Černá lilie - 20. Kapitola

 Konečně tu je sobota a já mám pár minut času na dodání další kapitoly Černé lilie. Během dneška, spíš asi večer, bych chtěla dodat ještě jednu, ale uvidím, v kolik se vrátím. Teď ale k 20. kapitole. V minulé kapitole Lili od Jaspera dostala nabídku, která jí vyrazila dech a dnes na ní odpoví. Jaká bude její odpověď?

20. Kapitola

Chvíli jsem jen ohromeně zírala a snažila se najít hlas, který mě opustil. Můj sen se pro změnu naplnil, napadlo mě ironicky, protože když se mé sny nevyplnily, muselo se před nimi stát něco, co budoucnost ovlivnilo. V očích jsem cítila slzy štěstí. Začala jsem přikyvovat.

"Ano, jasně že si tě vezmu,"vykřikla jsem radostně. Skočila jsem mu kolem krku, což nečekal a svalil se na zem. Políbila jsem ho s takovou vervou, že úplně zapomněl na jedinou maličkost, která mi jako novopečené snoubence chyběla. Byl to ten nádherný zásnubní prsten, který mi nabídl. Nechtěla jsem nic jiného, než tu s ním zůstat alespoň do příštího rána.

Probudila jsem se sama.

Podívala jsem se na svou ruku, kam mi Jasper ještě stihl navlíknout ten prsten, a zaplavila mě vlna štěstí. Nezdálo se mi to. On mě včera doopravdy požádal o ruku. Vyhrabala jsem se z postele a oblékla si župan. Když jsem došla do kuchyně, všimla jsem si, jak Annabelle obezřetně sleduje svého bratra a snaží se přijít na to, co se s ním stalo. Jakmile si všimla mého zasněného výrazu, okamžitě se její pozornost rozložila mezi nás oba.

"Tak fajn, co se to tady děje? A nechci slyšet nic, jako že nic. Co by se mělo dít? Já vím, že se tu něco děje,"oznámila Annabelle a složila si ruce na prsou. Přimhouřila oči a nebezpečně nás pozorovala. Trochu jsem se jí bála.

"Chceš to říct ty?"zeptal se Jasper. Jen jsem pokrčila rameny a ukázala Annabelle prsten. Okamžitě mi vzala ruku a přitáhla si ji co nejblíže obličeji.

"Počkej, to je zásnubní prsten?"zeptala s pohledem na bratra. Ten jen přikývl. "Vy jste se zasnoubili? Kdy?"

"Včera,"odpověděla jsem s pobaveným úsměvem. Rozzářila se jako sluníčko, vstala a vlepila bratrovi velkou pusu na tvář, potom mě objala.

"To je úžasný. Gratuluju,"řekla se slzami v očích. "Máma bude mít radost. Už víš, kde chceš mít svatbu? A co šaty? A kdy jí chceš mít? Bože můj, to bude práce."

"Zpomal. Včera jsem ji požádal o ruku. Myslím si, že na tohle ještě nemyslela. Nebo jo?" Zavrtěla jsem hlavou. Annabelle si otřela řasenku z tváří a začala nadávat.

"No bezva. Já kdyby mě teď Blake požádal o ruku, tak první věc, na kterou bych myslela... Druhá..." Jasper jen zvedl obočí. Annabelle protočila oči. "Tak třetí věc, na kterou bych myslela, by bylo, co budu mít na sobě a kde se budu vdávat. No vlastně spíš co tomu řekne princ Richard a princezna Alison. Pak až svatba." V její tváři se objevil smutek.

"Už jim oznámil, že jste zase spolu?"zeptal se Jasper.

"Jo. Znáš Alison. Hned ho zjela a zeptala se, proč nemůže být jako Steven. Vždycky jenom Steve. Já vím, je to zlato, ale Blake má taky svoje dobrý vlastnosti. Neměla by ho stále přirovnávat ke Stevovi. Pak se nesmí divit, že s nimi mluví tak málo,"řekla Annabelle naštvaně. Jasper jen povzdechl. Annabelle pohlédla na hodiny a polekaně nadskočila. "Musíme se připravit. Za chvíli máme vyrazit. Kde jsou Johnsonovi a vaši?"

"Má se to konec večer ne?"zeptala jsem se.

"Propána, Lili, oni mysleli náš večer. To je váš den. Jsi ve společnosti vampýrů, musíš se jim přizpůsobit,"řekla Annabelle. Jen jsem vyjekla a rychle vyběhla po schodech, abych našla telefon a zavolala domů a taky Johnsonovým. Ti však přišli, tak jsem zavolala jenom mámě. Řekli mi, že hned přijedou. Mezitím jsem se oblékla do šatů, které jsem si koupila a nechala si od nafintěné Jane udělat vlasy.

"Lili, nechtěla bys nám něco říct?"zeptala se mě Jane. Rebecca seděla na posteli a prohlížela si svoje nalakované nehty. V zrcadle jsem se podívala na usmívající se Jane. Povzdechla jsem se a poprosila Rebeccu, jestli by otevřela stolek a podala mi tu krabičku, ve které jsem měla schovaný prstýnek, aby se s ním nic.

"Jasper mě včera požádal o ruku,"odpověděla jsem a ukázala jim tu krásu. Jane se zatvářila zklamaně. "Co je?"

"Nic, ale má peněz jako slupek a koupí i něco tak obyčejného? Jen jsem čekala něco skvostnějšího,"řekla Jane. Věnovala jsem jí nevěřícný pohled a Rebecca se pokusila dloubnout do ní loktem, ale asi jí to bolelo víc než Jane. "Ale svatba určitě bude událost roku. Za prvé bude to mezidruhová svatba a ještě k tomu se bude ženit princ White. Ty Lili, ty budeš princezna."

"A možná budoucí královna,"doplnila ji Rebecca. Jen obdivně sledovala můj prstýnek.

"Královna. Vždyť příští královna máš být ty,"připomněla jsem jí.

"Jistě. Po mě bude korunní princ Hillů, potom pravděpodobně Adelle Brownová, Steven Collins. To je Blakeův starší bratr a nakonec někdo z White, ale spíš to vidím na vaše dítě nebo na vnoučata. Tomu se říká pevný řád vlády." Jen jsem vyplašeně sledovala svůj odraz. "Ale prosím tě, princeznování je docela zábava, jenom si nesmíš znepřátelit lidi jako je Stevenova matka a tak dále."

"No jo, Annabelle říkala, že je..."

"Dámy, měli byste si pospíšit. Musíme vyrazit,"oznámila nám Anastasia, která vešla do pokoje. Jane mi zastrčila poslední vlásenku do účesu a konečně mi dovolila dostat se z jejího zajetí. Když jsem scházela po schodech, tak mi byly věnovány obdivné pohledy od všech mužů v místnosti. Podívala jsem se na tátu, který se jen pobaveně sledoval všechny okolo sebe.

"Vypadáš úžasně,"zašeptal mi Jasper do ucha a políbil mě do vlasů. "Měli bychom vyrazit, aby neodjeli bez nás. Máma nám připravila gardu královských strážců, kteří nás doprovodí do paláce." Všem nám rozdal lahvičku s lektvary, které jsme rozbili a ocitli se nedaleko města Crystal v Magickém světě.

Jak řekl, čekalo na nás několik strážců. Na tváři měli nic neříkající výrazy. Jakmile uviděli, že už tu konečně jsme, všichni se uklonili, potom si stoupli s rukama za zády a čekali, co bude dál. Jediný z nich přešel k naší skupince a předtím než se usmál, se rozhlédl okolo sebe.

"Vaše Výsosti,"řekl Jasperovi. "Dámy a pánové, nastupte si do kočárů." Některý z nich otevřel dveře všech tří kočárů a pomohl dámám nastoupit.

"Vážně mi pořád budeš říkat vaše Výsosti? Je to nutné?"zeptal se podrážděně Jasper.

"Ano, pane. Zvlášť, když tu je celá garda,"řekl ten strážce s úsměvem. Jasper jen povzdechl. Annabelle se zachichotala a vysloužila si od toho strážce pohled. Jen se zašklebila a nastoupila do kočáru. Napodobila jsem ji. Kočár vyjel.

Před palácem na nás čekala prohlídka, která byla velmi rychlá, a když zjistili, že všechno je v pořádku, nechali nás jet dál. Zastavili jsme a vystoupili. Poprvé se mi naskytl pohled na krásu, kterou jsem tu viděla. Všichni přítomní byli vampýři, to jsem poznala podle jejich krásy. Nejspíš to byla přehlídka samých slavných osobností, protože fotografové a reportéři se nezastavili. Jasper jim nevěnoval žádnou pozornost a rovnou mě dovedl do paláce, kde uvaděči zašeptal jména všech z naší skupinky. On jen unaveně vzdechl a začal s Johnsonovými, potom pokračoval s mámou a Alexis, s tátou a Maggie, která v těch obyčejných šatech vypadala jako královna.

"Korunní princezna Rebecca Alice Greenová a její snoubenec John McGaw,"řekl uvaděč. Nesouhlasně pozoroval Johna. Bylo mi jasné, že to jediné, co mu na něm vadí, je ten jeho drobný problém s upířím kousnutím, které z něj udělalo to, co je teď. S úsměvem se podíval na Annabelle, která zjevně čekala, kdy se někdo objeví. "Prin..."

"Počkejte!"vykřikl někdo za námi. Blake přiběhl k nám a podíval se na uvaděče. Ten se mu uklonil. "Ahoj." Políbil Annabelle na tvář a podíval se na Jasper, jako kdyby očekával, že od něj dostane jednu. "Lili, dneska vám to velmi sluší."

"Děkuju,"odpověděla jsem mu. Blake se podíval na uvaděče a kývl na něj.

"Kde jsi byl?"zeptala se ho Annabelle.

"Musel jsem ještě něco dodělat, ale jsem tady, takže se nemusíš bát. Stejně bych se tu musel objevit,"odpověděl jí Blake a vzal ji za ruku. Annabelle mu zjevně moc nevěřila, ale nechala to být.

"Princ Blake Arthur Collins a princezna Annabelle Claire Whiteová,"oznámil uvaděč. Celá místnost utichla a obrátila se na dveře. Tak přece ho poslouchali. Blake se podíval na Annabelle a chvilku ji mlčky sledoval, potom se dal do pohybu.

"Co to mělo být?"zeptala jsem se potichu Jaspera. Došlo mi, že mi něco uniká.

"Ale Annabelle s Blakem měli velmi komplikovaný vztah,"odpověděl mi Jasper prostě.

"Všechny pokusy dopadli katastrofálně,"doplnil ho uvaděč a znovu se obrátil do sálu. "Korunní princ Jasper Ryan White a jeho přítelkyně slečna Lilian Gabrielle Kathrine Meyerová. Užijte si to, pane."

"Děkuju,"odpověděl Jasper kysele a odvedl mě před královnu, kde jsme se oba poklonili. Ona nám věnovala laskavý úsměv. "Běž si sednout. Já tu musím něco vyřídit." Poslechla jsem ho. On si stoupl za druhé rameno svojí matky. U levého stála Annabelle. Sourozenci se na sebe podívali a usmáli se.

"Jeho Výsost, korunní princ Richard Arthur Collins s manželkou princeznou Alison Loren Collinsovou a dcerou Zoey,"oznámil uvaděč důležitým hlasem. Obrátila jsem svůj pohled na královský pár, který zrovna dorazil, a okamžitě jsem v nich uviděla Blakeovi rodiče. Byl to pár ve středních letech s lhostejným výrazem, ale přesto jsem viděla, že zájem projevují. Jeho matka byla krásná a otec mu byl podobný. A jeho mladší sestra se mi zdála trochu vyplašená, ale přesto měla výraz princezny. "Korunní princ Steven Richard Collins." Ze všech Blakeových příbuzných byl bratrovi asi nejpodobnější. A vypadal nejvřeleji pro okolní společnost. Ozvala se slavnostní fanfára.

Plesový sál se začal měnit. Mezi okny zataženými tlustými závěsy se objevili vlajky s pěti erby. Mezi čtyřmi mezerami se objevily čtyři erby. První, který byl na pravé straně od královny a nesl na sobě lišku s labutí, která jakoby erb korunovala. Byla jsem si jistá, že je Greenů a to nejen umístěním. Vedle něj byl černobílý orel na černé látce. Naproti němu visel medvěd s nebezpečným výrazem. Vedle něj byl rys. Barva podkladu měla stejnou barvu, jako oči Collinsových, proto jsem se domnívala, že ten byl jejich. A poslední byl černý lev a páv nad královnou a jejími dětmi. Byla jsem si jistá, že patří Whiteům. Když uvaděč uvedl královnu Ruskou a její dceru, vedle Whitů se objevil další erb, vetší než všechny ostatní. Tak takhle tu vítají hosty. Byl na něm černý drak jakoby ve slunečních paprscích na červené. V podobném duchu ozdobili i celý sál.

"Páni, to je krása,"řekla jsem s uchváceným výrazem. Sledovala jsem strop, který byl zdobený nějakými ornamenty.

"No jo, Whitei si umí vybírat,"řekl Blake. Posadil se vedle mě a sledoval Annabelle. Zachytila jeho pohled a usmála se na něj. "A to nemluvím jenom o... domech. Doslova z vás sálá štěstí. Co se stalo?"

"Co? Nevím, o čem mluvíš,"odpověděla jsem Blakeovi. Jen zvedl obočí, potom pohledl na Jaspera.

"Jo, jasně. Ovládám život. Mě jen tak oblbneš,"oznámil Blake. Jeho sestra k nám přišla a usmála se na něj. "Ahoj, Zoey. Co se děje?"

"Nic, jenom máma chce, abys je poctil svou přítomností. Prý by ses alespoň chvíli měl věnovat své rodině. A taky se k ní doneslo, žes sem přišel jako partner princezny Annabelle. Chce si s tebou promluvit,"odpověděla mu jeho sestra a protočila oči. On jenom unaveně povzdechl. Jeho sestra na mě pohlédla. "Dobrý večer. I když pro vás asi ráno, co?"

"No,"odpověděla jsem jí. Ona se usmála. Zvedla oči a podívala se na kluka, který procházel okolo. Byl o pár let starší než mi dvě a očividně si jí líbil.

"To je moje sestra. Zoey, Lili Meyerová, Jasperova přítelkyně,"představil nás. Zoey odfrkla.

"A u tebe si stěžuje, že jsi s princeznou, i když je tak divoká, jako Annabelle,"řekla znechuceně Zoey. Potom se na mě omluvně usmála. "Promiňte. Já jsem to tak nemyslela. Jenom jsem chtěla říct, že máma si u něj stěžuje, že chodí s Annabelle, ale měla by se první podívat na jiné. To stejně znělo blbě, že?"

"Trochu. A nechcete si tikat, princezno, myslím, že jsme tak přibližně stejně staré,"navrhla jsem s úsměvem. Zoey se usmála a přikývla.

"Až na to, že je mezi vámi rozdíl nějakých 168 let,"poznamenal Blake. Vstal ze židle a usmál se na mě. "Když mě matka propustí, tak se tu ještě ukážu. Zatím." Zoey rukou objala jeho paži a začala si s ním povídat. Zachytila jsem tátův trochu vyděšený pohled a šla jsem za ním. Maggie seděla vedle něj na židli a povídala si s nějakou ženou. Zdálo se mi, že se znají už dlouho, protože se bavily jako kamarádky.

"Co se děje?"zeptala jsem se táty. Jen zvedl oči a snažil se klidně se usmát. "Tati? Jsi v pořádku?"

"Jo, jenom je tu nějak moc ohrožení,"odpověděl. Chvilku mi trvalo, že vlkodlak v něm má problém se všemi těmi vampýry a nějakými upíry, který tu seděli. Trochu jsem začala litovat, že jsem ho nenechala doma, ale to mě přešlo, když mě ujistil, že nic nevyvede. Jasper se k nám konečně připojil. Podíval se na mě významným pohledem a mě došlo, že bychom jim to měli oznámit. Zvlášť teď, když se k nám připojila i máma. "Co se to s vámi dvěma dneska děje?"

"To je to tak vidět?"zeptala jsem se Jaspera podrážděně.

"No trochu jo,"odpověděla mi Annabelle s úsměvem. Zrovna okolo nás procházela a šla se pozdravit s Blakeovými rodiči. Nebo to tak alespoň vypadalo.

"Tak nám to řekněte,"řekl táta klidně. Zamračila jsem se na něj, protože se mi zdálo, že to ví. Ale jak by mohl? Věnoval mi pobavený úsměv.

"Jak to víš?"zeptala jsem se ho. Jen pokrčil rameny. "Tys to viděl, co?" Jen přikývl. Přimhouřila jsem oči.

"Co jsi viděl?"

"Jasper mě včera požádal o ruku a já řekla ano,"odpověděla jsem na matčin dotaz. Máma se okamžitě zamračila. Netušila jsem v čem je problém, ale očividně byl velký. Táta mě vzal za ruku a lehce mi ji stiskl. Maggie nás dojatě sledovala.

"To je úžasné. Gratuluju,"řekla s úsměvem. Zvedla jsem se a přešla k těm dvou. Objala jsem je, potom jsem přešla k mámě a pozorně si ji prohlédla. Jenom zavrtěla hlavou na nevyřčenou otázku. Maggie věnovala tátovi velmi významný pohled a udělala pohyb, který jsem nedokázala identifikovat, ale táta pochopil.

"Gabrielle, mohl bych tě poprosit o tanec?"zeptal se táta s povzdechem. Vstal ze židle a přešel k mámě. Ona ho chvilku překvapeně sledovala, ale potom přijala a nechala se odvést na parket.

"Proč jste to udělala?"zeptala jsem se Maggie. Ona se jen usmála a pozorně sledovala moje rodiče. Upřímně jsem byla trochu překvapená. Sice se mi nezdála jako nějaká fúrie, ale já bych asi měla obavu, že by se mohly probudit nějaké staré city, které k sobě chovali.

"Když jsem u vás bydlela, vzpomínám si, jak moc Gabrielle milovala tanec. Chtěla jsem jí udělat radost,"odpověděla. Byla jsem ohromená. Jak mi z toho, co jsem slyšela, došlo, máma Maggie nesnášela a nechovala se k ní zrovna moc hezky. Maggie přesto všechno nevypadala, že by se jí chtěla pomstít nebo nějak jí ublížit. Zdálo se mi, že jsi spletla druh, když se narodila a že měla být anděl.

"Nebude vám vadit, když si Lili odvedu na parket?"zeptal se Jasper s úsměvem. Maggie jen zavrtěla hlavou. Vzal mě za ruku a odvedl mě do středu sálu, kde byl něco jako parket. Položil mi jednu ruku na bedra a druhou mi lehce stiskl. Začal mě vést v rytmu písně. "Měli bychom to říct i mojí matce, když už to ví i tvá nevlastní."

"No jo. To bychom měli. Kdy to provedeme?"zeptala jsem se ho. Nakonec jsme se rozhodli, že protančíme ještě jednu píseň a potom jsme se odebrali ke královně. Zrovna se bavila s nějakou ženou. Podle jejího chování jsem usuzovala, že to bude nějaká princezna.

"Dobrý večer, princezno,"pozdravil ji Jasper a poklonil se. Ona mu úklonu opětovala a začala se s ním bavit o nějakých královských záležitostech. Jeho matka je jen potichu poslouchala.

"Copak se děje?"zeptala se královna, když si pro tu ženu přišel její manžel. Napila se ze sklenice, kterou svírala v rukách a s očekáváním se dívala z jednoho na druhého.

"Ehm... No, já a Lili se budeme brát,"odpověděl jí. Podívala jsem se na něj. Nevím, jestli se mi to jenom nezdálo, ale přísahala bych, že jsem slyšela něco jako strach a nervozitu zaznívat z jeho hlasu. Královna se potěšeně usmála a vzala syna za ruku.

"To mě těší. Gratuluji vám. Už jste rozmýšleli kdy?"zeptala se královna. Zavrtěla jsem hlavou. "Co tak najednou? Čekala jsem, že vám to bude trvat déle."

"A to se sama sebe ptám ještě teď,"odpověděla jsem jí upřímně. Ona se zasmála.

"Mohli byste se vzít tady. Myslím buď v katedrále nebo tady v paláci v kapli. Samozřejmě pokud chcete něco vlastního, tak si můžete vybrat..."

"To ještě probereme. Je dost času,"řekl Jasper. Královna trochu posmutněla a začala se rozhlížet okolo sebe. Zdálo se mi, že jí něco vyvedlo z míry. "Co se děje?"

"Já nevím. Něco..." Ozval se výkřik. Okamžitě jsem se za ním otočila, abych zjistila, co se děje. Spatřila jsem démona.

Mířil na starší baculatou dámu jednou ze svých ohnivých koulí. Okamžitě jsem k němu chtěla skočit, ale mou cestu zastoupil jiný, který ale vzplál dřív, než jsem stačila zareagovat. Strážci, kteří to tu hlídali, začali okamžitě bojovat, ale jak se mi tak zdálo, jejich výcvik nebyl proti některým démonům dostatečný. Vypukla panika, kterou nikdy nedokázal zastavit. Okamžitě jsem začala v mysli pátrat po jednoduchých obraných kouzlech, která ale bez hůlky šla jen málo komu. Očividně Marcus byl jedním z těch, kterým šla. Já jsem mezitím využila přirozených schopností Meyerů. Ten, kdo tento útok naplánoval, zjevně nepočítal s pomocí těch pár pozvaných čarodějů, jelikož démoni začali panikařit. Spatřila jsem před sebou Benův obličej. Pocítila jsem, jak mě začíná pohlcovat temnota.

Cítila jsem se neskutečně slabá. Převalila jsem se na druhý bok a toužila potom, abych mohla spát, ale uslyšela jsem, jak se otevírají dveře, proto jsem otevřela oči a pohlédla do očí svého snoubence. Usmála jsem se na něj a marně si snažila vzpomenout, co se mi vlastně stalo, že tu ležím. Poslední na co jsem si vzpomínala, byl křik té ženy.

"Ahoj,"pozdravil mě Jasper smutně. Posadil se na kraj mojí postele a vzal mě za ruku. Něco v jeho výrazu mě přivedlo na ty nejhorší myšlenky.

"Proboha, stalo se něco s královnou nebo Annabelle?"zeptala jsem se okamžitě. Smutně se usmál a zavrtěl hlavou. "Tak proč se tváříš jako na pohřbu."

"S mojí rodinou nic není, ale... potom co ti démoni zase zmizeli, tvoje matka začala rodit. Ona... přišla nějaká komplikace nebo co a ona... nepřežila to,"řekl konečně. Sevřelo se mi hrdlo. Nechtěla jsem, aby pokračoval. Moje oči se zalily slzami. "Je mi to líto."

"A co děti?"zeptala jsem se. Chtěla jsem zůstat klidná, ale hlas se mi zlomil.

"Jsou v pořádku,"odpověděl. Začala jsem se zvedat, abych se na svoje sourozence šla podívat, ale on mě zarazil. Začala jsem se mu vzpírat. "Lili, nech toho. Musíš odpočívat. Ben tě proklel nějakým uspávacím kouzlem. Prospala jsi už dva dny. Musíš ještě spát."

"A co moji..."

"Maggie se o ně stará. Jsou v dobrých rukách,"odpověděl mi. Po tváři se mi skutálela jedna slza. A potom další a další. Přitiskl si mě k sobě a začal mě utěšovat. Nechtěla jsem to slyšet, ale pomáhalo mi to. Usnula jsem v jeho náruči.

O pár dní později byl pohřeb. Nevnímala jsem nic z toho, co na něm říkali. Jenom jsem plakala. Po druhé v tomto roce jsem pohřbívala někoho, koho jsem nadevše milovala. Tentokrát jsem vedle sebe alespoň měla svého otce a muže, který mě miloval. Oba seděli vedle mě a snažili se mě uklidnit. Ještě ten den přišel vykonavatel poslední vůle, aby nám přečetl závěť, kterou před svou smrtí stihla ještě změnit.

Odkázala mi spoustu knih o lektvarech, které byli klenoty mezi touto literaturou, nějaký porcelán, nějaké šperky, které jsem vždycky měla ráda a spoustu dalších věcí. Nic co by ji mohlo nahradit. Zúčastnila se toho dokonce i Laura, která ani nedorazila na pohřeb. Alexis vůbec nic z toho co jí odkázala, nechtěla přijmout. Došlo mi, že jsem jediná rodina, krom dvojčat, která jí ještě zbyla. To byl důvod, proč jsem se rozhodla, že překonám svůj smutek, nebo ho alespoň skryji před ostatními a budu tu pro ni. Máma do své vůle dokonce zahrnula i našeho bratra Juliuse, kterého ale musíme vypátrat.

Další dny jsem se snažila překonat svůj žal. Byla jsem jenom s Alexis, aby cítila, že tu jsem pro ni. Chodila jsem za dvojčaty a dala jsem jim jména po jejich rodičích. Věděla jsem, že by mě za to matka sežrala, ale byla to jediná úcta, kterou jsem jí mohla prokázat. Po nocích jsem se snažila zadržet slzy, abych nezbudila Jaspera. A byla jsem stále unavenější a malátnější. Skoro jako kdybych měla onemocnět. To nás s Jasperem taky donutila zavolat doktora.

"Dobrý den, slečno Meyerová,"řekl a usmál se, přičemž mi odhalil svoje zuby. Byl to vampýr, to jsem poznala jen díky tomu, že jsem s nimi strávila tolik času a už jsem si zvykla na noční režim. "Vaše Výsosti."

"Dobrý den. Tak jak to vypadá? Co s ní je?"zeptal se Jasper okamžitě. Doktor položil kufřík na můj stůl a začal se v něm hrabat. Potom vytáhl nějakou složku.

"Takže, rád bych vám oznámil, že jste těhotná, slečno Meyerová. Jste ve třetím měsíci,"oznámil mi. Jen jsem překvapeně zírala. Nějak jsem začala počítat, abych zjistila, kdy jsme s Jasperem začali chodit a jak jsem tak počítala, tak to vycházelo. Akorát mi unikalo, jak si toho mohla nevšimnout. "Gratuluju."

"Počkejte! Těhotná?"zopakoval po něm Jasper, když konečně našel hlas. Doktor přikývl. Možná že to byl jenom můj osobní dojem, ale zdálo se mi, že je naprosto ohromený. A trochu jsem se o něj začínala bát.

"Jste v pořádku?"zeptal se doktor. Jasper jen přikývl a dál mlčel a zíral. Doktor mi věnoval tázavý pohled. Jen jsem pokrčila rameny, protože jsem upřímně vůbec netušila, co se s ním a hlavně v něm děje. "Asi bych vám měl říct něco málo o tom, co těhotenství s vampýrem obnáší. Jak jistě víte, vampýři potřebují ke svému přežití krev, takže se obávám, že budete muset nějak upravit svůj jídelníček. Nebo bychom mohli zkusit transfúze. Taky vám nejspíš úplně převrátí denní režim. Těhotenství trvá 12 měsíců, během prvních..." vypustila jsem jeho hlas a snažila se přijít na to, co všechno se tu děje. Jak jsem mohla nevidět, co se tu se mnou děje? Hlavně jsem potřebovala, aby moje pocity nebyli tak zmatené. Vůbec jsem nevěděla, co budu dělat.

21. Kapitola                           Rozcestník                           19. Kapitola