» zobrazit celý profil

rubriky:

Info pro vás
Recenze na knihy
Filmy a seriály
Moje příběhy
Vaše povídky
Profily postav

Mobilní verze

anketa blogu

přihlášení

vyhledávání:

archiv článků:

rok 2015
rok 2014
rok 2013
rok 2012
rok 2011
rok 2010

galerie

rss blogu

Černá lilie - 18. Kapitola

0pt;line-height:115%;mso-bidi-font-family: "Times New Roman""> "Nemám hlad,"řekla Maggie. Marcus se na ní podrážděně podíval.

"Musíš něco sníst,"řekl jí. Ona se jen zvedla a odešla z místnosti. Marcus pozoroval místo, kde zmizela s nešťastným pohledem. Potom se sklonil ke svému talíři. Snědl trochu palačinek a podíval se na mě.

"Laura ještě nevstala?"zeptala jsem se. Oba zavrtěli hlavou. Naštvaně jsem vydechla. Šla jsem rovnou k Lauřině pokoji.

Ani jsem se neobtěžovala klepat, prostě jsem tam vpadla. Asi jsem to, ale neměla dělat. Laura ležela na posteli, Ben jen v kalhotách na ní. Líbali se a vypadali, že se chystají, že se spolu vyspí. Když jsem vešla, rychle od sebe odskočili.

"Ehm... Pardon,"řekla jsem a rychle se vymotala z jejího pokoje. Šla jsem se k sobě namalovat. Někdo zaklepal a vešel.

"Lili,"oslovila mě Laura.

"Co je?"zeptala jsem se. Podívala jsem se na Bena. Netušila jsem, co na něm Laura vidí. Mě se hnusil.

"Neříkej mámě o tom, co jsi viděla,"řekla.

"Proč?" Znovu jsem se podívala na Bena. Naštěstí už měl triko. "Proč bych tě měla chránit. Zvlášť, když v posteli máš jeho."

"Protože jsme sestry."

"Mám na tebe jeden dotaz." Ben se na mě zvědavě podíval. "Víš o ní všechno?"

"Jestli mluvíš o tom, že jste čarodějky tak jo,"odpověděl. Přikývla jsem.

"Jsi démon?"zeptala jsem se ho. Ben na mě překvapeně a trochu vyděšeně hleděl. Bylo mi jasné, že je. "Jsi, že jo? Jí můžeš lhát, jak chceš, ale mě ne."

"Jak se na to můžeš ptát?"zeptala se Laura podrážděně.

"Když jsem byla poprvé v Crystal, dotkla jsem se jedné knihy a zjevili se mi vzpomínky našich předků. On zabil Sully Meyerovou a pak Julii vyprávěl, jak to udělal. A nejspíš má syna." Při zmínce o jeho synovi a zamračil. Vypadal víc než jen naštvaně. Zdálo se mi, že je nešťastný.

"To je blbost. Jenom závidíš,"řekla Laura. Neubránila jsem se smíchu.

"A co? Tohle? Já mám Jaspera,"řekla jsem. Ona si odfrkla.

"No jo. Ten tvůj slavnej vampýr. Jak by asi vypadal, kdyby ho někdo vysál?"zeptala se. Měla jsem co dělat, abych jí nevrazila facku. Jenom jsem řekla, ať vypadnou. Naštěstí to udělali. Já vypadla do školy. Bylo mi jedno, jak se tam Laura dostane i jestli tam půjde.

Dění ve škole jsem nějak nevnímala. Vím, že jsem si o přestávku povídala s Jane a Johnem a že jsem viděla Edward, jak mě sleduje. A že jsem na obědě mluvila s Mikem. Mluvili jsme o tom, co se stalo mezi ním a Benem. Vypadlo z něj, že Lauru políbil.

"Tys políbil Lauru?"zeptala jsem se ho. On přikývl. "No teda. Ještě řekni, že mu to ona vykecala."

"Ne. On to viděl. Dal Lauře facku. Chtěl jsem jí bránit, ale ona mě dost surově vyhodila. A zbytek znáš,"řekl Mike. Usmála jsem se na něj.

"Příště to zkus, až u toho nikdo nebude jo,"mrkla jsem na něj. On se zasmál. Já jen pokrčila rameny. "Půjdeme na hodiny?"

Konečně byl konec. Vyjížděla jsem z parkoviště, když jsem si všimla Amélie a ten muž, co jí neustále pozoroval. Byl stavěný stejně jako Davis a Jasper, i když byl starší. Zastavila jsem vedle nich a stáhla okýnko.

"Ahoj. Na co tady čekáte?"zeptala jsem se.

"Na odvoz,"odpověděla s úsměvem. Její zelené oči si mě zvědavě a obezřetně prohlíželi.

"Aha. Nechcete někam odvést? Nebo třeba počkat u nás?"zeptala jsem se jí. Otočila se k tomu muži a začala se s ním rusky vybavovat. Zdálo se mi, že se dohadují. Nakonec přikývl.

"To by od tebe byla milé. Děkujeme,"řekla Amélie. Když nastoupili, tak jsme vyjeli. "To je Jurij." Jemu řekla něco rusky. Slyšela jsem zaznít svoje jméno.

"Těší mě,"řekl.

  "Mě také." Potom jsme s Amélií začali kecat o všem možném. Šli jsme k nám, prý aby zabili čas, protože zjistila, že její matka není doma a nechtěla být sama.

"Máte krásný dům,"řekla. Marcus procházel v chodbě s hrnkem kávy.

"Ahoj zlato,"řekl cestou. Návštěvy si asi nevšiml. A to si říká vlkodlak. S Amélií jsme se na sebe pobaveně podívali, když se jeho hlava objevila ve futrech a on jen překvapeně zíral. "Vaše výsosti, co tady děláte?"

"Marcu..."něž jsem to stačila doříct, schytala jsem podrážděný pohled od mámy, která šla do obývaku. "Chci říct tati, co to povídáš. Amélie není.... Nebo jo?"

"Korunní princezna Ruská,"řekla. "Dcera krále Dimitrije a královny Nataši." Překvapeně jsem na ní zírala.

"Kecáš,"řekla jsem. Ona s úsměvem zavrtěla hlavou. A moji rodiče mi začali nadávat. Jenom jsem protočila oči. S Amélií jsme se přesunuli do obýváku. Tam seděla Maggie a sledovala Denisovu fotku.

"Dobrý den,"pozdravila Amélie. Maggie jen kývla na pozdrav. Amélie si jí zvědavě prohlížela. Možná, že ovládá život a zkouší proniknout do její hlavy.

"Co děláte tady?"zeptala se máma Amélie.

"Sice jsem korunní princezna, ale jestli chci trůn, musím se vdát, takže moje matka a já jsme sem přijeli poznat nějakého vhodného prince. Princezna musí ctít tradice,"řekla smutně.

"Ty si musíš vzít někoho královské krve?"zeptala jsem se.

"Nebo mít dědice,"řekla. Měla jsem co dělat, abych nedala najevo emoce.

"Proč vůbec řešíš kralovaní. Tvůj otec..."

"Ne, ale je nemocný. Možná, že se z toho už nedostane, takže lid potřebuje vědět, že mají silného a zdravého vládce a já se mám stát jejich novou královnou. Jenom by mě zajímalo, kde mám vzít prince, který se bude chtít vzdát svého jméno. Ti chlapy si na tom potrpí,"řekla s povzdechem. Vyprávěla nám o všem, co se v poslední době u nich doma dělo. A bylo toho dost. Bohužel jsme se s ní museli rozloučit.

"Běž si udělat úkoly,"řekla máma. Jenom jsem se s povzdechem zvedla a šla.

Zdála se mi noční můra. Šla jsem lesem s Jane, Johnem a Edwardem. Bez jakéhokoli důvodu Edward skočil po Johnovi a něco mu udělal. Jane mě chytila za ruku a společně jsme začali utíkat co nejdál od Edwarda, ale bylo to na nic, protože nás dohnal a ještě k tomu jsem upadla.

Postaral se i o Jane a potom přešel ke mně. Sedl si na mě. Srdce mi bylo jako blázen, když jsem zírala do jeho rudých očí. Potom se sklonil k mému hrdlu a prokousl mi kůži na stejném místě jako Davis. S tím jsem se probudila zpocená, s bušícím srdcem. Místo, kde mě Davis kousl, mě pálilo, ale já to nevnímala a rychle jsem šla do koupelny. Podívala jsem se do zrcadla. Žádné nové zranění jsem neviděla, tak jsem si napustila vanu a hodinu jsem relaxovala ve vodě. Potom šla do obýváku pustit si televizi.

"Marcusi, nechci, aby chodila na školu v Magickém světě. Není na to stavěná,"řekla má matka.

"To co ty chceš je pro mě vedlejší. Nejdůležitější je Lili, a jestli bude chtít studovat v Magickém světě, ty s tím nic neuděláš. Bylo jí osmnáct a je svéprávná. Navíc je to čarodějka. Sem nepatří,"řekl Marcus neústupným hlasem.

"Ona tam nesmí."

"Protože ty to nechceš? Tenhle důvod se mi nezdá dostatečný, Gabrielle. Je čarodějka a moje dcera. A já nedovolím, abys rozhodovala za ní. Jestli bude chtít jít domů, tak jí s tím pomůžu,"řekl můj táta. Viděla jsem, jak před ní stojí a sleduje jí hnědozelenýma očima.

"Ona mě poslechne, Marcusi. Uvidíš, že jo." Někdo odešel z místnosti. Já otevřela oči. Marcus seděl s knihou kouzel v křesle a četl si. Zvedl oči a usmál se.

"Ahoj zlato,"řekl. Usmála jsem se a protáhla se. "Kolik si toho slyšela?"

"Že máma nechce, abych se vrátila tam, kam patřím,"řekla jsem. On se na mě usmál. "Až skončí škola, tak se k vám vrátím."

"Já to vím, řekni to spíš jí,"řekl. Potom do místnosti vešla Maggie. Sedla si vedle táty a usmála se na mě. Tátův pohled padl na hodiny. "Měla bys jít do školy."

19. Kapitola                             Rozcestník                             17. Kapitola

Zpět na hlavní stranu blogu

známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší