Dobrý den, vážení návštěvníci,
jmenuji se Mikky a tenhle blog jsem založila, abych měla místo, kam zveřeňovat svoje příběhy, což také dělám a abych dala i jiným šanci představit se. Na začátku můj blog vážně žil, ale po mé pouze už to tak slavné není, takže všem co sem zabloudili děkuji a vítejte v mém světě. :)
V případě dotazu, prozby nebo čehokoliv jiného mě kontaktujte na můj e-mail.
Adresa: mikky97@seznam.cz
Černá lilie - 25. Kapitola
Dnes přidám ještě jednu kapitolu Černé lilie, během které Lili budu muset řešit rodinné problémy a taky se stane jedna velká katastrofa, kterou nikdo nečeká, a která dost možně může změnit Liliin postoj.
25. Kapitola
Úplně jsem tátovi a Maggie zapomněla říct, že jsem pozvala i babičku a dědu, proto jsem se snažila co nejrychleji doběhnout do paláce, abych je na to upozornila, ale už bylo pozdě. Maggie stále v hale a nevlídně sledovala svojí matku a táta jenom potichu pozoroval Maggieiny reakce. Babička s dědou zase pozorovali jeden druhého. V celé místnosti panovala napjatá nálada.
"Lili!"vykřikla babička a přešla ke mně, aby mě mohla obejmout. Objetí jsem jí oplatila a snažila si vychutnat tu chvilku, kdy jsme byli rodina. Potom jsem věnovala kratší objetí i dědovi. Nakonec jsem se podívala na tátu a Maggie. Táta stál s rukama složenýma na prsou a zamračeným výrazem. Maggie nesouhlasným pohledem sledovala podlahu a odolávala nutkání něco říct.
"Nechtěli byste si jít někam sednout?"zeptala jsem se. Babička s dědou přikývli. Maggie se otočila, aby mohla odejít někam nahoru, ale děda jí zarazil.
0pt;mso-bidi-font-family: "Times New Roman""> "Maggie, počkej. Možná bychom měli všichni,"řekl. Maggie se zarazila, ale neotočila se. Pohlédla jsem na tátu prosebným výrazem. Protočil oči a přešel k Maggie. Něco jí zašeptal do ucha a ona se na něj jenom prosebně podívala. Propletl s ní prsty a políbil jí ruku. Povzdechla, ale rozhodla se, že nás bude následovat do jednoho salónku nedaleko pokoje, kde spali Gabrielle s Denisem. Tam jsem se posadila do křesla. To čekání, než někdo něco řekne, bylo strašné.
"Tak, Lili, kdy nám představíš svého snoubence?"zeptala se nakonec babička s úsměvem. Maggie jenom odfrkla. "Co?"
"No já nevím, mami," to Maggieino mami znělo spíš jako sprosté slovo, než jako oslovení. Nasucho jsem polkla, když jsem viděla tu nenávist v Maggieiných očích. "Já kdybych se dozvěděla, že mám vnoučata, tak bych asi první chtěla vidět je a pak až něčího snoubence. Promiň, Lili."
"V pohodě,"řekla jsem přiškrceně. Babička se na ni naštvaně podívala.
"Promiň, že jsem se snažila nějakým způsobem začít konverzaci, když ty mlčíš, Margarette,"odpověděla jí babička. Vyděšeně jsem se podívala na tátu a potom na dědu. Táta odolával nutkání po babičce vyjet a děda vypadal unaveně.
"Omlouvám se ti, že ti nemám co říct, potom co jsem k vám s Marcusem přišla, abych vás poprosila o pomoc, a ty jsi mě bez výčitek vyhnala jenom kvůli tomu, že jsem se zamilovala do vlkodlaka. To ti vůbec nevadilo, že si Denis našel bývalou andělskou ženu a jeho nevlastní dcery jsou čarodějky?"vyjela Maggie. Trochu se mě to dotklo, ale tohle nebylo důležité. To co Maggie řekla, bylo hrozné. Kdyby se Denis párkrát nezmínil o tom, že má sestru, ani bych nevěděla, že nějakou má, protože babička o ní nikdy nemluvila. "No jo vlastně, vždyť to byl Denis. Ten měl dovolené všechno."
"Nechceš si to nechat na jindy? Lili určitě nechce poslouchat to tvoje fňukání,"vyštěkla babička. Jen jsem na ni zírala. Spadla mi čelist, protože tohle jsem od ní nikdy neslyšela.
"Ne nechci. Možná by měla slyšet, jaká doopravdy jsi,"odpověděla Maggie. Nadechla jsem se, abych něco řekla, ale babička už Maggie odpovídala.
"Tohle je jenom mezi námi, Margarette, tak do toho netahej tuhle bezbrannou dívku,"řekla babička.
"Bezbrannou? Doopravdy si o ní myslíte, že je bezbranná?"ozval se táta naštvaně. Moje a dědovi oči se střetli. Jen se na mě smutně usmál.
"Tati, prosím, nech toho,"řekla jsem mu. Jenom se na mě podíval. Chvíli si mě zamračeně měřil, ale nakonec se opřel o opěrku a mlčel.
"Tati?"zopakoval děda překvapeně a přejížděl pohledem z jednoho na druhého. Jen jsem pokrčila rameny. On se usmál, když spatřil naši podobu. "Takže bych vám asi měl pogratulovat, pane Meyere, že máte tak skvělou dcerku." Táta si jeho milý úsměv obezřetně měřil.
"Děkuju,"odpověděl nakonec.
"Maggie, pojď se se mnou projít, prosím,"řekl děda a vstal. Obrátila jsem na Maggie svůj pohled a čekala, co mu odpoví. Chvilku rozmýšlela, ale nakonec se zvedla a vyrazila za ním. Doufala jsem, že to alespoň mezi nimi dopadne dobře, protože dědu zjevně trápilo, že je na ně naštvaná.
"Nechtěla bys babičce ukázat Denise a Gabrielle?"zeptal se mě táta.
Jen jsem se zvedla a kývla na babičku, aby mě následovala. Naše cesta do jejich pokojíčku probíhala v tichosti. Netušila jsem, co jí mám po tom, co se tam stalo říct. Bála jsem se, že kdybych něco řekla, mohlo by se to pokazit i mezi námi. Tak moc mě mrzelo, že jim nemohu pomoct.
"Tak to jsou oni,"řekla jsem, když jsme vešli do jejich pokoje. Denis spal, ale Gabrielle potichu mávala ručičkami ve vzduchu. Podívala jsem se na babičku, která ji sledovala dojatým pohledem. Vzala si ji do náruče, aby ji pochovala.
"Ahoj, Gabrielle,"zašeptala jí. Rozhodla jsem se, že je nechám o samotě a raději se půjdu podívat, co dělá Jasper.
A bylo to tady. Dnes jsem se měla vdávat. Ráno jsem se probudila brzy, a jakmile jsem si uvědomila, co tu je, musela jsem se jít vyzvracet. Nebo možná to bylo jenom kvůli ranním nevolnostem. Když jsem zjistila, že jsou teprve čtyři hodiny, zase jsem si šla lehnout, abych vypadala co nejlépe a nedostala od královny vynadáno, že jsem nespala, ale usnout jsem nemohla. Přešla jsem k oknu zakrytého závěsem, abych se podívala, jak venku vlastně je. Slunce svítilo vysoko na obloze, což znamenalo, že vampýři mají noc. A já také. Posadila jsem se do křesla a vzala si nějakou knížku, abych něco dělala.
"Princezno!"vykřikla o pár minut jedna z dívek, které tu pracovaly. Rozrazila moje dveře a chystala se mě probudit, ale když viděla, že sedím na pohovce, okamžitě ke mně přiběhla a začala mě tahat na nohy. "Musíte jít se mnou! Něco se stalo s květinami a ..."
"Cože?"vykřikla jsem. Vyskočila jsem na nohy, jak rychle jsem zvládla, ani jsem nevnímala, jak se mi zamotala hlava a rychle vyběhla ven. Musela jsem vidět, co se s mojí svatbou stalo.
Zanedlouho jsem stála u altánku a sledovala zkázu okolo sebe, přitom jsem se snažila rozdýchat svůj běh. V očích jsem měla slzy, když jsem uviděla všechny květiny, které Collinsovi s Masonem včera tak pracně nechávali narůst, povadlé a umírající a polovinu Blakeových lavic úplně zničených, opálených nebo rozežraných od termitů. A oblouk uprostřed altánku se nebezpečně nahýbal na stranu. Podívala jsem se na fontánu. Ani lev, ani páv a ani lilie zničený nebyli, ale voda byla špinavé a světlý kámen, ze kterého fontána byla, byl nazelenalý od nečistot. Nemohla jsem nic jiného než plakat. O chvíli později dorazila královna a hned po ní Jasper.
"Pane bože,"zašeptala královna. Přešla k jedné z květin. "Dojděte pro Blakea a sežeňte co nejvíc vampýrů ovládající život nebo zemi." Okolo mých ramen jsem ucítila silné paže. Jasper si mě k sobě přitiskl a začal mi šeptat konejšivá slova, která mě měla utišit, ale jak jsem se mohla uklidnit, když nám někdo zničil celou naší svatbu?
"Co se to tady stalo?"zeptal se Blake. Vyplašeně sledoval tu hrůzu před sebou. Přešel k jedné z lavic a začal si jí prohlížet. Byla naprosto zničená, což potvrdilo i to, že když do ní praštil, rozpadla se úplně, což mě rozplakalo ještě víc. "Kdo to mohl udělat? Ví vůbec, jak dlouho jsem ty lavice dělal?"
"Nemysli jenom na sebe,"vyštěkl Jasper. Byl naštvaný, ale svůj hněv si na Blakea vybíjet nemusel. "Tobě nikdo svatbu nezničil."
"Hele, ještě se to dá stihnout,"řekl Blake. Podíval se na ten oblouk. "Alespoň něco. Pár těch lavic mám ve skladu, takže když je sem přivezeme, můžeme nějaké vyměnit, a co se týče těch kytek, ty se dají oživit. Problém bude jenom oblouk. A vyčistit tu fontánu."
"O to se postarám já,"ozvala se Zoey. Přešla k fontáně a začala se zbavovat té vody. Potom si všimla mého záchvatu pláče. "Hlavně bychom měli uklidnit nevěstu."
"A hlavně ji připravit,"řekla královna a usmála se na mě. Vzala mě za ruku, aby mě odvedla zpět do paláce. Celou cestu jsem probrečela, protože jsem se snažila přijít na to, kdo by mohl být tak krutý a zničit mi jeden z nejdůležitějších dní v mém životě. "Neboj se, Lili, bude to v pořádku. Blake se postará o lavičky a oblouk. Zoey vyčistí fontánu. Vampýři se zemí a životem trochu pomohou našim kytkám. Uvidíš, že všechno bude v pořádku. My jsme ti ani neudělali rozlučku se svobodou. Bože, jak jsme na to mohli zapomenout?"
"To je v pořádku. Vždyť teďko bylo tolik věcí,"řekla jsem. Nechala jsem se odvést do kuchyně, kde už stála kuchařka a vařila.
"Vaše Veličenstvo, Vaše Výsosti." Uklonila se nám. "Co pak tu děláte?"
"Jak vypadá dort a občerstvení?"zeptala jsem se okamžitě, protože až teď mi došlo, že by mohl být problém i tady. Královna se na ni okamžitě podívala. Kuchařka přešla k obrovské lednici, aby nám ukázala náš dort, občerstvení a nápoje. Jakmile otevřela, začala jsem křičet a můj křik se nesl celým palácem. Celá lednice byla plná mrtvých krys a jídlo i dort bylo úplně sežrané a všechny lahve s nápoji roztříštěné. Okamžitě jsem přeběhla ke dřezu, abych se vyzvracela. Zjevně jsem nebyla jediné, které ten pohled nedělal dobře. "A tohle zvládnete kdy?"zeptala jsem se přiškrceně.
"Ten, kdo to udělal, bude litovat, že mě kdy potkal,"vyřkla královna. Odvedla mě z kuchyně. Potom tam zavolala uklízecí četu a začala obvolávat všechny cateringové firmy ve městě, ale všechny měli zavřeno, protože byla sobota. Potřebovala jsem se někam zašít, ale nevěděla jsem kam, proto jsem šla do soukromého křídla hostů, abych mohla chvíli být se svými kamarádkami. Zaklepala jsem na dveře, které měli patřit Amelii, ale místo toho mi otevřela Elena.
"Promiňte, já spletla jsem si dveře,"řekla jsem roztřeseným hlasem. Byla zabalená do županu. Pod stejně zelenýma očima, které měla Amelie i zbytek její rodiny, měla fialovou modřinu a hnědé vlasy měla rozcuchané. Jen se na mě usmála.
"Slyšela jsem vás křičet. Nestalo se vám nic?"zeptala se. Zavrtěla jsem hlavou, ale ona mi nevěřila. Podívala se do pokoje, protože zjevně nebyla sama, nebo alespoň jsem si to myslela kvůli tomu zamručení, které ona rozhodně nevydala.
"Nebudu vás rušit,"řekla jsem a spiklenecky na ni mrkla. Ona trochu zrudla a přešlápla. Vypadala nervózní. Bylo mi jasné, že se bojí, že když to zjistí její otec, asi z toho nadšení nebude, ale už si mohla dělat, co chce. "Tak se ještě prospěte. Zatím."
"Tak zatím,"řekla a usmála. Rychle zavřela a já se začala rozhlížet okolo sebe, abych si vzpomněla, do kterých dveří jsem před nedávnem s Amelií vcházela. Nějak jsem si nemohla vzpomenout, protože jsem zkusila svoje štěstí a tentokrát jsem se i strefila.
"Co se děje?"zeptala se mě, když otevřela dveře. Ucítila jsem na svojí tváři slzu. Amelie odstoupila od dveří, abych kolem ní mohla projít a jakmile jsem byla uvnitř, posadila mě na pohovku a sednula si naproti mně.
"Někdo mi zničil svatbu,"odpověděla jsem jí. Chvilku na mě nechápavě zírala, ale když jsem jí převyprávěla ty hrůzy, které se mi dneska staly, objala a mě a nechala mě, abych se jí vyplakala v náručí.
"Kdo mohl něco takového udělat?"zeptala se ohromeně Rebecca. Nedlouho potom, co jsem k Amelii přišla se tu objevila i ona s Jane s Annabelle v patách. Annabelle si odfrkla.
"Vážně se musíš ptát?"zeptala se nevěřícně. Všechny jsme se na ni nechápavě podívala. Jane už věděla, co ji napadlo a zjevně s její teorií souhlasila. "Kdo chce Jaspera pro sebe?"
"Ty si myslíš, že to byla Eva?"zeptala se překvapeně Rebecca. Annabelle krátce přikývla. Nevěřila jsem, že mohla někoho jen tak obvinit. "To nemůžeš vědět. Mohl to být jen ..."
"Jen co?"zeptala se Annabelle naštvaně. "Jen nějaký vtípek? Od koho prosím tě? Celou dobu bylo všechno v bezvadném stavu, ale přijede Judith s Evou a najednou je celá svatba v troskách. Navíc ty dvě ovládají oheň, vodu i zemi. Některý z těch lavic byla naprosto opálené a ten oblouk je ztrouchnivělý. Kéž bychom jim to tak mohli nějak dokázat."
"Nemůžeš na nikoho jen tak ukázat, i když máš takovéhle důkazy. Co když se pleteš a královna je z toho obviní? Brownovi budou zuřit."
"Ne všichni. Jenom Judith se svojí větví, ale Edmund bude možná i rád, že přijde u královny v nemilost,"řekla Annabelle. Bylo vidět, jak moc je Annabelle naštvaná a že by nejraději šla za Judith a Evou a na rovinu si to s nimi vyřídila. Byla jsem si dokonce i jistá, že by byla schopná je i přizabít. "Becco, nemohla by ses jim podívat do hlavy zjistit, co s tím mají společného, ale jestli nechceš, zeptám se Stevena nebo Blakea. Ti mi jistě rádi pomohou."
"Nejsem si jistá, že je to dobrý nápad,"řekla Rebecca. Všechny jsme na ni obrátili pohledy svých očí a ona s povzdechem přikývla. Pohodlně se posadila a zavřela oči, aby se mohla plně soustředit na svoje schopnosti. Se zatajeným dechem jsem ji sledovala. Na čele se jí objevila vráska, která po chvilce zase zmizela. Konečně otevřela oči.
"Tak copak jsi zjistila?"zeptala se Annabelle. Rebecca se beze slova zvedla a vyběhla z pokoje. Nechápavě jsem se podívala na ostatní, kteří jen zírali na dveře. Jediná Jane věděla, o co jde. "Co se děje?"
"Ale nic zajímavého, jenom se musí popovídat s Masonem,"odpověděla Jane s podivným úsměvem. Zdálo se mi, že je myšlenkami úplně jinde a že ty myšlenky nejsou zrovna nejslušnější. Vyskočila na nohy, aby mohla z pokoje doslova utéct.
"Do háje, co se to s nimi děje?"zeptala se Annabelle. Amelie se jen zamračila. Domnívala jsem se, že moc dobře vím, co se s nimi děje. Nebo alespoň co se děje s Rebeccou. Nejspíš šla sprdnout Masona za to, že se zbláznil do Ameliiny sestřenky.
"Já bych řekla, že vím,"ozvala se Amelie. Annabelle se na ni hned zvědavě otočil, aby se dozvěděla, co ví. "Moje sestřenka Elena, se trochu zamilovala, nebo si to alespoň myslí, do Masona Greena. Včera jsem to z ní tahala půl večera. Je z toho chudinka zničená, protože v říjnu si má brát nějakého právníka, kterého jí strýc dohodil. Ten chlap je o polovinu starší než ona a ona ho ani nemiluje."
"Tak proč si ho bere?"zeptala se Annabelle nechápavě. Amelie si povzdechl.
"Protože musí. Strýc by jí jinak nedal pokoj. A pokud se strýc dozví, že si tady užívá s princem Greenů, který klidně může být další Americký král, nejspíš jí zabije."
"Koukám, že ti vaši otcové jsou pěkně panovační,"řekla jsem přidušeně. Amelie se na mě podrážděně podívala.
"Můj otec je skvělý člověk, jenom má nějaké problémy s tím, že jsem si nechala udělat dítě. Navíc se děsí, že by trůn dostal strýček, což by mohlo vést ke ztrátě mnoha našich spojenců a k další Rusko-Čínské válce,"řekla Amelie pevně. Přikrčila jsem se. Tyhle její proslovy se mi nikdy moc nelíbily, protože jsem viděla, jak moc dobrá královna bude. Trochu mě to děsilo.
"Neměli bychom se raději soustředit na něco jiného?"zeptala se Annabelle, která nejspíš postřehla můj pohyb. Obě jsme se na ni nechápavě podívali. "Najít toho šmejda co to udělat a připomenout mu, co se stane každého, kdo nějakým způsobem ohrozí mou rodinu."
"Jak to chceš provést? Rebecca má svoje starosti, které musí vyřešit a nikdo jiný, kdo by nám s tím pomohl, tu není,"připomněla jí Amelie. Annabelle se jen nebezpečně usmála. "Nebo jo?"
"Ale jistě že je. Nemáme náhodou vedle sebe jednu moc šikovnou a mocnou mladou čarodějku?"zeptala se Annabelle. Věnovala jsem jí další nechápavý pohled, protože jsem netušila, kam tím míří. Jen protočila oči. "Nemáte náhodou vy čarodějové nějaká svoje vyhledávací kouzla? Možná by jedno z nich mohlo pomoci."
"Jo máme, ale u většiny z nich potřebuju nějaký předmět, který patřil hledané osobě, nebo její vlas, nehet, kousek kůže nebo krev. Prostě něco. S krví to je úplně nejlepší, protože..."
"A nemáte nějaké kouzlo na zjištění toho, co určitá osoba dělala v noci nebo tak?"přerušila mě Amelie. Přikývla jsem. "Co k tomu potřebuješ?"
"Něco osoby, u které to zjišťujeme, zrcadlo, pár přísad do lektvaru a nějakou knihu, abych to kouzlo vůbec našla,"odpověděla jsem okamžitě. Obě přikývly. Annabelle se zvedla a kývla hlavou, aby jí následovala.
"Já ti seženu ty jejich předměty, zrcadlo... jaký si přeješ?"zeptala se Annabelle cestou do knihovny. Jen jsem pokrčila rameny, protože to bylo úplně jedno. Ona jen přikývla. "Co bys o nich ráda získala?"
"Kdyby to vyšlo, hodili by se mi vlasy, protože něco z jejich těla je asi nejúčinnější,"odpověděla jsem jí. Jen přikývla. Jakmile jsme došli do knihovny, nechala mě s Amelií o samotě, abychom mohli najít vhodné kouzlo, ale žádné se mi nezdálo dost dobré, protože jsem vytáhla svou hůlku a začala se soustředit na kouzlo, které potřebuji. Na stole přistála tlustá bichle a otevřela se někde uprostřed, kde bylo kouzlo, které jsem hledala.
"Máš to?"zeptala se Amelie se zájmem a prohlížela si kouzlo. Přísady, které jsem k němu potřebovala, byly docela vzácné, ale tady v paláci nebude těžké je sehnat, proto jsem knihu popadla a uháněla do laboratoře v podkroví východní věže, kde prý kdysi žil nějaký čaroděj, který pro svého krále dělal všechna možná kouzla, zaříkadla, kletby a lektvary, která si král vymyslel. Občas jsem ji používala, kdy jsem vařila nějaký lektvar.
"Kde to jsme?"zeptala se Amelie. Usmála jsem se.
"Tohle je laboratoř jednoho čaroděje, který tu kdysi žil. Královna mi dovolala, abych si tu vařila lektvary a dělala svoje kouzla,"odpověděla jsem. Amelie se posadila na jednu stoličku a začala se zájmem pozorovat moje počínání.
V jeho rozsáhlých zásobách minerálů, elixírů, které se nezkazí, nejrůznějších přísad a směsí, jsem si našla všechny přísady, které jsem pro lektvar ke kouzlu potřebovala a pozorně si prohlédla jejich stav, protože kdyby nebyli dobré, nemuseli by fungovat. Zapálila jsem si kahan a položila na něj kotlík s trochou vodu, která vystačí na oba lektvary. Nejdřív jsem vodu musela přivést do varu a potom do ní přidávat připravené přísady, takže jsem měla ještě spoustu času na to, abych si je připravila, proto jsem přemýšlela o tom, proč to Judith a Eva udělaly, pokud to udělaly.
Chápala jsem, že Eva chce být šťastná, ale nemohla jsem pochopit, proč chce zrovna Jaspera. Jistě je to princ, je skvělý, ale má tolik špatných vlastností, které na něm nemám ráda, a navíc bude otec, tak proč ho chce jeho dětem vzít? Po tomhle světě chodí tolik skvělých mužů, tak proč prostě nehledá dál jiného.
Dveře mojí laboratoře se otevřely a v nich stál táta. Pozorně si prohlédl Amelii, potom mě a vyčkával na vysvětlení toho, co tu vyvádíme. Jen jsem se usmála a hledala nějaké přijatelné vysvětlení, které by přijal, ale žádné mě nenapadalo. Amelie se potichu zvedla, aby odešla, což mě trochu vyplašilo, ale před odchodem se na mě usmála, tak jsem se uklidnila.
"Co to tady děláš?"zeptal se. Posadil se na židli u starého dřevěného stolu. Povzdechla jsem si.
"Snažím se zjistit, kdo mi zničil svatbu,"odpověděla jsem prostě. Jen přikývl, protože to věděl. Aby ne, když je to můj otec. "A co ty?"
"Hledal jsem tě, abych ti oznámil, že svatbu budeme muset odložit na zítřek. Je mi to líto, Lili, ale nestihnou připravit občerstvení a Blake musí dodělat ještě nějakou lavici. Některé šly opravit, ale jiné byly..."
"Jo, já to chápu,"zarazila jsem ho. Povzdechl si. Během celého našeho rozhovoru jsem vztekle krájela lístky nějaké bylinky. Vstal, aby ke mně přešel a mohl mi vzít nůž z rukou. Prohlédl si kouzlo, které přede mnou leželo. Po jeho přečtení se zamračil. "Co?"
"Víš, že takovéhle kouzlo je trochu nebezpečné?"zeptal se. Nechápavě jsem se na něj podívala. "Když se snažíš zjistit, co jiný člověk dělal po celý den, samotnou tě to zaměstná na celých 24 hodin. K tomu budeš ještě unavená a někdy se stává, že ta osoba, která tě dělá, může mít šok nebo přepnutí organismu. Byli čarodějové, které to i zabilo. Jsi si jistá, že to chceš riskovat?"
"A jak jinak to mám zjistit?"zeptala jsem se.
"Napiš na papírek čas a hoď ho do lektvaru. On sám vyhledá tu hodinu,"odpověděl táta. Zamračila jsem se a přikývla. Vzala jsem si kousek papíru a napsala na něj čas od devíti do dvanácti. I když s tím nesouhlasil, věděla jsem, že neřekne ani slovo, protože rizika znám. Dveře se rozletěly a v nich stála uřícená Annabelle.
"Máš to?"zeptala jsem se. Přikývla. Podala mi pramínek vlasů tmavě hnědých vlasů, které bez pochyby patřily Evě. Vzala jsem si je a nabrala trochu lektvaru do naběračky, do které jsem přidala i vlasy. Trochu jsem lektvar promíchala. Jeho barva se změnila v černou. Zhluboka jsem se nadechla, abych si dodala odvahu. Celý obsah naběračky jsem nalila na zrcátko, které mi Annabelle dala. "Ukaž mi."
Kouzlo zabralo na jedničku. Svět okolo mě přestal existovat. Všechno se rozmazalo, potom jsem ucítila, jak se mi motá hlava a najednou jsem byla v Evině pokoji. Stála u zrcadla a česala si vlasy. Její zelené oči zabloudily k její sestře, která ve svém šatníku hledala nějaké pěkné šaty k večeři a zase se podívala na sebe a protočila oči.
"Evo,"oslovila jí její matka. Eva se na ní v zrcadle podívala. "Vyčeš si je nahoru. Hanno, ven si ty modré. Na tu zítřejší svatbu už jsem vám šaty vybrala. Nechápu, jak si může brát čarodějku."
"Mě se zdá milá,"řekla Hanna.
"Tobě se zdá milý každý,"pověděla jí nezaujatě Eva. Upravila se vlasy a vrhla se na obličej.
"Ale..."
"Eva má pravdu. Běž najít otce a řekni mu, ať se jde obléknout k večeři. My dvě si zatím promluvíme, drahá,"řekla Judith a s úsměvem se podívala na odraz své dcery. Jakmile se dveře zavřely, Eva se k ní otočila.
"Jak si Jasper může brát raději nějakou čarodějku, než mě?"vykřikla Eva. Vyskočila ze židle a začala zběsile pochodovat sem tam. Myšlenky jsem sice neznala, ale bylo mi jasné, jaké asi budou. "Co ona má a já ne?"
"Nevím, drahá, ale neboj se, ještě nejsou svoji, a dokud si neřeknou ano, ještě se může všechno změnit. Jistě si jí bere jenom proto, že jí udělal dítě,"řekla Judith. Podívala se na svůj odraz v zrcadle a upravila si vlasy. "Sedni si, drahoušku, musíš dnes být neodolatelná, aby se do tebe opět zamiloval."
"To nejde jen tak přes noc,"zamumlala nešťastně Eva, ale matku poslechla a posadila se. Její matka si vzala kartáč a začala jí vlasy česat znovu. "Co budeme dělat?"
"Co bychom dělali? Necháme přírodu dělat svoje. Ale slibuji ti, drahá, že zítra se budeš probouzet za křiku a pláče,"řekla Judith s prohnaným úsměvem. Zastrkala jí do účesu, které jí vytvořila pár ozdob a potěšeně se dívala na svoje dílo. "Dnes, až s Jasper na moment budeš sama, popovídej si s ním jako přítelkyně. Žádné flirtování, pokud ti on nedá náznak, chovej se jako jeho kamarádka a dej mu pár dobrých rad." Eva krátce kývla hlavou, že rozuměla a podívala se na šaty na posteli. Odešla za paraván, aby se mohla v soukromí převléknout. "Perfektní."
"Děkuji, mami,"odpověděla s úsměvem. Odešly společně z pokoje a vydaly se k jídelně, kde se začali shromažďovat naši hosté.
Celou večeři ze mě a Jaspera nespustila oči a celou dobu vztekle krájela maso, které nám naservírovali nebo brambory. Někdy ke konci večeře jsem ucítila, jak mě něco nakoplo a spatřila nesouhlasný pohled její matky.
"Evo, jak se má vaše babička?"zeptal se jí jeden z královských z nevládnoucí linie Hillů. Neznala jsem ho, avšak ona zjevně jo, ale jeho pozornost jí moc dobře nedělala.
"Je jí dobře,"odpověděla mu. Víc už s ním mluvit nechtěla, ale její matka jí znovu nakopla, protože začala konverzaci na téma nějaké knihy, kterou jsem neznala. Popravdě jsem se i divila, že vůbec něco četla. Po chvíli se uvolnila a dokonce se i zasmála, než jí matka zase nakopla, tak sklapla a předala jí otěže. Večeře skončila a Eva se zvedla a přešla do nedalekého salónku, kde probíhala nějaká zábava. Hrála tam tichá hudba, většina hostů mluvila s ostatními. Někteří hosté, jako třeba Elena seděli osamoceni a něco si četli nebo tam pro jistotu ani nebyli.
"Co to mělo být?"vyjela na Evu matka, když Eva zůstala stát u zdi sama. Jen na ni obrátila svůj pohled. "Pokud sis nevšimla, Evo, tak to nebyl tvůj prince, ale jenom vzdálený bratránek Alberta a Belatrix! To není partner pro tebe."
"Ale vždyť jsme si jen povídali. Navíc, tys chtěla, abych se mu věnovala,"odpověděla Eva podrážděně.
"Ano, aby sis s ním povídala, ale ne abys mu pletla hlavu. Jen pro tvou informaci, Jasper před pár minutami opustil místnost, tak ho běž najít, než se dostane za tou svojí nevěstou a promluv si s ním. Hned!"vyštěkla Judith. Eva jen přikývla a otočila se, aby Jaspera našla. Potkala ho o pár metrů dál na schodech, kde mluvil s nějakým mužem. Jeho pohled spadl na Eva.
"Jistě, pane. Lady,"řekl muž a uklonil se jí. Potom se vydal směrem ke kuchyni.
"Ahoj,"pozdravila Jaspera. Jen se na ni usmál a vydal se nahoru po schodech. "Tak už se ti to blíží co? Jak se cítíš? Jsi na to připravený?"
"Jo, jsem,"odpověděl Jasper. Eva si povzdechala. "Co je?"
"Jenom mě trápí, že je to čarodějka. Přemýšlel si o tom, co budete dělat za padesát let, až bude stará? Vždyť dřív než půjdou vaše děti do školy, bude mrtvá. Doopravdy chceš půlku století obětovat někomu, s kým déle nebudeš?"zeptala se Eva. Koutkem oka se na něj podívala. Mračil se.
"Co tím myslíš?"
"Že vztahy mezi čarodějkami a vampýry nemají smysl, protože partner toho vampýra za pár let zemře, vampýr se zbytečně trápí. Nakonec si najde zase někoho a na tu čarodějku zapomene. Je zbytečný, aby spolu ti dva byli, když to nemá budoucnost. Měl bys to vědět, když už sis tím jednou prošel,"řekla Eva. Jasper se zastavil. Obrátila na něj hlavu.
"Takže si myslíš, že bych měl jít za Lili, říct jí, že je to chyba a sbohem?"zeptal se Jasper naštvaně. Eva přikývla. "Ty ses zbláznila co? Vždyť spolu budeme mít děti. A já jí miluju."
"Budeš milovat ještě spoustu žen po ní. Nebo jí snad chceš proměnit v ty bezcitný zrůdy, co neznají nic jiného než krev? Vždyť by tě potom už ani nemilovala,"řekla Eva. Jasper se nadechl, aby jí něco odpověděl, ale potom sklapl.
"Já jí miluju, Evo, a jestli se to tobě nebo komukoliv jinýmu nelíbí, ví, kde jsou dveře,"řekl Jasper. "Nevzdám se jí jenom kvůli tomu, že je čarodějka. I kdybych s ní měl být už jenom rok, budu za něj vděčný."
"Nechtěla jsem tě naštvat, jenom se ti snažím otevřít oči. Jsem tvoje kamarádka. Ty se jistě rozhodneš správně. Do zítřka máš čas,"pověděla mu Eva s úsměvem. Uklonila se. "Dobrou noc, vaše Výsosti."
"Dobrou,"zamrmlal Jasper. Eva se vydala ke svému pokoji. Jistě byla potěšená sama sebou, protože jakmile dorazila do pokoje, začala si potichu pozpěvovat. V jejím odraze v zrcadle bylo tolik radosti a potěšení, že mi z toho bylo zle. Potom si v koupelně vyčistila kartáč, osprchovala se studenou vodou a šla si lehnout, aby si mohla vychutnávat svojí dobrou náladu. Ta moje byla na bodu mrazu, zvlášť když jsem v jejím snu uviděla, jak během mého svatebního obřadu Jasper utíká od oltáře do její náruče.
Bylo mi z toho špatně, ale na těch jejích slovech něco bylo. Možná že by s někým ze svého druhu byl šťastnější, stejně jako já s někým ze svého nebo v nejhorším od vlkodlaků. Za chvíli umřu a on se bude zbytečně trápit. A naše děti budou vyrůstat bez matky. A upírkou se stát nechci. Probudila jsem se nešťastná. Ani jsem jim neřekla, co jsem viděla a odmítla jsem pokračovat ve zkoumání Judithiných vzpomínek a odešla do svého pokoje, abych si mohla pozorně promyslet své příští rozhodnutí.
26. Kapitola Rozcestník 24. Kapitola