Černá lilie - 19. Kapitola

Přeji Vám přijemné u nás slunečné odpoledne. Mám tu pro Vás novou kapitolu Černé lilie. Liliina rodina se rozpadá, Alexis čeká první den v nové škole a Laura odhalí jedno velké tajemství. Korunu celému dni dodá nečekaný dotaz Jaspera, který by mohl Lili změnit celý její život. Na co se jí zeptá a co všechno Laura prozradí?

19. Kapitola

Ve škole jsem se snažila vymyslet, jak mámu s tátou usmířit. Chápala jsem, že Marcus je na ni naštvaný za ty dlouhé roky, které mi lhala, ale přece jen, jsou to moji rodiče a měli by se alespoň snažit spolu vycházet. Navíc když jsem sledovala, jak je na ni táta naštvaný, bolelo mě to.

"Ahoj Lili,"usmál se na mě Mike. Úsměv jsem mu oplatila a vrátila se k jídlu. "Co je? Vypadáš nějak divně."

"Ale nic, jenom přemýšlím. A nad čím dumáš ty?" Znovu se usmál a začal mi vyprávět o jedné z dívek, které jsem neznala. V tichosti jsem ho poslouchala a snažila se vymyslet, jak bych mu mohla pomoci. "Tak ji zkus pozvat ven.

Uvidíš, že to vyjde, ale využij všechen svůj šarm."

"Díky Lili." Než jsem stačila říct cokoliv dalšího, odběhl pryč. Věnovala jsem mu pobavený pohled a začala přemýšlet.

Doma jsem se dozvěděla, že od zítřka se mnou bude Alexis chodit do školy, aby okusila život člověka. Viděla jsem, jak je z toho vyplašená, proto jsem ji odvedla do svého pokoje, kde jsem jí našla něco hezkého, co by si mohla vzít, protože měla jenom to, co nosila u Richelle. Měla trochu problém s tím, že to bylo větší, ale jednoduchým kouzlem, které jsem provedla tou prokletou hůlkou, se mi podařilo to zmenšit na její velikost.

"Bezva. Děkuju. Budu si muset něco nakoupit, ale vůbec se v těch lidských penězích nevyznám. Ani nevím, co by mi slušelo a..."

"Mám jít s tebou?"zeptala jsem se jí. Nadšeně přikývla. "Mohli bychom jít i s Rebeccou a Jane, co říkáš?"

"Jo, to by bylo skvělé,"řekla Alexis s úsměvem. Úsměv jsem jí oplatila, vytáhla telefon, abych jim zavolala a domluvila se, kdy vyrazíme. Domlouvala jsem se s nimi déle, než bylo třeba, ale nějak jsem nechtěla jít k rodičům. Spíš jsem nechtěla vidět Lauru, ale nakonec jsem se musela jít navečeřet.

Bylo vidět, jak moc se tu všichni snaží vystupovat jako rodina, ale nikomu z nich to moc dobře nešlo. Jediný kdo doopravdy vystupoval, jako náš příbuzný byl Marcus, který se snažil mluvit se všemi, ale máma se ho snažila ignorovat, Laura odsekávala a Alexiin vyplašený výraz mu prozradil, že s ní ani mluvit nemusí. Věnovala jsem mu lítostivý úsměv a obrátila svou pozornost na Maggie. Unaveně se vrtala v jídle. Zase jsem se odvrátila na tátu, který věnoval svou plnou pozornost Maggie. Odložila jsem příbor a raději odešla, protože z té atmosféry mi přestávalo být dobře. Bylo mi jasné, že ty vztahy v téhle rodině se budou napravovat dlouho.

Polovinu noci jsem probděla a snažila se něco vymyslet, a když jsem konečně usnula, měla jsem noční můry.

Ráno jsem vstávala jako první. V kuchyni jsem si uvařila teplý čaj a vzala si kousek koláče, který máma upekla. Potichu jsem poslouchala rádio, ve kterém se probírali ty vraždy, které Richelle spáchala. Začala jsem mít špatné svědomí z toho, že jsem ji nechala jen tak jít, ale zase nevím, co s ní udělali v Magickém světě.

"Dobré ráno,"pozdravila mě vesele moje mladší sestřička. Byla oblečená v tom, co jsem jí včera upravila a musela jsem uznat, že vypadá moc hezky. Vlasy si svázala do culíku a tvář si lehce nalíčila.

"Ahoj. Sluší ti to,"řekla jsem s úsměvem. Podala jsem jí talíř s koláčem a sama si vzala ještě jeden kousek.

"Jo? Chci první den udělat dojem. Přece jenom tam budu chodit příští čtyři roku,"řekla s úsměvem.

"Měli bychom si projít nějaká pravidla. Nesmíš svojí moc používat. Ani když si budeš myslet, že tě nikdo nevidí. Jenom v případě že půjde o život. Taky musíš být slušná a zdvořilá ke všem. Hlavně k řediteli, protože by tě akorát vyhodil. Zbytek probereme cestou. Musíme jít."

V autě jsem jí požádala ještě o pár věcí, které jakožto magická bytost žijící v tomhle světě musela dodržet. Ona jen poslouchala a přikyvovala. Když jsme dorazili na prázdné parkoviště, vystoupili jsme z auta a od těch několika kluků, co tu bylo, jsme si vysloužili užaslé pohledy. Jen jsem protočila oči a zavedla Alexis do kanceláře. Počkala jsem, než vyleze. Společně jsme se podívali na její rozvrh.

"Tak fajn, první hodinu máš v druhém patře na konci chodby. Chovej se slušně a neboj, to zvládneš, ale dávej si pozor na to, s kým se bavíš. Umíš přece něco jako odhalit lidský emoce nebo co, že?" Přikývla. "Tak si svoje kamarády prověřuj. Já musím jít."

"Jasně,"řekla Alexis. Vydala se ke schodům. Já na svou první hodinu. Cestou jsem si koupila noviny, abych si je přečetla, ale nic krom toho, že se Tyler ztratil, jsem nenašla. Cestou jsem minula Johna.

"Ahoj Lili. Vypadáš unaveně. Co se děje?"zeptal se mě s úsměvem. Jen jsem povzdechla a vysvětlila mu situaci u nás doma. Lítostivě poslouchal. "Tak s tím ti nepomůžu, ale Becca s Jane určitě jo."

"Díky. Kde vůbec Becca s Jane jsou?" Pokrčil rameny a rozloučil se se mnou, protože musel na svou hodinu. Já jsem pokračovala na španělštinu, kde jsme se dívali na nějaký film ve španělštině s anglickými titulky.

  Během oběda jsem se posadila k Rebecce a Jane. Vzrušeně se o něčem bavily. Vedle nich seděl unavený John a jenom je poslouchal. Jakmile jsem si sedla, Jane začala mluvit o nějakém plese, ale její slova mi splývala dohromady.

"Počkej. Zpomal a uklidni se,"řekla jsem jí.

"Královna Claire pořádá ples a my jsme na něj zváni. Dokonce i Carlos s Anastasií. Prostě celá naše rodina. Jane se mi snaží vnutit nějaké šaty, ale to je jedno. Vy taky půjdete?"zeptala se Rebecca.

"Já o žádném plese nic nevím,"odpověděla jsem té. Rebecca se zamračila.

"Tak ti to Jasper asi dneska řekne. No nic. Jak je na tom Alexis?"zeptala se. Rozhlédla jsem se po jídelně a snažila svojí mladší sestru někde najít, ale neviděla jsem jí.

"Ráno byla vyklepaná. Jane, mohla by ses po ní podívat?"zeptala jsem se. Jane s úsměvem přikývla a v té spleti myšlenek začala pátrat po mojí malé sestřičce.

"Je na záchodech. Oběd už stihla sníst a teď jde na svojí další hodinu,"řekla Jane. Děkovně jsem se na ní usmála. Oběd skončil a mě čekali ještě čtyři hrozné hodiny.

"Tak jaký byl první den?"zeptala jsem se Alexis, když nastoupila do auta a unaveně položila hlavu na palubní desku. Jen na mě pohlédla a zase se položila. "Takže hrozný. Připni se."

"Jasně. Taky byl tvůj první den tak strašlivý? Všichni na mě koukali a něco si špitali. Bylo to hrozný,"prozradila mi Alexis. Usmála jsem se. Vyjela jsem z parkoviště, protože jsem viděla, jak Laura nastupuje do Benova auta.

"To bude asi kvůli tomu, že celou dobu jsme byli jenom tři sestry a najednou se tu objevila i čtvrtá. Za chvíli to přejde,"řekla jsem s úsměvem. Alexis si povzdechla. "Zítra pojedeme na ty nákupy."

"Skvěle. Možná to jim taky vadilo, protože tohle je na mě možná trochu starý,"řekla Alexis a ukázala na své oblečení. Koutkem oka jsem na ni pohlédla. "Takhle jsem to nemyslela. Jen jsem chtěla říct, že tohle není pro mě to pravé."

"Asi máš pravdu." Dojela jsem domů. Před domem stálo Jasperovo auto. Zastavila jsem a vzala si tašku. Potom jsem spolu s Alexis vyrazila ke vchodovým dveřím.

Seděl s mými rodiči a Maggie v obýváku a o něčem se s nimi bavil. Alexis ho přivítala poklonou, kdežto já mu věnovala letmý polibek na tvář. Zeptala jsem se, co tu dělá.

"Přišel jsem vás pozvat na matčin večírek na počet princezny Amelie Petrovové. Koná se o víkendu a všichni jste zváni,"řekl. Táta se podíval na Maggie. Nezdálo se mi, že je moc nadšená, ale přikývla, aby neurazila.

"Proč vaše matka chce i nás?"zeptala se máma.

"To já nevím, ale prý bude ráda, když se tam ukážete. Nutný je společenský oděv,"dodal Jasper, když se zvedl, aby odešel. Večer jsme spolu měli jít ven a potom jsem měla konečně jít k nim. Chtěla jsem odtud alespoň na jednu noc vypadnout.

"Ale já žádné šaty nemám,"řekla máma.

"Tak si vezměte nějakou košili nebo halenku a sukni,"navrhl Jasper s úsměvem. Očekával jsem, co dalšího máma namítne, ale mlčela a nejspíš vymýšlela, co si vezme. Když nic neříkala, věnoval mi polibek a se všemi se rozloučil.

"Lili, kdes nechala Lauru?"zeptal se mě táta, když jsem se vrátila do obýváku.

"Jela někam s tím jejím Benem,"odpověděla jsem pohrdavě. Vzala jsem si tašku a odnesla si ji do pokoje, abych si udělala domácí úkoly. Když jsem se vrátila dolů, už jsem byla připravená jet s Jasperem ven.

"Sluší ti to,"pochválil můj zjev táta. Posadila jsem se vedle něj na sedačku a položila si hlavu na jeho rameno. Maggie seděla z jeho druhé strany schoulená v jeho náruči. Od té doby, co zjistila, že Denis umřel, byla na tom hrozně.

"Maggie, možná byste mohla jet navštívit babičku. Určitě by vám to prospělo,"navrhla jsem s úsměvem. Maggie odfrkla.

"To by nebyl nejlepší nápad,"odpověděla mi. Chvilku jsem ji překvapeně sledovala. Byla pravda, že se nikdy nezmínila, že má ještě dceru, ale určitě by ji chtěla vidět. "Víš, když jste byly se sestrami malé, utekla jsem k vám, abych se se svou rodinou už nemusela vidět. Byla jsem v kontaktu jenom s Denisem."

"Utekla k nám?"zopakovala jsem. Chvilku mě překvapeně sledovala.

"No jo. Ty si nepamatuješ, že jsem byla vaše chůva, když tobě bylo asi 5 a Beth 6. Bylo to někdy tak, viď?"otočila se na tátu. On jenom přikývl. "Ten rok tátu pokousal vlkodlak, z Juliuse se stal upír a William umřel."

"Vy jste byla naše chůva?" S úsměvem přikývla. Nemohla jsem pochopit, jak jsem si tohle nemohla pamatovat. "To si nepamatuju."

"To je v pořádku. Byla jsem s vámi jenom chvíli. Potom se to všechno stalo,"řekla Maggie. Zdálo se mi, že z toho byla trochu smutná. Snažila jsem se rozpomenout, ale vůbec mi to nešlo. Povzdechla jsem si. U dveří se rozřinčel zvonek. Okamžitě jsem vyskočila na nohy a vydala se otevřít.

"Ahoj,"pozdravil mě Jasper a políbil mě. Usmála jsem se na něj. Křikla jsem jeden pozdrav pro všechny a už jsem seděla v jeho autě.

Upřímně jsem ani nevěděla, o čem ten film byl, protože jsem byla moc zaměstnaná jinými zajímavějšími věci. Když jsme dojeli k nim domů, ani jsme se neobtěžovali se zjišťováním, jestli je Annebelle doma, protože Jasper věděl, že si naplánovala jednu z jejích usmiřovacích schůzek s Blakem.

V klidu jsem ležela na jeho hrudi a vychutnávala si jeho blízkost. Na zádech jsem cítila jeho ruku, jak mě hladí. Povzdechla jsem si a nadzvedla se na loktech. Ucítila jsem, jak mi zakručelo v břiše, proto jsem se překulila, abych se zvedla.

"Co se děje?"zeptal se. Jen jsem se usmála.

"Mám hlad,"odpověděla jsem, jako by nic. Natáhla jsem ruku pro jeho košili a navlékla si ji na sebe. On už seděl a vyrazil do kuchyně. Potichu jsem ho následovala, a když jsem došla do kuchyně, jenom mě posadil na židli a postavil se k plotně, aby začal něco kuchtit. S očekáváním jsem ho sledovala. Postavil přede mě talíř s omeletou. Nadšeně jsem začala jíst, protože můj hlad byl ještě větší než, když jsem vylezla z postele.

"Dobrou chuť,"řekl s úsměvem. Sám začal jíst ze svého talíře.

Než jsem se nadála, byl pátek. S Alexis jsme nakoupili spoustu vhodného a vkusného oblečení, které se líbilo i mámě. Taky jsme jí koupili šaty na ples. Marcus si pro oblek musel jít domů, protože sebou měl jen pár věcí, které mu sbalila Maggie. Té jsem půjčila ty nejobyčejnější šaty, které jsem ve svém šatníku našla, protože jiné ani nechtěla.

Škola mi končila a já se vše možně snažila vyhnout Jane a Joshovi. Nic proti nim, ale od té doby co spolu začali oficiálně chodit, to s nimi bylo k nevydržení. Neustále se spolu muchlovali, aby si vyměňovali zamilované pohledy. Bohužel pro mě už stáli u mého auta spolu s Alexis, která se unaveně opírala o dveře. Když mě uviděla, nadšeně ke mně přeběhla a vzala mi klíčky od auta. Jen jsem se usmála.

"Ahoj hrdličky. Co potřebujete?"zeptala jsem se jich. Oba mě pozdravili najednou a začali se smát. Unaveně jsem si povzdechla a hodila si tašku na zadní sedadlo.

"Jenom se chceme domluvit, jak to provedeme,"oznámila Jane. Nechápavě jsem na ni pohlédla a snažila se přijít na to, o čem vlastně mluví. "Halo, zítra je ples na počest její Výsosti princezny Amelie Petrovové."

"Já vím, ale já s Jasperem už plán mám. Rodiče, Maggie, Alexis a já pojedeme k němu, tam se připravíme. Potom se přesuneme do Crystal,"oznámila jsem jí. Ona jenom koukala.

"Tak mi přijedeme k němu. Stejně jinak se tam nedostaneme,"řekla Jane. Vytáhla jsem telefon a vytočila Jaspera, protože tohle si musí domluvit sami. Nakonec z toho byl půl hodinový rozhovor, který ukončil můj milovaný. "Tak k němu máme zítra přijít."

"Bezva. My už musíme jet. Tak se uvidíme zítra a pozdravuj Beccu s Johnem a rodiče,"řekla jsem. Usedla jsem za volant a natáhla k Alexis. Předala mi klíčky, které stále svírala.

Doma jsme spolu napsali naše úkoly. Moc dobře jí šly jazyky a všechno co souviselo s historií, ale věda byla úplně mimo její ligu. Dvě hodiny jsme se mořili s úkolem na chemii, který jsem nakonec z velké většinu udělala já, ale mně to nevadilo. S Laurou jsem nikdy úkoly nedělala. Byla to docela zábavná zkušenost. Byla jsem tak strašně ráda, že se objevila, protože je to taková sestra, jakou jsem neměla.

"Půjdeš dneska k Jasperovi?"zeptala se Alexis. Pokrčila jsem rameny a začala uvažovat. Chtěla jsem jít. Dokonce jsem mámě popsala, jak se tam má dostat, ale přesto jsem si nebyla jistá, jestli to najdou.

"Nevím. Nejsem si jistá..."

"Která z vás dvou, se mi hrabala ve věcech!"vykřikla Laura, která vletěla do Alexiina pokoje. Naštvaně nás sledovala. Alexis se zatvářila vyděšeně. Já jsem jenom sledovala Lauru s klidným výrazem. "Bylas to ty, co?"

"Byla jsem to já,"řekla jsem, protože začala obviňovat Alexis. Laura se na mě otočila.

"Proč si to sakra udělala?!"

"Abych zjistila, co je ten tvůj slavnej Ben zač,"odpověděla jsem jí. Jenom do mě strčila. Alexiin hlavní úkol, byl ochránit čarodějku, kterou chránit měla, proto se snažila Lauru uklidnit.

"Chceš vědět, co je?"zeptala se vztekle Laura. "Je to démon. Jsi spokojená? Už nám dáš pokoj?"

"Démon? Jak můžeš chodit s démonem?"zeptala jsem se jí vyděšeně. Cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy.

"Stejně, jako ty můžeš chodit s tím svým vampýrem,"odpověděla. Nepoznávala jsem ji. Nikdy se mnou takhle nemluvila. Tím myslím takhle zle. Pohádali jsme se, to byla pravda, ale tohle bylo něco víc. "Prostě ho miluju."

"A on tebe? Miluje tě? Nebo si jenom na něco hraje? Víš vůbec, že má zálibu v ženách z našeho rodu? Nejdřív Julia, se kterou má syna Aleca a teď ty. Kdo to bude dál? Nějaká moje dcera?"vykřikla jsem. Přišla ke mně blíž.

"Jak se opovažuješ tvrdit něco takového? On mi nelže. Miluje mě. Jsem jeho opravdová láska,"řekla Laura.

"Bože on ti lže. Copak jsi tak naivní, že to nevidíš?"zeptala jsem se jí zoufale. Ucítila jsem na tváři její ruku. Když jí stáhla, promnula jsem si tvář. Vztekle jsem opustila místnost, protože jsem se bála, že bych jí nějak ublížila. To jsem riskovat nechtěla.

Nastoupila jsem do auta, a co nejrychleji se rozjela na jediné místo, kde jsem se v poslední době cítila naprosto klidně. K Jasperovi, ale v polovině cesty jsem se musela zastavit, protože jsem měla oči plné slz. Když jsem k němu konečně dojela, ani jsem se neobtěžovala klepat, jelikož jsem dostala klíče a rovnou jsem vyrazila do jeho pokoje.

"Lili? Co tady děláš?"zeptal se, když vylezl z koupelny. Seděla jsem na jeho posteli a plakala. Přešel ke mně a klekl si ke mně. "Co se děje?"

"Laura mě naštvala. Pohádali jsme se a... ona mi řekla..." Zase jsem se rozvzlykala. Jasper mě vzal za ruce a lehce mi je stiskl. Bylo to lepší, než kdyby se mě snažil ukonejšit slovy. Alespoň jsem doopravdy cítila, že je se mnou. "Řekla mi, že je démon. Myslím Bena."

"Počkej, cože?"

"Ben je démon,"zopakovala jsem pevnějším hlasem. Jen překvapeně zíral.

"No, tak to jsem nečekal."

"Já jo. Myslela jsem si to už delší dobu, ale dneska to přiznala. Nemůžu tomu uvěřit. Moje sestra randí s démonem. Jak je to možné?"zeptala jsem se ho. Vztekle jsem vstala a začala přecházet po místnosti. On jen seděl a sledoval mě. "Proč si musel vybrat zrovna jí?"

Stoupl mi do cesty a vzal mě za ramena. Potichu sledoval můj výraz. Zdálo se mi, že nad něčím usilovně přemýšlí. Nakonec asi sebral odvahu a poklekl na jedno koleno. Moje srdce začalo bušit, protože jsem si vzpomněla na svůj sen. Z kapsy vytáhl malou krabičku.

"Možná, že to není nejvhodnější chvíle, ale třeba tě to přivede na jiné myšlenky. Sice se neznáme moc dlouho, ale já tě miluju,"řekl Jasper. Otevřel krabičku a mě se naskytl pohled na prsten z bílého zlata s diamantem. "Vezmeš si mě?"

20. Kapitola                            Rozcestník                            18. Kapitola