Černá lilie - 26. Kapitola

 Krásný pondělní věčer, mám tu pro Vás další kapitolu Černé lilie. V minulé byla zničena celá Liliina svatba a ona dostala zajímavé téma na promyšlení. V dnešní kapitole se dozvíme Liliino rozhodnutí a odhalíme pravou povahu jedné ženy, kterou si Lili moc oblíbila.

26. Kapitola

Celý den jsem strávila zavřená ve svém pokoji a snažila se vymyslet, co budu dělat dál. Pokaždé, když jsem se podívala na ty krásné šaty, které mi královna nechala ušít, vzpomněla jsem si na to, jak jsem s Jasperem byla šťastná, ale potom se mi do mysli zase vloudila Evina slova. Věděla jsem, že má pravdu a bylo mi jasné, že když to neskončím teď, už to neudělám nikdy, ale jak jsem mohla? Vždyť jsem ho milovala víc, než jsem kdy koho milovala a budu s ním mít děti. Věděla jsem, že jejich první krůčky uvidím až ve svých čtyřiceti a jejich první školní den až pomalu v osmdesáti, ale jak bych mohla dovolit, aby beze mě vyrůstali?

Nedokázala jsem dělat nic jiného než ležet zchumlaná pod dekou, něžně hladit svoje rostoucí břicho a přemýšlet o tom, co budu dělat. Snažila jsem se dívat na televizi nebo si něco přečíst, ale nešlo mi to. Tak moc jsem si přála, abych našla nějaký způsob, jak tuhle zatracenou situaci vyřešit, ale nic mě nenapadalo.

Někdo zaklepal na dveře.

Chtěla jsem dělat, že spím, ale ten člověk na to neskočil a vešel do pokoje. Došel až k posteli, na kterou usedl a pohladil mě po vlasech. Byl to Jasper. Poznala jsem to, protože takhle jemný ke mně nikdo jiný nebyl. Povzdechla jsem si a sebrala veškerou svojí odvahu. Otočila jsem se, abych mu viděla do tváře. Když jsem viděla jeho usměvavou tvář, sevřelo se mi hrdlo, protože to co jsem se chystala udělat, mu zlomí srdce.

"Neměli bychom se brát,"vypadlo ze mě. Prvotní emocí, kterou jsem viděla, bylo překvapený, ale potom se na mě jenom usmál a políbil mě na čelo. "Ty si myslíš, že si dělám legraci? Myslím to vážně. Nemá to cenu. Vždyť nevydržím ani do konce století. Potřebuješ někoho svého druhu."

"Jak tě to napadlo?"zeptal se mě s úsměvem. Povzdechla jsem si a začala ho v duchu proklínat. Proč prostě nemůže přijmout fakt?

"Ale no tak, vždyť jsem čarodějka a ty jsi vampýr. Prožiješ ještě nejmíň pět set let a já ani ne padesát. Je ztráta času, abychom byli spolu. Nezasloužíš si takovýhle vztah. Potřebuješ..."

"Neříkej mi, co potřebuju, Lili, protože o mých potřebách nemáš ponětí,"přerušil mě Jasper. Zamračila jsem se na něj. "Jediné co potřebuju, jsi ty a děti. Klidně se i vzdám trůnu, když budeme spolu."

"Ale já nechci, aby ses vzdal trůnu, ale mě. Jak dlouho tě bude bavit žít s nějakou rychle stárnoucí? Vždyť už za třicet let budu stará, a co budeš dělat pak?"zeptala jsem se ho naštvaně. Povzdechl si a pohladil mě po tváři.

"Jsi naštvaná a rozrušená z toho, co někdo ráno provedl, takže tohle tvoje plašení budu brát jenom jako předsvatební nervozitu, dobře? Promluvíme si o tom ráno, až budeš mít čistou hlavu. Dobrou,"řekl a chtěl mě políbit, ale já jsem uhnula, takže mě políbil jen na tvář. Povzdechl si a zvedl se, aby mohl odejít. "Přišel jsem ti říct, že už jsem nám zamluvil svatební cestu, ale neřeknu ti kam, protože je to překvapení." Než jsem stihla říct víc, dveře se zavřely a já osaměla. Po tvářích se mi začala kutálet slzy. Pláčem jsem strávila celý zbytek večera.

Ráno jsem se probudila v sedm hodin. Začala jsem uvažovat, jak Jasperovi dát jasně najevo, že moje včerejší rozhodnutí je platné a naprosto vážné, ale napadl mě jen jediný a to sbalit si svoje věci a vydat se na cestu domů. Sice nevím, kam půjdu, protože Laura s Benem obsadili náš dům a odmítají nás tam pustit, takže Alexis žije tady v paláci a do školy se každé ráno přenáší a já bydlím u Jaspera.

Vytáhla jsem si kufr, ve kterém jsem si sem přinesla nějaké věci, abych měla co na sebe, když jsem tu prakticky pořád a začala ho plnit oblečením. Jakmile jsem měla všechno sbalené a perfektně uklizený pokoj, začala jsem hledat něco pěkného na sebe, abych při svém odchodu vypadala krásně, ale moje plány překazil Jasper, který bez klepání vešel do pokoje.

"Dobré ráno,"pozdravil s úsměvem, ale když si všiml, jak vypadám a kde mám kufr, zamračil se. "Co to tu děláš?"

"Odházím. Jak jinak ti mám dát najevo, že s tebou nemůžu být?"zeptala jsem se ho tvrdě. Zamračil se na mě. Přistoupil ke mně a sklonil tvář, aby si mě mohl prohlédnout z blízka.

"Komu se to snažíš nalhat, Lili? Mě nebo sobě, jelikož já vím, že to nemyslíš vážně, protože poznám, když lžeš a teď lžeš a navíc, kdybys to doopravdy chtěla udělat, tak už tady nejsi. Nevím, co to do tebe vjelo, ale nelíbí se mi to. Jestli si mě nechceš vzít, tak jdi, pokud ano, najdeš mě u oltáře,"prohlásil Jasper. Chvilku na mě beze slova hleděl, potom se otočil, aby mohl odejít z pokoje. Jakmile jsem osaměla, posadila jsem se na postel a přitáhla si kolena k bradě tak, jak to jen šlo.

Přemýšlela jsem o jeho slovech. Možná že měl pravdu. Možná si vážně jenom něco nalhávám, ale potom se mi vybavila Evina slova a došlo mi, že s ním být nemohu. Jak bych taky mohla, když nebude trvat dlouho a umřu? Každým okamžikem jsem blíže smrti. Co bude dělat Jasper, až zemřu? Nebo až budu stará? A co naše děti? Ucítila jsem, jak mi po tvářích začaly stékat slzy.

Zdálo se mi to jako hodiny, jak jsem tak seděla ve svém pokoji se zataženými závěsy a snažila se sebrat svou odvahu a vstát z postele, abych odešla. Každého, kdo vešel do mého pokoje, jsem rázně vyhodila. Dokonce i svojí vlastní rodinu. Chtěla jsem být sama, ale moje plány zhatila osoba, ke které bych si nic takového dovolit nemohla. Královna vešla do mého pokoje bez klepání a bez vyzvání.

Chvíli tiše sledovala situaci okolo sebe a vyhodnocovala, co se tu vlastně děje. Její oči se zastavily na mém kufru. Zamračila se a vydala se k němu. Beze slova ho otevřela a vysypala celý jeho obsah na zem. Nadechla jsem se, abych něco řekla, ale ona mě zarazila.

"Lilian, mohla bys mi prosím tě vysvětlit, co to do tebe vjelo?"zeptala se královna klidným hlasem. Odvrátila jsem se, protože její černé oči mě propalovaly a tak moc jsem v nich viděla ty Jasperovi. "Odpověz!"

"Já... Nemůžu se vašeho syna vzít,"odpověděla jsem jí. Přešla k mé posteli, aby se na ní mohla posadit. Semknula si ruce a položila si je do klína.

"Proč?"

"Protože se bojím. Než se nadějeme, budu stará. Co si se mnou počne? A potom umřu. Nechci, aby se zbytečně trápil,"řekla jsem. Natáhla ruku k mojí tváři, aby jí zvedla a donutila mě, abych se na ní podívala. Na tváři měla laskavý úsměv.

"Moje drahá, co chceš dělat? Vzít si ho musíš,"řekla královna. Otevřela jsem pusu, abych něco řekla, ale nevyšlo nic. "Přestaň bláznit a oblékni si ty šaty. Chci tě v nich vidět i s make-upem a účesem."

"Ale já..." Postavila se a začala mě táhnout na nohy, aby mě odvedla ke kosmetickému stolku. Vyvlékla jsem se z jejího sevření.

"Žádné ale! Teď z tebe uděláme princeznou, kterou se za chvilku staneš,"řekla královna a usmála se. Zase mě popadla. Vyškubla jsem se jí. "Lilian, to nebyla žádost, ale rozkaz. Jsem tvá královna a ty mě poslechneš!"

"Ne. Já si Jaspera nevezmu. Je mi to líto, vaše Veličenstvo, ale já nemůžu. Nedovolím mu, aby se tak dlouho trápil jenom kvůli tomu, že vy jste si to umanula!"vykřikla jsem na ní. Ve tváři měla kamenný výraz. Byl až děsivý.

"Myslela jsem, že ho miluješ." Povzdechla jsem si a posadila se na postel. Pohladila jsem si břicho.

"Ano, miluju ho, ale nechci, aby prožil čtvrtku života se stárnoucí čarodějkou a další trápením se,"odpověděla jsem nešťastně.

"Proto ho necháš, aby se trápil teď?"zeptala se královna. Sevřelo se mi hrdlo. Tak moc jsem si přála zavrtět hlavou, ale přikývla jsem. Musela jsem. Královna odfrkla. "Každá dívka, je jedno jaké rasy, by mu neudělala nic tak strašného, ale ty? Chceš mu zlomit srdce jenom kvůli svému strachu? Co ty si to za člověka?"

"Jenom ho chci ochránit před větší bolestí. Myslíte si, že by mu bylo líp, kdybych za pár let umřela. Trápil by se ještě víc, protože bychom toho spolu hodně zažili. Vy tomu nemůžete rozumět. Jejich otec byl nesmrtelnej a vy jste vampýrka, ale já jsem jenom čarodějka!" Chvíli jsme se naštvaně sledovali. Královna ke mně přišla blíž.

"Tak podívej, Lilian, pokud jsi zapomněla, jsi těhotná a otec je můj syn. A já se svých vnoučat nevzdám,"řekla královna tichým nebezpečným hlasem. Přimhouřila oči. "Nedovolím ti, abys jim zničila život. Nikdy je neuvidíš." Sevřelo se mi srdce. Ucítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy.

"Já vám nedovolím, abyste mi je vzala,"řekla jsem potichu. Chtěla jsem, aby to znělo pevně a hrozivě, jako kdyby to řekla ona, ale nevyšlo mi to. U posledního slova se mi zatřásl hlas. Královna se zasmála.

"A jak to chceš udělat? Začaruješ mě? Vaše kouzla na mě neplatí. Jsem proti nim chráněná,"řekla královna. Podívala se někam za mě. Na noční stolek, který zdobila moje fotka s tátou, když jsem byla malá. "Mám lepší nápad, Lilian. Z dětmi se stále může něco stát. Jestli si mého syna nevezmeš, moje drahá, odnese to tvůj otec. Jednou jsem z vlkodlaků udělala legitimní obyvatele téhle země, ale můžu je toho stejně rychle zbavit. Jediná chyba... Jediné klopýtnutí třeba samotného Marcuse Meyera... To by mohlo zničit všechno. Vlkodlaci by se zase stali lovnou zvěří. Stejně nic jiného ani nejsou."

"Cože?"zeptala jsem se. Otočila jsem hlavou na fotku a vyděšeně se zase otočila na královnu. "Co tím myslíte?"

"Když si nevezmeš mého syna, donutím tvého otce, aby zničil všechno, si vybudoval. Když by zabil takového Blakea Collinse, Alison s Richardem by proti nim začali bojovat. A když by se k nim přidali i další odpůrci vlkodlaků, musela bych zrušit všechny zákony, které je ochraňují, abych ochránila celou tuhle zemi, ale když se za něj provdáš, nic se nestane,"řekla královna s nadšeným úsměvem. Spadla mi čelist. Nevěřila jsem tomu, že by byla něčeho takového schopná, ale jak jsem ji tak teď sledovala, došlo mi, že to není všechno, co by udělala. "Vlkodlaci dál budou chránění a tvému tatínkovi se nic nestane. Rozmýšlej dobře, Lilian. Už to nebudeš moct vzít zpět."

"Jak můžete být takhle krutá? Zničit mi život, jenom proto, aby byl váš syn šťastný? Kdy jste se takhle změnila?"ptala jsem se. Jen se usmála pohrdavým úsměvem.

"Vyber si... Buď tvoje štěstí, ale smrt tvého otce a té jeho havěti nebo můj syn a štěstí všech ostatních. Je to jen na tobě, Lilian,"prohlásila královna. Popošla k fotce na nočním stolku a vzala si jí do rukou. "Ale rozmýšlej rychle. Utíká ti čas."

"Já mu to řeknu. Řeknu Jasperovi, k čemu mě nutíte. Všichni se dozvědí, co jste zač. Že jste monstrum,"řekla jsem. Zasmála se.

"Ne, Lilian, já nejsem monstrum. To tvůj otec. On je jediné monstrum tady,"řekla královna. "A zklamu tě. Nikdo, ani Jasper, ti neuvěří. Jsem královna. Mám jejich loajalitu a důvěru, ale ty jsi jenom 19letá čarodějka, která najednou dostala strach. Nejsi nic."

"Jasper mi uvěří,"prohlásila jsem nejistě. Znovu se zasmála.

"Ne, on uvěří mě, protože já pro něj nechci nic jiného, než to nejlepší. Ty se snažíš zlomit jeho srdce." Objala jsem si pažemi hrudník. "Takže, jak ses rozhodla? Ty nebo tvůj otec?" po tvářích mi začalo téct víc slz.

"Dobře. Vyhrála jste,"špitla jsem potichu. Královna vítězoslavně zatleskala a přešla ke dveřím, aby poslala pro všechny stylisty, které si k této příležitosti pozvala. Ti mě okamžitě a rychle začali zkrášovat, abych vypadala jako nevěsta, ale necítila jsem nic než smutek a bolest, což nebyli zrovna pocity, které bych si při svatbě představovala.

"Vypadáš nádherně, Lilian,"řekla královna, jakmile jsem byla oblečená v těch krásných šatech.

Byly bílé jako sníh. Měly dlouhé krajkové rukávy a nad bříškem měly krémovou stuhu. Přes látku byla ještě bílá krajka s květinovým vzorem, ale to nešlo skoro vidět. Volně padaly na zem. Sice to nebyla žádná honosná róba, jako měla Rebecca, ale já jsem se do nich zamilovala hned, jak jsem je u Antonia viděla. Vlasy jsem měla zamotané do zvláštního drdolu a v něm zamotaný závoj s krásnou zlatou sponou s drobnými bílými kamínky. Žádnou jinou ozdobu jsem v nich neměla. Krk mi zdobil zlatý náhrdelník, který mi půjčila Rebecca a stejné náušnice. Můj otec mi dal brož, která se u nás v rodině dědí z generace na generaci. Byla kulatá se spoustou kamenů, které měli tvořit květinu. Připnula jsem si jí na stuhu. Nazula jsem si boty, které jsem si koupila jen pro tuto příležitost. Vypadala jsem jako pravá nevěsta.

"Takže, tvůj otec tě odvede k oltáři, tam řekneš ano a večer s Jasperem pojedete na svatební cestu. Vrátíte se za týden. Jestli přes ten týden něco provedeš, tak budeš litovat, jasné?"zeptala se. Přikývla jsem. Usmála se. "Až se vrátíte a ty odmaturuješ, přestěhuješ se sem, abych tě měla na očích. Taky ti představím jednu dámu, která na tebe bude dohlížet. Neboj se, drahá, bude o vás dobře postaráno." Znovu jsem přikývla. Přešla ke dveřím, aby zavolala na tátu. Celý rozzářený vešel a já se na něj jenom usmála.

"Vypadáš krásně,"řekl mi a přešel ke mně, aby mě mohl obejmout. Opatrně jsem se k němu přitiskla, abych nezničila to mistrovské dílo. "Už nás můžete nechat. Já se o ni postarám."

"Jistě,"odpověděla královna. Podívala se mi do očí a pohledem mě upozornila, že jestli něco řeknu, budu litovat.

"Co se děje?"zeptal se táta, když jsme osaměli. Jenom jsem se usmála a zavrtěla jsem hlavou. Řekla bych mu to, ale jak jsem mohla, když mu hrozilo nebezpečí? Ona by jeho a všechny jeho lidi nechala zabít. "Ale no. Poznám, když je něco špatně, Lili, jsi moje dcera. A teď je něco vážně hodně špatný."

"Jsem jenom unavená. V noci jsem špatně spala. Navíc jsem nervózní z t svatby. To je všechno,"odpověděla jsem. Povzdechl si.

"Měli bychom vyrazit,"řekl táta a usmál se. Jen jsem přikývla, protože měl pravdu.

Vyrazili jsme z pokoje a přes několik pater sešli až ven k připravenému kočáru, který tu stál, abychom nemuseli jít přes zahrady pěšky. Nasedla jsem do kočáru. Jak jsme se tak blížili k altánku, začala jsem pociťovat stále větší úzkost a strach. Snažila jsem se neuronit ani slzu, ale jedna si cestu našla. Kočár zastavil.

S pomocí nedaleko stojícího strážce jsem z něj vystoupila a dovolila tátovi, aby mě odvedl k oltáři, u kterého na mě čekal rozzářený Jasper. Chtěla jsem být šťastná alespoň kvůli němu, ale nemohla jsem, protože jsem před očima měla, jak se jednou bude trápit. Tak moc jsem se nenáviděla za to, že jsem mu dovolala, aby se do mě zamiloval. Proč jsem si prostě nemohla najít nějakého čaroděje nebo člověka, jako každá normální čarodějka?

Nevnímala jsem nikoho jiného, než svého snoubence, který se stále blížil a s tím i moje vězení. Jasper seběhl těch pár schůdků, aby si mě vzal od táty a doprovodil mě před kněze, který už netrpělivě čekal. Táta mi dal letmou pusu na tvář a velmi neochotně podal mou ruku Jasperovi, který jí zase až moc ochotně vzal a opatrně mě odvedl před oltář.

"Vezměte nevěstu za ruce, prosím,"řekl kněz. Natáhla jsem k Jasperovi druhou ruku a on ji přijal. Kněz vytáhl bílou saténovou stuhu, kterou nám ruce obmotal a potom vytáhl z kapsičky knížku. "Drazí přítomní, dnes jsme se tu sešli, abychom spojili tuto ženu a tohoto muže ve svátost manželskou. Pokud je tu někdo, kdo zní důvod, proč by tito dva neměli být spojeni, ať promluví." Chvilku vyčkal a podíval se na mě. "Slečno Lilian Gabrielle Kathrine Meyerová, berete si zde přítomného prince Jaspera Ryana Whitea za svého právoplatného manžela? Budete ho ctít, milovat a opatrovat ve zdraví i v nemoci, v bohatství i v chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?" Odkašlala jsem si, abych mluvila jistěji.

"Ano,"odpověděla jsem. Ucítila jsem, jak Jasper jemně stiskl mojí ruku. Jen jsem se na něj usmála.

"Vaše Výsosti, princi Jaspere Ryane White, berete se zde přítomnou slečnu Lilian Gabrielle Kathrine Meyerovou za svou právoplatnou manželku? Budete ji ctít, milovat a opatrovat ve zdraví i v nemoci, v bohatství i v chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?" V podstatě se to vůbec nelišilo od obřadu, který měla Rebecca s Johnem.

"Ano,"odpověděl Jasper pevným hlasem. Kněz se usmál. Zavřel knihu a vzal naše spojené ruce.

"Slibujete si před bohem, přítomnými a svědci lásku a vzájemnou úctu?" Oba jsme odpověděli. "Přísaháte, že budete stavit druhého před všechny svoje zájmy?" Znovu jsme odpověděli ano. "Pokud nejsou žádné výtky, prohlašuji vás před bohem, přítomnými a svědky za manžele. Polibte nevěstu." Mezitím, co toho říkal, nám stahoval stuhu a přesně když Jasperovi řekl, aby mě políbil, stáhl jí. Jasper mi položil jednu ruku na tvář, sklonil se, aby mě políbil. "Počkat! Ještě prstýnky." Všichni se zasmáli. Přišel nějaký malý klučina, který na tácku nesl naše prsteny. Když jsme si je konečně navlékly, mohli jsme se políbit. Tím se zpečetil nás svazek a i moje vězení.

"Prosím, poklekněte,"řekl kněz a podíval se na mě. Nechápavě jsem zvedla obočí. Potom mi to došlo a klekla jsem si. "Paní Whiteová, přijímáte tímto titul princezny a všechny povinnosti, které obnáší?"

"Ano."

"Budete ho ctít?"

"Ano."

"Před bohem a přítomnými vás prohlašuji princeznou Lilian Gabrielle Kathrine Whiteovou, manželkou korunního prince Jaspera Ryana Whitea,"řekl kněz. Položil mi na hlavu korunku, kterou Whitei dávají svým nekrálovským manželkám a řekl cosi v latině, v ruštině a francouzštině. Čínsky zjevně neuměl. "Povstaňte." Natáhl ke mně ruku. "Dovolte mi představit vám princeznu Lilian Gabrielle Kathrine Whiteovou, princeznu Whiteů." Všichni se přede mnou uklonili. Dokonce i královští. Jenom královna zůstala nehybně stát. Tím skončil obřad.

Započala oslava, během které jsme si s Jasperem vyslechli spoustu gratulací a přání všeho dobrého, dali jsme několik rozhovorů pro noviny a televize, nakrájeli jsme si dort a obětovali jsme několik tanců. Snažila jsem se být hlavně ve společnosti svojí rodiny, protože s královnou už jsem se střetnout nechtěla, ale moc mi to nevyšlo, když mě Jasper zavolal. Stál u své matky a povídal si s ní.

"Nemusíš tam chodit,"ozval se můj strýček. Překvapeně jsem se na něj podívala. Dorazil včera pozdě v noci a přivezl sebou i svého a mámina syna a svou snoubenku. Byla to čarodějka. Jmenovala se Vanessa a očividně ho velmi milovala. Jeho syn Julius byl milý, ale nezodpovědný, tvrdohlavý a zdál se mi trochu dětinský, ale byla s ním zábava, což bylo překvapivé, jelikož strejda byl suchar. Nebo alespoň teď mi tak připadal.

Jak jsem se dozvěděla, když byla přečtena poslední vůle mojí matky a zjistilo se, že máma s ním měla syna, táta ho kontaktoval, aby Juliuse našel, abychom mu mohli předat to, co mu máma odkázala. Našel ho v Europejské Valencii s jeho malou dcerkou Michelle, kterou nechal u svých adoptivních rodičů. Strejda se snažil hrát si na otce, ale zrovna moc mu to nešlo, nebo alespoň mě se to zdálo.

"Myslel jsem to vážně,"řekl strejda. Vypadal přesně jako před lety. Jediné, co bylo jiné, byla barva jeho pleti.

"Ale musím,"odpověděla jsem mu. Podíval se za mě a mě hned bylo jasné, komu věnoval svůj nenávistný pohled. Poslechl moje zoufalé volání, které jsem mu posílala, proto mlčel. Já jsem se otočila, abych mohla odkráčet za svým manželem a svou tchýní. "Co potřebuješ?"

"Máma si s námi chce promluvit,"odpověděl Jasper, když jsem k němu došla. Potichu jsem ho následovala za královnou.

"A konečně. Chtěla jsem si s vámi promluvit o tom, kde budete bydlet, až Lili dokončí školu,"řekla královna okamžitě. "Myslím, že by bylo nejrozumnější, kdybyste zůstali tady, když budete mít ty děti. Alespoň ti s nimi budu moc pomoct, Lili. Co myslíte?"

"Nejsem si jistý, že je to dobrý nápad. Jestli Ninu dostaneme do péče, tak má zařízené studium v Missu. Sama si to zařídila. Moc by se jí nelíbilo, kdybychom jenom kvůli trojčatům změnili svoje plány,"řekl Jasper. Podívala jsem se na Ninu. Tancovala v hloučku lidí s Maggie. Táta stál kousek od nich a vypadal tak šťastně a klidně. To mně přisvědčilo, že to co jsem udělala, jsem udělat musela. Nemohla jsem ho ohrozit.

"Ona to zvládne. Co myslíš ty, Lili?"

"Já nevím,"odpověděla. Koutkem oka se podívala směrem k mému otci, proto jsem co nejrychleji dodala, že asi má pravdu.

"Vidíš, i Lili si myslí, že je to rozumné. Když tak by Nina mohla bydlet tam a sem jezdit jen na prázdniny,"řekla královna. Nesouhlasně jsem se zamračila, protože se mi to nezdálo rozumné. Nemůže bydlet sama.

"To asi nebude nejlepší nápad. Probereme to i s ní,"řekl Jasper. Královna se zamračila, ale přikývla.

"Pozdravil si babičku s dědou?"zeptala se královna. Jasper jen zavrtěl hlavou. "Tak za nimi jděte."

"Jo jasně." Jasper se otočil a vyrazil k nedalekému stolu, kde seděl starší pár. Muž měl černé prázdné oči a šedé vlasy, jeho žena měla na krátko ostříhané vlnité vlasy a černý kostýmek. "Ahoj."

"Jaspere, čekala jsem, kdy se za námi přijdeš podívat,"řekla žena okamžitě. "A kdy nám představíš svojí ženu. Ráda vás poznávám, Lilian."

"Já vás také, vaše Výsosti,"řekla jsem a uklonila jsem se. Ona se jen usmála.

"Je princezna teprve pár hodin a ví o etiketě víc, než polovina královských světa. Líbí se mi. Já jsem Clarissa a to je můj manžel William. Co to je s tvou matkou, chlapče? Chová se nějak divně. Jako kdyby to ani nebyla ona,"řekla Jasperova babička a podívala se na svou dceru. Jasper se jen zamračil.

"Mě se zdá normální,"odpověděl Jasper. Zvědavě se podíval na svého dědu. "Co myslíš ty?"

"Je nějaká zvláštní,"odpověděl princ William.

"Hm... mě přijde stejná."

"Jaspere, ty jí znáš jenom 259 let, ale my celých 452. Nikdy se netvářila takhle... arogantně. Možná jí to vládnutí jenom stouplo do hlavy." Jen zavrtěla hlavou a obrátila se na Jaspera. "Slyšela jsem, že Annabelle se zase vrátila k Blakeovi Collinsovi. Už bylo na čase, co říkáš?"

"Asi jo." Princezna Clarissa si jen povzdechla a podívala se na svého muže, který rukou šmátral po stole a snažil se něco najít. Až v tu chvíli mi došlo, že je slepý. Podala mu do ruky sklenici s šampaňským. "Nechtěli byste nás někdy přijet navštívit? Dlouho jsme tě neviděli a chtěli bychom blíže poznat tvou manželku."

"Co říkáš?"

"Samozřejmě,"odpověděla jsem Jasperovi. Jeho dědeček se jen potěšeně usmál.

"Tak už jděte,"řekl potichu. "Jistě nechcete celý den strávit se slepým Dědkem a ukecanou babou." Vyprskla jsem smíchy, zvlášť když po něm princezna střelila naštvaným pohledem.

"Ukecanou babou? Kde..." Víc už jsem toho neslyšela, protože mě Jasper odtáhl na parket, abychom si mohli zatančit.

Potichu jsme se pohupovali v rytmu písně. Nevěděla jsem, co čem si s ním mám povídat. Sice s ním mám strávit celý zbytek svého života, ale královna neřekla, jestli má být šťastný, ale přesto jsem chtěla, aby byl, jenom mě mrzelo, že všechna témata jsme asi už vypotřebovali.

"Vážně chceš bydlet s mámou v paláci?"zeptal se najednou Jasper. Podívala jsem se mu do očí a pokrčila rameny. Zamračil se na mě. "Co se děje?"

"Nic, jenom je to dlouhý den. V kolik nám odlétá letadlo, nebo čím vlastně jedeme?"

"V šest. Neboj, za chvíli budeme jenom spolu,"řekl potichu. Usmála jsem se na něj a položila mu hlavu na hrudních. Začala jsem pociťovat klid, ale stejně jsem cítila něco temného, co mě bolelo.

27. Kapitola                     Rozcestník                     25. Kapitola