Krásný sobotní podvečer. Mám tu pro Vás novou kapitolu Černé lilie. Lili čekájí první společenské akce jakožto budoucí princezny, vrátí se jedna oblíbená princezna s velkým nečekaným překvapením, které ohromí snad všechny.
24. Kapitola
V posledním týdnu jsem každý den měla nějakou společenskou akci. V pondělí jsem se účastnila večeře s princem Edmundem Brownem, jeho ženou Gracií neboli Grace, dětmi Adelle, Andrewem a Aaronem a vnučkou Silvií, ale té bylo sotva 40 let. Mezi hosty byl i Adellin manžel Bernard a Andrewova přítelkyně Cecile de Sade, která byla neteří Europejského krále.
Edmund byl povýšený a ignoroval všechny, kdo nebyli královské krve nebo vysoce postavení a bohatí. Jeho žena byla jeho přesný opak i přesto, že byla z rodiny Europejských šlechticů. Nebo něčeho takového. Upřímně jsem v tom měla trochu hokej. Adelle nebo její dcera se pravděpodobně stane příští královnou Ameriky, jakmile Rebecca a někdo z Hillů odstoupí nebo zemře, ale i tak byla velmi milá a laskavá. Andrew moc nemluvil. Spíše seděl a snažil se vypadat nezaujatě, ale moc mu to nešlo, protože když někdo zmínil něco, co ho zajímalo, trochu se napjal nebo zamračil, když to téma nebylo příjemné. Oproti tomu Aaron se vměšoval snad do každého témata, které někdo nadhodil.
V úterý jsme měla na návštěvě Hillovi. Přijel za námi korunní princ Herbert Hill a jeho žena Barbara, jeho syn korunní princ Albert se svou ženou Dianou a Herbertova dcera Beatrix, které bylo 120 let. Všichni byli tak královští. Zasmáli se jen nějaké poznámce, kterou královna pronesla, ale jinak se jen mírně usmívali a byli strnulí. Nejvíc zábavy asi bylo s Beatrix, ale ta po několika přísných pohledech svých rodičů sklapla a sledovala jen desku stolu. Bylo mi jí líto.
Ve středu jsme měli volno. Královna řekla, že před Collinsovými bychom si měli oddychnout. Prý to budeme potřebovat a měla pravdu, protože když ve čtvrtek princ Richard se svou ženou Alison a dětmi Stevenem a Zoey dorazili do paláce, Blake okamžitě dostal přednášku od své matky a potom jsme se přesunuli do jídelny, abychom se mohli navečeřet. Alison zase vypadala úchvatně. Měla na sobě elegantní levandulové šaty a vlasy měla vyčesané nahoru. Přála jsem se, abych v jejím věku vypadala jako ona. Tohle byla jediné večeře, které se zúčastnila i Rebecca s Johnem a Mason, protože Alison byla i jejich příbuzná.
Zoey byla trochu divoká a zjevně si z toho nesouhlasného výrazu své matky nic nedělala, ale zároveň měla vychování princezny, kterého si zjevně vážila. Její starší bratr byl upovídanější, než jsem si ho pamatovala. Většinu času byl obrácený na Jaspera a královnu, ale občas se mě zeptal na názor, což mě vyvedlo z míry. Blake se snažil trochu odlehčovat atmosféru vtípky. Jejich rodiče byli mnohem konzervativnější. Většinou se snažili jenom se usmívat, i když občas to princovi Richardovi nevyšlo.
"Počkejte, vy jste posadili Edmunda blízko našemu stolu?"zeptala se Zoey, když jsme probírali zasedací pořádek. Jen jsem přikývla. "Kdo to proboha vymyslel?"
"Zoey!"okřikla jí Alison.
"Má pravdu, mami. Kdo to vymyslel?"zeptal se Steven a podíval se na královnu.
"Víš, že ani nevím,"odpověděla královna. Podívala se na Richarda, který už se ani neusmíval. Ve tváři měl kyselý výraz, který napovídal, že se on a Edmund Brown nesnáší. Nechápavě jsem se podívala na Blakea, který se pobaveně culil.
"Táta a Edmund mají jisté neshody, které očividně ještě nepřekonali,"odpověděl Blake vyhýbavě.
"Jestli myslíš to, že mi chtěl přebrat vaší matku, tak to je víc, než jen neshoda,"prohlásil Richard. Blake jen protočil očima a povzdechl si. "Nekruť očima. Co kdyby si nakonec vybrala jeho?"
"Tak by měla o tři starosti míň, protože jejich děcka by byla stejně zapšklá jako Adelle, Andrew a Aaron,"odpověděla Zoey. Alison se nadechla, ale Steven ji přerušil.
"Jo a ty bys ses stal králem Ameriky po boku tady královny." Překvapeně jsem se podívala na královnu, která mírně zrudla. "Naši prarodiče chtěli, aby se naši rodiče vzali."
"Jo, ale naštěstí mě tady královna odmítla a já získal srdce vaší matky,"řekl Richard a vzal svojí ženu za ruku. Ona se na něj dojatě usmála.
"Ale no tak. Nechte si to na doma,"řekla Zoey. Alison na ni obrátila svůj podrážděný pohled.
"Kuš!" Potichu jsem se zasmála. Alison na mě obrátila svůj laskavý úsměv.
"A nám nechcete dopřát trochu štěstí,"zamumlal jakoby nic Blake. Tentokrát se zasmála Annabelle. Jeho rodiče na něj obrátili své pohledy. "Vždyť je to pravda."
"Nenuť mě, abych opakovala, co jsem řekla Zoey,"upozornila ho Alison. Zase jsem se zasmála, protože ty jejich nenápadné útoky na její osobu byli až roztomilé.
"Co? To tvoje kuš? Toho už se dávno nebojíme,"poznamenal Steven. Nabodl kousek lososa na vidličku a vložil si ho do pusy, aby ho mohl rozkousat. Alison mu věnovala unavený pohled.
"I ty?"
"Jenom tě upozorňuji, mami, to je všechno,"začal se Steven bránit. Nemohla jsem uvěřit, že zrovna s nimi se pobavím víc než kdy jindy. "Ale vážně, mami, nechtěla bys jim dát druhou šanci? Nezaslouží si jí všichni?"
"Na tom něco bude, drahá,"přisvědčil Richard. Začala se vyplašeně rozhlížet okolo sebe, jak se na ni upřely čtyři páry modrozelených očí. Koutek oka jsem se podívala na ostatní v místnosti. Královna s Annabelle se očividně dobře bavily. Jasper zaujatě vyhodnocoval, jak to všechno dopadne. A Greenovi si potichu špitali cosi, co jsem neslyšela a u toho se potichu chichotali.
"Bože, vy Collinsové jste hrozní,"řekla Alison. Zoey jí vzala za ruku.
"Ale svojí rodinu milujeme víc než cokoliv jiného,"řekla s úsměvem. Alison povzdechla a obrátila se na Annabelle a Blakea.
"Ať je po vašem, ale upozorňuji tě, Annabelle, jestli mu ublížíš, tak budeš litovat, že jsi mě kdy potkala,"řekla Alison. Ten její tón napovídal tomu, že byla schopná udělat cokoliv. V tu chvíli mi začala nahánět hrůzu. Annabelle jen krátce a vyděšeně přikývla. Alison obrátila svůj pohled na Jaspera. "A co si o jejich vztahu myslíš ty, Jaspere?"
"Ať si dělá cokoliv, co jí učiní šťastnou,"odpověděl Jasper. Nevím, jestli měl blbý den, nebo Blakea doopravdy tak nemusí, ale ten jeho tón napovídal, že se mu to vůbec nelíbí. Po tomhle prohlášení nálada ochladla. Dokonce i Zoey s Blakem nemluvili. Vlastně se probírala jenom politika, o které jsem neměla potuchy.
Další den nás čekal večírek na počest našich zásnub, který byl tak strašně nudný, že jsem z něj chtěla utéct, ale nemohla jsem, protože jsem byla v podstatě hostitelka, takže mi nezbývalo nic jiného, než se usmívat, přikyvovat a lichotit i těm, které jsem vůbec neznala. Byli tu všichni, se kterými jsme měli královské večeře, ale i další členi jejich rodin, kteří patřili do nevládnoucích linií. Taky dorazili nějací velvyslanci z ostatních zemí, aby nám předali pozdravy a upřesnili příjezd svých panovníků. Jediný, kdo už nás poctil svou přítomností, byl král království na jihu Ameriky Maledie, se kterou se neustále vedou války o území.
Ten muž byl upír. Vlastně skoro všichni v Maledii byli upíři, protože to byla jejich země. Původně byla Americkým územím, ale oni se vzbouřili a propukla válka, kterou vyhráli oni, ale my jsme si zpátky vybojovali jednu kolonii. Přivedl sebou ještě nějakého vampýra, který byl představen jako doktor Alexander a dalšího upíra jménem Trey Lord. To byl jeho osobní strážce. Jakmile ty dva táta viděl, jeho vlkodlačí instinkty začaly bláznit a on musel večírek opustit, aby kvůli němu nepropukla válka.
Potom najednou nastal poslední týden do mé svatby a já si uvědomila, že zanedlouho se za mě stane Lilian Whiteová, manželka korunního prince Jaspera Ryana White a možná královna Ameriky nebo matka či babička budoucího krále. V hlouby duše jsem začala pociťovat hrůzu z toho blížícího se svazku, ale uklidňovala mě jedno věc. Jasper se o nás konečně začal starat. Každý den byl s námi, a když nebyl, bylo to kvůli svatbě. Nevím, jestli mu někdo udělal přednášku nebo si to uvědomil sám, ale byla jsem mu vděčná, že je se mnou.
Každý den jsem společně s královnou, Annabelle, Rebeccou a dalšími mými kamarádkami a s princeznou Alison trávila u slavného návrháře Antonia Diaze, který mi šil šaty. Museli jsme si být jistí, že mi budou. Alison s královnou nechtěli nic nechat náhodě.
V úterý přijel první zahraniční host, kterého jsme tu chtěli všichni. Byla to královská rodina Ruská se všemi jejími členy. Čekala jsem ji mnohem rozsáhlejší, když královna prohlásila, že se všemi jejími členy. Nakonec jich přijelo jenom devět. Král Dimitrij s královnou Natashou, jejich děti Amelia a Antonij a králův bratr Danila s manželkou Olgou a dětmi Jurijem a Larou a Elenou. Amelie mi oznámila něco, z čeho mi spadla čelist.
"Cože jsi?"zeptala jsem se jí, jakmile jsme osaměli v mém pokoji. Trochu podrážděně se na mě podívala. "Jak je to možné? A kdo je otec?"
"No tak jelikož jsi zrovna ve stejné situaci, asi nepotřebuješ vědět, jak k tomu došlo. Co se týče toho druhého, je to jeden ženatý politik, ale byla jsem s ním jenom jednou a když jsem se trochu opila,"oznámila mi Amelie a jen pokrčila rameny. Nemohla jsem uvěřit, že teď jsou všechny moje kamarádky těhotné. Netušila jsem, co se to s tím světem děje, ale asi to bude něco důležitého, když korunní princezna Greenů bude rodit za pár měsíců, já v říjnu a Amelie má mít taky dítě. "On svoji ženu neopustí. Upřímně jsem i ráda, protože kdyby to udělal, otec by chtěl, abych se za něj provdala, a na to nemám."
"A to je tak hrozný?" Amelie přikývla. Povzdechla jsem si. "Co budeš dělat?"
"Nechám si ho,"odpověděla. Usmála jsem se a byla ráda, že to udělá.
"Co na to říkali tvoji rodiče?"
"Když vynechám všechny nadávky, tak v podstatě nic. Táta se nakonec rozhodl, že raději bude mít ostudu po celém světě, než aby nechal strýčka vládnout,"odpověděla Amelie s povzdechem. Lítostivě jsem si ji prohlédla.
"Což znamená že...?"
"Že jsem příští Ruská královna. V naší zemi je zákon, že královna musí mít buď dědice, nebo manžela, se kterým by toho dědice měla. Já jsem to tak trochu obrátila, já vím, ale trůn je teď můj. Otec je spokojený a země to možnou s kritikou přijme. Jakmile to naši spojenci zjistí, otec to vyhlásí u nás doma a korunovace bude až po narození mého potomka,"prohlásila Amelie. "Takže pokud se tátovi do té doby něco nestane, do konce roku budeme mít nového vládce."
"Tak to ti gratuluji, asi,"řekla jsem s úsměvem. Ona se usmála a něžně si pohladila svoje břicho. "Jak to, že jsem si toho nevšimla?"
"Nosila jsem volné věci,"odpověděla s úsměvem. To byla pravda, ale stejně, měla jsem to postřehnout. "Kdy máš rodit ty?"
"Já? Někdy v říjnu. Co ty?"
"V listopadu." Potom jsme si ukázali svoje fotky s ultrazvuku a dojatě sledovali potomky té druhé.
Připravovala jsem se na další večírek, který byl na počest všech našich hostů, kteří nás poctili svou přítomností na mojí a Jasperově svatbě. Dnes ráno přijel čínský císař se svou dcerou Ming. Byla to krásná dívka, která moc nemluvila a většina se sepjatýma rukama stála a poslouchala. Její otec převážně mlčel a sledoval, ale když byl otázán, bez prodlení odpověděl. Odpoledne dorazili nejočekávanější zahraniční hosté. Europejský král s dcerou a ženou.
Jak jsem se od Annabelle dozvěděla, Chanel Lefflerová byla až po uši zamilovaná do Jaspera, když kdysi sloužil u nich, což mi trochu nahánělo hrůzu, ale když jsem uviděla, že se k němu chová jen jako kamarádka, uklidnila jsem se. Sama Chanel mi později řekla, že se nemám čeho bát, že její srdce už patří jinému. Takže jsem se uklidnila.
Před samotným začátkem večírku dorazila vzdálená sestřenice Edmunda Browna se svou rodinou. Judith se zdála být velmi milá a laskavá, ale Edmund sám mě upozornil, abych jí nevěřila nic. Její manžel měl spoustu starostí s tím, aby si našel nějakou slečnu, které by se dostal pod sukni a svojí rodiny si ani nevšímal. Jejich mladší dcera Hannah byla moc milá dívka. Jejich starší dcera byla Jasperova bývalá přítelkyně. Jakmile ho uviděla, začala se okolo něj motat a ani jí nevadilo, že se má v sobotu ženit. Když poznala, že to má marné, podívala se na svou matku, ve které se nejspíš rodil plán, jak jí nějakého chudáka předhodit.
Po celu dobu co jsem se oblékala, myslela jsem jen na to, jak si Jaspera ohlídat, protože mi bylo jasné, že Eva se ho jen tak nebude chtít vzdát. Dokonce ani teď, když spolu nejsou. Někdo mi nedávno řekl, že Jasper je jeden z těch mužů, kterého se i přes všechno co udělá, vzdát nechceš a teď až mi docházelo, že na tom něco bude.
Na večírku jsme si s Jasperem museli popovídat snad se všemi. Taky jsem musela snad s každým tančit. A s některými z nich úplně jiný styl. Byla jsem vděčná, že tu byla stále převaha klasických tanců na ne nějakých šíleností, které jsem ani neznala. Nejlépe se mi tančilo asi s králem Dimitrijem a princem Richardem, ale například s císařem to byla docela fuška, protože s ním jsem měla nějaký jejich tanec, který jsem ani nikdy neviděla. Konečně jsem našla někoho, s kým jsem si mohla i popovídat.
"Tak jak se ti líbí život princezny?"zeptal se mě táta s úsměvem a rozhlížel se okolo sebe. Povzdechla jsem se a unaveně mu položila hlavu na hruď. Stiskl mi ruku. "Ještě si to můžeš rozmyslet."
"Dej pokoj. Chci si Jaspera vzít, ale tohle mě zabije,"řekla jsem. Potichu se zasmál. Na chvíli jsem se cítila klidná a v bezpečí, dokud jsem neuslyšela naštvaný ruský rozhovor.
Otočila jsem hlavou, abych viděla, kdo mluví s kým, a spatřila jsem Ameliinu sestřenici Elenu, jak se baví se svým otcem. Byl to dosti jednostranný rozhovor. Ona jenom koukala do země a přikyvovala a on na ni křičel. Kousek od nich stál Mason, který se tvářil docela rozhořčeně a zjevně měl co dělat, aby se jim do toho nezačal vměšovat. Podívala jsem se na Amelii a jejího otce, kteří už šli ke svým příbuzným, aby zjistili, kde je problém. Jakmile král Dimitrij na svého bratra promluvil, jeho hněv se obrátil na něj a Amelii a začala hádka mezi nimi. Nedlouho potom Elena vypěnila a něco na svého otce zakřičela přes celou místnost, ale mluvila rusky, takže jsem tomu ani za mák nerozuměla. Ti, kteří rozuměli, se buď začali pobaveně smát, nebo si potichu špitat, což vedlo k tomu, že se Ameliin strýc rozzuřil ještě víc a vší silou, kterou v sobě našel, svou dceru udeřil. Jeho rána byla tak silná, že si Elena druhou dala o zeď a bezvládně se složila do Masonovy náruče. Jen jsem vyděšeně sledovala dívku v jeho náručí a snažila se vyhledat někoho, kdo by zjistil, jak je na tom. Tím někým se stál král. Cosi Masonovi řekl a ten bez otálení odnesl Elenu pryč. Potom se obrátil na sál.
"Omluvte chování mého bratra,"řekl. Bez prodlení opustil místnost. Místnost se okamžitě začala vzrušeně bavit a mě bylo zle.
"Tati, rozuměl si tomu, co mu Elena řekla?"zeptala jsem se.
"Ne úplně, ale bylo to něco ve smyslu, že by si měl přestat hrát na krále, když jím nikdy nebude,"odpověděl mi. Jen jsem překvapeně zírala. Unikalo mi, proč se tak rozzuřil, ale to mi o pár minut později vysvětlil Blake. Danilu žralo, že on nikdy nebude král a snažil se všemi možnými prostředky trůn získat. Dokonce i požadoval, aby Amelie odstoupila, když není vdaná, ale měl smůlu, protože to neudělá, a když mu teď Elena tak hezky připomněla jeho místo, naštvala ho tím víc, než kdyby mu nadávala. Bylo mi jí i její sestry upřímně líto. Jejich bratr byl úplně stejný jako on. A jejich matka snášela jeho chování jen kvůli tomu, že se o dcery bála. To jsem se dozvěděla od Amelie. Tu noc jsem usínala s pochmurnými myšlenkami.
Za ty jsem v pátek dostala od královny, Alison a Jane vynadáno. Kdyby se alespoň shodli na jednom čase a ne po sobě. Celou noc jsem se budila, a když jsem se probudila, myslela jsem jenom na to, co bude s chudinkou Elenou a její mladší sestřičkou, až se vrátí domů k otci. Doufala jsem, že jí to její otec odpustí. Jak jsem ráno zjistila, pod očima jsem měla tmavé kruhy a byla jsem taková celá nějaká pomuchlaná.
Dneska mě čekala poslední zkouška u Antonia, které se zúčastnila i Amelie a okamžitě mi moje šaty pochválila. Chtěla jsem na svou zkoušku pozvat i její sestřenky, ale Lara se vymluvila na nějakou práci se svou matkou a Elenu jsem nikde nenašla.
Doma jsem se šla podívat k altánku, abych zjistila, jak to tam vypadá a našla sem Blakea, Masona a Richarda s Stevenem, jak si hrají s květinami. Už bylo na čase, aby to někdo udělal. Celý altánek byl porostlí pnoucími se květinami a lavice od Blakea také. Alison se okamžitě připojila ke svojí rodině, aby jim svou zemí pomohla a popravdě jim to trochu upravila a Zoey se mezitím snažila doplnit vodu do fontány, kterou sem královna nechala postavit, aby bylo všem známo, že tady se její syn oženil se svou snoubenkou, ale její zoufalé pokusy o to, donutit vodu spolupracovat byli tak unavující, že povolala několik strážců, aby jí s tím pomohli. Magie vampýrů se mi najednou zdála tak účinnou a nápomocnou.
"Hele, Masone, kdes včera celou noc byl?"ozval se najednou Blake. Alison se na Masona zvědavě otočila a Zoey se jen se zájmem natočila k nim.
"Já? Potom, co jsem princeznu Elenu doprovodil do jejího pokoje, jsem šel spát,"odpověděl vyhýbavě Mason. Zoey jen odfrkla. "Co?"
"Kecáš,"odpověděla prostě. Nechápavě se na ni podíval. Ona pohlédla na Stevena.
"Potřeboval jsem od tebe něco, ale ty jsi byl pryč a princeznu už jsi jistě do pokoje odnesl,"odpověděl Steve prostě. Mason se zamračil. "Ptáme se jenom pro tvoje dobro. Abys nebyl zklamaný z toho, že..."
"Že co? Že mě princezna Elena chtít nebude? Neboj, to mi je jasné,"řekl Mason. Sourozenci Collinsovi se na sebe pobaveně podívali.
"Navíc, viděl si, co její fotřík udělal, když mu vlastně řekla, ať se nechová jako debil. Kdyby zjistil, že se do ní zbláznil princ a možný král, tak by bouchl jako papiňák,"prohlásil Blake. Pohladil jednu ze svých laviček rukou, aby zjistil, jestli je dobře upravená a spokojeně se usmál. "Neradi bychom jí viděli v nemocnici."
"Já jsem se do ní nezbláznil,"začal se Mason bránit. Blake jen zvedl obočí. Mason se posadil na schůdky po altánku a povzdechl si. Alison se dala do pohybu, aby k němu mohla přejít.
"Pozitivní na tom je, že už nemusíš žádat o její ruku u jejího otce,"řekla Zoey. Alison se posadila vedle Masona a objala ho okolo ramen. "Ale, Masone, neboj se. My to na tebe nepráskneme. Vždyť jsme jedna rodina. Sice vzdálená, ale stále rodina."
"Ale ne všichni,"odpověděl Mason a podíval se na mě. Do té chvíle si mě žádný vampýr nevšiml, ale teď se pohled všech obrátil na mě. Dokonce i těch pár strážců, co tu s námi bylo, po mě koutkem oka pokukovalo. Zvedla jsem ruce v obraném gestu.
"Mě do toho v podstatě nic není. Já nikomu nic neřeknu,"odpověděla jsem hned.
"Navíc jestli to vyjde, tak v podstatě taky bude součást tý naší šílený famílie,"řekla Zoey. Všichni přítomní se nad její poznámkou zasmáli. Jen pokrčila rameny. Blake se zvedl, aby mě objal okolo ramen.
"No jo, vždyť ty budeš moje švagrová,"řekl a usmál se na mě. Oplatila jsem mu ho. Chvilku jsem fascinovaně hleděla do těch jeho očí. Potom jsem zamrkala, abych se probrala z toho svého uchvácení a raději pohlédla do země.
"Bože, co když to zjistí?"zeptal se Mason a podíval se na Alison. Odhrnula mu hnědé vlasy z čela a s vážnou tváří mu odpověděla, že když to zjistí, osobně se postará o to, aby jí Olga s Dimitrijem dovolili navštěvovat školu Daria Platonia, na kterou chodí i Mason, a aby jí nechal žit tady pod Collinsovic ochranou. Mason se na ni jen usmál. Objala ho. Byli bytosti, které by o vampýrech řekli, že jdou jenom po krvi, ale zajímalo by mě, co by řekli teď. Jejich láska k rodině byla až neskutečná.
"Slečno Meyerová!"zavolal na mě někdo. Otočila jsem hlavou, abych zjistila, kdo to byl. Byla to nějaká dívka, kterou jsem neznala. Zamávala na mě, abych k ní šla. Omluvila jsem se královským a otočila se, abych mohla odejít. Jeden z Richardových strážců se ke mně přidal. Beze slova mě doprovodil až k té ženě. "Madam, přijeli vaši prarodiče."
25. Kapitola Rozcestník 23. Kapitola