Černá lilie - 27. Kapitola

Prázniny se blíží podle mě pomaleji, než bych si přála a můj čas je pořád omezenější, ale chvilku na přidání nové kapitoly jsi si přece jen našla a tady je. Lili s Jasperem vyrážejí na svou svatební cestu, seznámíme se s jednou postavou, která velmi významně ovlivní budoucí příběhy.

27. Kapitola

"Kam vlastně jedeme?"zeptala jsem se nedočkavě, když jsme stáli na letišti a čekali, než nám dovolí nastoupit do Whiteovic soukromého letadla. Na letiště nás doprovodili dva strážci, kteří s námi ale na svatební cestu nejedou. Ti, co nás budou doprovázet, tu už dávnou jsou a zajišťují bezpečnost letiště. Až v letadle se dozvíme, kdo to je.

"To se dozvíš, až tam budeme. Stejně kdybych ti řekl, kam jedeme, netušila bys, kde to je. Nebo jo?" Zamračila jsem se. Jenom se usmál a vzal mě za ruku, protože už nás vyzvali k nástupu.

"Dobrý den, vaše Výsosti,"pozdravila nás jedna z letušek, které nás budou během cesty obsluhovat. Stála u dveří. "Jmenuji se Emily a budu vás obsluhovat.

Tohle jsou Victoria a Hayley. Když budete něco potřebovat, obraťte se na jednu z nás."

"Děkujeme,"odpověděl Jasper. V letadle měli všechno. Bar, pohovky, televizi, dokonce i připojení k internetu, takže jsem si mohla polovinu cesty hledat informace o tom, kam bychom mohli jet.

"No konečně jste tady. Už jsme se báli, že vás někdo unesl,"ozval se veselý Derec. Seděl na jedné z pohovek a v ruce držel nějaké papíry. Naším druhým strážcem byl Weasley a v rohu v křesle seděla nějaká mladá dívka. Jakmile nás zaregistrovala, vstala a uklonila se.

"Derecu,"napomenul ho Weasley. Kývl na dívku, která přešla k němu, aby se mohla představit. "Tohle je moje svěřenkyně Mia Blacková. Ve škole teď mají povinná terénní cvičení, takže jsme jí potřebovali najít nějaké chráněnce. Nebude vám vadit, když bychom ji vzali sebou. Jsem její mentor, takže musím být s ní."

"Samozřejmě že ne. Rád tě poznávám,"řekla Jasper a usmál se na ni. Úsměv mu oplatila. "Tak fajn, můžeme vzlétnout."

"Jistě." Weasley se naklonil k Mie, aby jí něco řekl, ona jen přikývla a vrátila se na svoje místo, kde si vytáhla mobil a začala si na něm něco dělat. Derec se vrátil ke svým papírům a Weasley se odebral k pilotovi, aby mu oznámil, že už můžeme vyrazit.

"Můžeme vám nabídnout něco k jídlu nebo pití?"zeptala se jedna z letušek. Zavrtěla jsem hlavou, opřela si hlavu o opěrku a zavřela oči.

"Nechceš si jít lehnout?"zeptal se mě Jasper. Jenom jsem se zavřenýma očima zavrtěla hlavou. Netrvalo dlouho a usnula jsem.

Probudili mě před samotným přistáním na letišti. Stále jsem nevěděla, kde to vlastně jsme, když mi konečně Mia nenápadně pověděla, že tohle je ostrov západně od jihu Whiteovi části Ameriky a jmenuje se Yaua. Podle toho, co jsem si rychle a nenápadně našla na internetu, to byl nejmalebnější ostrůvek v držení Whiteů. Nyní patřil k Americkému království. Jak jsem ale zjistila v přístavu, nebyl to cíl naší cesty. Tím byl nedaleký ostrov svatého Bernarda, kde Whitei měli vlastní malou rezidenci na pláži.

Na ostrově bylo všechno. Lázně, obchody, bary, písečné pláže, azurová moře, džungle, horké prameny. Byl to ráj. A jejich malá rezidence byla tak dokonalá. Měla malou, ale perfektně vybavenou kuchyni, čtyři pokoje v hlavní budově, další tři v domě pro hosty a pět v budově zaměstnanců. Dvě úžasné velké koupelny se vším, co bych si mohla přát, a ve společenských místnostech byla spousta věcí, které by nám pomohli se zabavit, kdyby náhodou nebylo hezky.

V pokoji jsem si okamžitě vybalila a upravila se, abych vypadala hezky, protože jsme měli rezervaci v nějaké restauraci v nedalekém městě. Vydali jsme se tam se všemi našimi strážci, protože Weasley nechtěl, abychom se dostali do ohrožení. Mia vypadala nejistě, ale několik povzbudivých úsměvů od Dereca se uklidnila.

Objednala jsem si nějakou místní rybí specialitu, jejíž jméno jsem ani pomalu nedokázala vyslovit, ale bylo to neskutečně dobré a ten ovocný koktejl taky. Od místných obyvatel nebo návštěvníků jsme neustále dostávali poklony a nadšené pozdravy. Jasper tu byl velmi oblíbený. Klidu jsme se dostali až doma, kde jsme si užili krásný zbytek večera.

Začalo se mi zdát, že tahle dovolená byla hloupost, protože děti mě začali zlobit. Každou chvíli mi bylo zle nebo jsem cítila, jak začala kopat, což bylo krásné, zvlášť když jsem viděla, jak se Jasper rozzářil, když jedno z nich ucítil. Začala jsem si zvykat na vampýrský režim, ale doktor říkal, že je to normální, že to děti budou požadovat. Taky jsem pomalu ale jistě musela zkoušet do sebe dostávat krev, protože jsme nejprve zkusili, abych jí pila, ale to jsem nedala, takže jsme museli každý den jezdit do místní nemocnice na kapačky. Taky se mi zvýraznili pihy, které jsem nikdy vidět neměla a na doporučení doktora jsem si koupila co nejsilnější opalovací krém.

Na pláž jsme s Jasperem chodili k večeru, aby to neublížilo jemu a já si užila trochu světla. Potom jsme chodili navštívit nějaké společenské akce nebo jsme si užívali návštěvy galerií a ostrovních památek. Včera jsme dokonce šli k horkým pramenům, které byly úžasné, ale já jsem si netroufla to vody vlézt, za to Jasper si to viditelně užíval. Dokonce i Mia dostala povolení, aby si v nich trochu zaplavala, ale ještě ten den jí Weasley připravil jednu ze zkoušek, kterou prošla.

Dnes jsme měli v plánu jet na výlet s helikoptérou na vrcholek sopky, ale kvůli bouři, která se nečekaně přihnala, jsme museli zůstat doma, takže jsme hráli šachy, dívali se na televizi. Ti tři připravili Mie další zákeřnou zkoušku, kterou se stal útok ze tří stran. Jen o chlup prohrála s Derecem, ale Weasley se smiloval a uznal jí to. Celá nadšená se dokonce rozhodla, že uvaří večeři a jelikož to byla holka z farmy, vařila skvěle. Po večeři jsme s Jasperem začali probírat jedno velmi důležité téma.

"Co se ti nelíbí na Jasperovi?"zeptala jsem se. Seděla jsem s pokrčenýma nohama na pohovce a snažila se najít na internetu nějaké krásné jméno pro našeho syna. Jestli nějakého syna mít budeme. Navrhovala jsem Jaspera, aby se jmenoval po tatínkovi, ale tatínek to rázně odmítal. Derec s Miou se očividně moc dobře bavili a Weasley nás nenápadně poslouchal.

"To jméno se mi nelíbí, to je první věc a navíc nechci, aby se jmenoval po mě,"řekl Jasper. Protočila jsem oči.

"No tak, vždyť to není tak špatný,"řekla jsem. Jasper zavrtěl hlavou. Povzdechla jsem si. "Co navrhuješ ty?"

"Já nevím. Nechceš první vyřešit holku?"zeptal se unaveně. Tvrdohlavě jsem zavrtěla hlavou, protože to navrhovala už asi po třetí. "Ale no tak, vážně chceš Jaspera? Vždyť nás bude nenávidět." Mia se zachichtala.

"Jo, ale máš lepší nápad?"zeptala jsem se. Zavrtěl hlavou. Obrátila jsem se na notebook. Na papíře už jsem měla čtyři jména, která se mi líbila. "Tak fajn, ještě tu mám Aidena, Davida a Petera."

"Hele a víš, že by to měl být princ?"zeptal se Jasper. Přikývla jsem a nechápala, co tím myslí. "Nemyslím si, že by se na prince hodilo některé z těch jmen."

"Jo, ale neřekneš, které bys chtěl,"zamumlala jsem si pro sebe. Mia se zase zasmála. "Co by se líbilo vám? Mio?"

"Já bych chtěla Sama po mém tátovi,"odpověděla Mia.

"Samuel Jasper White,"řekla jsem potichu. Potom jsem zavrtěla hlavou. "Je to hezký jméno, ale Samuel Black zní líp. Vlastně dost dobře. Co na to říká tvůj táta?"

"Umřel ve službě. Byl to strážce,"odpověděla Mia. Okamžitě jsem se jí začala omlouvat, ale ona se jen usmála a řekla, že to bylo, když byla malá, že už si ho skoro ani nepamatuje. Taky jsem se dozvěděla, že sloužil s Weasleym, což je důvod, proč souhlasil, když ho její škola oslovila a požádala, aby byl její mentor.

"Zlato, a co využít jména našich otců?"navrhl Jasper, když jsme se vrátili k našemu rozhovoru.

"Marcus Jasper White? To zní divně. Vlastně se mi to nelíbí vůbec. Ryan Jasper White." Zamračila jsem se. Taky se mi to nezdálo jako to pravé. Najela jsem si na jednu stránku, kde byli všechny informace o jejich rodině. Často se u nich opakovalo několik jmen a některá z nich byla moc hezká. "Co využít nějaké jméno, které jste měli už několikrát?"

"Co tím myslíš?"zeptal se Jasper a naklonil se ke mně, aby viděl, na co to vlastně koukám. Zjevně pochopil a začal hledat nějaké pěkné.

"Anthony Jasper White. To nezní špatně, co myslíš?" Jasper jen pokrčil rameny. Zjevně mu to nepřišlo tak špatné, což byl první úspěch.

"Nebo Charles Jasper White,"navrhl. Potom si mě prohlédl a protočil oči. "Charlieho nechceš."

"No jo, nechci. Dědu by to moc nepotěšilo,"řekla jsem. Nechápavě se na mě podíval. "Tátův otec byl Charles Meyer."

"Aha." Začala jsem uvažovat. "Co Henry White? Po tvém druhém dědovi. Jak se vlastně jmenoval táta tvojí mamky?"

"Já vlastně ani nevím. Myslím, že to byl Alex, ale nejsem si teď jistá,"odpověděla jsem. V Jasperově tváři se objevil takový zvláštní výraz, který jsem nedokázala pojmenovat. "Copak, Alex se ti nelíbí?" Zavrtěl hlavou.

"Jestli se vám do toho můžu vměšovat,"pronesl se Derec. Obrátili jsme na něj náš pohled. "Nejvíc se mi asi zamlouval ten Anthony a potom ten Henry, jinak ty ostatní jsou taková... Divná."

"Možná ještě ten Ryan ušel,"ozval se Weasley. Podívali jsme se s Jasperem na sebe.

"Asi máme favority,"řekla jsem s úsměvem. Dál jsem si projížděla tu stránku. Byla jsem teprve u M. "Některá ta jména, která tvoji předci dávali svým dětem, byla strašná."

"To jo. Ještě že na to máme tolik času,"řekl Jasper a pohladil moje břicho. Usmála jsem se a přikývla. "Nechtěla by sis jít odpočinout? Už je docela pozdě a jistě jste unavení."

"Ne. Chci to dořešit. Navíc ty kluky už..." Jasper si mě okamžitě pozorně prohlédl. Podívala jsem se na obrazovku pozorněji a začala přemýšlet.

"Lili, jsi..."

"Co říkáš na Williama?"přerušila jsem ho. Nechápavě zvedl obočí, potom mu to došlo.

"William Jasper White?"zeptal se. Přikývla jsem. "William White. Princ William Jasper White. Korunní princ William Jasper White. To zní dobře. Vážně moc dobře." Rozzářila jsem se. "Ale nebude to tvému tátovi vadit? Přece jenom, celé ty roky sis myslela, že William Meyer byl tvůj otec a nakonec to byl Marcus. Aby si to nevyložil blbě."

"Nemyslím si, že by mu to vadilo, navíc pokud já vím, tvůj děda je taky William, takže to můžeme svést na tebe a říct, že chceš jako projev úcty k němu. Nebo něco podobného." Jasper s úsměvem přikývl. "Skvěle. Takže chlapeček bude William?"

"Jo."

"A co ten druhý?"

"Jaký druhý?"zeptal se vyděšeně. Musela jsem se zasmát.

"Pokud já vím, čekáme trojčata. Takže potřebujeme tři klučičí a tři holčičí jména. Druhý by mohl být třeba Anthony Ryan nebo Anthony Marcus. Co říkáš?"

"Anthony Ryan. Poslední bude Henry?" Přikývla jsem se. "Takže Williama dáme stoprocentně. Anthony Ryan a Henry Marcus budou jen pro případ, že budeme mít dalšího kluka. Co ty holky?" Unaveně jsem si povzdechla.

"Vždycky jsem chtěla Rosemarie,"řekla jsem po chvíli uvažování.

"Princezna Rosemarie Lilian Whiteová,"řekl Jasper a usmál se. Vypadal, že je z toho nadšený. "To zní krásně."

"Alespoň něco se nám líbí na první pokus,"zamumlala jsem potichu.

Začali jsme s dalšími návrhy na dívčí jméno, ale žádný se nám nelíbil. Jmen bylo tolik, ale když se některé líbilo jednomu, nelíbilo se tomu druhému a tak to šlo až do pozdních nočních hodin, kdy už slunce zářilo vysoko nad obzorem. Den už pro mě byl nocí a noc dnem. Nakonec jsme se rozhodli, že to necháme na jindy a vydali jsme se do postele.

Bouře trvala ještě celý další den, proto jsme měli dost času k tomu, abychom se o jméně pro další holčičku mohli dohadovat, ale nedošli jsme k žádnému výsledku. Nikdy by mě nenapadlo, že vybrat dvě jména pro holky bude taková fuška, ale byla. S Jasperem jsme se rozhodli, že to tady prozatím odložíme do konce naší dovolené, protože jsme si jí chtěli užívat, k čemuž naše hádky moc nepomáhají.

Bouře se uklidnila až v šest hodin odpoledne a my se konečně mohli jít podívat, kolik škod způsobila. Našli jsme několik vyvrácených stromů a rozbitých plážových lehátek, která jsme nestihli uklidit. Taky člun byl pryč. Do města jsme se vypadali hned, jak jsme zajistili všechno venkovní vybavení, kdyby se to nedej bože vrátilo.

Město vypadalo jako po katastrofě. Několik budov mělo rozbité střechy a všechno, co nebylo přišroubováno k zemi, bylo na úplně jiném místě, než to být mělo. Jak jsme se dozvěděli, jejich sídlu se ta bouře poměrně vyhnula, ale druhá strana ostrova byla úplně zničená. Celý přístav se mohl znovu zrekonstruovat, na což ostrov neměl peníze. Taky na něj přijelo několik televizních stanic, aby ukázalo, jakou zkázu ta bouře způsobila.

Po několika rozhovorech se starostou města se s Jasperem dohodli, že na veškeré opravy se využije příspěvek, který Jasper poslal na konto ostrova. Podle toho, co jsem viděla, jim Jasper poslal něco přes dva miliony, což podle měny, kterou tu měli, stačilo na opravu přístavu a města, úklid všech sutin, a ještě bylo dost na renovaci školy a nemocnice. Obyvatelé města nám byli vděční, a jakmile budou opravy hotové, rádi by nás viděli na nějaké slavnosti. Nemohli jsme slíbit, že tu budeme, ale slíbili jsme, že se budeme snažit a to jim stačilo.

Poslední den naší dovolené jsme strávili na tržišti a snažili jsme se pomoci několika lidem s opravou jejich stánků. Taky jsem si tam koupila nějaké suvenýry, které mi místní obyvatelé bez váhání prodali. Byla to třeba moc pěkná vzorovaná váza, nebo náhrdelník z mušlí a nějaká hliněná panenka, která prý chrání před zlými duchy. A od jedné stařenky jsem dostala vyřezaný talisman ve tvaru nějaké květiny. Jeden klučina mi pověděl, že je to pro ochranu dětí, takže jsem si ho nasadila a chtěla jsem ho té stařence zaplatit, ale už byla fuč. A už jsem jí neviděla.

Na internetu jsem si našla, k čemu ten amulet sloužil a doopravdy to byla ochrana dětí před zlými bytostmi a podpora v těhotenství. Amulety jejich lidí dokonce i účinkovali. Našla jsem tolik pozitivních ohlasů na jejich magii, protože jsem se rozhodla, že ten amulet do porodu nesundám, i když se to královně líbit nebude. Pro svoje děti udělám všechno, i když budu vypadat jako exot. Ne že byl ošklivý, ale k večerním šatům se zrovna moc nehodí.

Jakmile jsem si zjistila, k čemu amulet slouží, vypnula jsem notebook a lehla si do postele, abych si chvíli odpočinula. Dnešek byl těžký a dlouhý, proto jsem si chtěla vychutnat chvíli klidu, ale nemohla jsem usnout, jelikož mě začali obklopovat temné myšlenky na to, co bude, až se vrátíme domů. Tak moc jsem si přála tu s Jasperem zůstat, protože to byl skutečný ráj, ale museli jsme domů, abych navštívila doktora. Potřebovala jsem, aby mi udělal nějaké testy, takže jakmile jsme se ráno probudili, už jsme měli sbaleno a museli jsme se jen nějakým způsobem dostat na Yauu, protože odtud odlétalo naše letadlo.

Zpáteční cesta na ostrov trvala dvakrát tak dlouho, protože cestou jsme nacházeli nějaké trosky a lodě, které se snažili trosky posbírat, takže jsme dorazili s mírným zpožděním. Pilot nám oznámil, že cesta bude trvat 6 hodin, protože to musí vzít oklikou, jelikož naší trasou pokračuje bouře. Cesta sem trvala přibližně 3. Celý let byl plný turbulencí, které mi nedělali moc dobře, ale nakonec jsme přistáli na pevné zemi a já byla celá šťastná, že už to je za mnou.

Naší první zastávkou doma byl královnin palác, abychom jí pozdravili a oznámili, že už jsme vybrali jména pro kluky, ale museli jsme to odložit, protože se řešil nějaký mezinárodní konflikt, který rozpoutal Elenin otec tím, že rozkázal svým strážcům, aby Masonovi připomněli, že Elena se má vdávat. Nikdo neví, jak zjistil, že se Elena s Masonem vídá, ale očividně ho to rozzuřilo a ten Elenu poslal domů a Masonovi udělal, co mu udělal. To vyvolalo rozhořčení mezi našimi královskými, zvlášť pak u Collinsů a u královny, v Číně a Europee. Všichni požadují nějaký trest, čemuž se snaží král Dimitrij nějak vyhnout. Přece jen, je to jeho bratr.

Jasper jakožto korunní princ Whiteů byl povolán na jednání, které bylo svoláno k tomuto účelu. Já jsem zůstala s Annabelle, Jane a Amelií v jednom salónku, kde jsme očekávali, jak to dopadne. Holky se ze mě snažili vytáhnout, jak celá naše dovolená probíhala, proto jsme jim převyprávěla všechno zajímavé.

"Vy už máte jména? Jak se budou jmenovat?"zeptala se okamžitě Annabelle. Rozzářila se jako sluníčko, jakmile jsem se zmínila o jejích synovcích nebo neteřích.

"No tak máme jenom kluky. Určitě chceme Williama, potom podle toho, co to bude tak Anthonyho Ryana nebo Henryho Marcuse,"odpověděla jsem. Ona se potěšeně usmála a natáhla k Amelii ruku. Ta si povzdechla a vytáhla několik mincí. Já jen nechápavě zvedla obočí.

"Ale vsadili jsme si, jaké jméno jim dáte. Já navrhovala klasiku, jako William nebo Anthony, ale taky Amelia jména vašich rodičů,"odpověděla Annabelle jako by nic a počítala si peníze. "Což mi připomíná, že musím připomenout ještě Blakeovi. Ten navrhoval neobvyklá jména. Takový šílenosti jsem v životě neslyšela." Usmála jsem se.

"Co ta holčička?"zeptala se Amelia.

"Zatím máme Rosemarie Lilian,"odpověděla jsem. Amelia nadšeně vyjekla a zase peníze Annabelle vzala. Ta jen ohromeně zírala. "Takže jste si vsadili i na holku? Cos navrhovala ty?"

"Že nebudete vědět, ale že nakonec jedna z nich v sobě bude mít kytku. A Rose jí bude mít,"odpověděla potěšeně Amelia. Zasmála jsem se. "A budeš muset zaplatit ještě Blakeovi, jelikož ten řekl, že budete mít Rose."

"Fakt?"zeptala jsem se překvapeně. Obě přikývly. Netušila jsem, jak je možná, že se strefil. Asi mě zná líp, než jsem si myslela. Natáhla jsem si nohy, protože už mě začali bolet, potom jsem ucítila, jak jedno z dětí koplo, proto jsem si na břicho položila ruku a začala si ho hladit. To většinou pomáhalo, ale dneska nějak ne.

"Co je?"zeptala se Amelia, když si všimla, jak se tvářím. Jen jsem se usmála. "Kopou?" Přikývla jsem. Usmála se.

"Co tvoje mrně?"zeptala jsem se. Pohladila si bříško a trochu posmutněla, protože neměla s kým sdílet svojí radost.

"Je zdravé, kope, hodně. A už mám i jména. Dimitrij pro chlapečka a Anya pro holčičku,"odpověděla Amelie.

"Dimitrij. Až se z něj stane král, kolikátý bude?"zeptala se Annabelle.

"Dvanáctý. Myslím, teď si nejsem jistá,"řekla Amelie a trochu zrudla.

"No, alespoň si to lidé zapamatujou,"řekla Annabelle. Konečně se otevřely dveře, ze kterých okamžitě začali vycházet účastníci jednání. Podle některých rozhořčených výrazů z toho Danila vyvázl bez postihu.

"Co se stalo?"zeptala se Annabelle Blakea. Jasper se zdržel s několika královskými v sále. Podle toho, co jsem v Blakeově tváři viděla, děje se něco, co není vůbec dobré. Blake si unaveně sedl vedle Amelie a opřel se lokty o kolena. "Blakeu?"

"Víš něco o Maledijském vojenském projektu?"zeptal se Blake. Annabelle se zatvářila nechápavě. "Maledia nedávno započala nějaký projekt, který prý dokáže znásobit možnosti a schopnosti vampýrů. U některých to prý i přidalo zvláštní schopnosti. Požadovali, abychom se stáhli z jejich hranic, nebo budou nuceni vypustit pár subjektů, které tu proceduru přežily. Královna odmítla. Chtějí začít válku..."

"Co přesně to znamená?"zeptala se Annabelle opatrně.

"Že všichni korunní princové budou na začátku prázdnin povoláni do služby a posláni do přední linie, aby veleli armádě a drželi obrannou linii v oblasti, kterou dostanou,"odpověděl Blake nešťastně. Já se vyplašeně podívala na Jaspera.

"Počkej, to znamená, že pošlou i tvého otce?"vyjekla Annabelle. Blake přikývl. "Šílí? Vždyť to nezvládne." Blake vstal a bez dalšího slova odešel. Já jsem dál sledovala svého manžela a začal mě pohlcovat strach.

28. Kapitola                    Rozcestník                    26. Kapitola