Píseň pro Miu - Kapitola třicátá třetí

Kapitola třicátá třetí

Nevěřila jsem, že to řekl, proto jsem se podívala na ostatní. Nicole vyjeveně, ale zároveň potěšeně koukala na Williama. Nejspíš vycítila, že se na ni dívám, tak zvedla oči a souhlasně se usmála.Kane vedle ní se snažil schovat úsměv.

O kousek dál stála Giselle s Rayem. Oběma Williamova nabídka vyrazila dech. Zvlášť Rayovi. Giselle nejspíš došlo, že William někoho má, ale určitě jí nenapadlo, že má mě. Podívala se na mě. Zvedla obočí. Já se jen usmála. Trochu posmutněle mi úsměv oplatila. Reakce ostatních byli podobné.

Začala jsem uvažovat, co mi manželství s ním přinese. Rozhodně děti. Taky slávu, nejrůznější pomluvy a drby. A nejspíš i trůn, o který nestojím. Podívala jsem se Williamovi do očí. Rozbušilo se mi srdce a zamotala se mi hlava.

Stačil mi jediný pohled do jeho nádherných zvláštních černých očí a bylo mi jasné, že chce, abych řekla ano. Potom se mi před očima objevil ten kluk, o kterém se mi zdálo. Byl to náš syn. Usmála jsem se na Williama.

"Ano,"řekla jsem. Postavil se a začal mě drtit v medvědím objetí. Trochu jsem vykulila oči. Netušila jsem, že má takovou sílu. Když mě pustil, pořádně jsem se nadechla. On mi mezitím navlíkl zásnubní prsten. Potom mě políbil. Ani jsme nepotřebovali slova, abychom si řekli, jak se milujeme. Bylo to vidět a oba jsme to cítili. Jako bychom byli spojení.

Královna se vrátila z kuchyně. Do skleniček, které přinesla, nalila šampaňské. Král si od ní pár skleniček vzal a předal je ostatním. Přípitek pronesla královna, které se na mě mateřsky usmála. Na Williama hodila zvláštní pohled, který jsem nedokázala identifikovat. Potom k nám Nicole s Kanem přišli.

"Gratuluju,"řekla Nicole a objala mě. Kane nám jenom popřál štěstí.

Poblahopřáli nám i ostatní, až na Raye a Giselle. Ta zrovna mluvila s Williamem. Sledovala jsem je z kuchyně. Giselle stála opřená o pohovku. Poprvé, co jsem jí viděla nedělat na něj oči. William stál naproti ní se sklenicí vína. Výhled mi zastoupil Ray, který přišel.

"Takže ty chodíš s princem jo?"zeptal se. Jen jsem přikývla. "A já už doufal, že když je Sam pryč, budu mít šanci."

"On tě předběhl,"řekla jsem a podívala se na Williama. Zrovna se usmíval na Mayu, která mu ukazovala nějaký papír. Vzal jí do náruče a přešel k nedalekému obrazu, který vysel na zdi. Něco jí k jejímu obrázku říkal a ona přikyvovala.

"Miluješ ho?"zeptal se Ray. Přikývla jsem. "Kdy bude svatba?"

"Proboha. Vždyť jsem teprve hodinu zasnoubená. Na svatbu si budeš muset tak pět let počkat. Nechci se vdávat už teď,"řekla jsem.

"Možná by ses mohla vdát i později. Třeba až za dvacet let,"navrhl Ray. "Co budeš mezitím dělat?

"Nejdřív odmaturuju. Potom uvidím,"řekla jsem a podívala se na Williama. U ucha měl telefon a mluvil. Na tváři měl starostlivý až nešťastný výraz. Zvedla jsem se a vešla do místnosti. Zrovna zavěsil.

"Co je?"zeptala jsem se. Podíval se na mě a snažil se o uklidňující úsměv, ale já poznala, že ho něco trápí. "Řekni mi to."

"Našli Olívii,"řekl tak potichu, že jsem to slyšela jenom já a král s královnou, kteří přišli zjistit, co se děje.

"Kdy pro ni jedeme?"zeptala jsem se.

"Ty nikam nejedeš,"řekl potichu

"Jedu. Nejsi můj otec, aby si mi rozkazoval,"řekla jsem. Sladce jsem se na něj usmála. "V kolik vyrážíme?"

"Mio, může se ti něco stát,"řekl William.

"Tobě taky,"odpověděla.

"Mio..."

 "Já jedu,"štěkla jsem na něj. Byla jsem naštvaná. Myslí si, že jsem malá holka? Celých pomalu čtyřicet let se učím jak bojovat proti všem neživým potvorám, takže si teď nenechám rozkazovat.

"Fajn,"řekl.

Otočila jsem se a vyběhla schody do druhého patra, kde jsem měla pokoj. Sbalila jsem si jen to nejdůležitější. Pohodlné oblečení na boj, balzám na rty, mast na ruce, dva kůly, stříbrný náramek a řetízek proti vlkodlakům.

Mezitím co jsem si balila, William objednal soukromé letadlo, které odlétá za hodinu, domluvil se s královnou, že pojedeme rovnou do školy, takže tam pošlou všechny moje věci a Lovette. Nicole protestovala, když se dozvěděla, že se musí vrátit domů, ale co mohla dělat. S Kanem se zašili do kuchyně, kde vymýšleli, co budou dělat dál. Nora jela s námi, jako náš osobní doprovod, proto se vrátila domů i s Mayou, která plakala, když jí řekla, že bude muset pryč. Ray nám chtěl pomoct. Vypravit se s námi, ale jeho ruka by pro nás byla akorát zátěží.

Vyjeli jsme před půl sedmou. Cesta na letiště se mi zdála zdlouhavá a nekonečná, ale co se dalo dělat, když byla zácpa. Naše letadlo už mělo nastartované motory abylo připraveno vzlétnout. Nora dorazila chvilku před startem. Chvíli po vzletu jsme se dozvěděli, že nás budou muset vysadit v nějakém městě na jihu Číny, protože Austrálie nepouští soukromá letadla, ani když mají Evropský znak. Což znamená, že z toho města Shì jīn lóng budeme muset jet lodí, která jede až v sobotu, takže tam musíme zůstat necelý den. Radši bych už byla v Austrálii a pomalu se připravovala na Olíviino osvobození.

Ve městě měli zrovna nějaký karneval, nebo oslavu. Ubytovali jsme se v hotelu kousek od přístavu Gǎngkǒu jīn lóng. A jako na potvoru, byly největší oslavy u našeho hotelu. Šli jsme se najíst do nedaleké restaurace, kde na nás naštěstí mluvili anglicky, ale pak mi došlo, že i kdyby s námi mluvili čínsky, nebyl by to problém, protože William se čínštinu učil a docela mu šla. Nebo se mi to alespoň zdálo. Potom jsme sevrátili do hotelu a já šla spát.

Byli jsme skoro na místě, kde jsme se měli setkat s ředitelem a ostatními strážci. Nikdy jsem nezažila takové teplo. Slunce svítilo, takže většina vampýrů spala. Nora zrovna volala domů, aby zjistila, jestli je Maya hodná. Dovolala se. Její otec zjevně nespal. Mluvili spolu celou cestu. A když jsme dojeli, smutně se rozloučila.

Viděla jsem hotový tábor. Všude byly stany a spacáky, které strážci uklízeli. Viděla jsem ředitele, který zrovna mluvil s jednou strážkyní, která měla v ruce mapu. Když slyšeli přijíždět auto, vzhlédli. William zastavil a my vystoupili.

"Dobrý večer Noro,"řekl a usmál se na ní. "Ahoj Mio." Jen jsem kývla na pozdrav. "Williame."

"Ahoj tati,"řekl William.

Zdálo se mi, že vztahy mezi nimi jsou pěkně napjaté. Zvlášť z Williamova chování byl cítit chlad. Ředitele to nepřekvapilo, ale trochu kvůli tomu posmutněl. Nechápala jsem proč je na něj William tak hnusný a taky mě to deptalo, ale teď nemáme čas řešit jejich rozepře.

"Vyrážíme za hodinu, takže se připravte,"řekl ředitel. "Vy dva, půjdete se mnou." Ukázal na mě a Williama. Přikývli jsme. Ředitelovi zazvonil mobil. "Omluvte mě."

"Jasně,"zasyčel William. Ředitel odkráčel a William vzdechl. Celou dobu ho sledoval. Trochu mě překvapovalo, jaký zájem o ten jeho telefonát má. Ředitel se zrovna něčemu smál. William se otočil a šel něco dělat. Přesněji přešel k Noře a pomáhal jí uklidit jeden stan.

"Slečno." Někdo mi poklepal na rameno. Otočila jsem se. Byl to upír. Měl zelené oči, což znamená, že nikoho nevysál a krátké hnědé vlasy. Kousek za ním stál starší muž s prošedivělými hnědými vlasy a oříškovýma očima. Nadechla jsem se a do nosu mě praštil pach psa a lesa.

"Ano?"zeptala jsem se. Bylo to tak silné, že jsem moc nedýchala.

"Nevíte, kde je Jasper nebo William White?"zeptal se. Jen jsem na ně ukázala. Ten upír se podíval na toho za ním a zmateně zvedl obočí. William vycítil pohled staršího muže. Na jeho tváři se objevil zářivý úsměv. Rozběhl se k nám.

"Dědo, co tady děláš?"zeptal se William a objal toho staršího. Ten se usmál a objetí mu oplatil.

"Myslel sis, že tě nechám bez dozoru a navíc jsem zavázán koruně. To bys měl vědět,"odpověděl Williamův děda. Williamův děda je....

"Vy jste vlkodlak,"došlo mi. Všichni tři se na mě podívali. Ten upír zvláštním pohledem. Nejspíš si myslel, že na vampýrku jsem trochu pomalá. Měl pravdu. Dneska jo. William mě sledoval pobaveně a jeho děda jen přikývl. Já se jen usmála a odešla.

Moc daleko jsem nedošla, protože mě zastavil ten upír, který byl ředitelův informátor. Ten, co ho před lety zavřeli. Usmál se na mě. Nemohla jsem pochopit, proč si se mnou chce povídat, proto jsem se jenom usmívala a přikyvovala.

"Mohl bych si slečnu vypůjčit?"zeptal se Williamův dědeček. Když jsem ho předtím vidělas tím upírem, zdál se mi milý, ale teď mi připadal chladný.

"Jistě, pane,"odpověděl Davis. Poklonil se přede mnou a odešel. Celé jeho počínání jsem nechápavě sledovala.

"Pojďme se projít. Ani jsem se nepředstavil, že? Marcus Meyer,"řekl a usmál se na mě.

"Mia Rosevaleová,"odpověděla jsem a oplatila mu úsměv. Prohlédl si mě a zamračil se. "Co se děje?"

"Nic. Trochu mi připomínáte mojí dceru. Ta se taky do všeho vrhala po hlavě a podle toho, co jsem o vás slyšel, jste výbušná..."

"Jo to nejspíš bude ten oheň, co ovládám,"řekla jsem s úsměvem. Potichu se zasmál a zastavil se. Sledoval ptáky letící po obloze a o něčem přemýšlel. "       Řekněte mi o ní něco."

"Byla chytrá a měla obrovský talent a potenciál. Kdyby jí její matka nechala, aby studovala na jedné z našich škol, byla by z ní jedna z nejlepších výrobkyň lektvarů. Stejně jako jsem byl já. A William na ně má taky talent, jenže se víc zajímá o umění,"řekl a podíval se na svého vnuka. William seděl vedle toho upíra a povídal si s ním.

"Kdo sedí vedle něj?"zeptala jsem se.

"Můj bratr Julius,"odpověděl.

"Já myslela, že ho před lety zabili,"řekla jsem.

"Já taky,"odpověděl pan Meyer. Pobaveně jsem se na něj usmála. On se taky usmál. "Měli bychom se začít připravovat. Jasper bude chtít vyrazit." Usmála jsem se.

Kousek poodstoupil a začal se třást. Slyšela jsem, jak mu praskaly klouby. Zavřel oči a skousl si ret, asi aby překonal bolest. Potom začal růst. Doslova. Byl dvakrát vyšší než já a nabral svaly a po celém těle mu narostly černé chlupy a ruce se mu změnily na tlapy s ostrými drápy. Místo lidského obličeje měl vlčí tlamu, stál na čtyřech a z otevřené tlamy na mě koukaly zuby ostré jako břitva. Potom otevřel oči. Duhovky měl stříbrné jako měsíc. Během minuty se mu oči zase začali zbarvovat na jeho barvu. Přišli k němu ještě dva vlkodlaci.

Ten jeden byl oproti těm dvěma o dost menší. Byl světle hnědý a měl nebesky modré oči. Prohlédl si mě a přiblížil se. Zježily se mi chlupy po celém těle, když jsem ucítila jeho teplý dech. On nasál vzduch a pak kýchl. Já stála jako opařená, protože jsem to schytala. Ten poslední vlkodlak se normálně smál. Naštvaně jsem se na něj podívala. Tenhle byl tmavě šedý.

"Doufám, že jsi zdravý,"řekla jsem. Ten šedý se zase začal smát. Nechápavě jsem se podívala na pana Meyera. Ten svoje vlkodlaky umravňoval. Zvlášť toho šedého.

"Mio, Marcusi, pojďte sem,"zavolal na nás ředitel. V rychlosti jsme k němu došli. Zrovna nás rozděloval. Pan Meyer šel se mnou, Williamem, Norou, Davisem a ještě dvěma strážci. Ten světlý vlkodlak šel s ředitelem a ten druhý s posledním týmem. "Podle našeho zdroje, by Olívie měla být buď ve věži, nebo ve sklepení. Mio, vy půjdete do sklepa."

Potom jsme vyrazili do nedalekého rozlehlého lesa. Podle mě jsme se v něm motali moc dlouho, i když pánové měli mapu. William poznal, že ztrácím trpělivost, proto zapojil trochu magie. Za chvíli jsme byli u obrovského hradu. Stráže stojící kousek od nás zlikvidoval Davis. Ani se nestihli nadechnout a už v bezvědomí a svázaní leželi v lese. Ředitel poslal první tým, po něm šli oni a potom my. Zdálo se mi, že Williama nebo mě chce vynechat ze všech nebezpečných akcí.

První tým se od nás odpojil u prvních schodů, po kterých tiše vystoupal. V něm byl i Julius Meyer. Ředitelův tým nás doprovodil ke vstupu do sklepení, kde na nás čekala banda hajzlů, kteří Olívii unesli. První se samozřejmě snažili sejmout ředitele a Williamova dědu. Na mě zbyl jeden prcek, který měl nahnáno.

Vrazila jsem mu pěstí. Po pravdě jsem čekala, že se rozbrečí a uteče za maminkou. Rozhodně jsem ho překvapila. Nakopla jsem ho do břicha a on se zhroutil. William ho za mě dorazil. Jenom jsem se na něj zamračila.

"Proč vždycky dostanu nějakýho chcípáka?"zeptala jsem se. William se jenom usmál. Potom mě odstrčil a začal se rvát s dalším. Naším úkolem bylo najít Olívii. Upíry jsme mohli zničit, ale vampýři se budou zodpovídat soudu. Zabít je můžeme jen, když nám bude hrozit smrtelné nebezpečí.

Podívala jsem se na vlkodlaka, který byl kousek ode mě. Měl potíže. Okolo něj byli tři upíři, kteří měli v rukách stříbrné tyče. Jeden z nich dokonce na prstech stříbrné drápy. Rozběhla jsem se k nim a jednoho z nich probodla obyčejným kůlem, který jsem měla připravený. Ten, co jsem dostala od Nory si nechám na horší časy. Ty dva můj útok překvapil, takže se přestali soustředit a pan Meyer jednoho z nich zakousl. Toho druhého jsem spálila. Vlkodlak na mě děkovně kývl. Ostatní už skončili svoje boje stejně úspěšně jako my. Potom jsme se rozdělili.

"Stát,"řekl Davis. Zaposlouchal se a potom opatrně šlápl na podlahu. Z chrliče kousek od nás vyšlehl plamen. "Slečno, mohla byste využít svou moc a udělat vodní stěnu?" začala jsem se soustředit. Nakonec se mi podařilo vyčarovat vysokou zeď z vody, která sahala až po strop. Davis si jí obdivně prohlédl. Potom jsme se vydali na cestu.

My vampýři a upíři neměli problém, ale pan Meyer jo, takže se na tu chvíli přeměnil zpět na člověka. Okamžitě jak se proměnil, se okolo něj objevil stín, a když zmizel, byl oblečen do košile a tmavých kalhot. Tou pastí jsme prošli bez problému. Na konci chodby byly tmavé těžké dveře. Strážci očekávali boj, který nás čekal, ale jen se třemi. A ještě k tomu všichni tři byli vampýři. Jednoho z nich neomráčili.

"Kde je Olívie Brownová?"zeptal se Davis. Ten kluk mlčel jako hrob. Davis mu vrazil pěstí. Stejně nic neřekl, takže mu Davis dal ještě jednu.

"Můžeš mě mučit, jak chceš, ale já ti nic neřeknu,"řekl. Jeden ze strážců Davise odstrčil.

"Když nám to řekneš, naše vláda to bude brát jako polehčující okolnost. Takhle dostanete doživotí, možná trest smrti, pokud se do toho princ Andrew a princezna Samantha budou moc angažovat. Tak bys dostal takových tři sta až čtyři sta let. Uvažuj o tom,"řekl ten strážce a podíval se na něj.

"Nemůžu to říct,"odpověděl ten kluk. Davis se rozmáchl, ale William mu zastavil ruku.

"Říká pravdu. Je očarovaný. Nemusíš nám to říkat. Můžeš nám to ukázat,"řekl William. Ten kluk přikývl. Strážce toho kluka spoutal a vedl ho před námi. Ten nás dovedl až do chodby, kde byly troje dveře. On ukázal na jedny. Davis je šel otevřít.

"Jsou zamčené,"oznámil Davis.

"Jste upír. Otevřete je,"poradil mu William.

"A vy čaroděj. Tak zapojte trochu magie a otevřete je. Mě to nejde,"řekl Davis a odstoupil.

William využil moc rodiny Meyerových. Dveře se mu nepovedlo rozbít. Vytáhl hůlku. Nikdy jsem hůlku čarodějů neviděla. Vlastně sem tam v nějakém filmu. Jeho byla černá a na rukojeti byl erb Whiteů a krasopisně napsané M nejspíš jako Meyer a WW jako William White. Jednou mávnul hůlkou a dveře se rozlétly na milion kousků. Za nimi byla postel a na ní seděla Olívie a naproti ní nějaký kluk našeho věku. Rozeběhla jsem se k nim, abych Olívii osvobodil a jemu ukázala, že jí nikdy nemá unášet. Chystala jsem se mu vrazit...

"Mio, nech ho!"vykřikla Olívie.

Kapitola třicátá čtvrtá                             Rozcestník                             Kapitola třicátá druhá