Krásnou slunečnou neděli, Vám přeji. Máte tu další kapitolu Černé lilie. V dnešní kapitole Lili čeká první prohlídka u lékaře, která odhalí něco překvapivého až šokujícího, ale nebojte, není to nic špatného. Taky dostane nabídku od Jaspera a konečně nastane soud, na který všichni čekali tak dlouho.
21. Kapitola
Už jsem si pomalu ani nepamatovala, jak to ve škole vypadá, takže když jsem se tam vrátila, byla jsem překvapená, že všude na stěnách visely letáčku a pozvánky na maturitní ples, který se měl konat za několik dní. Rozhodla jsem se, že na něj nepůjdu, i když mě snad všichni moji přátele přemlouvali. Dokonce jsem se dozvěděla, že kluci mě nominovali na královnu, což jsem okamžitě odmítla. Sice jsem se na maturiťák těšila, ale po tom všem, co se v posledních několika týdnech stalo, jsem chtěla zůstat u Jaspera a už nevylézt.
Dneska jsem byla objednaná na ultrazvuk, abychom se podívali, jak moje dítě vypadá a jestli s ním nic není. Všechny testy dopadli na výbornou, ale jim se něco nelíbilo. Medicína a zdravotnictví v Magickém světě byla na lepší úrovni, než tady u lidí, proto všechny testy nechal Jasper udělat tam. Samozřejmě tady jsme tady něco měli, ale jejich výsledky jsem moc nebrala na vědomí.
Když se to naše rodina dozvěděla, byla v šoku. Dokonce se mi zdálo, že táta Jasperovi chtěl skočit po krku, i když možná to bylo způsobeno jenom blížícím se úplňkem. Ten všichni přežili ve zdraví. Maggie byla trochu smutná, ale věděla jsem, že nám přeje jen to nejlepší. A Claire okamžitě nadšeně div nezačala připravovat pokoj pro své vnouče.
Jane s Rebeccou se mě okamžitě začaly vyptávat, jestli už jsme si rozmýšleli, jaké jméno mu vlastně dáme. Když jsem se zeptala já jí, jaké okamžitě mi prozradila jména jejích rodičů, jako důkaz svojí úcty k nim. Odolala jsem nutkání prohlásit, že její syn je za to bude milovat a raději jsem o nich začala přemýšlet. Sice bych měla rodit až někdy v lednu, ale lepší je být připravená. Amelia se se mnou bohužel musela rozloučit, protože její královské povinnosti ji zavolali domů.
S Jasperem jsme seděli v čekárně mého doktora a s mlčením sledovali ostatní páry. Některé z nich se vzrušeně bavili. Jiné stejně jako mi neřekli nic. Pár z přítomných žen už byla zanedlouho rodit, jiné ještě bříško neměli ani vidět. Mezi ty jsem patřila já. A některé ženy tu seděli sami. Jasper vstal ze židle a odešel na chodbu, protože někdo toužil po jeho pozornosti.
"Slečna Fordová,"vylezla sestřička a rozhlédla se okolo sebe. Dívka mladší než já vstala a vešla do ordinace. Sestřička se podívala na mě a začala se mě vyptávat na nejrůznější věci, které potřebovala. "Promiňte mi, slečno Meyerová. Vy už jste měla jít."
"Hm. Proč mě to nepřekvapuje,"zamumlala jsem si pro sebe. Omluvně se usmála a vrátila se do ordinace. Jasper se vrátil a pro jistotu si vypnul telefon, protože jinak bych tam určitě šla sama.
"Jsi nějaká naštvaná."
"No jo, protože sestřička přehlédla moje jméno a ještě se přiblble směje,"odpověděla jsem. Dívka vedle nás vyprskla smíchy. "Ale nebyla to pravda?"
"No jo, máte pravdu,"odpověděla a zase se zasmála. Podívala se na Jaspera a trochu zasněně se usmála. "Jak dlouho už spolu jste? Četla jsem o vás, ale když už budete mít dítě, tak spolu asi jste dýl, než se píše v novinách." Podívala jsem se na Jaspera a skousla si ret.
"Jsme spolu od začátku roku,"odpověděl Jasper klidně. Ona zrudla a podívala se na protější zeď. Tentokrát jsem se zasmála já. Jasper obrátil svůj pohled zpět na svoje ruce.
"A co vy a váš přítel?"zeptala jsem se jí. Ona se zatvářila smutně.
"Když zjistil, že jsem těhotná, vykašlal se na mě,"odpověděla. Povzdechla jsem si a doufala, že mě to nepotká. Věřila jsem, že Jasper nebude jako jiní muži, ale stejně jsem se někdy bála. "Ale jak bych se mohla divit, když oba ještě studujeme."
"Kolik vám je?"
"Tím bych se moc nechlubila,"odpověděla. Trochu zostuzeně si promnula šíji. Jen jsem tak sledovala její vzhled, odhadovala jsem, že bude dokonce mladší než já, kdybych byla vampýrka. Dveře ordinace se otevřely a ta dívka, kterou tam měla, rychle odešla se sklopenou hlavou.
"Slečno Meyerová, můžete jít. Vy slečno Fallová, mi sem musíte přivést rodiče,"řekla té dívce, která seděla vedle nás. Ona jen přikývla a s telefonem v ruce odešla ven.
"Dobré ráno, slečno Meyerová. Vaše Výsosti,"pozdravil nás doktor. Jmenoval se Oher a podle královniných slov byl jeden z nejlepších doktorů, které znala. Sice už byl starý, ale podle jeho vystupování jsem soudila, že to byl velmi dobrý doktor. S úsměvem mě požádal, abych se položila na stůl, vedle kterého měl přístroj. "Bude to trochu studit."
Začal mi přejíždět po břiše. Chvíli tiše sledoval obrazovku ultrazvuku a pátral po tom mém prckovi, když se usmál a natočil na nás obrazovku.
"Tak tady je,"řekl s úsměvem. Potom se pozorně podíval na obrazovku a doslova mu spadla čelist. "No spíš jsou."
"Jsou?"zopakovala jsem se a podívala se na Jaspera. Ten jen zíral na obrazovku. Vypadal tak dojatě, až se mi do očí nahrnuli slzy. "My budeme mít dvojčata?" Doktor k sobě obrátil obrazovku a pozorně ji sledoval, přitom mi jezdil po břiše. Zamračil se. "Pane doktore, je všechno v pořádku?" Podíval jsem se na Jaspera. Vzal mě za ruku a usmál se na mě uklidňujícím úsměvem, ale můj strach nezmizel.
"Pane?"
"Co? Jo. Všechno je v nejlepším pořádku. No teda, pokud se cítíte na výchovu... Ehm..." Pohlédl na nás a zamračil se. Já jsem mu věnovala zlý pohled. "Vypadá to, že budete mít trojčata."
"Cože budeme mít?"zeptal se Jasper. Nebyla jsem schopna ničeho jiného, než překvapeného pohledu. Doktor nám věnoval pobavený výraz a otočil k nám obrazovku. Začal nám ukazovat tři černé fleky, ve kterých se skrývala tělíčka našich dětí. Jasně jsem viděla, že jsou tři. Bože můj, já budu mít trojčata.
"Trojčata? My budeme mít trojčata,"zopakovala jsem potichu. Jasper mi políbil ruku a uchváceně sledoval obrazovku.
"No ano. Mohl bych vás požádat, jestli byste příští týden nepřišli znovu, abych vám mohl udělat nějaké testy. Jsou to obyčejné testy, které děláme každé nastávající mamince. Taky vám budu muset dát nějaké testy. A byl bych rád, kdybyste se nepřepínala a nestresovala, mohlo by to ohrozit budoucí vývoj vašich dětí." Jen jsem přikývla. "Chcete fotku?"
"Jo,"odpověděla jsem okamžitě. Doktor mi podal ubrousky, kterými jsem si setřela gel z břicha. Odvedl nás do vedlejší místnosti, kde nám začal říkat, co všechno bude těhotenství s vampýrem obnášet. Něco málo jsem si o tom zjistila, když jsem byla tady a měla přístup k internetu.
"Jak jistě víte, těhotenství s vampýrem trvá 12 měsíců. Prvních devět probíhá prakticky stejně, i když trochu pomaleji, proto budete mít menší bříško, než většina ostatních matek vašeho druhu. Během posledních tří měsíců se posilují všechny orgány a svalovina, v žaludku dítěte se odděluje malý váček, ve kterém vampýři získávají živiny z krve, a v mozku se začíná připravovat oblast, ze které podle všech výzkumů vychází všechny schopnosti ovládání živlů. Tato oblast je pro každé dítě individuální. Během života, hlavně potom co dítě objeví svůj živel, se ještě vyvíjí, takže i když vaši potomci budou z těla vyjmuti už v osmém nebo devátém měsíci, základy pro vampýrskou magii budou mít. Tenhle úsek už se vlastně začíná tvořit někdy v pátém, jenže jeho vývoj jde pomalu. Základ pro všechno budou mít, takže až je někdy v říjnu císařským řezem vytáhneme, budou přesunuty do inkubátoru, kde budou po dobu tří týdnu. Podle toho, jak jejich vývoj půjde dál,"řekl doktor. Celou dobu jsem pozorně poslouchala a snažila se všechno vstřebat. "Doufám, že budete souhlasit, když se zúčastním porodu."
"Já jo, co ty?" Jen jsem přikývla. Doktor se usmál. Sestřička přišla k do ordinace a předala mu nějaké papíry. On nám předal těhotenský průkaz a obrázek našich dětí. Potom jsme se s ním rozloučili. V čekárně bylo asi o dvě maminy víc. Ta dívka, se kterou jsem si povídala, tam seděla vedle nějaké starší ženy a beze slova sledovala svoje ruce. Zvedla oči a usmála se na mě. Oplatila jsem jí ho.
"Nechceš to jít ukázat tvojí mámě?"zeptala jsem se ho. Zamyslel se a po chvilce přikývl. Pomalu jsme šli do paláce a mlčeli. Nevěděla jsem, co bych mu měla říct, protože byl myšlenkami úplně jinde.
"Nezlobíš se?"zeptal se mě najednou. Podívala jsem se na něj. Netušila jsem, o čem mluví. Významně pohledl na moje bříško, které bylo sotva znatelné, ale už teď jsem věděla, že zanedlouho budu jedna velká koule. "No že jsme..."
"Jistě že ne. Dokud tu pro mě budeš, je mi jedno, že budeme mít trojčata. I kdybychom měli mít deset dětí, byla bych šťastná, protože můžu být s tebou,"řekla jsem mu. Usmál se na mě a objal mě okolo ramen. Společně jsme pokračovali.
Když jsme královně ukázali fotku, vypadala, že to s ní sekne. Nakonec mě objala a řekla mi jediné slovo, což bylo děkuju. Taky mi řekla, že jakmile odmaturuju, chce mě mít na očích, což v překladu znamenalo, že se nastěhuju do paláce a Jasper si může protestovat, jak chce.
Doma jsme to ukázali tátovi, Maggie a Alexis. Táta se tvářil velmi podivně. Vypadalo to, jako kdyby se rozhodoval, jestli ho má zabít hned, nebo až u toho nebudu. Jediná Maggie ho dokázala zkrotit. Dokonce jsem na její tváři viděla i slzy. A Alexis nebyla nešťastná, ale viděla jsem, že ji něco trápí. Bohužel se mi nesvěřila s tím, co to bylo. Dělalo mi to starosti, ale ona mě uklidnila tím, že to nic není.
"Počkej, vy budete mít trojčata?"zeptala se mě na obědě překvapená Jane. Nenápadně jsem přikývla a podala jim fotku. Řekli mi, že ji chtějí vidět hned, jak se zase uvidíme a odporovat jsem jim nechtěla. Obě dvě měli slzy v očích. Spíš jen Rebecca, jelikož Jane je upír a ti neplakají. V jejím výrazu bylo dojetí. "Co jména, už jste nad nimi uvažovali?"
"Ne. Vždyť budu rodit až v říjnu. Mám na to spoustu času,"odpověděla jsem jí. Jane jenom protočila oči a dál zasněně sledovala moje caparty.
"My jsme je začali vymýšlet hned, jak jsem na to přišla. Čím dřív je vymyslíš, tím líp. Alespoň budeš mít jednu věc z krku. A kdy se spolu vezmete? Nebylo by moc dobré, kdyby princ jako je on, měl děti a ještě nebyl ženatý. Mohlo by to ohrozit jako důvěryhodnost,"prohlásila Rebecca. Pohladila si svoje rostoucí břicho. Jejich svatba se kvapem blížila a ona se mi zdála naprosto klidná. Skoro se mi zdálo, že ji to vůbec nerozrušuje. Začala jsem uvažovat, jestli bychom do toho s Jasperem neměli taky praštit, protože Rebecca měla pravdu. Navíc bych si pojistila, že mi jen tak neuteče, i kdy soudě podle jeho výrazu byl z našich trojčat úplně nadšený.
"Možná máš pravdu,"přisvědčila jsem.
"Když já budu mít dítě už někdy v srpnu a ty trojčata potom v říjnu, to by spolu mohli chodit na Daria Platonia a třeba byste s Jasperem mohli bydlet v Crystal, když tam budu mít královský dvůr nebo ne?"zeptala se Rebecca.
"Co je Darius Platonius?"zeptala jsem se. V životě jsem to jméno neslyšela. Rebecca se usmála, když jí došlo, že jsem asi o našem světě tak nějak neslyšela skoro nic.
"To je elitní vampýrská internátní škola s nejlepším vzdělávacím systémem v naší zemi. Jediná její vada je, že tam jaksi pozapomněli na strážcovský program, který by mladí vampýři mohli studovat, ale všechno má nějakou mouchu. Tuším, že podle nějakého výzkumu nebo čeho to je tří nejlepší škola pro vampýry v Magickém světě,"odpověděla mi Rebecca. "Studovala jsem na ní až do doby, než jsem utekla sem a Jasper s Annabelle taky. Dokonce i Blake a jeho sourozenci. Vlastně 90% královských u nás."
"Nepovídej,"řekla jsem zamyšleně. "A co tam Jasper studoval. Teda pokud to víš."
"Jistě, že vím. Politiku. Jako většina korunních princů a princezen. Až když odešel z Magického světa, začal fušovat i do jiných povolání,"odpověděla Becca. Přitáhla si Johnův plný talíř a pustila se i do toho, co na něm měl on. Moje děti mě zatím takhle nezlobily. "A Annabelle vystudovala umělecký program. V posledním ročníku si ho zaměřila na tanec a hudbu. To je vlastně jediná škola, krom škol, které se specializují na určitou oblast, která to povoluje, ale stejně máš matiku a podobné věci."
"Jak tohle víš?"zeptala jsem se jí. Jenom se usmála a pokrčila rameny.
"Bráškovi to odjakživa šlo s moderními technologiemi,"odpověděla. "I když, když jsme studovali my nebo vlastně já, on tam ještě studuje, ty moderní technologie byli děsně snadno prolomitelné." Zasmála jsem se jejímu výrazu a odložila talíř.
"Takže ty už sis vybrala svoje město?"zeptala se Jane. "Myslela jsem, že budeš chtít Meryvel, když je to královské město vaší rodiny."
"No jo, chtěla jsem, jenže ta představa, že všechno se bude muset přesunout, se mi přestala líbit, tak jsem se rozhodla, že zůstanu v Crystal. Navíc Mason je DP a já mu chci být na blízku. Jenom je zvláštní, že rada souhlasí s tím, že na trůn nastoupím, když ještě nemám dokončenou střední školu,"prohlásila Rebecca se zamračeným výrazem.
"Už jsi dospělá a navíc dokončíš střední školu. Sice jenom tady, ale maturitní vysvědčení mít budeš,"řekla Jane. Obě jsme se na ni podívali. Jak tohle ví? "Co je? Četla jsem si nějakou bichly o vašich zákonech, když byl ten ples. Zdál se mi neskutečně nudný." Znovu jsem se zasmála. Vstala jsem, protože jsem zjistila, že jídelna už se vyprazdňuje a rozloučila se s nimi, abych to stihla na svojí hodinu.
Ani jsem nevnímala učitelův výklad, protože jsem uvažovala o tom, co Rebecca řekla o naší svatbě. Možná měla pravdu, že bychom se s Jasperem měli vzít. Sice by to vypadalo, že to je hlavně kvůli dětem, ale po chvíli by to utichlo a během porodu bych si nemusela lámat hlavu, jestli mi neuteče. Přestože mě ujistili snad všichni, co ho znali, že tu se mnou zůstane, ve mně se stále něco obávalo, aby najednou nezmizel. Navíc bych se vdávala bez břicha. Mimoděk jsem si pohladila břicho.
"Slečno Meyerová, mohla byste se soustředit na výklad?"zeptal se mě učitel. Jen jsem se na něj podívala a snažila si vzpomenout, o čem vlastně mluvil. Jen jsem se narovnala a s propiskou v ruce začala psát zápis.
"Ahoj,"pozdravila jsem unaveně Jaspera, když večer přišel z práce. Dneska jsem se rozhodla, že zůstanu u něj, abychom si mohli promluvit. Annabelle mi dělala společnost, ale její myšlenky byly úplně někde jinde. "Jak bylo v práci?"
"V pohodě. Co škola?"zeptal se mě. Unaveně se vedle mě posadil a dal mi pusu. Annabelle se beze slova zvedla, aby mu ohřála večeři, kterou jsme společnými silami připravili.
"Bylo to dlouhý,"odpověděla jsem mu. Položila jsem mu hlavu na rameno a uvažovala, jak mu to mám navrhnout.
"Nechtěla by sis mě vzít?"zeptal se mě najednou. Odtáhla jsem se od něj, abych si ho prohlédla. Zdálo se, že to myslí vážně. "Co je? Chci, abychom byli oficiální rodina. Ještě s Ninou. Soud bude v pátek. Půjdeš tam se mnou?"
"Už v pátek? Já myslela, že to bude ještě trvat. A svěří ti ji, když teď budeme mít naše trojčata?"zeptala jsem se ho. Jen pokrčil rameny a vstal z pohovky, protože ho Annabelle zavolala. Natáhla jsem se na pohovku a schoulila se do klubíčka, ať si ke mně potom můžou sednout.
Byl tu páteční večer. Normální lidé a čarodějky v pátek večer tancují v klubech a popíjejí drinky, ale já stojím před budovou soudu v Crystal oblečena v černých šatech po kolena a chystám se jít k soudu. Jediná pozitivní věc na tomhle bylo to, že jsem nic neprovedla, ale jedná se o mojí budoucí nevlastní dcerku. Teda pokud nám jí svěří.
Jakmile jsem přišla ze školy, okamžitě jsem si šla lehnout, abych byla odpočatá před tím soudem. V osm mě Jasper vzbudil a poprosil mě, abych se oblékla, že budeme muset jít. Když jsem najednou stála před tou soudní budovou, nějak se mi začala motat hlava, ale ustála jsem to. Zvlášť, když jsem uviděla naší Ninu, jak jde s tou semetrikou. Jasper mě vzal za ruku a počkal, než nám naši strážci prorazí cestu přes novináře, kteří se snažili s námi udělat rozhovor. Někteří z nich byli až moc dotěrný.
"Řekněte nám něco o..."začal jeden novinář, ale strážce, se kterým si během plesu Jasper tak přátelsky bavil, ho co nejopatrněji odstrčil z cesty. Konečně to prorážení cesty skončilo a my se dostali do bezpečí soudní budovy.
"Jste v pořádku?"zeptal se ten strážce.
"Jo jsme, díky Derecu,"odpověděl Jasper. Sklonil se mi k uchu a zašeptal, abych tu s Derecem počkala. Jen jsem přikývla a on se šel pozdravit s Ninou. Unaveně jsem se posadila do křesla.
"Vážně vám nic není?"zeptal se Derec. Jen jsem zavrtěla hlavou a rozhlédla se okolo sebe. Druhý strážce stál nedaleko nás a na rozdíl od Dereca vypadal naprosto lhostejně a tvrdě. Jen jsem přikývla. Posadil se do křesla vedle mě a pozorně si mě prostudoval. "Jste si jistá? Zdáte se mi trochu bledá a potíte se víc, než většina jiných přítomných."
"To potěší,"zamumlala jsem si pro sebe. On se jen usmál. Vzal mě za ruku a zamračil se. "Co to děláte?"
"Jenom si ověřuju, že vám nic není. Ovládám život, víte,"odpověděl. Položil mi ruku na čelo. Zavřel oči a já ucítila, že se začínám cítit silnější. "Je vám líp?"
"Jo. Co jste to udělal?"zeptala jsem se ho. Vyvlékla jsem mu ruku a prohlédla si je. Ještě před chvíli se mi třásly, ale teď byli úplně klidné. Vstal z křesla a jen vyhýbavě pokrčil rameny.
"Trochu jsem vás posílil. Ve vašem stavu byste se neměla takhle přepínat,"oznámil mi s úsměvem. Nebyla jsem si jistá, jestli myslí ten stav, ale zjevně ano. Hlavně jsem netušila, jak to zjistil. "Vampýři ovládající život, dokážou zjistit, když jste nemocná nebo těhotná, nebo cokoliv jiného, co se ve vašem těle děje. Proto to vím. Jen tak mimochodem, gratuluji." S úsměvem jsem mu poděkovala. Dveře soudní síně se otevřely, což byl pro nás povel k nástupu. Derec mi pomohl na nohy a dovedl mě ke dveřím, kde se k nám připojil Jasper a společně s tím sucharem jsme vešli do síně.
Byla to velká místnost, ve které byly dvě řady dřevených umělecky vyřezávaných lavic, naproti kterým se rozprostíralo velké pódium. Tam byla kóje pro soudce. Za ním měla místa nějakou porotu. O půl metru dál byla další kóje, ve které při výsleších seděli svědci. Na balkónku nad oknem byla dvě křesla, kde bezpochyby seděla královna a měla velmi dobrý výhled na všechno, co se pod ní dělo.
S Jasperem jsme se posadili na pravou stranu, kdežto nějaký muž v tmavém obleku s neústupným výrazem nalevo. Jak mi Jasper řekl, byl to náš oponent, který se bude soud snažit přesvědčit, aby nám Ninu nedal. Když jsem se Jaspera zeptala, jestli mají všechny děti takový boj, jen zavrtěl hlavou a prohlásil, že ona se jí nechce vzdát. K většině budoucích rodičů jen přijdou sociální pracovníci, aby posoudili, jestli je prostředí pro dítě vhodné, potom na zkoušku umístí dítě do rodiny a intenzivně rodinu sledují. Když rozhodnou, že prostředí je vhodné, předají soudci svou zprávu a ten prakticky hned rozhodne ve prospěch rodiny. Dítě se může okamžitě odstěhovat, ale stále jsou každou chvíli nějaké kontroly a v případě, že něco nevyhovuje, dítě je možné okamžitě odebrat. Královské rodiny si mladé generace extrémně váží, protože tenhle návrh prošel jen kvůli tomu, že všichni hlasovali pro. Alespoň podle Jaspera.
Taky jsme měli několik návštěv, během kterých jsem byla šíleně nervózní, ale paní která se o nás starala, neřekla nic jiného, než že všechno je v pořádku, že se bát nemusím a že její zpráva bude mluvit v náš prospěch. To ale neznamená, že soudce přesvědčí.
"Soudnímu jednání ve věci adopce slečny Niny Amandy Smithové korunním princem Jasperem Ryanem Whitem předsedá soudce George Vincent Finch. Povstaňte,"prohlásil vysoký hubený muž. Do soudní síně bočními dveřmi vešel zavalitý plešatící muž se stejně neústupným výrazem, jako měl náš oponent. Za ním popobíhala brýlatá žena, která se usadila na místo zapisovatelky.
"Posaďte se,"zavelel soudce hrubým hlasem. Koutkem oka jsem se podívala na Jaspera. Moc nadšeně se netvářil.
"Přichází její veličenstvo královna Claire Clarissa Whiteová,"oznámil ten hubený muž. Všichni zase vstali, aby se královně uklonili. Jakmile se na balkónku posadila, soudní proces mohl začít.
Soudce nejdřív pozorně poslouchal proslov toho právníka a potom nechal mluvit Jaspera. Potom nechal zapisovatelku, aby přečetla některé části zprávy obou sociálních pracovnic. O té první jsem nevěděla. Potom se začal zabývat dokumenty, které dostal od našich lékařů. O tom jsem taky neměla ponětí. Bylo to kvůli tomu, aby zajistili, aby děti nedostal někdo, od koho by mohli něco dostat. Jakmile se dostal ke zprávě od mého gynekologa, věnoval nám překvapený pohled. Nikdo krom rodiny a pár přátel o počtu našich dětí nevěděl. Ale po dnešku to bude vědět snad každý.
"Ehm... Slečno Meyerová,"oslovil mě. Seděla jsem na lavici svědků, kam si mě sám zavolal. "Jste si jistá, že ve vašem věku a ve vašem stavu se zvládnete postarat o slečnu Smithovou?"
"Ano, pane,"odpověděla jsem mu upřímně. Stoprocentně jsem si jistá nebyla, ale věřila jsem, že jsem dost silná, abych zvládla trojčata. Chvíli mě sledoval.
"Jak princ reagoval na zjištění tohoto?"zeptal se a zvedl papír. Jen jsem se usmála.
"Stejně jako vy,"odpověděla jsem s úsměvem. Pohledem jsem zabloudila k Jasperovi, který se jenom usmíval. Mírně nevěřícně zavrtěl hlavou.
"Dobře. A necítíte nějaké ohrožení tím, že by se mohl ehm... leknout a opustit vás?" Doufala jsem, že na tohle řeč nedojde. Nepatrně jsem polkla a ucítila, jak se mi ruce začali třást, proto jsem propletla prsty a vší silou si snažila třas zastavit.
"Ne, pane,"odpověděla jsem. Jen jsem doufala, že mou nejistotu nepostřehne, protože jinak bychom měli velmi vážný problém. Zamračil se. Takže to postřehl.
"Z jakého důvodu byste chtěla, aby se slečna Smithová stala vaší nevlastní dcerou?"
"Protože je to úžasná a nadaná bytost a za tu dobu, co ji znám, jsem si ji zamilovala,"odpověděla jsem už pevnějším hlasem. On jenom přikývl a něco si zapsal.
"To bude všechno. Můžete se jít posadit na své místo,"řekl s milým úsměvem. Strážce, který stál opodál, otevřel dvířka kóje a pomohl mi sejít těch pár schodů. Jakmile jsem seděla vedle Jaspera, dopadla na mě tíha toho, co jsem řekla. Jasper mě vzal za ruku a usmál se na mě. Byl to zvláštní úsměv. Podle něj jsem usoudila, že soudce není jediný, kdo postřehl moji nejistotu. "Vaše Výsosti, buďte tak laskav." Jasper beze slova vstal, aby šel podat svoji výpověď.
"Lili, neboj se, bude dobré,"uslyšela jsem za sebou Rebečin hlas. Přála jsem si, abych tomu mohla věřit. Jen jsem otočila hlavou a smutně se na ni usmála. Doufala jsem, že to bude pravda, protože jakmile můj pohled padl na Ninu, okamžitě jsem pocítila výčitky. Opodál stojící Derec na mě pohlédl a přimhouřil oči. Ucítila jsem, jak moje starosti trochu opadají. Věděla jsem, že to má na svědomí on.
"Jaká byla vaše reakce?"zeptal se ho soudce. Nezdál se mi tak vlídný, jako když mluvil se mnou, ale zase jsem nemohla říct, že by byl nějak nepřátelský. V jeho výrazu ale bylo opovržení, které by si k princi dovolit neměl.
"Byl jsem překvapený,"odpověděl Jasper. Mluvil tak klidně a vyrovnaně. Většinou stál a vyptával se on, ale teď když byl na lavici svědků, vůbec ho to nerozhodilo. Během jeho výpovědi ani jednou nezaváhal a zůstal klidný, i když ho soudce trochu obvinil z toho, že by byl schopný mě opustit. Potom jsme si dali přestávku.
S královnou, zbytkem rodiny a Rebeccou a Johnem jsme se přesunuli do nedaleké restaurace, kde měli rezervovaný salónek. Byl to pěkný podnik s trochu tajemnou atmosférou. Posadila jsem se k tátovi a Maggie, protože mě jejich přítomnost uklidňovala. Jasper stejně měl spoustu práce se svou matkou, takže si ani nevšiml, že vedle něj nejsem. Annabelle naproti mně mě bedlivě pozorovala. Blake vedle ní, chtěla ho tu jako svojí morální oporu, protože ji výslech taky čekal, v tichosti sledoval všechny v místnosti, ale zároveň se mi zdálo, jako by tam ani nebyl.
"Marcusi, jste připravený?"zeptala se ho Annabelle, když jsem se na ní zamračila, protože její pohled mi byl nepříjemný. Táta se na ni jen usmál a přikývl. Potom se jí zeptal na to samé. "Budu se snažit zůstat klidná."
"Neboj, zlato, ty to zvládneš,"řekl Blake a propletl si s ní prsty. Ona mu věnovala děkovný úsměv a opřela se o židli. On jí políbil ruku. Jenom jsem se zvedla a omluvila se, jelikož jsem potřebovala trochu vzduchu. Před restaurací jsem se opřela o zeď a zoufale se snažila uklidnit se, ale nevěděla jsem, jak to mám udělat. Jenom jsem se snažila zhluboka dýchat.
"Lili,"ozval se u vchodu tátův hlas. Otočila jsem k němu hlavu. Setřela jsem si slzu, ale on ji postřehl. "Co se děje?" Dala jsem se do pohybu. Jakmile mě dohnal, objal mě okolo ramen a čekal, než začnu povídat.
"Já se jenom bojím, že toho bude moc,"odpověděla jsem. "Trojčata, Nina. Musím dokončit školu. Naše královské povinnosti. A co když se Jasper vážně lekne a uteče mi? Já nevím, jak to zvládnu. A co budu dělat?"
"Lili, vážně si myslíš, že by tě opustil? Nebo děti? Vždyť je do tebe blázen. Nikdy jsem neviděl tolik lásky. On tě miluje tak moc, že mě to trochu děsí. A už teď se nemůže dočkat, až budete mít trojčata i Ninu. Nemusíš se bát,"řekl mi s úsměvem.
"Ale co když jo?"zeptala jsem se ho. Zastavil se. Stoupl si přede mně, položil svoje ruce na má ramena a trochu je stiskl.
"Pokud se něco takového stane a ty zůstaneš na trojčata sama, máš mě, Maggie a celou naší bandu vlkodlaků. My se o vás postaráme,"řekl táta. Sledoval mě svýma hnědozelenýma láskyplnýma očima. Došlo mi, že na něj se budu moc vždycky spolehnout. Setřel mi slzu, která mi sklouzla po tváři a objal mě. "Vždycky tu budu někdo, kdo ti pomůže. Já tady pro tebe budu pořád."
22. Kapitola Rozcestník 20. Kapitola