» zobrazit celý profil

rubriky:

Info pro vás
Recenze na knihy
Filmy a seriály
Moje příběhy
Vaše povídky
Profily postav

Mobilní verze

anketa blogu

přihlášení

vyhledávání:

archiv článků:

rok 2015
rok 2014
rok 2013
rok 2012
rok 2011
rok 2010

galerie

rss blogu

Píseň pro Miu - Kapitola třicátá devátá

0pt;line-height:115%"> Vstala jsem až ve čtyři hodiny. Venku byl neobvyklý ruch, který mě probudil. Stejně tak Williama, který rozespale zvedl hlavu a podíval se k oknu. Zvedla jsem se a šla se podívat co se to venku děje. Připravovalo se tam něco jako večírek nebo co. Muži nosili větve a dříví na ohniště, stoly byly venku a na nich se začaly připravovat mísy s nejrůznějšími pokrmy. S Williamem jsme se na sebe podívali a on se potom začal oblékat. Já jsem ho napodobila, ale než jsem se nadála, už byl pryč. Netuším, co to do něj vjelo.

V kuchyni nebyl, zato Avery tancovala okolo plotny a kuchyňské linky. Chvíli jsem jí potichu sledovala a v duchu si to omluvila jako sledování jejích instinktů, ale nakonec se otočila a usmála se. Začala plácat něco o jejích bratrech. Chvíli jsem se snažila pochopit, ale její myšlenkové pochody mi unikaly.

"Chceš pomoct?"zeptala jsem se. Přikývla a hodila po mě zástěru. Obvázala jsem si jí okolo pasu a vzala si nůž.

"Pamatuju si, že jsem vždycky takhle vařila s mámou,"řekla Avery. Její hlas trochu posmutněl, ale potom se usmála. "Vždycky mi dala takový nudný úkoly, který mě totálně nebavily. Jako krájení zeleniny, nebo míchání těsta. Prostě děs. Ale chybí mi to."

"Já jsem se svojí mámou nikdy nevařila. Nikdy mě to nebavilo. Raději jsem běhala venku,"řekla jsem. Nikdy jsem s ní nevařila, teď mě to mrzí. Avery se na mě smutně usmála a vzala mi zeleninu, kterou jsem krájela.

"Tak to praktikuj se svojí dcerou,"řekla Avery. Do hrnce na plotně začala házet nejrůznější přísady. Potom do kuchyně vešel Ian a usmál se na ní. Za ním šel Henry. "Jestli se jeden z vás přiblíží k tomu hrnci, zakroutím mu krkem."

"Ale no tak, ségra,"řekl Henry a vrhnul se na ní. Začali se spolu pošťuchovat. Ian je nevěřícně sledoval. Já se trochu bála, aby si něco neudělali.

"Děcka, uklidněte se,"ozval se Charlie, který zrovna věšel do chodby. V rukou nesl několik židlí. Ian se okamžitě chopil pár z nich a vynesl je ven. Henry ho celou dobu sledoval. Avery očekávala od Henryho nějakou urážku, ale žádná nepřišla. Viděla jsem, jak se Charlie zašklebil a Avery protočila oči.

"Co se to tu dneska vlastně děje?"zeptala jsem se. Henry se na mě podíval a chopil se slova. Už od začátku se mi zdálo, že on je mluvčí všech Marcusových dětí, nebo alespoň těch co znám. Charlie na mě působil jako mravokárce a mozek celé rodiny. A Avery byla jejich srdce. Trochu mi to připomnělo Marcusova slova.

"Slavíme, že všechny děti Marcuse Meyera, krom nejstarší dcery samozřejmě, jsou zase doma,"řekl Henry. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, co tím myslí. Dorazil Phillip Meyer.

"Ta tvoje poznámka o těch dětech nemusí platit,"řekl Charlie. Všichni se na něj nechápavě podívali. On se nebezpečně usmál a udělal jakési gesto prsty. Henry s Avery se na sebe s šibalským úsměvem usmáli. Teď mě všichni tři děsili. Beze slova se odebrali nahoru. Všimla jsem si, že se k nim přidal ještě někdo. Muž. Domnívala jsem se, že to byl Phill.

Celé to vypuklo v šest hodin. Mladí Meyerovic vlkodlaci se do teď neukázali. Nikomu krom mě to nepřipadalo divné. Nejspíš se často bez důvodu ztratili. Vyhledala jsem Williama, který si hrál s rádiem. Málem mi spadla čelist, když jsem uviděla šroubovák v jeho ruce. On se nad mým pohledem usmál.

"Myslíš si, že umím jenom hrát na hudební nástroje a malovat?"zeptal se mě s úsměvem. Cítila jsem se trochu zahanbeně, protože to skoro byla pravda. Posadila jsem se na židli vedle něj a sledovala, co vyvádí. "Miláčku, kde jsou ti čtyři?"

"Myslíš Avery, Henryho a spol?"zeptala jsem se. Přikývl. Jen jsem pokrčila rameny. On dokončil svou práci a s obavou zapnul rádio. Začalo nahlas hrát. "Doufám, že to nebouchne."

"To já taky,"poznamenal William. Potom mě vzal za ruku a odvedl k jednomu stolu. Byly na něm lahve s alkoholem, ale i jinými nápoji. Všimla jsem si, že po mě William zašilhal, ale nakonec si vzal vodu. Asi chce sekat dobrotu. Já jsem si schválně vzala lahev piva, abych ho dráždila. On mi věnoval podrážděný pohled. Neubránila jsem se a musela ho políbit.

"Williame,"ozval se za námi něčí hlas. Byl to neznámý hlas. A když jsem se otočila, uviděla jsem blonďáka s hnědozelenýma očima. William se mile usmál, ale nebyl to takový úsměv, který věnoval Avery, Henrymu nebo Charliemu. Tenhle byl trochu chladnější.

"Ahoj Phille,"pozdravil. "Tohle je Mia Rosevaleová. Mio, Phillip Meyer."

"Rád vás poznávám,"řekl. Moc upřímně mi to neznělo, ale přesto jsem se co nejmileji usmála a něco mu řekla.

"Mio,"zavolala na mě Avery. Rozeběhla jsem se k ní. "Tak co říkáš na posledního Meyerovic vlkodlaka?"

"Nevím. Moc upřímně nevypadá,"řekla jsem. Ona se usmála.

"No jo. S Williamem se moc nemusí. Stejně jako s Belle a Rose,"řekla Avery a smutně se usmála. Překvapeně jsem se na ní podívala. "Má nějakou pošahanou averzi k vašemu druhu. Jaspera by nejradši zabil, ale trojčata jsou jeho rodina. Navíc bychom mu utrhli hlavu, kdyby ublížil našim milovaným vampýrům."

"Radši bych se mu moc neměla motat pod nohy co?"zeptala jsem se. Usmála se. Potom k nám přišel Ian. Objal Avery ze zadu okolo pasu a políbil jí na krk. Usmála jsem se. Ona se otočila a dlouze ho políbila. Uviděla jsem, jak se na ně Henry kouká. Obrátil svoje oči ke mně a usmál se nepatrným úsměvem. Potichu jsem je opustila a šla za ním.

"Tak co? Už ses s tím smířil?"zeptala jsem se. Znovu se podíval na Avery s Ianem. Zrovna jí něco šeptal do ucha a ona se smála. Vyzařovalo z ní tolik štěstí.

"Jo, ale mám výhrady,"řekl mi. Usmála jsem se a zavrtěla hlavou. "Lady Rosevaleová, mohu vás požádat o tanec?"

"To znělo hrozně. Kdybys alespoň řekl slečno, ale lady? Lady se používá jen pro nevládnoucí královské větve. Sice tituly princ, princezna mají, ale vládnout nemůžou, ani kdyby se postavili na hlavu. Nebo většinou je mají."

"Jo, ale většina těchto vampýrů si ty tituly nenechává, protože jim jsou prakticky k ničemu,"ozvala se za námi Nicole. Otočili jsme se. "Ale snobové od Hillů mají všechny tituly, který chtějí. Collinsovi nejsou o moc lepší, to je pravda." Začala jsem se smát.

"Tak co, Rosevaleová, jdeš si zatancovat?"zeptal se Henry. Nicole se na mě zašklebila. Přikývla jsem a vrhli jsme se někam doprostřed hloučku lidí. Tam se ploužila Hope s Charliem. Byli k sobě přitulení a uzavření ve svém vlastním světě. Na její tváři byl blažený úsměv. "Mio, jak se ti líbí můj poslední bratr?"

"Zeptej se Avery. Té už jsem to řekla,"odpověděla jsem mu okamžitě. Podíval se na mě. Jen jsem pokrčila rameny. "Kde je Angela?"

"Ve velký společnosti se necítí moc dobře. Hned jak to začalo, zmizela,"odpověděl. Vypadal nešťastně.

"Ehm... Henry." Vedle nás stál William. Podívala jsem se na něj. Usmál se na Henryho. "Mohl bych si s ní zatancovat?"

"Tak to prr, princátko,"řekla jsem. William překvapeně zvedl obočí. "Až skončí písnička, jsem jenom tvoje. Tady kolega vlkodlak si se mnou chce zatancovat a já jsem přijala. Stoupni si do fronty." Henry se začal smát. William se zatvářil ublíženě, ale v jeho očích jsem viděla lásku. Otočil se a odešel.

"Princátko? Kolega vlkodlak? No Mio, ty jsi i vtipná. Toho jsem si nikdy předtím nevšiml,"řekl Henry. Vyplázla jsem na něj jazyk. Potom jsem se podívala do země. Když jsem opět zvedla oči, viděla jsem, že ze mě Henry nespustil zrak. "Už víš, za kolik let by ses chtěla vdávat?"

"Nevím. Proč se mě na to ptáš?"zeptala jsem se.

"Abys mu jednou nezlomila srdce. Nerad bych ho viděl na dně,"řekl Henry. V jeho hnědozelených očích se objevilo něco skrytého. Nedokázala jsem to identinfikovat. Trochu jsem se toho bála. Potom písnička skončila, Henry se usmál a pustil mě. Tak nějak jsem chtěla ještě jeden tanec, ale raději jsem šla za Williamem.

"Tak jaký byl tanec?"zeptal se William. Zněl... Nezněl tak mile, jako před chvílí. Netušila jsem proč. Vzala jsem ho za ruku a podívala se mu do očí.

"Co je? Co se ti stalo?"zeptala jsem se ho. Na jeho tváři se objevil úsměv. Políbila jsem ho a přitulila jsem se k němu.

"Miluješ mě?"zeptal se mě. To bylo poprvé, co jsem v jeho hlase slyšela nejistotu.

"Ano. Jistě, že tě miluju. Miluju tě víc, než cokoliv jinýho,"řekla jsem. Potom jsem o tom popřemýšlela. "Vlastně... Mazlíčky miluju víc."

"Cože?" Odtáhla jsem se od něj. V tváři měl směs překvapení a pobavení. To nejspíš nečekal.

"No Lovette a Melissu mám raději. Ale jenom o trošku,"vysvětlila jsem. On se potichu zasmál a přitiskl si mě k sobě.

"Cože?!"ozval se za námi Phillipův hlas. Uhodili mě silné negativní pocity. Otočila jsem se, abych na něj viděla. Stál naproti Avery, Ianovi a Marcusovi a naštvaně si Marcuse měřil. "Ty necháš tohohle zmetka, aby vedl tuhle smečku?"

"Ano. A kdo jiný by jí podle tebe měl vést?"zeptal se Marcus.

"Nevím! Třeba Charlie,"vykřikl. Charles se podíval někam dozadu. Tam stál Henry. Ten se mračil. Podíval se Charliemu do očí a lehce přikývl. Oba dva se dali do pohybu. "Rozhodně tenhle..."

"Ať chceš říct cokoliv, mlč,"přerušila ho Avery. Ian jí vzal za ruku.

"Sklapni Avery,"zasyčel Phillip. Rozhodla jsem se, že jemu zdrobněle říkat nebudu. "Vždyť tu smečku může vést kdokoliv."

"Vážně?"zeptal se Marcus. V tu chvíli na něm jeho věk nebyl vůbec vidět. Zase vypadal na třicet. Žádných 235 let. Všichni ostatní vlkodlaci, až na Henryho se začali krčit. Dokonce i Charlie se zamračil. "Chtěl by sis to zkusit?"

"Tati,"ozvala se Avery se strachem. Sledovala jsem vlkodlačí chování. Nechápavě jsem se podívala na Williama.

"Chování vlkodlaků není zrovna můj obor,"řekl William.

"A víš, že jo,"řekl Phillip. Nevyzařovala z něj taková síla a moc, ale byl odhodlaný. Henry se zamračil. Podíval se na svého otce a zavrtěl hlavou. Otočil se na Williama a vrhl na něj zoufalý pohled. Cítila jsem energii života, která z Williama vycházela a směřovala k Henrymu.

"Pane bože,"zašeptal William. Podívala jsem se na něj. "Phille, nech toho."

"Sklapni,"zasyčel na něj zlostně. William se zatvářil překvapeněji než kdy předtím. "Vyzívám tě na souboj."

"Tati, nemusíš tu výzvu přijmout,"řekl Henry. Přesunul se vedle svého otce. Ten se na něj otočil a položil mu ruce na ramena. Tvářil se tak klidně a silně. Henry se přikrčil a zavřel oči. "Není to tvoje povinnost. Když víš, že to prohraje, nemusíš to přijmout."

"Henry, všechno je v pohodě,"řekl jeho otec a usmál se. Potom odstoupil a začal se měnit. Phillip ho napodobil.

"Počkej,"ozvala jsem se. William se na mě podíval. "Jaký souboj?"

"Budou se bít o vůdcovství v téhle smečce,"řekl Henry. Všichni se začali vzdalovat od vrčících vlkodlaků. Marcus byl mohutnější, ale Phillip větší a hlavně mladší. Bála jsem se o Marcuse. "Pokud Phillip vyhraje, stane se z něj vůdce smečky a obávám se, že vyžene Iana."

"Není to souboj na život a na smrt, že ne?" Henry se na mě podíval smutným pohledem. Vyděšeně jsem se podívala na Williama. Mou pozornost upoutal startující souboj.

Marcus Phillipovi zasadil ošklivou ránu tlapou. Neodkapávala z ní krev, ale musela pěkně bolet. Phillip se sklonil k zemi, ale potom na Marcuse skočil a začal sekat drápy. Ozvalo se bolestivé zapištění. Strnula jsem hrůzou. Byl to děsivý zvuk. Marcusovi se povedlo vyhrabat se ze spod Phillipova těla. Zavrčel, jako by ho pobízel a vycenil zuby. Ty zabořil Phillipovi do tlapy. Phill vypískl a vyškubl se Marcusovi. Bylo to brutální.

"Kašlu na pravidla, jdu tam,"řekl Charlie. Henry mu položil ruku na rameno. Charlie se na něj podíval.

"Nemůžeš to přerušit. Mohlo by se ti něco stát. Jednou mě jeden idiot chtěl porazit. Jeden z mých mladších vlkodlaků se nás snažil zastavit. Skončil s prokouslým hrdlem, ale přežil to. Měl štěstí." V Henryho tváři jsem viděla výčitky. Byla jsem z toho smutná. V tu chvíli nikdo nevěnoval Marcusovi a Phillipovi pozornost. Teda až do chvíle, než Marcus padl k zemi a Phillip se mu chystal zasadit poslední ránu.

Vyděšeně jsem sledovala konec jejich souboje. Marcusovo tělo leželo na boku. Viděla jsem, že se jeho hrudník zvedá jen stěží. Phillip měl napřaženou mohutnou tlapu a připravoval se Marcusovi zasadit poslední bolestivou ránu, která by ho zabila. Měla jsem co dělat, abych se na Phillipa nevrhla, ale někdo mě předběhl.

Byl to malý, na vlkodlačí poměry, světlý vlkodlak se svítivě modrýma očima. Vyděšeně jsem se podívala na místo, kde ještě před chvílí stála Avery. Nebyla tam. Strčila do Phillipa hlavou a povedlo se jí ho postrčit od jejich otce dost daleko. Přikrčila se před ním a hromově zavrčela. Phillip na ní zavrčel, ale ona se ani nehnula.

Dlouho se měřili. Oba vrčeli. Vlkodlaci se začali krčit ještě víc, než když Marcus začal reagovat na Phillipa. Teď to dokonce pocítil i Henry. Trochu se předklonil a podíval se na ty dva. Avery se najednou nad Phillipem začala tyčit a on před ní padal na tlamu. Ucítila jsem neznámou sílu. Vyzařovala z Avery. Phillip dopadl až na zem a nehnul se. Ona se otočila na všechny ostatní. Všichni pod jejím pohledem padli. Až na Henryho, lidi a nás vampýry. Jenom vlkodlaci.

"Páni,"řekl Henry a usmál se na svojí sestru. William si odkašlal a zeptal se, co se stalo. "Avery právě porazila Philla. Stala se z ní vůdkyně smečky. Proč mi nikdy nedošlo, že to v sobě má? Ani Charlie, ani Phill, ale Avery."

"Ale vždyť spolu nebojovali,"řekla jsem.

"Jo, ale Phill před ní padl na hubu. To by vůdce udělat neměl. Avery je vůdkyně a teď si s Phillem může dělat, co chce." Avery se otočila na Philla a začala se měnit zpátky do lidské podoby. Rozeběhla se ke svému otci. William jí napodobil.

"Tati,"zašeptala. Klečela s rukou na jeho rameni. William ho vzal za ruku a zavřel oči.

"Williame,"okřikl ho Charlie. William nepřestal. Ucítila jsem tolik magické energie života, že jsem sebou málem flákla o zem. William ho uzdravoval dost dlouho, ale nakonec se Marcus zvedl a vypadal docela dobře.

"Williame, co jsi to udělal?"zeptal se ho Marcus. Ve Williamových očích byl zvláštní pohled. Trochu bláznivý, ale nebylo to nic závažného. Alespoň jsem v to doufala.

Setkání bylo rozpuštěno. Avery se zájmem poslouchala informace svého bratra. Phillip se sbalil a odjel. Marcus s Henrym nás přesvědčili, abychom odjeli zpátky do školy. Hlavní důvod byl to, aby se na Williama podíval doktor, ale taky to, že si vlkodlaci budou muset zvykat na nového vůdce, což znamenalo, že mohou nastat zmatky a někdo z nás by mohl přijít k úhoně.

Okamžitě jak jsme se vrátili do školy, Adrian si vzal Williama k sobě a mě si k sobě zavolal ředitel. Jen jsem doufala, že nebudu mít kvůli tomu výletu průšvih. Dlouho jsem čekala, než mě přijme, ale když jsem vešla do ředitelny, bylo mi jasné, že problém mít nebudu. Díky bohu. Vlastně se mě jen zeptal, jak jsem se tam měla. Potom mě poslal do pokoje.

Hned jak jsem se vrátila do pokoje, tak se na mě Nicole vrhla a chtěla vědět, co mi ředitel říkal. Bylo vidět, že se jí ulevilo, když jsem jí řekla, že se jen vyptával, jak jsem se tam měla. Potom mi oznámila, že mě chce u svých prarodičů, kam jela tenhle víkend. A hned potom se přesuneme do Meryvel na královský ples.

"Šílíš?!"zeptala jsem se jí. Olívie vešla do pokoje a vyděšeně se na mě podívala. "Ahoj."

"Čau. Co se děje?"zeptala se a posadila se vedle mě na mou postel. Nicole pohladila Lovette, která se schoulila k jejím stehnům a podívala se na mě.

"Prosím, Mio. Chci babičce a dědovi představit Kanea, ale bojím se tam jet sama a máma s tátou musí být v Meryvel. Navíc tam pojede i Brandon,"řekla Nicole. Podívala se do země. "Nechce tam být sama."

"My pojedeme k babče, takže s ní klidně jet můžeš,"řekla Olívie nenápadně. Nicole zbystřila a zvedla hlavu. Podívala jsem se na Olívii, která si prohlížela svoje nehty a vyhýbala se kontaktu se mnou.

"A bude tam i William, protože moji prarodiče ho milují,"řekla Nicole. Protočila jsem oči. Nicole mi skočila okolo krku. "Děkuju! Jsi ta nejlepší kamarádka."

"Jo, já vím,"řekla jsem. Nicole mě pustila a posadila se vedle mě. "Jaká byla večeře s rodiči, Olive?"

"Nejdřív se mohli zbláznit, že jsem konečně doma, ale potom mi táta vynadal, že jsem šla sama a řekl, že tě vyrazí, až se jednou staneš mojí strážkyní,"oznámila Olívie. Zašklebila jsem se a protočila oči. Povídaly jsme si ještě dlouho do noci.

Druhý den ráno mě probudil budík. Okamžitě jsem se zavřela do koupelny. Potom jsem si našla něco na sebe a počkala, než ze sebe děvčata udělají princezny. Málem jsme nestihly snídani, protože se ty dvě začaly dohadovat kvůli Nicoliným botám, ale nakonec se našly a my vyrazily. Kdybych mohla, snědla bych i holkám jejich snídani, protože jsem měla neobvyklý hlad.

"Hele, William,"řekla Nicole. Otočila jsem se na něj. Seděl vedle Isabelle a ředitele na opačném konci jídelny. Vypadal skvěle. Jako vždycky. "Už se těším, až budeme u prarodičů. Konečně na sebe budeme mít čas." Žárlivě jsem se na ní podívala.

"Ona to tak nemyslela, Mio,"řekla Olívie, protože si všimla mého výrazu. Jen jsem se zvedla a šla odnést svůj tác. Rozhlédla jsem se po jídelně. Nikdo zajímavý se na mě nedíval, proto jsem se vydala na hodinu teorie strážení.

Vůbec jsem nevnímala, co se za celý den ve škole dělo. Dokonce ani na Williamových hodinách. Jen jsem seděla a poslouchala, ale slova mi splývala dohromady. Když se mě někdo na něco zeptal, nebyla jsem schopná odpovědět. Asi na mě něco lezlo, proto jsem po škole vyrazila za Adrianem.

"Nic ti není,"řekl mi. Překvapeně jsem zvedla obočí. "Co? Čekala jsi, že ti oznámím, že umíráš?"

"Ne to ne, ale... Proč mi není dobře?"zeptala jsem se.

"Možná jsi jen unavená. Měla si teď velmi těžké období. O prázdninách se snaž odpočívat, ať jsi v lednu plná energie,"řekl mi. Přikývla jsem a rozloučila se.

V pokoji už bylo balení v plném proudu. Nicole mi dokonce připravila kufr. Olívie už měla sbaleno a nutila Sofii, aby si vlezla do přepravky, ale té se nechtělo. Lovette nebyla nikde k nalezení, jako by se bála, že jí to taky čeká. Čeká, ale to ještě neví.

"Chceš pomoct?"zeptala jsem se Olívie. Ta přikývla. Klekla jsem si naproti ní a začala Sofii přemlouvat. Já jsem sklidila větší úspěch. Sofia vlezla do přepravky a položila se na její dno.

"Díky,"řekla Olívie. Oblékla si kabát, vzala si přepravku a kabelku.

"Ty už jedeš?"zeptala jsem se jí. Přikývla. Objala jsem jí. "Takže po prázdninách?"

"Možná že pojedeme na ten ples v Meryvel,"řekla Olívie. Znovu jsem jí objala. Nicole se k nám přidala. Zasmála jsem se. "Tak zatím."

Když se zavřely dveře, začala jsem si balit svoje věci. Nicole seděla a sledovala mě. Lovette očichávala svou přepravku. Vzala jsem si jí do náruče a přitiskla jí k sobě. Začala jsem jí šeptat do ouška, že jí miluju. O pár hodin později jsme s Nicole seděli v Collinsovic tryskáči a čekali, než letadlo vzlétne.

Kapitola čtyřicátá                         Rozcestník                         Kapitola třicátá osmá

Zpět na hlavní stranu blogu