně čeká.
"Na Mefestu,"odpověděla Annabelle stejně potichu. Nechápavě jsem zvedla oči. "Ale no tak. To ti táta neřekl nic o Mefestě?"
"Ne,"odpověděla jsem potichu. Annabelle se přes celou místnost nevěřícně podívala na tátu, ten se naklonil k Juliusovi kvůli překladu a potom jenom pokrčil rameny.
"Klasickej chlap. Když něco potřebuješ, nikdy ti to neřekne,"zamumlala Annabelle a nepatrně se podívala na Blakea, který se uculil.
"Narážíš na něco konkrétního, lásko?"zeptal se jí. Zastrčila si vlasy za ucho, jako by o nic nešlo. Blake povzdechl a natáhl k ní ruku. "Vždyť už jsem se omluvil. Nemohla bys mi to už odpustit?"
"No jo prosím tě,"řekla Annabelle a protočila oči.
"Zpátky k Mefestě,"připomněla jsem netrpělivě.
"Jo. Mefesta je zaříkávačka. Jedna z nejmocnějších, které známe. Většinou za zaříkávače, alespoň u nás, mluví ona a evidentně buď nedostala pozvánku, nebo se jí něco stalo, protože vždycky tu bývá mezi prvními. Nebo se snad něco změnilo, když jsem byla pryč?"zeptala se Annabelle svojí matky. Královna jenom zavrtěla hlavou.
"Královno Claire, možná že trpaslík má pravdu. Asi je opravdu načase tohle začít,"ozvala se nakonec královna Evon. Claire jenom kývla a vstala ze židle, když v tom se před ní objevila blondýnka s dlouhými vlasy a zelenýma očima. Měla na sobě dlouhé rudé šaty takového řeckého stylu a okolo krku na kůži měla zavěšenou zářivě rudou lahvičku.
"Promiňte, že jdu pozdě. Poslíček se tak trochu vypařil,"řekla a podívala se přímo na Bena. Ten se na ní jen pohrdavě usmál. "Musela jsem se to dozvědět od jednoho ze stráží."
"To je v pořádku, posaďte se,"řekla královna Claire a ukázala na místo vedle Laury. Mefesta povzdechla a vydala se na svoje místo, kde se usadila, mávla rukou a před ní se objevilo několik prázdných svitků a brk, který se vznášel ve vzduchu.
"Copak, potřebuješ si dělat poznámky jako nějaký učeň?"zeptal se Ben kousavě.
"Ne, ty červe, ale můj řád chce vědět o všem, co se tu děje,"odpověděla pohrdavě Mefesta. Brk už v té chvíli psal a ona se potěšeně usmála. Já jsem odolávala nutkání začít se smát. Nikdy by mě nenapadlo, že Benovi někdo řekne červ.
"Jak to mluvíš se svým vládcem,"řekl hromovým hlasem a div se nepostavil. U ruky se mu objevila energetickou koule, na kterou všichni strážci a družiny vyslanců zareagovali napjatými těly a připravenými zbraněmi. Když Mefesta znovu mávla rukou, aniž by se na Bena podívala, koule se proměnila v led a roztříštila se o zem. Ben jen ohromeně zíral.
"Copak jsi zapomněl? Jsem zaříkávačka. S těmi tvými triky si poradím během minuty a bez žádného velkého plácání sil,"řekla Mefesta sebejistě. Ben se posadil, ale po celou dobu ji sledoval přimhouřenýma očima.
"Už jste skončili?"zeptala se ta sukuba. Ben ji probodl chladným pohledem. Ona se přikrčila a raději se podívala na královnu.
"Tak to bude zajímavý,"zamumlala jsem si pro sebe. Annabelle vedle mě jen povzdechla a Blake mi poslal vzkaz, přesněji obrázek, na kterém Ben byl jen kus ledu. Potichu jsem se zasmála a obrátila celou svou pozornost ke královně, která už stála uprostřed sálu. Svýma chladnýma černýma očima se dívala na každého z přítomných, potom se zastavila u Bena a pozorně si ho prostudovala, ale když se trochu nazvedl, raději se odvrátila. Její pohled padl na zaneprázdněnou Mefestu.
"Neruším vás moc?"zeptala se jí královna. Mefesta zvedla oči od svitků, pohlédla na královnu. Potom obrátila hlavu na stranu tak, že jí její blonďaté vlasy spadly do obličeje, takže si je musela odhrnout, ale to už královna byla u svého druhu. Mefesta se podívala na Bena. Zdálo se, že se ho na něco zeptala a on ji beze slova odpověděl. "Všichni jistě víte, co nás sem dneska přivedlo..."
"Jo, vaše válka s Malediou,"ozval se druhý z trpaslíků v místnosti. Byl mladší. Jeho vousy i vlasy měli hnědou barvu a oči byly stejně hnědé, jako krále, proto jsem předpokládala, že to bude jeho syn nebo synovec. Na bratra se mi zdál mladý, ale možná že to mají trpaslíci jinak.
"Ano máte pravdu, ale my jsme si nezačali,"řekla královna s pohledem na mladého trpaslíka. Ten jen odfrkl. "Jak jistě víte ze záznamů, které vám naši lidé dali, Maledijští upíři už dlouhou dobu ohrožují naše vampýry a dokonce i některé z vašich lidí, jako třeba váš důl v horách na jihu naší kolonie, kde se těží i vaše kameny." Tentokrát pohlédla na královnu elfů.
"To víme, ale proč jste tu žádala i toho démona?"zeptal se mladý trpaslík.
"Protože ať chceme nebo ne, Benjamin má neskutečné armády, které by nám mohli pomoct tuhle válku vyhrát,"odpověděla královna trochu kousavě.
"Chcete, abychom se spojili s démony?"vyjekla Posy zděšeně. Podívala se na Bena, který jí věnoval zářivý úsměv, potom zase rychle na královnu.
"Chci s nimi jenom dohodu,"odpověděla královna. Mefesta se zamračila a podívala se na Bena. Ten jí taky sledovala. Připadalo mi, a zjevně ne jenom mě, že ti dva spolu vedou soukromý rozhovor, který poslouchal i Blake, protože najednou vyplašeně cukl celým tělem, až se kopnul o jednu z židlí. Překvapeně jsem se na něj podívala a nechápavě zvedla obočí. Jen zavrtěl hlavou.
"To je to samé. Copak Amerika nemá nejlepší armády na světě a copak nemáte i ty nejmocnější spojence na světě? Chcete ještě uzavírat dohody s těmi tvory?"zeptala se Posy.
"Těmi tvory?"zopakovala Laura a podívala se na Posy. "Děláte, jako bychom byli nějaké zrůdy. Jo jasně, někteří z nás jsou, ale jinak jsme normální, jenom..."
"Jenom máte děsivý démonský schopnosti, který zničí prakticky všechno,"dokončila za ní Adelle Brownová. Laura vstala se svojí židle a začala jí propalovat pohledem. Vyplašeně jsem se podívala na tátu, potom na strejdu Juliuse.
"Tak dobře, dámy, uklidněte se. Všechno můžeme vyřešit jako rozumní dospělí lidé,"řekl Julius, když vstal, aby se ujal slova. Všichni se na něj obrátili.
"Hmm, říká důvod toho, proč jsme tady,"řekla sukuba.
"Nikdo vás nenutil sem chodit, Harmony, můžete zase jít,"řekla královna.
"Vy možná ne, královno, ale moji lidé ano. Máme pro vás návrh. Řekněme, že takovou dietu,"řekla sukuba s úsměvem. Podívala jsem se na Annabelle, která jen zírala s vyvalenýma očima.
"Dietu? Jakou proboha?"zeptala se Annabelle vyděšeným hlasem. Sukuba se k ní obrátila a usmála se.
"To je jenom mezi královnou a námi,"odpověděla sukuba a zase se obrátila na královnu. Nesouhlasně si prohlížela tu malou potvoru, ale neřekla nic víc. "Mohli bychom se později sejít a probrat naší nabídku?"
"Svůj návrh můžete předložit, ale budete muset počkat, dokud neskončí válka a nevrátí se všichni zástupci rady vampýrů, ale zatím můžete lobovat u královny Megan a její rady, protože tento váš návrh se jistě bude vztahovat i k čarodějům,"odpověděla královna pevným hlasem. "Teď bychom se měli vrátit k tématu."
"No jo, vaše válka s Maledií. Co jí způsobilo tentokrát?"zeptal se Ben. Položil si lokty na stůl a o zaťaté pěsti si opřel hlavu. Královna se podívala na svoje druhy a čekala, kdo z nich se ujme slova. Nakonec vstal Blake. Předstoupil před vampýrský stůl čelem k ostatním bytostem a podle jeho postoje jsem soudila, že je vyplašený.
"Maledia započala nový projekt, který podle jejich slov dokáže znásobit schopnosti našich lidí. Už nějakou dobu jsme si všímali, že se zvýšili únosy našich lidí a čarodějů na jihu naší země a v naší kolonii,"začal Blake. Mezitím došel k plátnu, kterého jsem si předtím nevšimla, stáhl ho a dálkovým ovládáním zapnul projektor. Naklonila jsem se k Annabelle.
"Odkdy Blake mluví před takovým sjezdem?"zeptala jsem se jí potichu.
"Blake má úžasnou schopnost přilákat pozornost. Koukám, že zvlášť té sukubě se líbí,"zavrčela a přimhouřenýma očima sledovala Harmony. Celou dobu měla oči na Blakeových rtech. "Když je Steve mimo, tak zaujímá jeho místo řečníka nebo mluví jejich otec, ale řekněme, že princ Richard je tak nějak předpojatý."
"Není předpojatý, ale jen se chová jako princ. Blake se Stevem jsou otevření a vlídní,"řekla Alison. Překvapeně sledovala svého mluvícího syna.
"...od našich zdrojů v Maledii jsme se dozvěděli, že upíři pravidelně unášejí pár vampýrů a několik čarodějek. Jaké pokusy na nich dělají, to jsme se zatím nedozvěděli, ale máme určitou představu,"pokračoval Blake. Těch jeho pár slov jsem neslyšela, protože jsem mluvila s Annabelle, ale podle zaujatých pohledů všech přítomných na ně jeho proslov udělal dojem. "Před pár dny jsme se také dozvěděli, že tajnou základnu, na které provádějí tyto pokusy, mají nedaleko Pilie."
"No dobře, děkujeme. To stačí,"přerušila ho královna rázně. "Tohle nikoho nezajímá. Sedni si."
"No pokud si já správně pamatuju, vaše Veličenstvo, tak jste po mě chtěla, abych tu představil všechno o tom projektu a ne jenom to, co jsem řekl. Vždyť to vlastně nebylo nic. A všechny zajímá víc o tohle projektu,"obořil se na královnu Blake. Mefesta vyplašeně pohlédla na Bena a kývla hlavou. Královna zaťala ruce v pěst, jakoby chtěla Blakeovi vrazit, nebo mu udělat něco jiného a královnini strážci se k němu vydali, ale to už u něj stál Ben a zmizel s ním.
Po pár minutách nastala panika. Všichni vstali a začali vyplašeně hledat další démony, kteří by je chtěli unést. Alison se obrátila na Lauru a začala na ní něco křičet, ale její slova jsem nevnímala, protože jsem jen vyděšeně sledovala místo, kde Ben s Blakem zmizel. V očích jsem cítila slzy. Něco ve mně mě zabolelo. Sevřelo se mi srdce, které už tak bylo dost zničené z té ztráty Jaspera. Nechtěla jsem přijít i o Blakea.
"Uklidněte se!"vykřikla Mefesta, ale nikdo jí neposlouchal.
"Klid!"vykřikl táta. Jeho hlas byl zesílený kouzlem a všechny zastavil. Všichni se na něj obrátili a nevlídně ho sledovali. "Uklidněte se. Domnívám se, že by bylo nejlepší, kdybyste se přesunuli do svých pokojů, než se vyřeší tenhle... tahle situace. Jakmile to bude, pošleme pro vás, abychom pokračovali v tomto summitu. Co říkáte?"
"Vy jste se zbláznil? Tím, že sem pozvala toho démona, jim povolila přístup. Musí se znovu obnovit magická ochrana před démony a do té doby jsme ohrožení!"vykřikl mladý trpaslík. "Náš král tady nebude, když je možnost, že ho něco ohrozí."
"Mlč,"rozkázal mu král trpaslíků. "Ukažte nám naše ubytování, prosím."
"Jistě,"řekla královna Claire a kývla na dva strážce. Ti okamžitě přistoupili k trpaslíkům, aby je odvedli pryč. Potom se odebrala pryč i královna elfů a víla se svými strážemi a nakonec i sukuby. Když se situace uklidnila a pozornost se obrátila na Lauru, rychle zmizela.
"Mefesto, mohla byste nám říct, co se to tu stalo?"obrátila se na ní královna.
"To mi pověste vy, vaše Veličenstvo,"řekla Mefesta se skrytým podtónem v hlase. Přimhouřila oči. Královna se na ní zamračila. "No podle toho, co jsem viděla, bych si troufla tvrdit, že Benjamin prince Blakea odvedl, aby se mu nic nestalo."
"Na co narážíte?"zeptala se královna. Mefesta se jen pohrdavě usmála.
"To byste měla vědět vy, madam,"řekla Mefesta. "No každopádně, domnívám se, že Blake bude v pořádku. Kdyby ho chtěl zabít, udělal by to hned a tady. Teď ovšem je jen otázka, kam Benjamin prince zavedl, protože je spousta možností, kam by ho mohl odnést."
"Mohla bych se po něm zkusit podívat,"ozvala se Posy. Mefesta přikývla. Posy rychle zmizela.
"My tři,"ozval se táta a ukázal na Juliuse a mě, "bychom mohli zkusit nějaké lokalizační kouzlo."
"Skvělý nápad,"prohlásila Mefesta. "Princezno Annabelle, vezměte princeznu Alison do jejího pokoje." Poprvé jsem se podívala na princeznu Alison. Rebecca stála vedle ní a objímala jí. Alison plakala. Annabelle kývla a spolu s Rebeccou odvedla Alison.
"Najděte někdo Dereca,"ozvala se královna. Jeden ze strážců odešel.
"Lili, pojď,"zašeptal mi táta do ucha. Vzal mě okolo ramen a začal mě rychle odvádět pryč.
32. Kapitola Rozcestník 30. Kapitola