Černá lilie - 12. Kapitola

12. Kapitola

Nevěřila jsem, že na tu premiéru přijde tolik lidí, ale to jsem se pěkně mýlila. Co jsem poznala, bylo tu dost významných, královských, politiků i obyčejných lidí. Královna Claire mi řekla, že nikdo si nenechá ujít, podívanou na Annabelle Whiteovou. Je to místní legenda. A ohledně mužů pěkná potvora. Ale i milá mladá princezna, která se stará o nemocné děti. Byli tu i Ninini spolužáci a ta mrcha. Někteří její učitelé s rodinami. A média. Když královna nechá někoho za svoje peníze vystupovat, musí to být skvělá zpěvačka.

"Jsi nervózní?"zeptala jsem se jí.

"Jo,"řekla Nina.

"Nebuď je to jen parta vampýrů a čarodějů a Bůh ví čeho ještě. Nevšímej si jich, buď sama sebou. Nevím, co víc ti říct,"přiznala jsem se.

"Běžte si sednout. Já jí povzbudím. A Blakea zabiju."

"Tak to bude příjemná smrt. Zabiješ mě pomalu nebo rychle?"zeptal se někdo. Otočila jsem se a uviděla ho. Byl hezký. Měl zelenomodrý oči a hnědý vlasy. Byl vysoký a podobně stavěný jako Jasper.

"Pomalá a bolestivá. Blakeu Collinsi, jako to, že jdeš pozdě? Byli jsme domluvení na půl patou a ty přijdeš před samým začátkem,"řekla. Potichu jsem se zdechla. Slyšela jsem, jak jí říká: "Měl jsem práci.

"

"Je všechno v pořádku?"zeptal se Jasper, když jsem si k němu sedla.

"Jo. Ten Blake se uráčil přijít až teď. Annabelle je pěkně naštvaná."

"Vidíš tam ty lidi?"ukázal na místa v první řadě. Přikývla jsem. "Jsou z umělecké školy v Missu. Přišli se na Ninu podívat. Jsou vážně zvědavý a mají o ní zájem. Nesmí to zkazit. Ani ti dva."

"Zajímalo by mě, kdo jí tam přihlásil,"řekla jsem.

"Máma,"odpověděl.

"Ta je hodná."

"Hlavně nás chce mít v Magickém světě. V Nině vidí velkou možnost jak nás sem dostat. A já sem stejně musím, kvůli práci."

"Tvoje máma je mazaná,"poznamenala jsem s úsměvem.

"Jo, je."

"Jak dlouhý to bude?"zeptala jsem se.                   

"Hodinu a půl."

"Vážený přítomní, dnes vám chceme představit jednu talentovanou mladou dívku a její taneční doprovod. Dnes vystoupí Nina Smithová, jako taneční doprovod princezna Annabelle Claire Whiteová s princem Blakem Collinsem.

Je pro nás velkým potěšením přivítat tu dnes královnu Megan i královnu Claire. Spousta královských nás také dneska poctila svou návštěvou..."

"Půl hodiny z toho bude proslov,"pošeptala jsem Jasperovi.

"Nejspíš."

"Děkujeme za vaši návštěvu. Užijte si představení,"konečně skončil svůj projev.

Začala hrát hudba. Annabelle se objevila u jednoho vchodu, Blake u druhého. Blížili se k sobě. Uprostřed se začala zjevovat Nina. Začala zpívat. Byla to krása. Nikdy jsem nic podobného neviděla.

Trvalo to ještě hodinu a pár minut. Všichni byli ohromeni, zpěvem i tancem. No já taky. Když to skončilo, všichni tleskali. Ani se nedivím. Po představení, se všichni odporoučeli do zámku, který je kousek od divadla. Byl tam večírek.

"Jaká jsem byla?"zeptala se Nina na večírku.

"Úžasná. Pojď ke mně." Objala jsem jí. Jasper stál vedle nás a s úsměvem si nás prohlížel. Najednou zvážněl.

"Dobrý den, vaše Výsosti,"pozdravil ten muž, co mi ho Jasper ukazoval.

"Dobrý večer."          

"Mám pravdu, když řeknu, že vy budete opatrovník tady slečny?"

"Ano."

"To je skvělé. Chci vám říct jen jednu věc. Tady Nina má velký talent a naše škola by byla ráda, kdyby k nám chodila. Roční školné je pět tisíc. Od podzimu příštího roku muže nastoupit. Můžeš k nám chodit až do osmnácti, pak můžeš vystupovat v divadlech po celém světě nebo učit na naší škole, ale to si budeš muset udělat vysokou,"mluvil na Nina. Ta byla vykulená. Podal Jasperovi nějaké papíry na vyplnění. Poklonil se a odešel.

"To je skvělí,"řekla jsem Nině. Ta zírala na záda toho muže. "Nino?"

"Co?"

"Půjdeš na uměleckou školu. Copak ty tam nechceš?"

"Jo chci, ale..."                                                                                                                            

"Ale?"zeptal se Jasper.                                                                                                    

"Jsem překvapená. Ty si jim volal?"zeptala se ho. Zavrtěl hlavou. "Tak kdo?" Oba jsme se podívali na královnu Claire. Povídala si s tím mužem. "Královna?"

"Jo,"odpověděl Jasper. "Běž jí poděkovat. A neztrať se."

"Je šťastná,"poznamenala jsem.

"Jo je. Pojď poděkovat Annabelle a Blakeovi." Šli jsme ven. Annabelle seděla na lavičce se skleničkou v ruce. Koukala se na oblohu se zasněním výrazem. Ani se neotočila, když jsme přišli.

"Jde na tu školu?"zeptala se.

"Jo. Díky za pomoc,"řekl Jasper a sedl si vedle. Mě nechal, abych si sedla na něj.

"Nemáte za co. Spíš poděkuj tomu princátku, co je vevnitř a balí holky,"řekla zhnuseně.

"Ty žárlíš,"řekl Jasper překvapeně. Zavrtěla hlavou, ale lhala.

"Žárlíš,"zamumlala jsem.

"Ještě ty začínej,"řekla naštvaně a napila se.

"Annabelle, jsi moje sestra. Já poznám, že žárlíš. Nemusíš nám lhát."

"Dobře žárlím. Kdybych ho nepoprosila o pomoc, nejspíš by se válel v posteli s láhví v ruce nebo v baru a přivedl by svoje rodiče na mizinu. Kdybych ho nepoprosila, byli by ho vydědili a on by se protloukal kanály. V podstatě jsem mu pomohla do sedla, ale on mi ani neřekne ‚ děkuju‘. Měla jsem požádat Ivana, ten je alespoň slavný. Proč jsou chlapy takový hajzlové,"zeptala se, se slzami v očích. Začala brčet. Jasper jí objal. "Řekni mi proč?"

"To nevím,"řekla jsem. "Jaspere, běž dovnitř." Přikývl a odešel. Podle jeho výrazu, jsem poznala, jak je naštvaný.

"Máš štěstí, že ho máš. Je to nejlepší chlap pod sluncem. Važ si ho,"řekla Annabelle přes slzy.

"Já vím. Co se stane, když je naštvaný? Hodně naštvaný,"zeptala jsem se.

"Záleží na koho nebo na co."

"No třeba na vampýra."

"A sakra. Jestli myslíš Blakea, tak ho sem dotáhne nebo si Blake bude muset, zařizovat nový zuby, protože mu je vyláme,"řekla. Možná se usmála

"Au."                                                                                                                                

"Nejradši bych to udělala sama,"řekla. "Nemáš kapesník. Takhle do společnosti nemůžu." Poprvé zvedla hlavu. Byla rozmazaná, rudá a smutná.

"Bohužel. Žádný jsem si nevzala. Pojď, propašuju tě na záchody." Zvedli jsme se.

Šli jsme do koupelny. Všimla jsem si Jaspera, jak si povídá s Blakem. Byl o hlavu vyšší a svalnatější. Blake měl strach smísený se smutkem. Dostali jsme se až do koupelny. Vzala mě do druhého patra. Hlídali je stráže. Když prošla, uklonili se. Už jsem si na to chování začala zvykat.

"Vypadám ještě hůř, než jsem si myslela,"poznamenala. Vypadala, že se za chvíli zase rozbrečí. Asi ho miluje. Vzala papírové utěrky, namočila je a začala si utírat obličej. Pak se znovu namalovala.

"Jak dopadlo zkoušení z biologie?"zeptala se z ničeho nic.

"Skvěle. Zítra se mi nechce do školy,"řekla jsem.

"Mě taky ne. Asi nepůjdu. Celej den se budu cpát čokoládou, zmrzlinou, piškoty a dalšími sladkostmi, pak půjdu s Ninou a Blakem trénovat, nebo se omluvím, že mi je zle. Zklamu Ninu a všechno bude totálně v prdeli." Zase se rozbrečela. Svezla se po zdi.

"Pro Boha, Annabelle. Tak ho vyhoď. Budeš mít pokoj. Zbavíš se ho. Nebo se zvedni, flirtuj s někým a jeho pusť z hlavy, ale nebreč. Nemá to cenu." Sama jsem to zažila.

"Mám pravdu. Je to vůl, já jsem silná mladá dáma a navíc princezna. Chlapi se na mě budou lepit jako vosi na med. A on ať se klidně zblázní. Idiot." Společně jsme vyšli z koupelny. Málem do Blakea vrazila.

"Jo tak to si myslíš jo?"zeptal se jí.

"Jo,"řekla namyšleně. "A za dveřmi se neposlouchá, pane Collinsi. To vás rodiče neučili?"

"Jistě že učili. Já nemůžu za to, že mám tak dobrý uši. To bys měla vědět, Annabelle."

"Jo to bych měla. Mohl by si nás pustit? Dole je večírek, já bych se ráda něčeho napila. A no tebe tam čeká Eva. Nebo snad Tessa nebo dokonce její sestra Tiffany nebo nějaký jiná?"

"Hele nejspíš přijdu o zuby, až se sem dostane tvůj brácha, tak mě vyslechni. Když jsme spolu chodili, tak ses se mnou rozešla, tak jsem si myslel, že mě nechceš vidět. Když si přišla, abych ti pomohl, tak jsem to přijal. Ne abych se proslavil, ale kvůli tobě. Abych ti pomohl. Pak když jsem viděl, jak flirtuješ s Brownem, naštval jsem se a tak jsem začal balit holky. Prostě jsem se otočil a neviděl jsem nic, co si udělala. Pak za mnou přišel Jasper. Abych se k tobě dostal, zlomil jsem mu nos,"řekl.

"Zaprvé já s ním neflirtovala. Zadruhé nebyl to Brown ale Hill. Konečně zatřetí já tě vážně zabiju. Co máš tu odvahu lámat mu nos? Jsi blázen? Nejen že jsi naštval mě, ale i Lili, Ninu a mámu a polovinu sálu,"vylítla Annabelle.

"Hill? Tys flirtovala s Hillem? To si klesla dost hluboko,"řekl. Ani jsem si nevšimla, že zvedla ruku. Poznala jsem to, až když mu vrazila facku.

"To jsem si zasloužil. A neboj, Jasper bude mít rovný nos. O to se Derek postaral. Omlouvám se."

"Mně se neomlouvej. Teď si jdi pro svojí... odměnu,"řekla Annabelle. Odstrčila ho. Popadl jí za ruku a políbil jí. Byla jsem jako v nějaké telenovele. Jen jsem čekala, až skončí, abych mohla projít. Když skončil, myslela jsem, že mu vrazí další facku a odkráčí, ale nic. Jenom stála v jeho náručí a zírala. Poprvé kdy jí došla slova.

"Hele, nemohli byste mě pustit?"zeptala jsem se netrpělivě.

"Jistě,"řekl. Kousek se poposunul, ale nepřestával se jí dívat do očí. Proklouzla jsem okolo nich a stoprocentně jsem si udělala modřinu. Rychle jsem letěla dolu, podívat se na Jaspera. S vražedným výrazem jsem ho potkala na schodech.       

"Kde je?"zeptal se.

"Nechceš se uklidnit?"

"Kde je?"zeptal se naštvaně. Zase mu v očích hráli ty vražedné plameny.

"Jaspere, prosím tě. Nadechni se a uklidni se. Musí si spolu něco vyřídit. Pojď dolů. Prosím,"poprosila jsem ho. Neposlechl. Vyběhl těch pár schodů nahoru. Běžela jsem za ním.

Ty dva pořád stáli na tom samém místě. Tentokrát na sebe ale nezírali, ale muchlovali se. Měla jsem o Blakea strach. Když ho vycítili, podívali se na něj. Annabelle byla klidná. Její miláček se tvářil jako na popravě. Čím díl jsme tam stáli, tím víc jsem chtěla být pryč.

"Nedlužíš mi něco?"zeptal se Jasper.

"Promiň. Neměl si mi bránit,"řekl Blake. Annabelle se usmála. Nejspíš se Jasper uklidnil.

"Pánové, nechtěli byste se napít a ulehčit atmosféru?"zeptala se. Oba přikývli.

Ráno jsem myslela, že nevstanu. Byla jsem unavená a nevyspalá. V zámku jsme zůstali, až do dvou. Pánové si povídali. Když viděli, jak moc jsem unavená, Jasper mě vzal domů. Annabelle zůstala spát u královny. Blake tam bydlel v pokoji pro hosty. Chudinka Nina usnula asi dvě hodiny před tím, než jsme odešli. Když jsme s Jasperem přišli domů, hned jsem usnula.

"Bolí tě hlava?"zeptala jsem se Jaspera, než jsem šla do školy. Musel Ninu odvést do školy, jinak by ani nevstal.

"Jo,"řekl.

"Nemáš chlastat,"řekla jsem mu s úsměvem. Ušklíbl se. Políbila jsem ho.

O matiku jsem si povídala s Jane o ní a Joshovi. Josh dneska zůstal doma, protože mu bylo zle. Jane mi řekla, že spolu byli v klubu a trošku víc se opili. Prý s ním byla sranda.

"Do háje. To se snad všichni chlapy domluvili, že jim dneska bude špatně nebo co?"zeptala jsem se.

"Ne. John byl včera střízlivej,"řekla Jane.

"Alespoň někdo,"poznamenala jsem.

"Slyšela jsem něco jako, že se Jasper málem popral s Blakem Collinsem. Je to pravda?" zeptala se.

"Jo."

"No teda. Docela mě to zaráží. Když jsem byla... živá, byli kamarádi. Proč se vlastně poprali?"

"Ty jsi drbna,"poznamenala jsem. "Bylo to kvůli Annabelle."

"Aha. To se nedivím. Jasper by kvůli ní i zabil. Když někdo ublíží jeho malí sestřičce, tak ať si ho nepřeje. Co jí Collins udělal?"

"Nic."

"Nic? Tak proč ho chtěl zmlátit?"

"Menší nedorozumění. Blake si myslel, že Annabelle flirtuje s nějakým Hillem, tak začal flirtovat s nějakou holkou. Annabelle to viděla tak utekla ven. Já a Jasper jsme jí chtěli poděkovat. Našli jsme jí a ona se rozbrečela. Jasper šel dovnitř, něco Blakeovi řekl. Ten mu zlomil nos a běžel nás najít. Když se našli, pohádali se a skončilo to pusou. Pak se Jasper s Blakem opili. Připadala jsem si jako v telenovele,"řekla jsem Jane. Ta se rozesmála.

"Ty vole. To je komedie. To bych chtěla vidět,"řekla. Pořád se chechtala.

"To bys nechtěla. Jak to vůbec víš?"zeptala jsem se.

"Becca a John se šli na Ninu kouknout. Já chtěla taky, ale upíry tam nepouštěli, protože tam bylo moc královských, tak jsem šla s Joshem ven. Byla to sranda. Jeho rodiče nebyli moc rádi, když jsem ho přivedla. Řekli mi: ‚štěstí že má někoho rozumného kdo se o něj postará.‘  Já se málem zbláznila."

"No teda. Kdy bude svatba?"zeptala jsem se jí.                                                           

"To já nevím. Asi v létě,"řekla Jane s úsměvem. "Nechceš spát u nás?"

"Co je dneska?"zeptala jsem se jí.

"Pátek 7. 3."

"Asi jo. S Jasperem nemáme nic domluvený a máma mě taky doma nechce. Tak asi přijdu."

"Skvěle. Uděláme si s Rebeccou pyžamový večírek. Budeme si vyprávět strašidelný příběhy, historky ze života, uděláme si nehty, make-up, vlasy a nacpeme se čokoládou. John, Edward a Carlos jedou na hory Anastásie má práci až do půlnoci, takže budeme mít dům jen pro sebe. Můžeme pozvat i Ashley."

"To ne. Mohli bysme říct něco, co by nás prozradilo,"řekla jsem. "Přijdu v šest. Možná dřív."

"Super." Zazvonilo. Nikdy jsem pyžamový večírky neměla moc ráda, ale teď jsem se těšila. Hele co kdybych vzala i Ninu a Annabelle? Tahle otázka byla pro Jane. Seděla vedle mě a přikývla.

Když hodina skončila, musela jsem pospíchat na chemii, kterou jsem ani nevnímala. Měla jsem jí s Edwardem, takže jsem jí neměla moc ráda. K tomu mi ještě ani nešla. Pak jsem šla na fyziku a po fyzice na tělák.

Zase jsme hráli vybíjenou. Zase jsem byla kapitánka. Zase jsme hráli holky proti klukům. Tentokrát jsme vyhráli mi holky. V šatně jsme to trochu oslavili. No spíš Ashleyina parta a pár dalších holek.

"Lili, zaplať pán Bůh, že tě máme. Kdybys zůstala v LA, asi by nás učitel zabil,"řekla Ashley. Ještě nebyla ani převlečená.   

"To asi jo,"poznamenala jsem. Zvedla jsem se a odešla z šatny.

"Lili, to jsem rád, že jsem tě potkal. Potřeboval bych, abys mi pomohla sestavit tím pro soutěž v atletice. Jo a chtěl bych, aby si běhala a házela do dálky a možná ještě pár věcí. Budeš tak hodná?"zeptal se mě učitel.

"Ještě nevím, musím si to rozmyslet,"řekla jsem. Moc se mi do toho nechtělo. Přikývl. Šla jsem rovnou k Janeinu autu.

"Co ti chtěl?"zeptala se Becca.

"Chce mě do atletického týmu,"odpověděla jsem.

"Nechce se ti co?"

"Ne. Mohli bysme jet? Musím zavolat Annabelle a Nině,"řekla jsem. Vyjeli jsme.

"Tak večer,"řekla Jane, když jsme byli u nás.                                                                 

"Jo."

Doma byla jenom máma a její andělský učen James. Kvůli tomu tady rada byla. Předhodili jí tohohle puberťáka a řekli, že ho musí vycvičit. Když mi to máma oznámila, zírala jsem jako vyoraná myš. A pak jsem začala nadávat. Prý z něj má udělat anděla první třídy, pro budoucí královnu čarodějů. Bude to těžký úkol, protože ten kluk je strašně arogantní, nevychovaný a drzý. Hned jak jsem ho večera viděla, poznala jsem, jak se mu Laura líbí. Možná že s ním má rada jiné umysli.

"Ahoj, mami,"řekla jsem a objala jí.

"Čau. Já myslela, že půjdeš rovnou k Jasperovi,"řekla.

"Dneska ne. Dneska budu spát u Johnsonových. Musím zavolat Annabelle,"řekla jsem. Odešla jsem do kuchyně. Vytočila jsem Annabelle a čekala jsem, než to vezme. Vzala to na druhé zazvonění.    

"Ahoj, Lili. Co je?"

"Chtěla jsem se zeptat, jestli nechceš se mnou spát u Johnsonových. Prý si uděláme pyžamový večírek,"řekla jsem jí.

"Jo. Budou tam chlapy?"

"Ne. Jen Rebecca, Jane, ty, já a vezmi i Ninu. Sejdeme se u nich v šest. Pozdravuj malou a jsi doma?"

"Jo."

"Dáš mi Jaspera?"

"Jasně. Ale budu ho muset probudit,"řekla. Slyšela jsem usměv.

"Jasně." Chvíli jsem čekala a pak se ozval Jasper.

"Co je?"zeptal se.

"Chtěla jsem ti říct, že dneska nepřijdu. Máme na zítra něco?"

"Ne. Já musím odvést Ninu do domova. Jestli chceš, můžeme někam jít. Nebo něco podniknout,"řekl.

"Něco vymyslíme. Přijeď pro mě v jedenáct. Nebo ti zavolám. Ahoj,"rozloučili jsme se. Zavěsila jsem.

"Ahoj, čarodějko. Pořád si nemůžu zapamatovat tvoje jméno,"řekl James.

"Lili. Co je na tom těžkého?"zeptala jsem se.                                                                

"No tak promiň. Známe se jenom den. Nemůžu si pamatovat všechno. Ty seš taky poloviční anděl, že jo?"zeptal se.

"Jo."

"Umíš se přemisťovat, bez lektvarů?"zeptal se.

"Ne."

"No tak nic. Myslel jsem, že bys mi mohla pomoct,"řekl smutně.

"Copak máma ti to nevysvětluje?"

"Ale jo. Ale mě to nejde. Ani nevíš jak je to těžký. Víš, andělé dostávají svojí moc v patnácti. Často je vychovávají náhradní rodiny, protože jejich rodiče umřou. Jako moji,"řekl smutně.

"Znal si je?"

"Jo. Máma mě vychovávala pět let. Můj otec umřel, když mi bylo patnáct. Když umřela, měl mě učit on a ne tvoje máma. Jmenoval se Alexej. Chránil Ruskou princeznu a její rodinu. No ale byl to temnej anděl nebo taky anděl temnot vyber si, co chceš."

"Temný anděl a chránil čarodějku princeznu?"zeptala jsem se.

"Nezáleží na tom, jestli si temnej nebo dobrej můžeš si vybrat svojí cestu. Táta si vybral cestu dobra. Jeho rodiče cestu temnot, proto byl temnej."

"Takže záleží na tom, jakou cestu si vyberou tvoji rodiče. Podle toho seš buď to, nebo to,"řekla jsem.

"Přesně." Zase není tak arogantní.

"A ty jsi?"

"Dobrej,"odpověděl. "Hele já jdu cvičit, nebo mě tvoje máma sežere."

"Lili, nechceš se podívat na tu démonku, co napadla tebe s Jasperem?"zeptala se máma, když jsem okolo ní procházela.

"Jo." 

"Jamesi, pojď s náma,"rozkázala máma. James seděl na zemi a vypadalo to, že medituje.

"On medituje?"zeptala jsem se mámy. Přikývla.

Byli jsme nahoře a já začala listovat knihou. Když už jsem jí konečně našla, byl tady i James. Se zájmem si knihu prohlížel. Ukázala jsem jim jí.

"No tak koralku a rozilku nemáme. Až budeš u Jane, zkus se jí zeptat, jestli jí náhodou nemá, jinak budeš muset do lesa, kde žijí vlkodlaci, prokletí duchové a snadno se tam ztratíš. A já tam nejdu."

"Čau, rodinko. Co se děje? Kdo koho napadl?"zeptala se Laura.

"Ona, mě a Jaspera,"řekla jsem.

"Tvá sestra chce jít do jednoho lesa, nechat se zabít,"řekla máma.

"Neboj se o mě. Chci jí zabít, aby nezabila Jaspera. Co je na tom špatného?"

"Proč by chtěla zabíjet Jaspera?"

"Vybírá si hezký muže se skvělou postavou,"řekla jsem. "Já si myslím, že tohle Jasper splňuje."

"No tak ho použijeme jako návnadu,"řekla s úsměvem.

"Ty chceš použít mého kluka jako návnadu?"zeptala jsem se naštvaně. "Zbláznila ses?"

"Prosím tě uklidni se. Jasper je upír, nic se mu nestane,"řekla klidně.

"Jasper je vampýr!"zaječela jsem na ní.

"No a. Je to, to samý." Ten její klid mě vytáčel ještě víc.

"To není to samý. Co kdybychom použili Bena. Co bys dělala?"

"To ať tě ani nenapadne. Jasper je vampýr! Ben je člověk! Jasper něco vydrží. Je to živej upír."

"Živej upír? Upíry slunce zabije, vampýry oslabí. Dřevěný kolíky do srdce zabijou i upíry i vampýry. Když upíra bodneš jinam, tak se ti to nepovede. Když ta samý uděláš vampýrovi, tak umře. Vykrvácí. A nakonec démoni upíři nezničí, ale vampýry zabijou. Jestli ještě jednou řekneš, že vampýři jsou živí upíři, tak si mě nepřej. A už nechci slyšet slovo návnada v souvislosti s Jasperem. Mohl by umřít. Jasný?"

"Tak by byl mrtvej. O jednoho krvežíznivce míň!"řekla Laura. Bylo to jako ledová sprcha. Vrazila jsem jí facku a odešla z místnosti. Popadla jsem máminy klíče od auta.

Cestou jsem se rozbrečela. Musela jsem zastavit, abych nenajela do značky nebo do stromu. Byla to hrozný. Co jsem Lauře udělala, že je na mě taková? Když jsem se konečně uklidnila, jela jsem k Johnsonovým. Bylo něco okolo šesti. Pomalu se začalo stmívat. Zastavila jsem u domu. Otevřela mi Rebecca.

"Co se stalo?"zeptala se. Když jsem byla ve vnitř.

"Pohádala jsem se s Laurou,"řekla jsem.                                                                        

"Proč?" tentokrát se zeptala Annabelle. Už tady byli.

"Potom,"řekla jsem a podívala jsem se na Ninu. Ta seděla na zemi a s Jane si četli v módním časopise. "Tak co budeme dělat?"

"Naše budoucí matka nám uvaří,"řekla Jane.

"Která?"zeptala se Nina.

"Víš co, obě,"řekla jsem. S Rebeccou jsme se přesunuli do kuchyně.

"Co budeme vařit?"zeptala jsem se.

"Špagety,"řekla s úsměvem.

"Co mám dělat?"

"Začni vařit vodu." Společnými silami jsme uvařili večeři. Mezi tím co se špagety zapékali, jsme si prohlíželi hromady časopisů, co Jane vyštrachala nebo dneska koupila. Až že jich bylo. Annabelle si našla jedny svatební šaty. 

"Annie, ty se chceš vdávat?"zeptala se jí Jane.

"Když už na to mám věk,"řekla Annabelle.

"No jo. A už máš někoho, kdo přijme tvoje jméno?"zeptala se Becca.

"A proč by měl přijímat? Když já si můžu vzít jeho,"řekla Annabelle.  

"To můžeš. Koho by sis chtěla vzít?"zeptala se Jane.

"Tys neslyšela o včerejším nedorozumění?"zeptala se.

"Jo. Jak Jasper chtěl zabít Collinse?" Annabelle přikývla. "Blake Collins?"

"Chytrá holka."

"Děláš si z nás srandu? Vždyť je to děvkař,"řekla Jane. Všechny jsme si probodli pohledem. Já kvůli Nině, Becca taky, a Annabelle byla naštvaná, že si vůbec dovolila to říct. "A není to pravda." Nikdo to nekomentoval.

"Annabelle Claire Collinsová,”řekla Rebecca.

"Už máš jméno pro dítě?"zeptala se Jane.

"Jo Nicole,"odpověděla Annabelle.  

"Ty máš vymyšlenou celou budoucnost,"poznamenala jsem.

"Jo. Budeme žít v Ashvilleu. Líbili by se mi ty velký vilky za městem, jak tam žije Emma Collinsová. Nebo dům v Missu."       

13. Kapitola                                  Rozcestník                                  11. Kapitola