» zobrazit celý profil

rubriky:

Info pro vás
Recenze na knihy
Filmy a seriály
Moje příběhy
Vaše povídky
Profily postav

Mobilní verze

anketa blogu

přihlášení

vyhledávání:

archiv článků:

rok 2015
rok 2014
rok 2013
rok 2012
rok 2011
rok 2010

galerie

rss blogu

Píseň pro Miu - Kapitola třicátá první

0pt;line-height:115%"> "Čtvrtek 19. Listopadu. Dneska máš narozeniny!"vykřikla. Protočila jsem oči a schovala se pod polštář. "Všechno nejlepší, zlato." Objala mě. Sice jsem jí neviděla do obličeje, ale věděla jsem, že se usmívá.

"Díky. Můžeš nechat mě spát?"zeptala jsem se.

"Ne. Vstávej. Čeká tě překvapení. Oblékni si něco pěkného. Třeba ty modré šaty, co jsem sis nedávno koupila,"řekla Nicole a ukazovala mi šaty, které mi koupila ona proti mé vůli. Měla by to uvést na pravou míru. Pozorně jsem si jí prohlédla. Měla na sobě krátké černé květinové šaty s mašlí okolo pasu. Byli krásné. Ty jí dala její máma.

"Ty šaty ti sluší,"řekla jsem. Ona se usmála a zatočila se dokola. Vylezla jsem z postele a zašila se do koupelny. Tam jsem se upravila a Nicole mě pak navlíkla do těch šatů a vlasy mi sepnula sponou ve tvoru růže.

"Kam jdeme?"zeptala jsem se, když jsme nastupovali do černé limuzíny s vlaječkami našeho království.

Tohle auto Evropská vláda přidělila Williamovi, ale jak koukám, on ho moc nepoužívá. Většinou když někam šel, vzal si taxík nebo ho tam někdo hodil. Jeho řidič většinou vozil Nicole nebo odvážel Noru domů. Bylo zvláštní v ní sedět.

"Madam, pojedeme přímo na místo, nebo se chcete ještě někde zastavit?"zeptal se řidič.

"Jeďte rovnou tam,"řekla Nicole s úsměvem. Otevřela kabelku a zkontrolovala si make-up. Měla ho perfektní, ale jí se nelíbil. Ale ještě víc než na make-up si stěžovala na vlasy, které měla podle mě ještě hezčí. To jsem jí i řekla a ona mi odpověděla, že musí vypadat perfektně. To říkala i včera, ale dneska jsem byla oslavenec já, tak co to řeší.

"Už tam budeme?"zeptala jsem se.

"Za chvilku,"odpověděla. Nasadila si stříbrnou čelenku a usmála se klasickým královským úsměvem, který jsem vídávala v časopisech u její matky. Lehce jí byli vidět zuby, ale ne že by je cenila, jako jiné ženy. Byl to úsměv, který si přála každá.

Auto zastavilo. Stály jsme před hotelem Le Lys d´or. Tenhle hotel byl jeden z nejlepších a nejkrásnějších ve městě. Před budovou byl bílý kamenný chodník, který už začal trochu namrzat, po včerejším dešti. Dvoukřídlé skleněné dveře s pozlacenou klikou nám podržel vrátní. Ten nás zavedl rovnou do menšího salónku.

Když jsme procházeli halou, které nejvíc vévodil křišťálový lustr, tlustý rudý koberec a velké točité schodiště, všichni Nicole sledovali. A není divu, když vypadala tak, jak vypadala. Vyřazovala z ní aura sebejistoty, síly a půvabu, který byl i pro Whitey i pro Colinse tak přirozený a dohromady tvořil dokonalou kombinaci. Neubránila jsem se obdivu. Ona byla zrozena proto, aby byla královnou.

"Co je?"zeptala se Nicole šeptem, když si všimla mého pohledu.

"Nic, jenom přemýšlím,"řekla jsem. Trochu jsem se styděla, že jsem jí sledovala. Jenom se usmála a nechala toho muže, aby nám otevřel dveře salónku. Když to udělal, poklonil se a odešel.

Salónek byl krásný. Nebyl moc velký, ale dost na to, aby se sem vešel velký jídelní stůl, bar, další stolek, na kterém byli dárky a ještě zbylo místo na tanec nebo obyčejnou konverzaci. Všechno bylo sladěno do modrých barev. Nejspíš proto mě Nicole navlíkla do těch šatů.

  Na oknech byli pověšené tyrkysové závěsy, které bylo obvázané perfektními mašlemi. Ubrusy na stolech byli bílé. Na jídelním stole byli prostřené talíře ozdobené tyrkysovými kroužky, světle a tmavě modré ubrousky a zapálené svíčky. A příbory. Spousta příborů.

Kdykoliv jsem byla na nějaké královské večeři, Olívie mi pomáhala s tím, na co se jednotlivé druhy příborů používají. I když jsem na takových akcích byla už tolikrát, tohle jsem si nepamatovala. Teď jsem byla v háji.

"Jak se ti to líbí?"zeptala se Nicole s úsměvem.

"Jo to krása. Kdo to vymyslel?"zeptala jsem se.

"Zkus hádat,"řekla Nicole s úsměvem. Nemusela jsem nad tím ani přemýšlet, protože mně hned napadli dvě osoby.

"Ty?"zeptala jsem se. Zavrtěla hlavou. "Kdo?"

"William a Jill mu trochu pomáhala,"řekla Nicole. Jako na zavolanou přišli ostatní.

Čekala jsem, že tu bude William, královna a král možná i Kane, ale rozhodně jsem nečekala Nell a jejího přítele Simona, Jill, Giselle, Noru s Mayou a Nořina otce a sestru. Po tom jsem zrovna netoužila, ale bylo mi jasné, že ho museli pozvat alespoň ze slušnosti, přesto, že nám on a povstalci z jihu Evropy hrozí válkou. Prý pokud jim nepomůžeme, vyhlásí nám válku, ale nejdřív musí přemoct Evropu, ale proti té nemají šanci.

"Všechno nejlepší!"vykřikli najednou. Jenom jsem se usmála.

To co se dělo pak, si vybavuju jen matně. Protože toho bylo tolik. Nejprve mi všichni začali přát a gratulovat mi. Potom Nicole zatlačila Williama ke klavíru, aby mi zahrál, ten to vůbec nečekal, takže nevěděl co zahrát. Nakonec ho napadla to ukolébavka, kterou složil tady a kterou jsem s ním zpívala. Skousla jsem si ret, abych zahnala slzy. Taky nemůže vybrat něco, co udělal sám.

Potom jsme si připili a sedli si, abychom se najedli. Měli jsme na výběr buď lososa se zeleninou, nebo humra. Oběd probíhal v klidu, až na to, že Jill má alergii na mořské potvory, takže si musela objednat kuře. William se jí okamžitě omluvil.

Dneska vypadal nějak divně. Nejspíš v noci vůbec nespal, protože měl pod očima fialové kruhy a řekla bych, že moc dobře neviděl, protože každou chvíli zaostřoval. Uprostřed oběda se k němu královna naklonila.

"Co se děje? Zase tě bolí oči?"zeptala se. Moc jsem toho neslyšela, protože seděli na druhé straně stolu. Proto jsem použila magii na posílení svých smyslů. Tohle jsem mohla zkusit s magií života, ale se zemní magií to taky šlo a byla to jednoduší. Já to udělala se zemí.

"To je dobrý,"odpověděl William s úsměvem. Nebyl moc veselí, ale takový uklidňující.

"Hlavně, že nic nevidíš,"řekl král. Ani se na Williama nepodíval a věnoval se svému talíři. William se na něj podrážděně podíval.

"Williame?"

"Fajn, tak nevidím,"odpověděl William podrážděně. Až zoufale se podíval na Nicole. Ta mu odpověděla lítostivým pohledem. Bohužel s tím nemohla nic dělat, protože seděla mezi Kanem a Nell. Kane seděl vedle mě. Byla od něj daleko.

"Kde máš...?"

"Ve škole,"odpověděl William, aniž by královnu nechal domluvit.

"Tam ti jsou prd platný,"řekl král. Pomalu mě svým chováním začínal štvát

"Mám čočky,"řekla William unaveně.

"Na sobě?"zeptal se král. William přikývl. Král se na něj zvláštně láskyplně podíval a řekl: "Až skončíme s jídlem, něco ti s tím udělám. A měl bys jít k doktoru." William přikývl.

Když jsme dojedli, obsluha hotelu začala uklízet stůl. Měli to uklizené překvapivě. Přinesli velký dort s marcipánovými růžičkami a třemi číselnými svíčkami 180. Po pravdě marcipánové růžičky nemám ráda, ale co se dá dělat, když už ho koupili, tak ho sním. Ukrojila jsem první kousek a potom jsem nůž předala Noře.

"Odkdy jíš marcipán? Co si pamatuju pokaždý, když jsme ti ho omylem koupili, druhý den jsi zvracela,"ozvalo se mi u ucha. Usmála jsem se.

"Nechtěla jsem urazit,"odpověděla jsem. Zvedla jsem se a otočila se k němu. S úsměvem od ucha k uchu mě k sobě přitiskl a chvíli mě drtil.

Všimla jsem si Williamova pohledu. Sledoval ho, jako kdyby mu chtěl zakroutit krkem. Bylo vidět, jak ho to štve. Štvalo ho, že Ray mě může obejmout, ale on ne. Žárlil na něj. Samolibně jsem se usmála a podívala se na něj. Někdo k němu přišel a předal mu balík a účet. On mu předal šek.

"Všechno nejlepší,"řekl a předal mi krabici.

"Neměl si mi nic dávat. Já jsem ti taky nic nedala,"řekla jsem.

"Jo, ale jenom proto, že mám narozeniny v létě. Už jsme se o tom bavili, jako každý rok. Sluší ti to. Kde si vzala ty šaty?"zeptal se mě. Sedl si Jillinino místo.

"Nicole,"odpověděla jsem.

"Aha. Ty si umíš vybrat kamarádky,"poznamenal. Mezitím jsem otevírala krabičku, kterou mi dal. Nevím, kdo to balil, ale zdálo se mi to nedobytné. Podal mi nůž. Vděčně jsem ho od něj přijala a rozřízla papír.

Uvnitř bylo album na fotky. Na obalu byla kočka. V albu fotky ze školy a výletů a z dovolené tady v Evropě, na kterou mě, Olívii, Adriana a Sama vzal. Bylo to u jeho tet. Společně jsme se smáli těm fotkám. Hlavně našim společným. Třeba jedné kdy jsme ho s Olívií namalovali a on šel do kuchyně s obličejem klauna.

"Vzpomínáš si na tuhle?"ukazoval mi fotku Adriana a Olívie. Leželi spolu na dece. Ona si četla a on jí sledoval, jako by byla to nejúžasnější, co kdy viděl. Pro něj i byla. "Sam je postříkal hadicí a Adrian mu chtěl rozbít hubu. Nakonec ho Olívie přesvědčila, ať to nedělá." Otočil na další. Byla jsem na ní já a Sam. Zrovna jsem mu dávala pusu.

Rozesmutnělo mě to. S Williamem jsme si žádnou takovouhle fotku udělat nemohli. I když bychom tolik chtěli. A teď, když spolu nejsme to rozhodně nejde. Taky mi bylo líto Sama. Možná kdyby se nechoval jako debil, byli bychom ještě spolu a já bych se vyhnula tolika trápení.

"Tohle bylo hezký. O čem jste si to tenkrát povídali?"zeptal se.

"O budoucnosti,"odpověděla jsem. "Jak to bude dál. Plánoval, že bude hlídat Adriana a já Olívii. Za pár let budeme mít syna Bena a potom dcerku Miu, říkal, že dodržíme tradici. Řekl ‚Moje babička byla Mia, máma taky a ty si taky Mia, přece neporušíme tohle pravidlo.‘" Na tváři jsem ucítila slzu. Rychle jsem jí setřela, aby si jí nikdo jiný, kromě Raye nevšiml. Ten mě vzal za ruku.

"To bude dobrý."

"To léto bylo krásný, ale už je to dávno. Stejně jako tohle,"řekla jsem a ukázala na tu fotku. Zavřela jsem album a podívala se na jeho ruku, kterou měl v sádře. Už předtím jsem se ho chtěla zeptat, co dělal, ale on začal listovat v tom albu. "Co si dělal?"

"Ale byl jsem na rande s Lindou Sparkovou,"odpověděl.

"Nechodí náhodou s Flynnem?"zeptala jsem se.

"Už ne, ale on si to nechce uvědomit,"odpověděl jakoby nic. "Stejně už s ní nikdy nikam nepůjdu. Byla s ní nuda. Pořád kecala jenom o módě a o tom, co jí asi její tatík koupí k narozkám. Byla to hrůza. Jo a máme ve třídě novou holku. Nejspíš je na starší a královský. Už to zkoušela na doktora."

"Na Adriana?" Přikývl. "Tak s ní vycházet nebudu."

"Meredith už jí málem rozbila hubu, ale Miranda jí bránila. Od té doby spolu ty dvě nepromluvily. Tak trochu si navzájem vyhlásili válku,"řekl Ray. Okolo šla Jill.

Zakopla o koberec, a aby nespadla, chytla se Rayovi židle, ale sklenička, kterou nesla, se bohužel vylila na moje šaty. Měla jsem na nich velkou skvrnu od vína. Jill se mi hned začala omlouvat. Už dřív jsem si všimla, že je trochu nemotorná zvlášť, když má podpatky. Sice měla nízké, ale přesto jí to na nich nešlo. Nezlobila jsem se na ní, ale Ray ano.

"Nemůžeš dávat pozor!?"křikl na ní. Když padala, omylem ho bouchla do hlavy, ale to ho trápilo míň než moje šaty. "Podívej, cos udělala."

"Promiň, Mio, čistírnu ti zaplatím nebo ti koupím nové,"řekla Jill. Zdálo se mi, že má slzy na krajíčku.

"To je v pořád..."

"Přestaň se tady motat,"štěkl na ní.

"Hele co se to tady děje?"zeptal se Kane, který přišel Jill bránit. Stačil mi jediný pohled na něj a bylo mi jasné, že je zle. Podíval se na Jill, které po tváři tekla slza, a potom se zamračil na Raye. "Jak si dovoluješ křičet na mojí neteř?" Jill se na něj podívala a zavrtěla hlavou, ale toho si Kane nevšiml.

"Vylila na Miu víno, tak se nediv,"řekl Ray.

"To ti nedává právo na ní křičet."

Začala hádka, která podle toho, jak se ti dva tvářili, skončí pěstním soubojem. William to taky poznal, tak se do jejich konfliktu zapojil. Kane řekl něco, co neměl. William byl otočení na něj a okřikl. Bohužel si nevšiml toho, že se Ray chystá dát Kaneovi pěstí. William se otočil, aby se za Kanea omluvil, ale Ray se rozpřáhl.

Místo Kanea to schytal William. Rána, kterou Ray dal, byla tak silná, že Williama porazila. Zhroutil se k zemi a cestou, aby se o něco zachytil shodil talíř s tím kouskem dortu, který jsem nedojedla a rozbil mojí židli.

Sevřelo se mi srdce, když jsem viděla, že se nezvedá. Ležel na břiše a nebyla jsem si jistá, jak na tom je. Nicole se k němu rozběhla ve stejnou chvíli jako její rodiče. William se otočil na bok.     

Na zavřeném oku měl rudou modřinu. Co se mi, že ho nemůže otevřít. Bylo vidět, jak moc ho to bolí. To bylo poprvé, co jsem viděla na jeho tváři slzy. Bylo to hrozné. Přála jsem si, abych mohla něco udělat, ale v tu chvíli jsem nevěděla co.

"Williame, co je ti? Co tě bolí?"zeptal se král. Klekl se k němu a začal pátrat po zraněních.

"To je dobrý,"řekl. Kromě oka našel ještě zlomené žebro od té židle. William se začal vzpírat, když ho král uzdravoval, protože sice blbě, ale přesto viděl, že couvám. Nemohla jsem se na to koukat. Můj nejlepší kamarád omylem vrazil mému princi.

Vyběhla jsem schody do prvního patra a tam jsem si přivolala výtah. Vyjela jsem až do posledního patra. Mezitím co výtah jel, jsem zablokovala svou mysl, aby mi tam nikdo nevlezl, protože jsem chtěla být chvíli sama. Sedla jsem si na okno v šestém patře hotelu.

Sama jsem byla jenom chvíli, potom se otevřely dveře výtahu a v nich stál William. Vypadal, že je v pořádku, nebo alespoň líp než předtím. Přišel blíž a sedl si vedle mě. Byl zticha, nejspíš nevěděl co říct. Abych byla upřímná, já taky nevěděla.

"Já... Chci se ti omluvit,"řekl najednou. Nechápavě jsem se na něj podívala. Zamyšleně sledoval budovu naproti.

"Za co?"zeptala jsem se. Podíval se na mě a smutně se usmál.

"Měla jsi pravdu. Jsem pitomec. Myslel jsem si, že..."

"Já neřekla, že jsi pitomec. Jak tě mohlo napadnout, že jsem něco takového řekla?"zeptala jsem se. Nikdo jsem to neřekla, ani bych si nedovolila.

"Sice si to neřekla, ale myslela sis to. Při té hádce kvůli Lovette. Měla si pravdu i v tom, že jsem ty její šrámy neviděl. Kdybych věděl, že jak se k ní chová, nevrátil bych mu jí. Omlouvám se za to, co jsem udělal. Doufám, že mi to odpustíš,"řekl William. Tak moc ho to mrzelo. Usmála jsem se a lehce se dotkla jeho ruky.

"Odpouštím ti. Ty jsi v pořádku?"zeptala jsem se. Ještě jednou jsem si prohlédla jeho krásnou tvář. Neviděla jsem nic, co by připomínalo Rayovu ránu. William s úsměvem přikývl. "Bolelo to hodně?"

"Jo. Určitě by to cítil i upír,"řekl s úsměvem. Protočila jsem oči. "Už vím, koho budu požadovat za svého strážce."Pojď se mnou." Pomohl mi vstát a přešel k nejbližším dveřím. Vytáhl kartu a odemkl, potom mě pustil dál.

"Proč tady máš pokoj?"zeptala jsem se ho, když jsem byla vevnitř. Rozhlížel se okolo, jako by něco hledal. Netušila jsem co, ale on to nejspíš našel, protože přešel k posteli a klekl si tak, aby viděl pod ní. Nechápavě jsem ho pozorovala.

"Pojď sem,"řekl a natáhl ruce pod postel. To mě překvapilo ještě víc. Trochu jsem se bála, že vytáhne kudlu a probodá mě s ní. Příkře se na mě podíval. Já jen pokrčila rameny. Obrátil svoji pozornost zpět k posteli. "Všechno nejlepší k narozeninám." Vytáhl můj dárek.

      

Kapitola třicátá druhá                             Rozcestník                             Kapitola třicátá

Zpět na hlavní stranu blogu