Píseň pro Miu - Kapitola čtyřicátá

Kapitola čtyřicátá

Letadlo do Westbrooku letělo něco okolo tři hodin a cesta v kočáru do Collinswoodu další půl hodinu. Collinswood bylo nejmenší královské město, které postavili Collinsové před tisíci lety, když sem do Ameriky dorazili. Měli tu obrovský zámeček s krásným okolím a náměstí zdobila socha Christophera Collinse a jeho rodiny. Oni byli první Collinsové na Americkém kontinentě. Podívala jsem se na sochu jeho dcery Elisabeth, která byla první manželkou krále Charlese White. Byla krásná a strašně mi připomínala Nicole.

"Na co koukáš?"zeptala se mě Nicole. Podívala jsem se na ní. Ona se koukla na sochu. "Aha. Elisabeth, že jo?"

"Jo. Připomínáš mi jí,"oznámila jsem.

"No jo. To je možné. Říká se, že se po pár set letech znovu zrodí, aby trpěla za to, že se nepoddala králi Phillipovi, ale vzala si Charlese. A její dcery jsou prokleté a trpí celý svůj život. Což je možná i pravda, protože máma, babička, babiččiny sestry i předešlé generace jejich dcer trpěly,"řekla Nicole.

"Ale možná že na vaši generaci už to neplatí, nebo snad jo?"

"Platí,"odpověděla Nicole.

"Vážně. Mně se zdáte docela šťastné. Zvlášť královna Rose,"odpověděla jsem. Ona se smutně usmála.

"Rose vypadá šťastně, ale to není tak úplně pravda.

Když se trojčata narodila, zemřela jejich máma, strejda se z toho nikdy nevzpamatoval. Měl problémy s alkoholem a musel se jít léčit. Trojčata to poznamenalo. Isabelle nějaký čas ani nemluvila, protože jí tatínek chyběl a bála se, že už ho neuvidí stejně jako maminku. Během dospívání měli několik strašných vztahů. Rose se málem nevdala, protože Petrovům se nelíbilo, že je americká korunní princezna, která by správně měla vládnout, ale nějak se Dimitrijovi povedlo dědečka přemluvit, aby jim dal požehnání. Potom potratila a s Dimitrijem se začali hádat a málem se rozvedli, ale narodila se malá Zoia a všechno se zlepšilo. Bůhví, co se jim ještě přihodí v budoucnu,"řekla Nicole. Viděla jsem, jak jí to trápí, ale trápilo jí ještě něco. Bála se, co se stane jí. Vzala jsem jí za ruku.

"Nicole, tobě se nic takového nestane. Takováhle kletba určitě neexistuje. Je jen ve vašich hlavách a to vám přivolává všechna ta neštěstí. Uvidíš, že všechno bude v pořádku,"řekla jsem jí. Usmála se na mě a objala mě. Kočár zastavil a dveře se otevřely. Jeden strážce mi pomohl z kočáru a druhý mě odvedl do domu, kde už čekala nějaká žena. Ta nás zavedla do salónku.

"Vaše Výsosti, její Výsost princezna Nicole Annabelle Collinsová a host,"řekla ta žena a vyčkala, než nás princ Richard a jeho žena princezna Alyson přijmou. Ze salónku se neozvalo ani slovo a žena ustoupila, aby nás pustila.

Nicolin dědeček Richard stál a široce se usmíval na svou vnučku. Princezna Alyson seděla v křesle a také se. Nicole nejdříve objala dědečka a potom se vrhla na babičku. Já jsem zůstala pozadu. Nějak se mi dovnitř nechtělo, ale nakonec si mě stejně všimli. Princ Richard na mě pohlédl a pozorně mě prostudoval, jako nějaký zajímavý studijní objekt. Naježily se mi chlupy po celém těle.

"Vaše Výsosti,"vydala jsem ze sebe přiškrceně a uklonila se. On si mě stále prohlížel. Ucítila jsem, že mi po čele teče pot.

"Ahoj zlato,"ozvalo se z rohu. Byla jsem tak vyplašená, že jsem si ani neuvědomila, že to bylo na mě. Otočila jsem se k tomu místu a uviděla Williamův pobavený úsměv. Zvedl se a přešel k nám. "Vaše Výsosti, tohle je Mia Rosevaleová. Mio, to je..." Věnovala jsem mu pohled druhu, vím kdo to je a usmála se na prince.

"Rád tě poznávám, Mio,"řekl princ Richard a otočil se na Williama. "Takže tohle je ta tvoje snoubenka?" Znovu jsem se na Williama podívala a zvedla obočí. Ten se zatvářil jako neviňátko. "Je na tom něco špatného?"

"Ne, pane, ale zatím to mělo být jen mezi námi,"řekla jsem nejistě.

"Tak to vědí další dva lidé. Nechcete se posadit?"zeptal se princ. Přikývla jsem a došla ke gauči, na kterém už seděla Nicole a nesouhlasně si měřila svého dědu. William se posadil vedle mě a položil mi ruku okolo ramen. "Dáte si kávu nebo čaj?"

"Já chci kafe, William už má a Mia vypadá na panáka něčeho tvrdého,"řekla Nicole zvláštním tónem. Střelila jsem po ní pohledem.

"Jistě." Princezna si vzala zvonek a zazvonila. Za chvíli tu byla ta žena, co nás sem přivedla. Uklonila se a vyčkávala. "Beatrice, přineste nám dvě kávy, jednu bez cukru, heřmánkový čaj, sklenku brandy a Williamovi dolijte. A ještě něco na zub." Beatrice odešla.

"Mluvili jste teď někdy s Adrianem?"zeptal se princ Richard. Nicole přikývla.

"Mia je u něj prakticky pořád,"řekla Nicole dřív, než si to stačila rozmyslet. Postřehla jsem, že se William napjal. Podívala jsem se na něj. On se zamračil. "Co byste chtěli, když studuje strážení a neustále má nějakou modřinu, roztrhlej ret nebo naraženou ruku."

"Ty studuješ strážení? A jak ti to jde?"zeptala se princezna. Usmála jsem se na ní.

"Každý by vám řekl něco jiného, ale většina lidí si myslí, že jsem dobrá,"odpověděla jsem. Princezna se usmála.

"To byla krásná diplomatická odpověď. I když si myslíš, že jsi skvělá, neřekneš to nahlas a řekneš, že si to myslí ostatní lidé,"řekla princezna a usmála se. "Byla by z tebe skvělá politička."

"To si nemyslím,"řekla jsem.

"Ale jako strážkyně je ještě lepší. Z celé školy byla na zkouškách nejlepší. Pomohla nám najít Olívii Brownovou, zachránila mi život a nejen to. Konečně mi ukázala, co potřebuju a za co stojí žít,"řekl William a podíval se na mě. Usmála jsem se na něj. Na tu krátkou chvíli jsem úplně zapomněla, že tu nejsme sami.

"Tak jo, hrdličky, nechcete se projít?"zeptala se Nicole.

"Nicole,"napomenula ji její babička. Vrátili se zpátky k tématu. "Jak se mu vůbec vede?"

"Jde to."

"Jak se vyrovnává s rozchodem s Olívií? Stejně nechápu, proč to Jeremy udělal. Vždyť Adrian je jeho bratr. Jak je možné, že se tak nepovedl? Kde se v jeho výchově objevila chyba. Adrian s Norou jsou tak skvělí, ale Jeremy..."

"Jeremy jen neměl takový výcvik jako Adrian. Moll se Steven mu nechali víc volnosti, protože museli naučit Adriana všem znalostem korunního prince, kdyby se náhodou něco stalo. Podívej se na Blakea se Stevenem. Blake je stejný jako Jeremy a to proto, že Steven měl být král a měl tvrdší výchovu než Blake. Mně se nakonec zdá, že je Blake lepší král, než by byl Steven. Steven se moc stará o to, co si myslí ostatní. Blake když se pro něco rozhodne, dokáže se toho držet a dotáhnout to do konce. Co myslíš ty, drahá?"zeptal se princ.

"Blake je skvělý král, ale kdyby měl Steven po svém boku někoho jako Emma, byl by ještě lepší. Mrzí mě, že jsme nešli na jeho korunovaci, ale jsem ráda, že je králem alespoň Blake,"řekla princezna. Nicole se dívala z jednoho na druhého a tvářila se docela vyděšeně. Podívala jsem se na Williama.

"Podle mě by Steven stejně na trůn nenastoupil, i kdyby byl s Emmou. Podle mě měl strach, že vás zklame, proto to raději hodil na strejdu Blakea,"řekl William. Napil se ze své sklenice a podíval se ven z okna.

"Proto nechceš být králem? Bojíš se, že svou rodinu zklameš?"zeptala se princezna. William se na ní podíval.

"Ne. Nechci zklamat tuhle zemi. Nedokážu si představit, že se na mě jednou bude muset spolehnout,"oznámil William.

"Budeš skvělý král, Williame, Whiti jsou,"řekla princezna a změnila téma na nějaký královský skandál. William se choval jako princ. Došlo mi, že tohle já nikdy nezvládnu. Nikdy nebudu dobrá princezna. Vzala jsem si svou skleničku a napila se z ní. Potom jsem se zvedla, abych odešla.

Bylo to poprvé, co si někdo z nich všiml mojí ruky. Princ Richard se na ní podíval a okamžitě mě za ní vzal. Vyděšeně jsem se na něj podívala. Začal zkoumat moje značky živlů. Nejspíš nečekal, že jich uvidí pět. Chvíli se mi zdálo, že v tom je něco víc, než jen mých pět značek, ale to hned zase zmizelo. Podíval se mi do očí.

"Ty ovládáš všech pět živlů?" Přikývla jsem. "To je zajímavé." Usmála jsem se.

"Mohli byste mě omluvit?"zeptala jsem se a čekala, než princ pustí mojí ruky. Když to udělal, odebrala jsem se ke dveřím do zahrady.

Začal mě přepadat panický strach. Viděla jsem se, jak sedím v místnosti plné královských a netuším, o čem si s nimi mám povídat. Jestli mám vůbec mluvit. Možná že princezna Alyson má pravdu. Obyčejní vampýři by si královské brát neměli. Zvlášť ne takové, kteří ani neznají vlastního otce. Bože, co budu dělat na tom vánočním plese krále a královny? Došlo mi, že se sem nehodím. Tohle není můj svět. Zhroutila jsem se na lavičku, okolo které jsem procházela. Než jsem se nadála, začaly mi po tváři stékat slzy.

"Mio,"ozval se nade mnou Williamův hlas. Zvedla jsem oči a podívala se na něj. Sedl si vedle mě a objal mě. "Co se děje, miláčku?"

"Já... Nezvládnu to. Nejsem princezna. Nemám... nemám správný výcvik. Já... já se k tobě nehodím,"vypravila jsem ze sebe mezi vzlyky. William se ode mě odtáhl, vzal mě za ramena a pevně mě stiskl.

"Mignonette Seleno Rosevaleová, vážně si myslíš, že bych se tě vzdal jen kvůli tomu, že se nebudeš líbit pár královskejm šaškům, kteří se řídí jenom protokolem, předpisy a etikou? Udělám pro tebe cokoliv. Klidně se vzdám trůnu. Ty jsi to jediné, co k životu potřebuju. Bez tebe nejsem nic. Miluju tě, Mio. A co ty?"

"Samozřejmě že tě miluju, ale co ostatní?"zeptala jsem se.

"Na ty nemysli. Mysli jenom na to, že tě miluju. A pokud nechceš být princezna, tak ani já ne,"řekl William.

"A tvýho tátu klepne,"řekla jsem. William se začal smát.

"Já tě miluju,"řekl a objal mě.

Zůstali jsme s Williamem venku až do večeře. Byli bychom tam déle, ale princezna Alyson pro nás poslala a princezně Alyson se neodmlouvá. Před večeří jsem se musela jít převléknout do šatů, které mi princezna připravila. Byly to černé šaty ke kolenům, ke kterým mi přidala párek černých lodiček a náhrdelník s tmavými kameny. Moje osobní služebná Georgia mi vyčesala vlasy nahoru a nalíčila mě. Potom mě odvedla do jídelny, kde už seděl princ Richard, William a princezna Alyson. O chvíli později do místnosti vešel princ Brandon, Nicolin mladší bratr a posadil se. Pár minut po něm dorazil Steven s Moll.

"Williame, nevěděl jsem, že máš přijet,"řekl Steven, když se posadil vedle mě a Moll vedle Williama. Moll se na mě usmála a nenápadně mrkla. Usměv jsem jí oplatila.

"Přece bych nenechal Nicole bez podpory,"řekl William. Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy. Princezna Alyson přimhouřila oči.

"Babi, dědo, Williame?"ozval se ode dveří překvapený hlas Jeremyho Collinse. Zatnula jsem zuby, abych nevyletěla a podívala se na něj. Nechápu, co se mi na něm líbilo. "Co ty tady děláš?"

"Přijel jsem s Nicole,"odpověděl William a podíval se před sebe. Shodou okolností na mě. Nenápadně jsem mu šlápla na nohy. On se na mě pobaveně usmál.

"Mignonette Selena Rosevaleová... To snad není pravda. A co tady děláš ty?"zeptal se Jeremy a šel mým směrem.

"Je to moje kamarádka,"řekla Nicole, která právě přišla. Za sebou táhla Kanea, který se tvářil trochu vyděšeně. "Babičko, dědečku, tohle je můj přítel Kane Jacqules. Zlato, babička, děda, bratránek Jeremy, teta Moll a strejda Steven a můj bratr Brandon. Zbytek znáš."

"Vaše Výsosti,"řekl a uklonil se. Zdálo se mi, že on v tom umí chodit.

"Co kdybyste se posadili? Jeremy,"řekla princezna a ukázala na místo vedle sebe naproti Brandona.

Když jsme všichni seděli na svých místech, princezna zazvonila zvonkem a my dostali první chod. Byla to nějaká polévka, která mi chutnala. Měla jsem takový hlad, že bych snědla cokoliv, nebo bych si přidala, ale to už nám nesli druhý chod, což byla kachna. Jako dezert jsme dostali jahodový koláč, který mi stejně chutnal nejvíc. Potom jsme se odebrali do salónku.

"Williame, kde strávíš svátky tenhle rok?"zeptal se Jeremy. William se na něj podíval a snažil se zachovat milou tvář. Ti dva se úplně nesnášeli.

"V Meryvel s tátou a Isabelle,"odpověděl William a podíval se na Nicole, která spolu s Kanem seděla na gauči s princem a princeznou. Moll se Stevenem si povídali s Brandonem a já stála v rohu a poslouchala Williama s Jeremym. "A co ty?"

"Já asi pojedu na hory. Co bych dělal na tom nudném plese Annabelle a Blakea? Nechápu, proč se ti tam vůbec chce,"řekl Jeremy a protočil oči. William vydal zvuk, který se podobal zavrčení a zvedl se.

"Williame, co kdybys nám něco zahrál,"ozvala se princezna Alyson. William se na ní otočil a uklonil se. Potom přešel k pianu a posadil se. Položil ruce na klaviaturu, ale asi netušil, co má zahrát, proto zvedl hlavu a podíval se na mě.

"Copak, zapomněl si noty?"zeptal se Jeremy kysele. William se po něm podíval, přimhouřil oči a zase se vrátil ke mně. Usmála jsem se na něj. "No tak dělej, Willy."

"Do háje nechceš držet hubu?"vyštěkla jsem na něj. Vyletělo to ze mě dřív, než jsem si stihla uvědomit, kde vlastně jsem. "Promiňte."

"V pořádku. Máš pravdu,"řekl princ Richard a podíval se na Jeremyho. "Nechtěl by ses projít, Jeremy?" Jeremy protočil oči, ale odešel. Princ se zvedl a kývl na Stevena. Ten ho následoval.

"Promiňte, princezno,"řekla Moll a podíval se do země. Princezna Alyson neřekla ani slovo. Přešla jsem k Moll a posadila se vedle ní.

"Jste v pořádku?"zeptala jsem se potichu. Ona přikývla. Nevěděla jsem, co bych měla říct, proto jsem se podívala na Williama, který konečně začal hrát. Princezna Alyson se usmála a přerušila rozhovor, který vedla s Kanem a Nicole. Zaposlouchala jsem se do té krásné skladby, kterou už mi jednou hrál. Řekl, že je to moje píseň. Blaženě jsem se usmála a zavřela oči. Vzpomněla jsem si na ten den.

Bylo to ještě v Europee. Byli jsme tam úplně sami a on mi začal hrát. Seděla jsem vedle něj a sledovala jeho prsty, které tančily po klaviatuře, a já obdivovala jeho talent. Byl to jeden z mých nejkrásnějších dní. Dokud nás nevyrušila Nora. To je jediné, co mě mrzí. Bůhví, co by se stalo.

"Mio, vnímáš mě?"zeptala se Nicole. Otevřela jsem oči a podívala se na ní. Pořád jsem seděla v salónku a poslouchala Williamovo hraní. Jediné co se změnilo, byla Nicole. Stála nade mnou a mluvila na mě.

"Cože?"

"Nechceš se jít projít?"zeptala se Nicole. Přikývla jsem. "Tak co si myslíš o mých prarodičích?"

"Že bych nikdy nechtěla být tvůj otec nebo jeho sourozenci,"odpověděla jsem. Nicole se zasmála. "Jo, určitě jsou milý, ale podle toho co jsem viděla, se mi to moc nezdá."

"Babička s dědou jsou skvělý, jenom je musíš blíž poznat a hlavně se jich nesmíš bát. Navíc měli jinačí výcvik než my dvě. Její rodiče jí cvičili na roli královny už od plenek. Sice by nikdy královnou nebyla, ale asi počítali s tím, že si vezme korunního prince. Děda měl nejlepší vychovatele a učitele, kteří z něj udělali perfektního korunního prince a budoucího krále. To proto jsou tak chladní,"vysvětlila Nicole. Nešťastně jsem se usmála.

"Jsem zvědavá, jak roli princezny zvládnu já,"zamumlala jsem.

"Musíš se toho hodně naučit, ale já ti s tím pomůžu. Hlavně tě musíme naučit chodit a mluvit. Když jsi s královskými v místnosti, musíš být tichá, mluvit jen když se tě na něco někdo zeptá a stále se usmívat. A musíš být narovnaná. Nikdo by nechtěl hrbáče,"řekla Nicole. Usmála jsem se. "Stáhni zadek, lopatky dolů, bradu lehce nahoru a lehoučce se zakloň." Udělala jsem, co chtěla, ale cítila jsem se strašně nepohodlně. "Jenom si na to musíš zvyknout. Být princeznou není těžký, ale být dobrou princeznou to je fuška. Máme co dělat."

Druhý den ráno mě probudila Georgia, která vešla do mého pokoje, rozsvítila všechna světla, roztáhla závěsy a podala mi nějaký papír. Po ní do pokoje vešly dvě dívky. Jedna vezla vozík s jídlem a druhá koš s prádlem. Podívala jsem se na papír a zůstala zírat. K čemu mi je denní plán? Přečetla jsem si ho.

9:30 – Schůzka s princeznou Alyson

10:30 – Lekce královského chování

11:15 – Lekce tance

12:00 – Osobní volno

13:00 – Oběd

13:55 – Ruční práce

14:40 – Vyjížďka s princem Richardem

16:30 – Návštěva dětského domova s princeznou Alyson a korunní princeznou Nicole

18:00 – Večeře

19:35 – Odjezd do školy

Nemohla jsem tomu uvěřit. Vážně jsem dostala svůj vlastní osobní denní plán. A volno jsem v něm měla jenom hodinu. To bude zajímavé. Akorát jsem netušila, co chce princezna probírat celou hodinu. Georgia mě vytáhla z postele a posadila mě ke stolku. Dívka s vozíkem mi ukázala co má a já si vzala ovocný koláč a čaj. Dívka odešla. Druhá položila koš na lenošku a odstoupila. Georgia se v něm začala přehrabovat.

"Madam, mohla bych se zeptat, proč mám svůj plán, když jsem jenom host?"zeptala jsem se opatrně. Georgia byla stará a nevlídná. Skoro jako princezna Alyson.

"Všichni dostávají svůj plán, slečno. Bez toho by tu byl chaos,"řekla Georgia a podala mi moje šaty. Byly tmavě modré po kolena. K nim mi vybrala tmavé lodičky a jednoduchý zlatý řetízek. Když jsem se najedla, poslala mě do koupelny.

Byla obrovská. Všechny kohoutky byly zlaté, stejně jako většina kovu v tomhle zámku. Uprostřed místnosti byla obrovská vana, kterou už jsem měla napuštěnou teplou vodou. V rohu bylo několik paravánů, za kterými jsem se měla převléknout. Taky tam byl toaletní stolek s hromadou líčidel a ozdob do vlasů. Ta koupelna byla jako sen. Sen, který mi zkazila Georgia.

"Slečno Rosevaleová, musíme vás obléknout a upravit. Nezapomeňte na princeznu,"řekla. Zvedla jsem se a oblékla se do ručníku. Potom jsem jí vyzvala. Ona mě zabalila do županu a odvedla ke stolku, kde mě začala mučit banda kosmetiček a kadeřníků. "Teď se oblečte." Vyhnala všechny, ale sama neodešla. Oblékla jsem se a prohlédla se v obrovském zrcadle. Vypadala jsem skvěle.

"Jsem hotová,"oznámila jsem a vyšla zpoza paravánu. Georgia si mě prohlédla a nedala najevo žádnou emoci. Beze slova se otočila a vyrazila z mého pokoje. Já jí následovala.

Dovedla mě do salónku, kde seděla princezna Alyson a popíjela kávičku. Naproti ní seděla nějaká žena. Když jsme s Georgiou vešli, ta žena se zvedla a odešla. Já jsem se uklonila a počkala, než mě princezna přijme.

"Mio, konečně. Máš zpoždění,"řekla princezna a kývla na křeslo naproti ní. Posadila jsem se. "Jak se ti tady u nás v Collinswoodu líbí?"

"Je to tu skvělé, Vaše Výsosti,"odpověděla jsem. Princezna se usmála a prohlédla si mě.

"Copak tě trápí?"

"Nic, jen se cítím trochu nesvá. V životě jsem se kvůli večeři nepřevlékala, ani jsem neměla vlastní denní plán, dokonce jsem ani neměla tak velký pokoj. Nejsem na to zvyklá,"řekla jsem. Princezna se znovu usmála a zvedla se.

"Chápu jak ti je. Moji rodiče mě sice vychovávali jako korunní princeznu, ale když jsem se s Richardem zasnoubila, začala jsem se všechno učit znovu. I přestože mě rodiče naučili všechno, některé jejich rady mi byli k ničemu. Bála jsem se, že to nezvládnu, ale Richard mi pomohl a teď sama vidíš, co jsem,"řekla princezna a dívala se z okna. "Pokud budeš opravdu chtít být dobrou princeznou, William tě v tom podpoří a já tě budu učit. Ty to zvládneš, Mio. Máš k tomu všechno, co potřebuješ." Překvapeně jsem na ní zírala.

"Vážně si to myslíte?" zeptala jsem se. Přikývla.

"William má neuvěřitelný dar všem pomáhat. To zdědil po své matce. Lili. Byla v úplně stejné situaci jako ty. Musela se naučit být dobrou princeznou a byla jí. Vždycky jsem obdivovala, jak rychle se dokázala naučit všechno, co jsem se já učila celý svůj život. Byla to neuvěřitelná žena. Kdybys jí tak mohla poznat,"řekla princezna. Podívala jsem se do země. "Copak?"

"Všichni mi říkají, jak bych se jí líbila a že bych jí měla poznat. Mrzí mě, že nikdy nebudu vědět, kdo byla moje tchýně a jaká doopravdy byla. A že moje a Williamovy děti nepoznají nikoho jiného než prince Jaspera,"řekla jsem jí. Posadila se do křesla a sledovala mě. "Chtěla bych vědět, kdo je můj otec, ale nevím, jak ho mám najít a moje matka mi o něm řekla jen pár věcí. A nebylo to nic důležitého."

"Uvidíš, že ho jednou poznáš,"řekla princezna. Začala jsem jí vyprávět o své matce a o tom, co mi o mém otci řekla. Během mého vyprávění neřekla ani slovo. Potom vešla Georgia a vzala mě do mého pokoje, kde mě donutila se převléknout do plesových šatů a zavedla mě do tanečného sálu, kde čekala princezna Alyson, princ Richard a William. Chvíli po mě dorazili ostatní.

"Rozdělíme vás do párů. Nicole bude s Kanem, Moll se Stevenem, já s Richardem, Mio vezmi si Williama a Jeremy bude s Gretou. Kde je Brandon?"zeptala se princezna. Podívala jsem se na Nicole.

"Myslím, že říkal něco o tom, že tohle umí nazpaměť,"odpověděla Nicole opatrně.

"Ale stejně by se toho měl zúčastnit. Za pár dní je ples a zkusí nás tam ztrapnit, tak ho vlastnoručně zabiju,"řekla princezna. Rozhlédla se po místnosti a zamračila se na Jeremyho. "Jeremy, běž ke Gretě!"

"Hele, babi, nemohl bych si spíš vzít Miu? Williamovi určitě Greta vadit nebude,"řekl Jeremy. Střelila jsem pohledem po Williamovi, který se mračil na Jeremyho. Ti dva se vážně nenávidí.

"Ne." Princezna přešla ke mně a Williamovi a začala dávat pokyny. Byla to lekce, jakou mi popisovala Olívie. Naprostá kopie toho, co musela ona dělat na hodinách královské etiky a etikety. Musela jsem uznat, že to byla fuška.

"Skvěle, Mio. Rovnou se můžeme vrhnout na lekci tance,"řekla princezna Alyson a pustila hudbu. William se usmál a vysekl mi elegantní poklonu. Natáhl ke mně ruku a počkal, než jsem do ní já vložila svou.

Necítila jsem se moc dobře, protože jsem cítila, že oči všech jsou upřené na mě. William se usmál a udělal první krok. Když jsme se dali do pohybu, úplně jsem zapomněla na to, že nejsme sami a ponořila se do toho tance. Srdce mi bušilo a viděla jsem jen svého prince. Byl to nádherný pocit. Přerušila ho princezna, která ukončila naší lekci a já konečně měla volno.

Kapitola čtyřicátá první                        Rozcestník                        Kapitola třicátá devátá