Konečně skoro po měsíci a půl, je tu konečně nová kapitola. Moc se za zpoždění omlouvám, ale neměla jsem čas. příští kapitola bude doufejme dřív. Prosím, napište mi komentáře. Děkuju.
Kapitola dvacátá pátá
"Zkus to znovu,"řekla Nora. Zrovna jsme spolu trénovali jak pracovat se vzduchem. Moc mi to nešlo, co taky jo? Maya seděla na lavici a pozorovala nás. Pokusila jsem se Noru odhodit větrem ještě jednou. "Tak fajn. Necháme toho a vrhneme se na něco jinýho."
"Jasně. Co to bude?"zeptala jsem se. Byla jsem unavená.
"Co takhle pauza?"zeptala se Nicole, která zrovna vešla. Nora přikývla. "Paní Lauferová, někdo za vámi přišel. A ty máš jít cvičit s Williamem." Za posledních pár dní jsme toho moc nestihli. Maya vyskočila z lavice a rozběhla se ke svojí matce, která jí chytla a nepustila. Poté jsme se odebrali do domu.
Královna seděla na gauči vedle ní William a naproti nim nějaký muž s černými prošedivělými vlasy, vedle něj dívka. Kralovna hned jak jsme vešli, zvedla hlavu a usmála se na Noru. Ta zamračeně sledovala ty dva.
"Ráda bych vám představila slečnu Rosevaleovou,"řekla. Ti dva se zvedli a otočili. Vůbec jsem nevěděla, kdo to je, ale nejspíš byli z jihu. Ta holka měla tmavě hnědé oči a muž zelené, jako Nora. Ta na něj vyjeveně zírala. Nadechla se ke slovu, ale nic neřekla.
"Dobrý den slečno,"pozdravil mě.
"Dobrý den."
"Mio, tohle je Kadir Asaroglu,"řekla královna. Při vyslovování toho jména se trochu zarazila. Jestli si toho všiml, tak to nedal najevo, protože se otočil na Mayu.
"Ty budeš určitě Maya, že?"zeptal se jí. Ta přikývla. "Mrzí mě, že jsem nepřijel dřív, Noro, ale musel jsem vyřešit pár věcí."
"To je dobrý,"odpověděla mu. Mezitím položila Mayu na zem.
"Tohle je moje dcera Kira, Kiro, tvoje sestra Nora Lauferová." Od té chvíli si začali ti tři povídat. Já se zašila v kuchyni, abych měla klid. Po chvilce přišel William.
"Kdy přijeli?"zeptala jsem se ho.
"Ani nevím."
"Proč šil sem? Já myslela, že půjdou přímo k Noře."
"Nemohli jí najít, tak si zjistili, kde pracuje a tak jsou tady."
"Nejspíš je na svojí dceru hrdej, když pracuje pro vás co?"
"Velmi, slečno Rosevaleová,"ozval se ode dveří jeho hlas. Stál tam se sklenicí v ruce a prohlížel si nás. Naštěstí jsme seděli naproti sobě. "Slyšel jsem, že po maturitě také budete strážkyně."
"Ano."
"Už víte, u koho byste chtěla pracovat?"zeptal se mě.
"Nevím, nejspíš u princezny Olívie Brownové,"odpověděla jsem.
"Nechtěla byste pracovat pro mě?"zeptal se mě s úsměvem. Ten chlap si toho nevšiml, ale já jo. Když to vyslovil, William prudce zvedl hlavu a probodl ho vražedným pohledem. Musela jsem se usmát.
"Nejspíš by to nebyl nejlepší nápad, pane,"odpověděla jsem mu.
"No dobře, ale kdy byste si to rozmyslela, tak mi zavolejte,"řekl a podal mi vizitku. Prohlédla jsem si jí.
"Dobře."
"Princi, co kdybychom se teď probrali věci okolo politiky?"
"Semnou chcete probýrat politiku?"zeptal se William nejistě.
"Ano. S kým jiným?"
"Já nevím, třeba s tetou nebo jiným královským."
"Ale princi, vy jste ten nejlepší, s kým bych to měl probírat."
"No tak, vždyť ani nemám svoje místo v radě."
"To že nejste v radě, neznamená, že nemáte vliv. Vždyť vy jste budoucí král, pane,"oznámil mu. Williamovi zmizel úsměv z tváře. V tom okamžiku mi došlo, že ani za nic nechce vládnout. Začala jsem uvažovat, kdy by ho mohl zastoupit.
Kromě ředitele, kterému se do toho taky moc nechce, má ještě pradědečka, který je zaprvé slepý a zadruhé starý. Isabelle by pro nás asi nebyla nejlepší volba, i když by nás možná překvapila. Pak pokud vím, má dva příbuzné. Adama a Abby. Abby je ředitelova sestřenice. Moc se o ní nemluví, ani nevím kde je, takže z ní nejspíš královna nebude. A Adam... vždycky chtěl všem vládnout, hlavně svojí rodině. Nevím, po kom zdědil tak skvělou povahu. Nejspíš po matce. Pokud vím, tak jiný kandidát není.
"Já a budoucí král? Tak to ne. Neprospělo by to ani mě, ani mojí zemi. Jsou i lepší kandidáti než já."
"A jací?"
"Můj otec,"odpověděl William.
"Je starý a má moc nepřátel. Podle mě vaše země potřebuje mladého vládce. Novou krev."
"Na trůně se za poslední tisíciletí vystřídala spousta mladých a víte, jak skončili?"
"Ne."
"Řeknu ám všechny. Rebecca Greenová..."
"Nebyla královna,"řekla jsem Williamovi.
"To sice ne, ale měla,"řekl William a probodl mě pohledem. Měla bys být na mojí straně, ozval se mi v hlavě jeho hlas. "V den její korunovace, byla bitva v Crystal. Umřel jí tam manžel, takže když se jí narodila dcera, zabila se. Místo ní nastoupil její bratr Mason. Další byl George Hill. Jeho i jeho ženu a dceru zabili při útoku na jeho zimní sídlo, kde zrovna trávil prázdniny. Adelle Brownovou zabila ve spánku chůva jejího syna Petera. Strejda Blake je jediný z králů tohoto tisíciletí, který přežil svojí vládu,"oznámil William.
"Pěkná přednážka z naší historie, Williame, ale oni zemřeli, protože byli neschopní, nebo se snažili prosadit stupidní zákony," řekla královna. Přišla, když začal mluvit, stejně jako Nicole, která se tvářila, že chce někoho zabít.
"To je sice možný, ale já nechci bejt král."
"Já tady nechtěla a co jsem teď?"
"Jo, ale ty se jenom usmíváš, pečuješ o děti a důchodce, sponzoruješ nemocnice..."
"Dávám tvému strýci rady, podporuju ho, zastupuju, když je nemocný, nebo má důležitou práci. Víš, jak těžké je být ženou krále?"
"To ne, ale je to lečí, než bejt král."
"No to máš pravdu. V tuhle chvíli je to jedno. Zatím vládne Blake a tam to zůstane do konce roku,"řekla královna.
"Jenom? To abych zmizel,"zamumlal William.
"Williame, víš, že nevím, kterého s tvých rodičů mi připomínáš víc? Jestli Lili nebo Jaspera. Tvůj otec se ke všemu postaví čelem. Neutíká z boje ani před problémy. Lili byla trochu blázen, protožese vrhala do nebezpečí, aby ochránila svojí rodinu i ostatní."
"Tím mi chceš říct co? Že jsem srab, když chci mít klid?"zeptal se William.
" Nikdy nebudeš mít klid,"řekla královna. "Vždycky tě bud někdo otravovat. Ale na to sis stačil zvyknou nebo ne?"
"Ty sis na to zvykla?"zeptal se William. Nevím, co Nicole tak naštvalo, ale najednou vylítla.
"Proč toho jednou nemůžete nechat? Jediný věci, který se v týhle rodině v poslední době řeší, jsou, kdo bude vládnout, až táta odstoupí z trůnu, moje vysoká, jak se bude řešit Williamův problém," u slova problém, trochu zaváhala. Nejspíš hledala lepší slovo, jak mě popsat. "A ten úlet. Copak tady nejsou i jiný věci. Zajímá tě vůbec, že se Brandon nedávno ožral před tvýma očima a ty sis toho ani nevšimla. Nebo že je Claire teď s tátou a Isabelle ve škole. Ještě nám jí zkazí."
"Nicole, ty ses nějak rozjela,"poznamenal William.
"Drž hubu,"vyštěkla na něj.
"Nemluv sprostě, mladá dámo,"napomenula jí Královna.
"A jeho nesprdneš. Vždycky všechno odnesu já,"vykřikla Nicole.
"Nejsem jeho matka. Nemám mu co nadávat." William si povzdychl. Ten chlap se celou tu situaci nejspíš užíval, protože se culil. Já si na jejich hádku už zvykla, jelikož to byla třetí během dne a prakticky na stejné téma. Začala s rozhovorem s Králem, kde mluvili o budoucím vládci a skončila hádkou o Nicolinu univerzitu.
Nicole chce na univerzitu ve Westbrook, ale její rodiče chtějí, aby šla na Misskou. Westbrook má nejlepší zdravotnickou fakultu, na kterou chodil Adrian, ale i politickou a navíc tu studovali všichni vyznamní Collinsové. Misská je blíž královskému městu. Poslední téma jejich hádek je můj vztah s Williamem.
"A kdo by mu měl nadávat, když ne ty? Strejda Jasper? Jen tak mimochodem, ten pátrá po Olívii Brownové. Asi těžko ho seřve, proto si tady ty." Pak se rozhořela debata, jestli William někoho potřebuje nebo ne. Já chtěla zmizet.
"A co ty posledních měsících předvádíš, Nicole,"řekla královna. Zrovna debatovali o Williamových průšvizích. William jenom seděl, ponořený do svých myšlenek.
"Teď mi budeš vyčítat minulý ročník na střední a zase se vratíme k našemu milovanému tématu moje vysoká. Copak není jedno, kam půjdu?"
"Chceme tě mít pod dohledem,"řekla královna.
"Ale mami, je mi sto osmdesát, ne padesát. Dokážu se o sebe postarat sama!"
"Tím bych si nebyla tak jistá."
"Mami, i děda říkal, že univerzita Westbrook je pro mě to nejlepší."
"To možná je, ale chceme, aby tě někdo hlídal,"řekla královna.
"Babička s dědou tam bydlí. Mohli by na mě dohlížet. A budu mít strážce,"řekla Nicole zoufale.
"Stejně to není dobrý nápad,"řekla královna. Nicole se na mě nasupjeně podívala, jako by chtěla říct, do týhle rodiny se chceš jednou přivdat? Soucitně jsem se na ní usmála. Ona se prudce otočila na svojí matku.
"A kde jsi studovala ty?"zeptala se jí ostře.
"Nikde. Nepotřebovala jsem to. Vždycky jsem pracovala v divadle."
"Dokud jsem se nenarodila já a nezničila ti tvojí úžasnou karieru."
"To není pravda, Nicole. I kdyby ses nenarodila, skončila bych a nejspíš bych učila děti."
"Ale no tak, vždyť jsi mohla tancovat ještě sto let, tak mi prosím tě nelži."
"Já ti nelžu, chtěla jsem skončit. Tys mi dala záminku."
"Jo? Tak proč vždycky když jsme na nějakém představení, smutně se koukáš, jako by ses chtěla vrátit?"
"Protože mi to chybí. To je teď jedno. Na Westbrook nepůjdeš!"
"Ne mami, já půjdu, kam budu chtít. Jsem dospělá,"řekla Nicole.
"To teda nepůjdeš, protože ti to nezaplatíme."
"Děda jo."
"To se ještě uvidí."
"I jim chceš zakazovat jejich rozhodnutí?"zeptala se Nicole.
"Tak to už by stačilo ne?"zeptal se William. Bylo vidět, že jich má dost. "Nemůžete si to nechat na jindy?"
"Máš pravdu. Já jdu pryč." Bez dalšího slova se otočila a odkráčela z místnosti. Tak to většinou skončilo. Bylo to unavující. Během jejich hádky jsme se přesunuli do obýváku.
"Mio, běž za ní,"řekl William. bezeslova jsem se zvedla a chystala sse odejít, ale královna mě zarazila. Podala mi kreditku.
"7428. Určitě bude chtít jít nakupovat,"oznámila královna. Moc nadšená jsem z toho nebyla, přesto jsem vzala kreditku a rozeběhla se za Nicole. Stála na verandě a nejspíš čekala na taxík.
"Čekala bych tě dřív,"poznamenala. Pořád byla vytočená, ale ne tak jako předtím.
"Dávala mi peníze,"řekla jsem. Odfrkla si a zamračeně si složila ruce na prsou.
"I mojí vlastní..."zarazila se a rychle po mě střelila pohledem. "Kamarádce musí dávat peníze. To je děs. Proč mám takový rodiče?" Trochu mě to vytočilo. Podle mě měla skvělý rodiče.