Černá lilie - 16. Kapitola

16. kapitola

Vydali jsme se k altánku. Čím blíž jsme k němu byli, tím líp jsem rozeznávala, která z postav je Jasper a která je ta mrcha Richelle. Jasper seděl na lavičce a ona pobíhala sem tam jako cvok. Možná, že to nasvědčovalo tomu, jaká je.

Oba se otočili, když nás uslyšeli. Jasperovi se na tváři objevil zářivý úsměv. Během chvilky byl u mě, vzal mě do náruče a pak mě políbil. Tolik mi chyběl. Pohladil mě po tváři a já ucítila takovou radost, že jsem s ním. Úplně jsem zapomněla na naše publikum, takže když si někdo odkašlal, zrudla jsem.

"Hrdličky, nechci vás vyrušovat, ale za chvíli se ten démon nahoře ve věži probere a já bych se ho ráda zbavila,"řekla Richelle. Podívala jsem se na ní vražedným pohledem.

"Ty radši zmiz,"řekla jsem.

"Lili, nech jí,"řekl Jasper.

"Nech jí?"zeptala jsem se ho nevěřícně. "Ona tě chtěla zabít!"

"Nechtěla,"bránila se Richelle.

"Nelže,"ozvala se Jane. Otočila jsem se na ní a uviděla její jistý výraz. Já si tak jistá nebyla.

"Tak proč si ho unesla?"zeptal se Marcus.

"To by mě taky zajímalo,"poznamenala jsem. Zrudla v obličeji, Jane vyprskla smíchy a já pochybila proč. Chtěla ho zbalit. Jak říkám mrcha.

"Pojďme dovnitř,"řekla Richelle. Zavedl nás do pokoje v hradě. Hned nám nabídla něco k pití a jídlu.

"Proč jsi Jaspera unesla?"zeptala jsem se.

"Už roky hledám někoho, jako je on. A dlouho se mi to nedařilo až do teď. Jenže Jasper tě tak strašně miluje, že na něj nezabralo žádný kouzlo ani lektvar, který jsem použila. Proto jsem to zkusila na tobě." Vrhla na ostatní pohled, který jasně říkal, ať zmizí. Všichni si našli důvod proč odejít.

"Jak víš, tak na tebe to fungovalo. To že jsi ses tím upírem líbala, byla moje zásluha. Promiň mi to,"pokračoval. Po tom posledním slově se usmála. Měla jsem sto chutí, jí jednu vrazit a nejspíš bych to i udělala, kdyby mi Jasperova ruka nebránila. "Když to viděl, trochu zaváhal, ale zůstal ti věrný."

"Vážně?" Podívala jsem se na něj.

"Co bys od něj čekala? Že bude klidný a nečinný?"zeptala se Richelle.                      
"No to ne. Právě na opak. Že začne zuřit,"přiznala jsem. 

"Samozřejmě byl naštvaný, ale uklidnil se. Ani se nadivím, že si ho každý zamiluje,"poznamenala.

"Nemohli byste se vrátit zpátky k příběhu?"zeptal se Jasper.

"Jo jasně. Takže vzdala jsem všechny svoje pokusy o vaše rozdělení a začala jsem si hledat někoho jinýho. Našla jsem ho o pár set metrů dál na vaší škole." Podívala se za mě. Otočila jsem se a uviděla Tylera Cartera. Měl na sobě sako a džíny. Slušelo mu to.

"Ahoj, Lili,"pozdravil mě s úsměvem.

"Ahoj. Co tady děláš?"zeptala jsem se ho nevěřícně. Co pro pána dělá, v doupěti jedné z nejobávanějších démonek?

"Sám mě vyhledal. Předevčírem byl v klubu, pak mě zavolal. Zeptala jsem se ho, co chce, on mi odpověděl, že mě a pak mě začal líbat. No lepší bude, když ti to ukážu,"řekla. Nastavila ruce. "Lili, děj mi ruce, zavři oči a až ti řeknu, otevři je." Moc se mi do toho nechtělo. Hlavně jsem nevěděla, co se bude dít, to mě na tom děsilo nejvíc.

"Dej jí je,"pošeptal mi Jasper do ucha.

"Fajn." Podala jsem jí svoje ruce a udělala jsem všechno ostatní, co chtěla.

Její síla začala proudit do mě a asi po minutě či dvou jsem uviděla její vzpomínku. Bylo ostrá, jako bych jí sama prožila. Stála jsem před zrcadlem v Richellině těle. Po očku jsem sledovala Jaspera. Tvářil se arogantně.

"Hele Jaspere, přestaň se tvářit jako rozmazlený děcko,"řekla jsem Richelliním hlasem.

"Tak mě pust,"řekl. Nezvedl oči od knihy, kterou četl.

"Až mi pomůžeš zabít Vertela,"odpověděla.

"Kdybych mohl, udělám to. Démoni nejsou moje parketa, ale Liliina. To už víš,"řekl. Podíval se jí do očí. "Vždyť víš, že občas zabiju nějakého upíra, ale to je vše."

"Jasně že vím, ale potřebuju se ho zbavit. Hlavně kvůli Alexis. Co si mám vzít na sebe?"zeptala se ho.

"To mi je jedno. Zase jdeš na lov?"

"Jo. Nevím koho." Došla k obrazu vedle dveří a řekla, co chce. Zjevili se jí nějací chlapy, co právě odcházeli z klubu. Jeden z nich se jí zalíbil. Neznala jsem ho. Otočila jsem se, ale v zrcadle se objevil někdo jiný. Tyler. Zmizela jako démon. Pro mě jako pro čarodějku, to bylo dost nepříjemný.                                                                             
"Co chceš?"zeptala jsem se ho.

"Tebe,"řekl a začal jí líbat. Obě nás to vyvedlo z míry.

"Lili, otevři oči,"řekla Richelle. Otevřela jsem je. Konečně jsem byla ve svém těle.

"Zajímavý co?"zeptala se s úsměvem.

"No to rozhodně. Proč si vyhledával démonka?" Obrátila jsem se na Tylera.

"Brácha mi řekl, že potkal holku, co umí čarovat. Chtěl jsem jí poznat,"odpověděl Tyler.

"Ty jsi blázen,"řekla jsem mu.

"Já vím"řekl a políbil Richelle na tvář. Ta zrudla jako rajče.

"Hej. Nechci vás rušit, ale do půlnoci zbývá pět minut. Měli bysme se pustit do ničení,"řekl Jasper.

"Kde máš ten lektvar?"zeptala se mě Richelle.

"Paul je má u sebe,"řekla jsem opatrně. Reakce, kterou jsem čekala, se dostavila. Richelle Vypískla a tvářila se jako by chtěla něco zničit. Najednou se tam objevila Jane s Paulem.

"Dej mi ten lektvar,"řekla jsem mu. Natáhla jsem ruku a čekala, až mi ho dá. Rychle si prohrabal kapsy a pak mi ho podal. "Díky."

"Zbývají nám dvě minuty, tak pohněte,"řekl Jasper netrpělivě. Richelle nás odvedla do nejvyšší věže hradu.

"Už se probouzí. A vypadá to, že bude naštvaný a hodně,"řekla Jane.

"Do hajzlu. Je škoda, že to s ním nemůžu skončit sám,"řekl Tyler.

"Ty jsi vážně magor,"řekla jsem mu.

"Jo. Alespoň vidíš, co s lidmi dělá chlast,"řekla Jane a zašklebila se. Tyler protočil oči.

"Přestaňte se kočkovat,"štěkla jsem na ně.

"A ty neječ,"pro změnu mě napomenul Jasper. Uraženě jsem se na něj podívala. "Promiň."

"Tohle si nechte na potom. Teď ho zničte." Doběhli jsme do věže a viděli, jak nějaký muž stojí u okna a dívá se ven.

"Richelle,"řekl. Otočil se. Chybělo mu ještě pár částí těla. Bylo to odporný. Vešla do místnosti.

"Dobré večer."                                                                                               
"Jak dlouho jsem spal?"zeptal se.

"Tři roky."

"Tentokrát si to nezvládla. Příště se snaž víc. A kde je Alexis?"

"Dole. Studuje."

"Alexis!"zařval. To slovo bylo slyšet přes celý pozemek. Několik ptáků s rachotem odletělo a kočky okolo s prskotem utekli. Alexis se objevila vedle nich.

"Ano, pane,"řekla. Bála se ho. K Richelle se chovala jako ke starší sestře, ale k němu se chovala jako k Jasperovi. Uctivě, i když nechtěla.

"Kde je víno a má slavnostní večeře?"zeptal se.

"Omlouvám se, ale neměla jsem čas. Musím se starat i o něco jiného, než jen o vás, pane. A stejně, nebudete to potřebovat,"řekla Alexis pevně. Vrazil jí facku. I když jsem si nemyslela, že je moje sestra, tak mě to naštvalo. Nemá právo jí mlátit. Richelle zvedla ruku a on zalapal po dechu. Nastavil náruč. Alexis se k ní hned rozběhla. Pevně jí objala, pak ho propustila.

"Co to mělo znamenat? Ty seš na straně svojí služky a né svého muže?"zeptal se.

"Alexis není služka,"vykřikla jsem nahlas. Okamžitě jsem si zakryla pusu. Od Jaspera jsem si vysloužila nevěřícný pohled. Zvedla jsem ramena.

"Kdo to je?"zeptal se. Do hajzlu. Co na něm vidí?

"Návštěva,"řekla Richelle. "Alexis, běž se učit. Já se o všechno postarám." Alexis bez mrknutí oka zmizela a zůstali tam jen ti dva.

"Proč ses jí zastala?"zeptal se jí.  

"Protože jí mám ráda. A ty bys taky měl. Dalo by se říct, že je to tvoje dcera,"odpověděla mu.

"Není moje dcera a nikdy nebude."

"Tak proč si jí sem před lety přinesl?"

"Nevím. Asi mi jí bylo líto."

"Nemusí. Bude šťastná."

"Dost Alexis. Dnes uspořádáme lov na Meyery spolu s Benem." To pro změnu naštvalo Jaspera. Divím se, že tam nevlítl a jednu mu nevrazil.

"Mám lepší nápad,"řekla Richelle. Nasadila svůdný úsměv a objala ho okolo krku. Ble. Políbil jí. Ona ho pak objala a podívala se mi do očí a vyzvala mě dovnitř.                             (160)

Potichoučku jsem vklouzla do pokoje. Richelle podstoupila. Zmateně se na ní podíval. Pak si mě všiml. Rychle jsem po něm hodila lektvar. Vypálil po ně kouli. Ani jsem si nevšimla, jak se tam dostal, ale najednou přede mnou stál Jasper a jaká si ohnivá zeď, či co. V podstatě vsákl tu Vertelovu kouli.

"Jasper White. Jaké překvapení a ve společnosti Lilian Meyerová. O tomhle Alexis mluvila?"

"Jo."

"No. Ben bude mít radost. Zbavím se další Meyerové a navrch ještě Whitea,"řekl Vertel. "Nejsi náhodou jeden z posledních mužů svého rodu?"  

"Lili, nemohla bys říct to kouzlo?"zeptal se mě Jasper netrpělivě. Nevnímala jsem ho, jelikož mě šokovala ta zeď.

"Co?"

"Kouzlo!"zařval na mě.

"Jo." Rychle jsem přečetla kouzlo. Vynechala jsem Richelleino jméno. Vertel shořel na prach. V Richelleině tváři nebyla vidět žádná emoce.

"Lili, mohl bych si s tebou promluvit?"zeptal se mě Jasper. Jako obvykle přemýšlel.

"Jo. Jasně. Richelle, kde si můžeme popovídat?"zeptala jsem se jí. Zavedla nás do jednoho z mnoha pokojů, tohohle hradu. Poděkovala mi za zničení jejího manžela a zmizela.

"Lili, co se stalo? Proč si ztuhla?"zeptal se mě.

"Nevím. Nejspíš mě vyvedla z míry ta tvoje zeď,"řekla jsem. Sedla jsem si na postel.

"Snaž se, aby se to už nikdy nestalo. Mohlo by tě to stát život. Vertel nepatří k těm nejmocnější. Oproti Benovi je to naprostý nemohlo. A oproti jeho otci, je Ben amatér. Dávěj si na to pozor." Ještě chvilku mi promlouval do duše.

"Když už jsme u těch blbostí, proč si mu skočil do rány? Mohl tě zabít,"řekla jsem.

"Kdo jiný to měl udělat?"

"Kdokoliv."

"Nech to být. Oba musíme dávat pozor."

"Jo." Políbila jsem ho.

Usnula jsem ve tři ráno a probudila se v devět. Svítilo slunce a to bylo nesnesitelný. Zvedla jsem se postele a oblékla se do oblečení, co mi tady někdo nechal. Odkráčela jsem do zahrady a posadila jsem se na kamennou lavičku. Byla studená, ale to mi v tu chvíli bylo jedno. Čekala jsem, až se tady někdo objeví a my se uráčíme jít domů. Po pár minutách se objevila Alexis.

"Dobré ráno. Jak ses vyspala?"zeptala se.

"Skvěle. A ty?"

"Dobře." Poprvé se mi podívala do obličeje. Na tváři měla modřinu. "Richelle si s tebou chce popovídat."

"Zavedeš mě za ní?" zavedla mě do obrovské knihovny. Za stolem seděla Richelle a četla si. Když jsme vešli, zvedla hlavu.

"Lili, jsem ráda, že si přišla tak brzo. Alexis, mohla bys nás nechat o samotě?"

"Ano."

"Lili, možná tě zajímá, proč jsem tě sem zavolala. Chci se domluvit na tom, že mi vezmeš moc."

"Co?"zeptala jsem se jí. Dost mě to zaráželo. Většina démonů je ráda když má svojí moc. Bude to hrozně bolestivý proces.

"Chci se zbavit svojí moci. Chci být člověk. Mít normální děti, stárnout jako člověk, žít v lidském světě."

"Počkat. Proč se chceš zbavit svojí moci?"

"Protože mě nebaví, být obávaná démonka, kterou chtějí všichni zabít. Je to vyčerpávající."

"A co tví démonští kamarádi? Nebude jim vadit, že nemáš moc? Nebudou tě chtít zabít?"

"Tak mě zabijou. Bude klid." Napadla mě jedna blbost.

"Mohla bys mi dělat osobní ochranku,"řekla jsem.

"Co?"zeptala se překvapeně.

"Necháš si moc, když nás někdo napadne, tak ho odlákáš a já ho zabiju." Byl to dobrý nápad. Chvíli si to rozmýšlela.

"Dobře, ale budu žít u lidí."

"To bude problém."

"Jak to?"

"No, kvůli těm chlapům cos zabila."                                                                         
"Tak je oživím,"řekla Richelle. Strašně jí zaleželo na tom, aby mohla žít u lidí. Vůbec nevím proč. Tady je to dvakrát krásnější.

"Zbláznila ses? Přijdou domů, a jak vysvětlí, že žijou?"

"To je pravda."

"Na to je kouzlo,"oznámil někdo ode dveří. Královna Claire.

"Jaký?"zeptali jsme se obě.

"Je velmi náročné a může ho provést jen královna čarodějů a čarodějek,"řekla Královna.

"Jak jí přesvědčíme?"zeptala se Richelle.

"Megan dá na moje rady. A když uvidí Jaspera, že žije. Možná ho udělá. Uvidíme."

"Co když jí nepřesvědčíte?" Lítostivě se podívala na Richelle.

"Vaše Veličenstvo, půjdu s vámi."

"Lili, zabal si věci, jde se domů,"řekla královna. Vyšla jsem z místnosti. Vrátila jsem se do pokoje a popadla svůj batoh. Pak jsem se vrátila do zahrady.

Jako první se objevila Jane s Johnem a vlkodlaci. Za pár minut královna a Marcus. Marcus šel k vlkodlakům a o něčem potichu debatovali. Poznala jsem, že se hádají. Strejda měl co dělat, aby jim jednu nevrazil. No spíš Paulovi, pro změnu. Za několik minut přišel Jasper, okamžitě si stoupl vedle mě.

"Jsme všichni?"zeptala se královna.

"Ne,"odpověděla Richelle. "Chybí Alexis." Hned jak dořekla její jméno, objevila se vedle mě. Usmála se na mě.

"Tady jsem."

"Kdo jde s Lili a Jasper?"zeptala se královna. Marcus si stoupl vedle mě, stejně tak Jane s Johnem.

"kdo jde se mnou a Richelle?" Richelle se samozřejmě procpala okolo její ochranky.

"Claire, vlci tě doprovodí a pak se vrátí domů. A Richelle, mohla bys požádat Demelzu, aby přivedla Maggie do lidského světa za mnou, prosím?"

"Jasně. Moc ráda mě neuvidí, ale to je jedno."

"Děkuju."

"Dejte mi ruku,"řekla Alexis. Všichni z naší skupinky jí dali ruku. Během minuty jsme byli v našem domě v Seattlu. 

17. Kapitola                               Rozcestník                               15. Kapitola