Přidávám třicátou druhou kapitolu. Dozvíte se v ní co Mia dostane k narozeninám a stane se něco, čemu Mia nemůže uvěřit. Taky někdo pronese zajímavou nabídku. Prosím, napište mi, co si o celé povídce myslíte. Děkuji.
Mikky
Kapitola třicátá druhá
Bylo to neuvěřitelné. Nemohla jsem uvěřit tomu, co vidím. Myslela jsem, že mám halucinace. Přišla jsem blíž, abych lépe viděla. Čekala jsem, že se rozplyne jako obláček. Bála jsem se toho, ale to se nestalo. Potom mňoukla. Zasmála jsem se.
"Děkuju ti,"zašeptala jsem. Přešla jsem k němu a objala ho. Trochu ho to překvapilo, ale objetí mi opětoval. Jediný komu se to nelíbilo, byla to malá šedivá potvůrka, kterou držel v náručí. Zasyčela. "Promiň, broučku." Zavrněla a přitulila se ke mně. William se usmál a předal mi jí.
"Jsi doma,"řekl jí s úsměvem. Ona se na něj podívala a znovu mňoukla.
"Jak si jí dostal?"
"Bylo to těžký. Ten chlap jí nechtěl prodat. Hned jak si odešla do svého pokoje a potom co mi Nicole řekla, že jste spojené, jsem šel k němu domů, abych jí koupil. Neprodal mi jí, ale nabízel mi jiné. Bylo jich hodně a některé vypadali podobně jako Lovette. Zavolal jsem několika známým a ti zase další. Všechny kočky mu odebrali a jeho zavřeli. Ostatní šli do útulku, ale Lovette jsem si vzal. Neboj, ostatní skončily v tom nejlepším útulku, který budu sponzorovat,"řekl William. Usmála jsem se a opět se mu vrhla okolo krku.
"Já tě miluju,"zašeptala jsem. Přitiskl si mě k sobě a políbil mě na krk. Rozbušilo se mi srdce. Odtáhla jsem se od něj a položila Lovette na postel. Ta okamžitě seskočila a lehla si na křeslo kousek od postele.
"Tak tě miluju, Mio Rosevaleová,"řekl a políbil mě tak vášnivě, jako nikdy předtím.
Rozepnul mi šaty. Víno na nich bylo už dávno suché a udělalo na nich skvrnu. Mezitím jsem mu rozepnula košili a stáhla jí z něho, abych viděla jeho svaly, které si jsem tak obdivovala. Na to že vůbec necvičí, vypadají pořád skvěle.
Něžně mě položil na postel a začal mě líbat všude, kde mohl. Hladil mě po stehně. Připadala jsem si jako sopka před výbuchem, který nastane za pár sekund. Potřebovala jsem ho cítit ještě víc, než jsem ho cítila teď. Podíval se na mě, jako na tu nejkrásnější osobu, kterou kdy viděl, a já věděla, že k sobě patříme. Už nikdy jsem ho nechtěla opustit. Nedovolím mu, aby mě opustil. Nikdy.
Bylo mi krásně. Ležela jsem na jeho hrudi a poslouchala jeho srdce. Klidně bila. Vzpomněla jsem si na to, co jsme dělali před chvíli. Musela jsem se usmát. To nebilo tak klidně, ale naopak. Přitulila jsem se k němu blíž, že blíž už to nešlo. Ucítila jsem, jak mě políbil do vlasů.
"Miluju tě,"zašeptal. Místo odpovědi jsem ho políbila. "Přemýšlel jsem..."
"A kdy si to stihl?"zeptala jsem se. Trochu přísně se na mě podíval. Jenom jsem se usmála. On protočil oči.
"Přemýšlel jsem o tom, co bude dál. Až skončíš školu. Co bys chtěla dělat?"
"Já nevím. Vždycky jsem chtěla jít pracovat, ale teď... Nemám tušení, co chci. Moc bych si přála jít pracovat, ale mám tebe a Lovette. Nemůžu jí tahat sebou a tobě by se to taky nelíbilo. Navíc musíš plnit povinnosti prince. Nemůžeš jezdit po světě a žít u cizích rodin. Nemohl by sis dělat, co chceš."
"Chci jenom jednu věc. Tebe. Klidně s tebou budu jezdit po světě. I kdybych se musel vzdát titulu,"řekl. Vypadal, že se rozhodnul, ale já ho nemohla nechat tohle udělat. Bez titulu by to nebyl on. On je princ William Jasper White, nejspíš budoucí král Ameriky a nejtalentovanější malíř a skladatel tohohle tisíciletí. Tohle nemůžu dopustit.
"Tohle nechci,"řekla jsem. Podívala jsem se na hodiny na nočním stolku. Museli jsme se vrátit mezi lidi, nebo si ještě nikdo bude myslet, že tu děláme něco neslušného a to nikoho nesmělo ani napadnout. "Měli bychom se vrátit dolů."
"Spíš domů. Když jsem šel za tebou, řekl jsem jim, ať jdou k nám,"řekl. Vypadal, že se mu nikam nechce. Mě se taky nechtělo, ale.... Lovette vyskočila na postel a podívala se na nás svýma velkýma zelenýma očima.
"Copak, broučku?"zeptala jsem se jí a pohladila jí.
Podívala se na dveře a potom na okno a zase na nás. Zkusila jsem to, co nikdy. Chtěla jsem porozumět tomu, co mi říkala. William ucítil, jak se soustředím a zvědavě mě pozoroval. Soustředila jsem se jenom na Lovettinu mysl. Nestalo se to, co jsem původně chtěla. Místo toho jsem se ocitla v její hlavě.
Bylo divné koukat se na svět jejíma očima. Bylo to nepřirozené, a abych byla upřímná, vůbec se mi to nelíbilo. Bolela mě z toho hlava. Rychle jsem zase zmizela. Ona na mě zasyčela. Byla to pěkně drzá a náladová kočička. Usmála jsem se a podrbala jsem jí za uchem. Odpustila mi všechno, co jsem udělala.
"Chceš jít ven?"zeptal se William. Lovette mňoukla. Zvedla jsem se a začala se oblékat. Šaty mi zapnul a políbil mě na krk. Usmála jsem se a zase mě zaplavila vlna rozkoše. "Já myslel, že chceš jít pryč,"zašeptal mi do ucha. Moje srdce bušilo tak rychle, že jsem se bála, aby mi nevyskočilo z hrudi.
"To máš pravdu, ale když mě přivádíš úplně na jiné myšlenky je to těžký,"řekla jsem. Slyšela jsem, jak se potichu zasmál a znovu mě políbil. "Williame. Začnou si myslet, že děláme něco neslušného."
"Copak neděláme?"zeptal se a políbil mě znovu. Vydala jsem něco mezi zasténáním a vzteklým zavrčením. Zase se potichu zasmál.
Otočila jsem a políbila ho na rty. Zase jsem byla v plamenech. William mě líbal s takovou vášní, že jsem se bála, že něco vzplane a po pravdě bych se tomu ani nedivila vzhledem k ohni, který ovládám. Bohužel naši náklonnost přerušil jeho mobil. Vytáhl ho z kapsy a podíval se, kdo volá. Povzdechl.
"Ať už to je kdokoliv, nezvedej to,"řekla jsem. Lítostivě se na mě podíval a neposlechl mě. Nechala jsem svoje ruce spadnout podél mého těla. Zvedl hovor.
"Ano?"zeptal se.
"Kde jste?" Uslyšela jsem Nicolin hlas. Ta holka mi zkazí každou zábavu. Zaúpěla jsem. "Hosté už začínají odcházet."
"Tak je nech odejít."
"Ale to tu nikdo nezbude,"řekla zoufale. "Okamžitě přijeďte, nebo si vás nejdu. A Mie řekni, že si musí rozbalit dárky a že je tam jeden, který bude milovat."
"Pozdě. Ten už jsem jí dal já, sestřenko,"řekl a láskyplně se podíval na Lovette, která seděla na křesle a čekala, co se bude dít. Vzala jsem jí do náruče a přitulila si jí k sobě. Ona zavrněla. Cítila jsem, že jsme obě šťastné. Ona protože cítila lásku, kterou jsem jí dávala a já kvůli ní a Williamovi. William zavěsil a já se začala zvedat.
Na recepci zaplatil pokoj. Já mezitím šla ven a snažila se stopnout taxík, ale nedařilo se mi. William vyšel z hotelu. Čekal. Chtěla jsem se ho zeptat, co se děje, ale pak jsem uviděla auto, kterým mě sem ráno přivezli. Řidič zastavil a než stačil vystoupit, William mi otevřel dveře. To se na prince neslušelo, ale co se dá dělat. Nastoupili jsme. Cestou bylo ticho.
Řidič zastavil před jejich domem, ze kterého se linula hudba. Williamovi oči sice nebyli nejlepší, ale sluch měl zatraceně dobrý. Viděla jsem, jak zkřivil tvář, když uslyšel zpěv toho člověka. Zdál se mi dobrý, ale podle Williamova výrazu jsem soudila, že v některých tónech trochu ulítává.
"Co to tady vije za vola?"zeptal se, když jsme vešli do obýváku. Všichni se na něj otočili a usmály se. Koukali na televizi. Zrovna dávali nějakou hudební soutěž. Podle Nicole odcházeli hosté, ale mně se zdálo, že tu pořád hodně lidí.
Byl tady Kane, který seděl vedle Jill. Každou chvíli pokukoval po Rayovi a sledoval ho nevraživým pohledem. Nicole seděla vedle něj, ale když jsme přišli, zvedla se a probodla Williama naštvaným pohledem, potom se podívala na Lovette. Královna se opírala hlavou o svého manžela, který objímal okolo pasu. Giselle s Rayem si potichu povídalo. Připadalo mi to zvláštní. Zrovna o něčem plameně debatovali a občas se zasmáli. A Jill seděla schoulená v rohu. Zdálo se mi, že jí Rayova slova vzala. Potom přišel královnin strážce a Nora s Mayou.
"Ta je vaše?"zeptala se Maya a ukázala na Lovette. Ta odpočívala v mojí náruči. Když uslyšela, že se o ní mluví, zvedla hlavu a podívala se na Mayu. "Můžu si s ní hrát?"
"Ta kočka má vlastní hlavu. Uvidíme, jestli tě nechá,"řekla jsem. Položila jsem Lovette na zem, ona přišla k Maye a začala jí očuchávat. Potom jí polochtala ocáskem. "Asi se jí líbíš."
"Opravdu?"zeptala se a pohladila Lovette. Potom zalezli do rohu, kde si hráli.
"Ty rozhodčí nemají vůbec žádný sluch,"řekl William. Sledoval televizi s odporem. Zrovna nechali projít ještě horšího zpěváka než předtím.
"Taky se mi zdá,"poznamenal Kane, jakoby nic. Potom někdo začal zpívat písničku, kterou jsem znala. William s Kanem se na sebe naštvaně podívali. "Tak jestli jeho pošlou dál, asi jim zavolám a nechám to zrušit."
"Když si to tak vezmeš, je to porušování autorských práv,"řekl William. "Tohle je nějaký pátý kolo, že?" Všichni přikývli. "Dostali svolení k týhle písničce. Ne, jestli ho pustí dál, budu je žalovat."
"To bychom to asi měli vypnout,"poznamenala Nicole. Já se jen culila a ostatní evidentně taky. Naštěstí ho nepustili, ale prý to byl jeden z nejlepších, který tam měli. Ti dva se zašklebili. Zjevně sluch měli stejně dobrý. Potom vypnuli televizi a začali mi dávat dárky.
Od královny a krále jsem dostala nádherný safírový náhrdelník s bílého zlata. Zase mě hlodalo svědomí. Co bych jim mohla dát, abych vrátila všechno, co mi dali? Nechápala jsem, proč za mě tolik utrácejí. Měli peněz jako šlupek, ale nemuseli je utrácet za mě.
Giselle mi dala voňavku s vůní růží a ještě něčeho. Byla nádherná. Zdálo se mi, že se líbí i Williamovi, protože se usmál. Maya mi dala nádherné přáníčko, které bylo kouzelné. Namalovala ho sama. Bylo na něm jezero a v loďce seděla dívka naproti ní muž. Usmála jsem se. William prohlásil, že Maya má talent. To mi řekl už jednou, když nám Maya dala jeden obrázek. Usmála se a skočila do náruče svojí matky.
"Slyšela si to, mami, mám talent,"zaradovala se Maya. Její matka se zvláštně usmívala. Byl to smutný, ale i radostný úsměv. "Už vím, co budu dělat. Budu malovat." Byla tak sladká. To její matku rozesmutnilo ještě víc.
"Co se..." Jenom zavrtěla hlavou a předala mi dárek od ní.
Byl to kůl. Měl na sobě písmena MR. Byl zvláštní. Ten co jsem měla já, byl obyčejný, ale z tohohle sávala síla. Nadpřirozená síla. Pozorně jsem ho prostudovala a všimla jsem si drobných oranžových a červených jiskřiček a taky značky ohně. Podívala jsem se na ní s vykulenýma očima.
"To je...."
"Magický kůl,"dokončila mě se zvláštním úsměvem. Ray se zvedl a přešel blíž
Magický kůl byla ta nejsilnější zbraň, kterou mohli strážci dostat. Je v něm vložena živelná magie podle toho, jaký živel majitel ovládá. Může v něm být jeden maximálně dva, jenže když jsou dva, kůl ztrácí na síle, jelikož se kouzla navzájem ruší. A iniciály většinou slouží k tomu, aby se vědělo, čí ten kůl je. Existuje málo lidí, kteří ho umí vyrobit, proto je má jenom málo strážců. Nemohla jsem uvěřit, že jsem ho získala já.
"Je v něm oheň, ale to už si nejspíš poznala. Doufám, že se ti bude hodit,"řekla mi.
"Ale já..."
"Jsi připravená ho nést. Jakožto tvůj mistr - u vás mentor – vím, že jsi připravená ho mít,"řekl Nora.
"Ale vy nejste moje mentorka,"řekla jsem. Usmála se.
"U tebe je to těžký. Princ sice je tvůj mentor, ale tuto funkci před odjezdem předal mě, takže něž se vrátí, jsem tvoje mentorka já,"řekla Nora. Tak se to dělá, když mentor studenta strážení musí naléhavě odjet. Všichni krom Ray a Ronalda se tvářili nechápavě.
"Děkuju,"řekla jsem s slzami. Ona se na mě usmála a poplácala mě po rameni. "Možná jste tam mohla napsat i S jako Selena."
"Promiň. Tvoje prostření jméno jsem nevěděla,"řekla s úsměvem. Zavřela jsem krabičku s kůlem a položila jí na stolek tak, aby se s ním nic nestalo.
"Děkuju,"řekla jsem. Odolala jsem nutkání jí obejmout, protože to se nehodí. Obzvlášť, když podle ní už jsem strážkyně. Strážci by neměli dávat najevo svoje emoce. To nás učili už v prvním ročníku.
Potom mi předali svůj dárek Kane s Jill. Bylo mi jasné, že to vybírala Jill. Byli to stříbrné náušnice s malými kamínky. Byli nádherná. Objala jsem Jill. Pořád se mi zdálo, že je trochu vykolejená z toho Rayova slovního útoku. Bylo mi jí docela líto. Přemýšlela jsem, proč jí to tak vykolejilo. Zbýval mi už jen jeden poslední dárek. Byla to velká krabice. Nicole jí vzala a nejspíš jí samotnou překvapilo, jak je těžká.
"Kluci, mohli byste..."než to stačila dopovědět, král už jí bral krabici z rukou. Tázavě se na ní podíval a ona se jen usmála. "Dlouho jsem nevěděla, co ti mám dát. První mě napadlo, že ti daruju nějaké oblečení nebo šperk, ale koukám, že toho si letos dostala docela dost. Proto jsem se rozhodla pro tohle."
Její otec přede mě postavil krabici. Trochu jsem se bála jí otevřít. Zvlášť po tom jejím monologu. Nejistě jsem rozřízla papír a otevřela víko. Překvapeně jsem zírala a nevěřila vlastním očím. Myslela jsem si, že se zbláznila.
V krabici bylo plno knížek, papírů a taky věci jako zapalovač, plastová láhev s vodou, semínka rostlin a hlína v pytlíku a pírko. Všechny knihy byli o magii, jednotlivých živlech. V desky popisovali rituály, vyvolávání všech živlů mimo úplněk. V životě by mě nenapadlo, že si bude dělat práci s tím, aby mi pomohla zjistit i věci, které jsme se ve škole neučili.
"Kdy si to stihla?"zeptala jsem se jí.
"Během tohohle týdne. Vzpomínáš, jak jsme se před týdnem, když jsi dělala referát pro Tannera? Hledala informace o vzduchu. Na netu toho moc nebylo, tak jsem zapojila svoje zdroje, vyloupila banku, nakoupila knihy a dodělala barvu tiskárně, abych ti našla všechno, co se o magii ví. Moc toho není, ale to se nedá dělat,"řekla Nicole. Nevěřícně jsem se na ní podívala.
"Moc toho není? Vždyť je toho víc, než bych si mohla přát. Děkuju,"řekla jsem. Usmála se. Zdálo se mi, že není moc potěšená z mojí reakce. Moc mě to nenadchlo, protože to všechno budu muset číst, ale to jsem jí říct nemohla.
"Já věděla, že se ti to nebudu moc líbit. Proto jsem ti koupila ještě něco,"řekla Nicole a podala mi menší krabici. Byla zabalená ve stejném papíře, jako to předtím. Rozbalila jsem to. Byly to boty. Krásné bílé na vysokém podpatku. Usmála jsem se na ní.
"Děkuju,"řekla jsem.
Potom jsme se začali bavit. Královna s králem tancovali na hudbu, kterou někdo nejspíš William pustil. Strašně jim to slušelo. Nicole se usmívala, a když jí Kane vyzval k tanci, doslova začala zářit. Byla jsem kvůli ní šťastná. William ke mně přistoupil.
"Smím prosit?"zeptal se mě. Podívala jsem se na něj jako na blázna. "Já to myslím vážně. Chci si s tebou zatancovat."
"Neblázni. Potom si musíme zatancovat. Teď je tu moc lidí,"řekla jsem. On se usmál. Vzal mě za ruku a přitiskl k sobě dřív, než jsem stačila něco říct. "Williame."
"Vidíš, už tancujeme a nikomu to nepřijde divný."
Chvíli jsme spolu tancovali. Sledoval mě a mně se zdálo, že nad něčím usilovně přemýšlí. Zdálo se mi, že mi chce něco říct. Měla jsem určitou představu o tom, co chce. Zrovna jsem přemýšlela nad svými zkouškami, když William udělal něco nečekaného. Klekl si na jedno koleno a vytáhl diamantový prstýnek.
"Mio Rosevaleová, i když tě znám jen půl roku, vím, že tě nadevšechno miluju. Taky vím, že s tebou chci strávit zbytek života. Vezmeš si mě?"zeptal se.
Kapitola třicátá /... Rozcestník Kapitola třicátá /...