11. Kapitola
Týdny plynuli a můj život se začal dokonale měnit. Prioritou pro mě bylo zabít tu démonku, co nás skoro před měsícem napadla a zjistit co je Ben zač. Jestli je pravda, že je démon, tak je Laura ve velkém nebezpečí.
Královna Claire a Annabelle měli radostné shledání. Královna řekla, že je nejlepší dárek k narozeninám. Samozřejmě se uzdravila s mojí velkou pomocí. Vzali jsme i Rebeccu a Johna. Becca se dozvěděla, že až dodělá školu, stane se z ní nová královna. Čím častěji jsem byla s Whiteovými, tím víc jsem si s nimi připadala jako s rodinou. Možná s Annabelle jsme si moc nerozuměli.
Malou Ninu jsme navštěvovali o víkendu spolu s královnou. Koupila jsem jí malý kotě. Pojmenovala ho Darius. Ta vychovatelka se netvářila moc nadšeně. Nina nám zazpívala a já jen zírala. Zpívala krásně. Když se k ní přidala Annabelle s tancem, byl to zážitek. Královna se rozhodla, že budou mít vystoupení v městském divadle, tak spolu ty dvě trémovali jako o život.
Vyšel můj a Mikeův článek ve školních novinách a já v nich dostala místo. Každé pondělí jsem musela chodit do redakce, kde na nás dohlížela učitelka na angličtinu. Musela jsem tam být až do desíti. Vydávali jsme týdeníky.
V úterý, ve čtvrtek, v pátek a v neděli jsem spala u Jaspera – no spíš sním. Ve škole se vědělo, že chodím se starším mužem. Všem naháněl hrůzu a báli se ho. Vůbec nevím proč. Všichni mi dali pokoj a jen se na mě usmáli. Teda až na Edwarda, ale toho jsem odpálkovala myšlenkou.
Dnes bylo středa, 5. března. Za dva týdny bude Rebečina svatba. Byla jsem trochu vystresovaná, protože o tom všichni mluvili a já měla dělat článek spolu s Kristin Corbettovou a jejím bratrem Calebem, který fotil. Jediný kdo o tom nemluvil, byl Jasper, který leží vedle mě.
Zakručelo mi v břiše. Nikdy jsem v noci neměla hlad. Zvedla jsem se a zabalila se do županu, co byl na židli. Potichu abych nikoho nezbudila, jsem šla do kuchyně. Otevřela jsem skříňku, vzala si cereálie a z lednice mléko.
"Máš hlad?"zeptal se někdo za mnou. Otočila jsem a zmrazila jsem ho. Byla to Annabelle. Usmívala se. Rozmrazila jsem jí.
"Hej!"
"Promiň, lekla jsem se tě."
"Dobrý,"řekla. Došla si pro druhou misku. Nasypala si cereálie, zalila je mlékem a dřepla si na židli vedle mě. "Jak se máš?"
"Skvěle, jen mi vadí, že všichni mluví o svatbě Rebeccy a Johna."
"To mě taky. V kolik jdeš do školy?"
"V půl devátý. Ty?"
"Taky." Vzala jsem si lžičku a začala jíst. Po pár soustech jsem se zastavila. Byli jiný.
"Máte novou značky cereálií?"zeptala jsem se jí.
"Ne vzala sis moje,"řekla s úsměvem.
"Aha. Promiň, sáhla jsem vedle."
"Dobrý. Chceš jiný?"
"Ne, já je dojím."
"Jasper tě miluje,"řekla po pár minutách ticha.
"Já vím. Co ty? Máš někoho?"
"Jo i ne. Mám štěstí, že cítím jejich emoce, takže vím, kdy mě někdo využívá a kdy mě má někdo rád. Závidím ti, že máš někoho, jako je bráška. Čestní chlapi se nehledají snadno."
"To jo. Hele nechtěla bys inzerát, do našich školních novin,"nabídla jsem jí. "Kluk co je píše, je kamarád."
"Víš, byla bych radši, kdybys ho napsala ty. Přece jenom mě znáš víc"
"Zkusím se zeptat, ale nic neslibuju."
"Co myslíš, dáte ho tam, devatenáctileté holce, která nechodí na vaší školu?"
"Nevím."
"Pojď spát. Zítra bude dlouhý den. Budu cvičit s Ninou,"řekla s pousmáním. Měla jí ráda. Zvedli jsme se a šli do pokojů. Jasper ležel na zádech, tak jsem mu vlezla do náruče. Po chvíli jsem usnula. Uspal mě tlukot jeho srdce.
"Ahoj, zlato,"řekl ráno, když jsem se probudila. Stál u skříně a hledal košili. "Nevíš, kde mám tu modrou košili?"
"V koupelně ve špíně,"odpověděla jsem a hledala si svoje věci.
"Super,"zamumlal.
"Až přijdu ze školy, vyperu."
"To nemusíš. To měla udělat slečna Whiteová,"řekl nahlas. Nakonec si vzal bílou.
"Já to vyperu. Když už tady v podstatě bydlím, tak přispěju k chodu domácnosti."
"No, Lili. Kde se to v tobě bere?"
"To já nevím. V kolik přijdeš z práce?"
"Ve čtyři. Půjdu pro malou, aby mohli holky cvičit."
"To bude skvělí."
"Jo to bude." Políbil mě. Usmála jsem se. "Už bysme měli jít."
"Mě se nechce,"přiznala jsem. Pokrčil ramenu, jako by chtěl říct ‚máš smůlu.‘ Nasedli jsme do auta a vyjeli k mojí škole. Když jsme k ní dojeli, chvíli jsem seděla v autě a prohlížela si spolužáky, jak jdou do školy. Nakonec jsem si povzdechla.
"Nechce se ti tam co?"
"Ne. Ve škole je nuda."
"Záleží na jaký."
"Tak odpoledne,"rozloučila jsem se dlouhým polibkem. Pak jsem vystoupila a šla na španělštinu. Celá hodina proběhla v klidu a rychle. Na cestě na biologii jsem potkala Jane a Joshe šli blízko sebe.
"Ahoj, vy dva,"pozdravila jsem je.
"Ahoj, Lili,"pozdravila Jane.
"Čau,"usmál se Josh. "Já jdu napřed"
"Jo jdi,"řekla Jane. Když odešel, povzdechla si.
"Co je?"
"Nic. Co si včera dělala?"
"Byla jsem s Jasperem. A ty?"
"Měla jsem rande s Joshem. No a pak..." Culila se.
"Ty si s ním spala?"zeptala jsem se jí šeptem. Přikývla. "Pane Bože."
"Byl docela dobrý. Ale nemám to s čím srovnat."
"Ale máš. S Jasperem."
"Není trochu ujetý, když se ho zeptám, jaká jsem byla v posteli?"zeptala se.
"Jo. Je to ujetý. Ale proč si tak smutná?"
"Protože jsem to nezvládla a kousla jsem ho. Sem,"ukázala na rameno. "Štěstí, že to nebyl krk."
"To rozhodně."
"Musela jsem mu říct, co jsem a bojím se, že pláchne.,"znovu povzdechla.
"No podle toho jak se k tobě... No lísal, tak bych řekla, že budete žít šťastně až do smrti. A možná i díl,"řekla jsem.
"I jeho myšlenky tomu nasvědčují. Doufám, že už nikdy neztratím kontrolu."
"To by byl průšvih,"řekla jsem. Došli jsme do třídy, ale Josh tam nebyl. Hned jak Jane došla k mému místu, zeptala jsem se jí kde je.
"Na záchodě. Za chvíli tady bude." Měla pravdu. Josh se objevil po pár minutách. Šel rovnou na svoje místo vedle mě.
"Půjdeme zítra do kina?"zeptala se mě Jane.
"Zítra mají Nina s Annabelle vystoupení. První. Jasper a já tam musíme. Možná pozítří. Nebo dneska pokud bude mít čas. Vlastně dneska ne."
"Dvojitý rande?"zeptala se.
"Jo."
"To bude skvělý,"řekla Jane a usmála se. Josh se netvářil moc nadšeně.
"Tobě se nechce?"zeptala jsem se ho.
"Já nevím."
"No tak. Pojď,"přemlouvala ho Jane. Do dveří učebny vcházel Jason Scott. Šéfredaktor našich novin. Šla jsem se ho zeptat.
"Ahoj, Jasone."
"Lili, co je?"zeptal se. Nebyl moc milý.
"Chtěla jsem se na něco zeptat. Jedna moje kamarádka hledá kluka, tak jsem jí nabídla, že dáme inzerát do našich novin. Když to dovolíš. Může ho někdo napsat?"zeptala jsem se.
"Znám jí?"
"Jo. Je to sestra mého přítele,"řekla jsem mu.
"Annabelle?"zeptala se nevěřícně. "Ta inzerát nepotřebuje."
"Ona myslí, že jo. Můžu?"
"Dobře. Už máte připravený ten článek o té svatbě?"
"Dneska na něm budeme pracovat." Což byla pravda. Byli jsme domluvení na půl šestou u Jaspera. Máma mě poprosila, jestli bych tam nemohla spát, protože bude mí hosty z rady andělů. Ty dva měli strach.
"Super. Řekni jí, ať v pondělí večer přijde do redakce." Zazvonilo tak jsem spěchala na svoje místo. Učitel nám povídal o sluchu a my si psali výpisky. Na konci hodiny pokládal otázky.
"Lili, věděla bys, stavbu lidského ucha?" začala jsem mu jí vyjmenovávat. "Dobře. Zítra vás vyzkouším. Pro ostatní pustíme si film." Zazvonilo a já vystřelila z místnosti. Biologii jsem měla ráda, ale tenhle učitel je děsnej. Neustále nás zkouší a píšeme testy. Málem jsem vrazila do Johna, který šel s Rebeccou na její hodinu.
"Ahoj, hrdličky,"pozdravila jsem je.
"Čau. Co je? Vypadáš naštvaně."
"Nic. Zítra budu zkoušená, musím napsat článek o vaší svatbě a do pondělka musím dostat Annabelle do redakce. Jsem v úplný pohodě,"řekla jsem ironicky.
"Aha. Proč musíš dostat Annabelle do redakce?"zeptala se Becca.
"Protože jí budu psát inzerát."
"S tím naším článkem ti pomůžeme. Kdy na něm budete pracovat?"
"Dneska u Jaspera. V půl šestý."
"Budeme tam." Procházeli jsme okolo učebny chemie, kde měla Becca hodinu. Dala Johnovi pusu a šla na svoje místo. My pokračovali na francouzštinu.
"Nevíš, kde byla v noci Jane?"
"Proč se ptáš?"
"Beru jí jako sestru. Mám o ní strach,"řekl.
"Vždyť je starší než ty,"řekla jsem. Vešli jsme do třídy, kde byl neobvyklý rozruch. Všichni byli v zadu a na někoho něco ječeli. Viděla jsem pár fotbalistů, jak jsou uprostřed a snaží se rozehnat bitku. John šel rovnou do hloučku. Všichni - kolem kterých prošel - ustoupili. Zdálo se mi, že se perou Ben a Mike. John jednoho z nich popadl a bouchnul s ním o lavici. Ten druhý se skácel na zem. Kapitán fotbalového družstva ho chtěl, zvednou, ale já ho zarazila.
"Nech ho ležet. Může mít nějaké vnitřní zranění,"řekla jsem. Sedla jsem si k němu. Byl vzhůru. "Co tě bolí?"
"Všechno,"odpověděl Mike. Byl celý od krve. Nejspíš měl zlomený nos a ruku.
"Lež v klidu." Zvedla jsem se a šla k Benovi. "A ty se nepřibližuj k mojí sestře." V tom se do třídy přiřítil učitel Francouzštiny, tělocvikář a ředitel. Rozhlédli se po místnosti. Ředitel přešel k nám.
"Co se to tady děje?"
"Ben napadl Mikea,"řekla nějaká dívky. Otírala Mikeovi krev.
"Pane McGawe, odveďte pana Camerona do ředitelny. A vy dva odveďte Flowerse na ošetřovnu."
"To bych nedělala,"namítla jsem.
"A vy jste kdo?"zeptal se mě ředitel.
"Lilian Meyerová."
"A proč byste to nedělala, slečno Meyerová?"
"Může mít vnitřní zranění. Věřte mi, já o tom něco vím. Radši zavolejte sanitku,"řekla jsem. Všichni na mě zírali. Nikdy si nikdo nedovolili odporovat řediteli. Díval se mi do obličeje a vypadal naštvaně.
"Dobře. Počkejte, až přijede sanitka. Teď mě omluvte." Odešel z místnosti s tělocvikářem v závěsu.
"Divím se, že tě nevyrazil, Lili,"řekl učitel, když byl pryč. Pokrčila jsem rameny.
"Nejspíš usoudil, že mám pravdu,"řekla jsem prostě. Zdálo se mi, jako by něco poznal. Ale nevím co.
Sanitka přijela za pár minut. Pochválili nás za to, že jsme ho nechali v klidu a odvezli ho do nemocnice. My uklidili třídu. K učení jsme se vůbec dostali. Zeptal se nás, co jsme viděli. Všichni se shodli na tom, na čem jsem myslela. Ben a Mike se začali hádat a Ben Mikea napadl.
Na těláku jsme hráli vybíjenou. Dneska holky proti klukům. Já byla kapitánka spolu s Joshem. Nikomu se mě nepovedlo vybít, díky mé hbitosti. Když jsem byla mála, máma mě poslala na výcvik pro čarodějky. Trénovala jsem boj z blízka i na dálku. Učili mě vyhýbat se démonským koulím a dalším jejich zbraním. Cvičili moje reflexi, mou hbitost, rychlost. Ze všech tří sester ovládám nejlíp svojí moc. To vše díky výcviku, kde jsem byla celé prázdniny. Nakonec vyhráli kluci o jednoho vybitého.
Byla to poslední hodina a já si až teď všimla, že jsou Johnsovi v tahu. Neviděla jsem ani Beccu. Většinou na mě čekala u dveří a odvezla mě domů. Bylo to divný. Cestou na parkoviště jsem potkala Joshe.
"Nevíš kde je Jane?"zeptala jsem se ho.
"Ne. O španělštinu se omluvila a šla domů. Proč se ptáš?"
"Jakou hodinu to bylo?"
"Asi šestou. Hele svítí slunce,"řekl Josh. Měl pravdu. Sníh začal roztávat.
"Máš tady auto?"zeptala jsem se ho.
"Jezdím autobusem."
"Aha tak nic. Čau." Rozběhla jsem se k parkovišti a hledala někoho, kdo by mě odvezl. Bylo tu jen pár učitelských aut a několika studentů. Zrovna do auta nastupoval kapitán fotbalistů. Rozběhla jsem se ještě rychleji. Vyjel, ale když vyděl, jak k němu letím, zastavil. Doběhla jsem k němu.
"Ahoj,"vypravila jsem ze sebe. "Já jsem... Já jsem Lili..."
"Meyerová. Co potřebuješ?"zeptal se s úsměvem.
"Mám rozbití auto, můj přítel je v práci a nemám odvoz,"řekla jsem. Ještě pořád jsem popadala dech, ale už ne tak moc jako předtím.
"Chceš odvést?"
"Jestli budeš tak hodný,"řekla jsem. Otevřel auto a já naskočila.
"Jo promiň. Jsem Tyler Carter,"představil se. Okamžitě jsem si vzpomněla na Ashley. "Co dělá tvůj přítel?"
"Advokáta. V nějaké kanceláři tady ve městě. Je tam nový."
"Advokáta jo? Můj táta přijal novýho právníka. Nějakýho Whitea,"řekl Tyler.
"Jé tak to bude asi on."
"Jo asi jo. Ten náš má černý oči a vlasy a ten tvůj."
"Taky."
"Táta říká, že je dobrej. Má tři případy a jeden vyhrál. Máme štěstí, že nepracuje pro někoho jinýho."
"Fakt, o tom se mi nezmínil,"řekla jsem s úsměvem.
"Už jsme tady,"řekl Tyler. Navedla jsem ho k Jasperovi domů. "Tady bydlíte?"
"Ne. Tady Bydlí Jasper,"odpověděla jsem a vystoupila. Taky vystoupil. "Co to děláš?"
"Jdu domů. Já tady bydlím."
"Aha."
Společně jsme jeli až do posledního patra. Pak jsme se rozloučili. On šel do svého bytu a já k Jasperovi. Zazvonila jsem, ale nikdo neotevíral. Měla jsem tady být až za hodinu. Už jsem nechtěla Tylera využívat, tak jsem si zavolala taxík. Když jsem byla doma, máma se koukala na zprávy.
"Ahoj, mami,"pozdravila jsem jí.
"Ahoj."
"Dnes v ráno se našla těla dvou mužů. První Brandon Mason v Port Angeles a druhý Justin Carter. Jeden neměl ruce, druhý oči. Policii se zdá, jako by obě vraždy spáchal jeden člověk, protože měli spoustu podobných znaků. Muži se vraceli z klubů, nebo z oslav s přáteli. Poté je zastavila nějaká žena. Začala si s nimi povídat. Odešli s ní a už je nikdo neviděl. Policii se ale nezdá moc pravděpodobné, že by se tato žena pohybovala tak rychle. Jejich těla se našla na otevřeném prostranství. V parku nebo na ulici. Další totožný znak je, že oba měli před smrtí sex. Podobné vraždy se stali i v New Yorku, Los Angeles a Miami. Pánové, dávejte si pozor na tuto ženu,"řekla reportérka a ukázala se podobizna té démonky, co nás napadla.
"Mami, to dělá démonka,"řekla jsem jí.
"Jak to víš?"
"Jednou jsem si listovala v knize a viděla jsem jí tam. Pak nás s Jasperem napadla. Když se bavíme o Jasperovi, budu muset jít." Chtěla jsem jít do svého pokoje, ale ona mě zastavila.
"Počkat. Teď nemůžeš jít. Ve městě řádí démonka a ty chceš na rande?"
"Víš, ono to není rande, ale schůzka s kolegy z redakce. Jo, a tobě za chvíli přijdou hosti z rady andělů a tys mě poprosila, abych spala u Jaspera. Kam si poslala Lauru?"
"Ke kamarádce. Už bys asi vážně měla jít. Zítra si promluvíme, jasný?"
"Jo, jo. Tak já se jdu, převlíknou a pak padám."
Vyběhla jsem do druhého patra a oblíkla si svoje milovaný černý tričko, tmavý džíny, svetr - který mi koupil Denis k vánocům, černou šálu a bundu od Laury. Vrátila jsem se do prvního patra. Cestou jsem si nasazovala rukavice, tak jsem si nevšimla člověka, do kterého jsem vrazila.
"Promiňte. Já nechtěla,"omluvila jsem se. Byl to vysoký štíhlý muž.
"V pořádku. Ty jsi?"
"Lilian Meyerová,"představila jsem se. "Mami, můžu si půjčit tvoje auto?"
"Jo."
"Díky. Nashledanou,"rozloučila jsem se. Ten muž jen zíral. Měli jsme tady snad celou radu. Vyběhla jsem z domu, rovnou do mámina auta. Těším se, až budu mít vlastní. Vyjela jsem a zamířila rovnou k Jasperovi. Jela jsem dost rychle. Dojela jsem tam v pět pět. Běžela jsem rovnou k němu. Otevřela Annabelle.
"Měli bysme ti dát klíče,"poznamenala, když mě pouštěla dovnitř.
"Asi jo. Kde je Jasper?"
"Šel pro Ninu. Za chvíli je zpátky."
"Super. Co se tady děje?"zeptala jsem se, když jsem vešla do obýváku.
"Musíme vyklidit pár krámů z jednoho pokoje. Je tady hrozný bordel,"vysvětlila mi. V rohu byli krabice plný všech možných krámů.
"Proč jste to vyklízeli zrovna dneska? Já tady budu mít hosty,"řekla jsem hystericky.
"Neboj, toho si nevšimnou."
"To si nevšimnou? Proboha toho si všimne i slepej,"ječela jsem. Annabelle se na mně zamračila. Přišlo mi, že si to poznámku vzala osobně.
"Uklidni se. Já se o to postarám,"řekla.
"Víš co, nech to tam. Je to jedno. Neříkala jsi, že tady za chvíli bude? Musím si s ním něco vyřídit."
"Jestli ho chceš za tohle seřvat, tak on je v tom nevině. Já jsem to vystěhovala. Jasper se jen zmínil, že chce ty věci buď vyhodit, nebo je rozdat, nebo něco podobného, já je sbalila a dala sem."
"Aha. To se ti nezmínil o tom, že tady budu pracovat?"
"Jo, ale já zapomněla den. Promiň,"omluvila se.
"Dobrý. Řekneme. Něco si vymyslíme. Co s tím pokojem chce dělat?"zeptala jsem se.
"Chce ho pro Ninu. Než se odstěhuje do Magického světa. Pokud ona bude chtít,"řekla Annabelle. "Už jsou tady."
Měla pravdu. Jasper s Ninou se objevili v druhém patře. Nina měla v ruce Daria a na zádech baťoh. Jasper nesl kufr a polštář. Usmál se. Malá se okamžitě rozeběhla ke mně a objala mě.
"Ahoj, Lili,"pozdravila.
"Čau. Jak to, že se Darius uráčil opustit svůj pelíšek?"
"Protože tady budu spát,"řekla. Položila Daria na zem. Ten okamžitě vyskočil na pohovku. Schoulil se do klubíčka a usnul.
"Vážně. Nikdo mi to neřekl,"řekla jsem a podívala se na Jaspera. Stále stál na schodech. Vypadal zamyšleně.
"Annabelle, neměla si na dnešek něco domluveného, že ne?"
"Ne. Proč?"
"No tak si něco domluv, nebo budeš spát na zemi. A co tady dělá tohle?"zeptal se a ukázal na ty věci.
"Uklízela jsem. V tom pokoji je docela čisto, budu spát tam. Nino, pojď se podívat do mého pokoje. Cítím, že tvoji budoucí rodiče, budou mít dlouhý rozhovor. Vem svoje věci,"řekla Annabelle. Odvedla Ninu nahoru.
"Co tím myslela?"zeptala jsem se.
"Upřímně nevím. Něco jsem chtěl, ale zapomněl jsem co. Mám spoustu práce a papírování. Vzpomenu si, až to nebudu potřebovat. V kolik přijdou ti tvoji přátelé?"
"Za chvíli. Kdy jsi mi chtěl říct, že tady bude spát?"
"Já to do teďka nevěděl. Její vampýrská vychovatelka mě poprosila, ať jí vezmu pryč. Slečna Woodsová jí zase něco udělal a ona nechce říct co. Ta vychovatelka si myslí, že když se někde bude cítit jako doma, bude mluvit. S Annabelle budou cvičit. Já jí budu učit pracovat s ohněm. Na tobě bude jí udělat matku a nenápadně se jí vyptávat. Zvládneš to?"
"Pokusím se. Slib mi, že už tam dlouho nebude. Nezaslouží si takový zacházení."
"Neboj. Zanedlouho bude soud. Máma a většina rady je na mojí straně. Budu potřebovat velkou pomoc, někoho kdo Nině nahradí mámu. Můžu tě o to poprosit?"
"Jo. Mám jí ráda."
"Díky." Políbil mě.
"Lili, přijdeš zítra na naše vystoupení?"zeptala se a objevila se vedle mě.
"Jo. Nechceš se trochu uklidnit? Za chvíli mi přijdou hosti a já je nechci vyplašit strašně rychlou holčičkou."
"Takže si mám zalést do kouta a být ticha?"zeptala se smutně.
"Lili, vampýři co ovládají oheň, jsou jako on. Nemůžeš ho zadržet, jen uhasit a zničit. Potřebují prostor. Svobodu. My jsme nespoutaní,"řekla Annabelle z druhého patra. Od ruky jí vyšlehl plamen.
"Copak jsem řekla, ať zaleze do kouta? Já řekla, ať neběhá nadlidskou rychlostí. Zvládneš to?"
"Jo. To bude lehký."
"Děkuju ti."
"Nemáš za co. Půjdeme zkoušet?"
"Jasně pojď." Holky odešli. Za pár minut zazvonil zvonek.
"Já tam jdu,"řekl Jasper a šel otevřít.
"Ahoj, Jaspere. Je Lili doma?"zeptal se někdo. Poznala jsem Rebeccu.
"Jo. Co tady děláte?"
"Přišli jsme jí pomoct s článkem. Ahoj."
"Ahoj. Já nečekala, že přijdete dneska,"přiznala jsem.
"To víš. Něco jsme přinesli,"řekla a podala mi krabici.
"Další do sbírky,"poznamenala jsem. Becca se zasmála a položila jí na polt v kuchyni. Zase zazvonil zvonek. Tentokrát jsem tam šla já.
"Ahoj. Máme tady narváno,"řekla jsem. Pustila jsem Caleba s Kristin dovnitř.
"Tak můžeme přijít jindy,"řekla Kristin.
"Ne to je v pohodě. Přišla Rebecca a John, aby nám pomohli s článkem. Pak tady je Jasper, jeho sestra Annabelle a Nina,"řekla jsem. "Holky budou cvičit a Jasper má spoustu práce, takže si nás nebude všímat."
"Super. Jo přinesli jsme koláč od mámy, prý ať nám to jde líp,"řekla Kristin. Podala v další krabici. Vešli jsme do pokoje. Rebecca s Johnem seděli na pohovce a potichu si povídali. Jasper telefonoval ve španělštině. Nina seděla vedle něj a poslouchala.
"Nino!"zavolala Annabelle z druhého patra. Nina se zvedla, odkráčela nahoru.
"Teda to je byt,"řekla Kristin a rozhlédla se.
"Sedněte si. Chcete kafe nebo něco jiného?"
"Kafe a nakrájej ten koláč,"řekla Kristin.
"Taky a pro Beccu čaj,"řekl John. Rebecca se ušklíbla.
"Kafe,"poprosil Caleb. Jasper zmizel. Šla jsem do kuchyně. Stál u konvice.
"Nemusíš to dělat, jsou to moji spolužáci,"řekla jsem.
"Ale můj byt,"usmál se. Na to jsem nemohla, nic namítnou. Otevřela jsem krabici od Kristin. Byl v ní ovocní koláč, jaký v létě dělá máma.
"Jé. Ten je jako od mámy,"řekla Nina. Nevšimla jsem si jí. "Můžu si vzít?"
"Jo. Jen počkej, až to nakrájím." Vzala jsem nůž, ale Jasper nastavil ruku. "Co?"
"Běž se postarat o hosty. Já to udělám,"vzal si ode mě nůž. Políbil mě.
"Hej. Já jsem tady,"řekla Nina.
"No a?"
"Já jdu pryč." Vypadla z místnosti. Zasmála jsem se. Znovu mě políbil a pak se usmál.
"Já to dodělám. Zalij kafe." Zalila jsem ho. Potom jsme to společnými silami odnesli do obýváku.