Černá lilie - 15. Kapitola

15. kapitola

"Zdá se, že jsi vyhrála, Lili,"řekla Maggie. Marcus se vrátil v lidské podobě.

"Máš pravdu,"řekl. Natáhl ruku a pomohl mi vstát.

"Takže mi všechno povíš?"

"Jak jsem slíbil. Pojď dovnitř." šla s námi jenom Maggie, ostatním nejspíš bylo jasný, že by nic neřekl.

"Ukaž tu ruku,"řekla Maggie a vzala si lékárničku. Podala jsem jí ji. "Pěkný. Ty seš další na řadě."

"Jasně."

"Co se ti stalo?"

"Vypálilas mu na ruku křížek,"řekla Maggie místo strejdy. Ten jen přikývl.

"Aha. Promiň,"usmála jsem se.

"V pořádku. Na co všechno ses ptala?"

"Co tady dělá obchod s černou magií? A jak si donutil démona, aby byl tvým informátorem?"

"Víš, někteří démoni se chtějí obrátit k dobru. Proto vyhledávají čaroděje a nenapadnou je. Demelza mě sama vyhledala, když ses narodila, od té doby mi sděluje všechno, co zlo plánuje."       

"Jiní mu zase slíbili, že nikoho nezabijí, když je nechá žít,"řekla Maggie.

"Jiní mu zase slíbili, že nikoho nezabijí, když je nechá žít,"řekla Maggie.

"Nebo poslední možnost. Sami za mnou chodí a řeknou mi plány a já jim za to zaplatím. Třeba včera tu byl jeden a řekl, že vládce plánuje přivést ke zlu nějakou čarodějku z našeho rodu. Prý to nebude tak těžké, protože její matka byla démonka." Hned mě napadla Laura, ale ta nemá mámu démonku. "Možná si vymýšlel, ale moc bych tomu nevěřil."

"A co to druhé?"

"To bude těžší."

"Když sem před lety přišli, chtěli jsme je zničit, ale nešlo to,"řekl strejda smutně.

"Proč? Jsou to démoni."

"Ty bys dokázala zabít svojí matku?"zeptal se mě.

"Co?"zeptala jsem se, se zvednutým obojím.

"Je to tak. Tvoje babička se přidala ke zlu. Já i moji bratři jsme si mysleli, že umřela, ale když můj bratr umřel, mě pokousali a dostal jsem na povel tuhle smečku, objevili se tady. Chystali jsme se je zničit a taky se nám to povedlo, ale pak jsem ztuhnul, když jsem viděl tvojí babičku. Nedokázal jsem jí zabit, tak jsme ten obchod nechali být. Teď už přes patnáct let si vesele prodávají a já se tam nedokážu podívat,"řekl a zavřel oči. Maggie si k němu přidřepla a vzala ho za ruku.

"Neboj. Jednou to přebolí,"zašeptala mu do ucha. Podíval se jí do očí a bylo na něm poznat, jak moc jí miluje. Určitě by kvůli ní i umřel. "Udělejte ten lektvar, ať můžete jít."

"Jo." Vzala jsem. "Kde máte věci? A kde je moje taška?"

"V lednici a tamhle na židli,"odpověděl strejda.

"Díky."

Pomalu jsem to začala připravovat. Maggie zatím strejdovi ošetřovala tu ruku. Za chvilku to měla hotové a pozorovala nás při práci. Společně jsme uvařili lektvar, ten jsme rozdělili do šesti lahviček. Pro jistotu. Když bylo všechno hotovo, do kuchyně vešel naštvaný Paul.

"Co se děje?"zeptal se Marcus.

"Je konec,"řekl Paul. Kopl do židle, ta odletěla a roztříštila se na kousky. Málem strefil Maggie. Ta padla na zem pod stůl.

"Nech toho! Běžte ven,"řekl mi potichu.

"Rozešla se, se mnou!"

"Jdu najít Jane,"řekla jsem. Cestou jsem popadla Maggie za ruku a odešli jsme.      

"Čím jsou starší, tím jsou nebezpečnější,"pošeptala mi, když jsme byli venku. Celá se klepala.

"Uklidni se. Už je to v pohodě. Jsme venku."

"Jdu si lehnout,"řekla Maggie.

"Jo. V osm odcházíme."

"Jasně." Odešla do domu jedním z hlavních vchodů.

Prohledala jsem každý kout domu, ve snaze Jane najít, ale marně. Nebyla nikde k nalezení, tak jsem se rozhodla hledat ve sklepě. Nevím, proč mě to napadlo, ale prostě jsem se tam šla kouknout. Místo Jane jsem ale našla Davise.

"Ahoj, Lili"

"Nazdar,"odpověděla jsem kousavě.

"Nechceš mě pustit?"zeptal se.

"Ne." Otočila jsem se k odchodu.

"Jak by asi Jasper reagoval, kdyby zjistil, že ses se mnou málem vyspala?"zeptal se mě.

"Asi by tě zabil."

"No, to je možný, ale já si myslím, že by zabil nás oba,"řekl s úsměvem. Ten chlap je magor!

"Možná." Jak se tak klidně můžu bavit o svojí smrti? 

"Co uděláš proto, aby to nezjistil?"

"Řeknu ti to jen jednou,"řekla jsem. "Já Jaspera miluju a nikdy mu neublížím. Nech mě na pokoji. Rozumíš?!"

"Rozumím,"řekl a políbil mě. Sebrala jsem veškerou svou sílu a jednu mu vrazila. Ta facka bolela víc mě, než jeho.

"Lili, co tady děláš?"ozvalo se za mnou. Byl to Aaron

"Hledala jsem Jane,"odpověděla jsem.

"Je v sadě,"řekl Aaron. Nedíval se na mě, ale na upíra za mnou. Otočila jsem se k odchodu. Cestou jsem popadla Aarona za ruku a odtáhla ho ven. "Vážně si jí hledala?"

"Ne. Šla jsem za chlapem, co mě chtěl vysát,"řekla jsem ironicky. Zasmál se.

"Už jsem se lekl."                                                                                                   
  Vydala jsem se k sadu. Cestou jsem potkávala vlkodlaky, kteří se spolu prali a lidi kteří je pozorovali. Občas jsem se zastavila a koukala, jak bojují. Vlkodlaci byli většinou hnědí nebo černí, ale našlo se i pár, kteří měli jinou barvu.

Po pár minutách jsem našla Jane jak sedí na stromě a pozoruje vesnici. Seděla na nejvyšší větvi vysoké lípy. Když mě viděla nebo slyšela či snad přečetla v mojí hlavě, že jsem u ní, seskočila. Dopadla ladně na špičky.

"Jsi blázen,"oznámila jsem jí. Nevěřícně jsem kroutila hlavou.

"Proč jsem blázen?"zeptala se dotčeně.

"Chceš se zabít?"

"Prosím tě. Mně se nic nestane."

"Kde si byla?"

"Na lovu."

"Tys ulovila pumu nebo medvěda?"zeptala jsem se.

"Já pumu, Aaron méďu."

"Díky za pumu."

"Nemáš za co."

"Vypadáš jako by ses zamilovala,"poznamenala jsem, když jsem si jí prohlížela.

"Do koho?"zeptala se. Úsměv jí zmizel.

"Do Aarona."

"Ne. Spíš do Joshe." Zas se začala culit.

"Už chceš domů, co?"

"Jo. A ty?"

"Já chci hlavně Jaspera."

"Jo, když se bavíme o Jasperovi, co Davis myslel tím, že ses s ním málem vyspala?"

"Tys ho slyšela?"

"Slyším všechno, co se děje na vsi a umím číst myšlenky."

"Vážně slyšíš všechno na vsi?"zeptala jsem se. Snažila jsem se to zakecat.

"Lili, odpověz,"řekla výhružně.                                                                   
"Jenom málem,"řekla jsem. "Věděla jsem, že to nemám dělat, ale nemohla jsem si pomoct. Nemohla jsem si vzpomenout proč." Začali mi téct slzy.

"Nebreč. Hlavní je, žes to neudělala,"utěšovala mě.

"Mě to tak mrzí,"pošeptala jsem. Objala mě a nechala mě se vyplakat.

"V kolik odcházíme?"zeptala se mě.

"V osm,"odpověděla jsem přes slzy.

"Lili, uklidni se!"zaječela na mě. Byla naštvaná. Možná proto, že jsem jí namočila její značkový tričko.

"Jak se mu budu moc podívat do očí?"

"Pro Boha. Lilian, jestli tě Jasper miluje a to si piš, že tě miluje, tak ti odpustí. Pochopí to. Proč si myslíš, že je podle všech nejlepší chlap na světě?"

"Protože je tak hodnej?"

"To taky, ale hlavně protože dokáže odpouštět." Otřela mi slzy. "Víš, že se do naší skupiny přidává Aaron a Paul?"

"Ne. Jak to?"

"To nevím.  Přidávají se k nám tři hlavní vlkodlaci."

"Já myslela, že jde jen strejda."

"Teď se hádají, jestli Aaron jde nebo ne." Otočila jsem se a vydala se k domu. Jak Jane řekla, tak se dělo. Marcus stál tváří v tvář Aaronovi a dost hlasitě se hádali. Okolo postávali vlkodlaci i lidi.

"...Jak jsem řekl, nikam nepůjdeš!"řekl Marcus.

"Hele Marku, já jdu, ať se ti to líbí, nebo ne,"řekl Aaron stejně naštvaně. Protlačila jsem se okolo vlkodlaků a stoupla si vedle Marcuse.

"Co se tady děje?"zeptala jsem se jich.

"Tvůj strýc mě nechce pustit s vámi,"řekl Aaron dřív než strejda.

"Já tě nechci pustit kvůli tomu, že jsi třetí, kdo se může postarat o smečku v mé nepřítomnosti,"namítal strejda.

"Tak proč tady nezůstane Paul?"

"Protože nechci,"odpověděl Paul a podíval se na tu holku, co se s ní hádal.                    

"Marku, já prostě jdu,"řekl tvrdohlavě Aaron.

"Seš trdohlavej jako mezek,"zamumlal strejda. Byla jsem si jistá, že ho pustí. "Kdo se odvažuje vést smečku v mojí nepřítomnosti?" dlouho bylo ticho, ale pak jeden z mladších klků zvedl ruku.

"Vidíš, už někoho máš,"řekl Aaron.

"Came, zvládneš to?"zeptal se ho Marcus

"Ano."

"Pojď dovnitř." Ten kluk ho následoval. Stejně tak já a zbytek naší skupinky. "Tvoje dočasná funkce začíná v osm. Nebudete pořádat večírky, lovy na upíry ani nic podobného, jasný?"

"Jo."

"A teď k cestě. Máte rozdělené role?"zeptal se strejda.

"Ne,"odpověděla královna.

"Děláte si ze mě srandu?"zeptal se strejda. "Tvoje ochranka, Claire, chceš i toho strážce, co se pokusil zabít mi neteř?"zeptal se strejda.

"Chase je dobrý strážce, jen je mladý,"řekla královna. Měla mě ráda, ale i jeho. Bylo pro ni těžké, být na něj zlá.

"Dobře. Takže, Aarone, vezmeš si na starost toho upíra. Paule, ty se postaráš o lektvary. Já budu ochraňovat Lili. Johne, ty budeš všechno kontrolovat ze vzduchu.

"Ze vzduchu?"

"Jo. Ze vzduchu. Jane..."

"A jak to mám podle vás udělat?"přerušil ho John.

"Budeš lést po stromech."

"Jane ty se postaráš o všechny myšlenky, jo?"

"V pohodě."

"Super. Až budeme v Richellině sídle Jane, John a Lili půjdou hledat Jaspera, já a Paul zabijeme Vertela a ty Aarone se postaráš o Claire,"přikázal strejda.

"A co Richelle?"zeptal se Weasley.

"O tu se postarám já,"řekla jsem bez váhání.

"kdo má nějakou magickou moc?"zeptal se Paul.                                          

"Já a Lili."

"Já ovládám oheň,"řekla královna.

"Každá skupina má někoho s mocí."

"Kdybyste potkali upíry, tak po nich hoďte tohle,"řekl Paul a hodil nám lahvičku něčeho žlutého.

"Co to je?"zeptala jsem se.

"Tekuté slunce. Marcusův výtvor."

"Učernění pro upíry,"jak se to hodí, zmizte,"řekl Aaron. Všichni upíři přikývli.

"Běžte pro Davise,"řekl Weasley. Marcus se zamračil, ale přikývl.

"Připravte se, za pět minut odcházíme,"řekl Marcus. Otočil se na Maggie. Seděla jako hromádka neštěstí na židli a sledovala naše přípravy. "Neboj, za pár dnů jsem tady."

"Až budeš u Lili, pošli mi dopis,"poprosila.

"Neboj. Můžeš za námi přijít,"řekl.

"A o krmení téhle smečky se postará kdo?"zeptala se.

"Manželek je tady dost. Můžou se postarat o svoje muže,"řekl strejda.

"Uvidíme." Něco mu zašeptala do ucha a on přikývl. Pak přešla ke mně. "Buď opatrná."

"Budu." Objala mě.

"Mohla bych se na chvíli zastavit u vás doma?"zeptala se.

"Jistě."

"Děkuju." Políbila mě na tvář a otočila se zpátky k Marcusovi. Radši jsem odešla a sedla si na lavičku. Nebít těch lidí, asi bych se rozbrečela.

Vyšli jsme přesně v osm. Šli jsme rychleji než předtím. John skákal ze stromu na strom jako opičák, Jane soustředěně sledovala les okolo sebe. Královna obklopena svými strážci, byla připravená okamžitě použít oheň, když to bude nutné. Vlkodlaci stáli na svých místech. Já šla vedle černého Marcuse.

Z ničeho nic se Jane zastavila a John seskočil ze stromu a dopadl na špičky.

"Žena 20 metrů odsud,"řekla Jane.

"Co budeme dělat?"zeptala se královna. Marcus zmizel v lese a vrátil se jako člověk.  

"Deset."

"Co chce?"

"Hledá Lili,"řekla. "Chce jí dovést za Richelle."

"Proč?"

"Mě se neptej. Pět"

"Nepohybuje se nějak rychle?"

"Je to upírka?"

"Pohybuje a není."

"Tak co je?"

"Už je tady." Mladá žena, možná dívka vystoupila z lesa k místu, kde jsme stáli.

"Jmenuji se Alexis a vy jste vstoupili ba území Richelle a Vertela,"řekla dívka. Při jeho jméně se zatvářila jako vrah.

"Hledáme Richelle,"řekla jsem.

"Já vím, Lili. Richelle tě očekává."

"Jak víš, jak se jmenuju?"

"Důvodů je víc. Řeknu ti jen ty nejdůležitější. Zaprvé Richelle s Jasperem tě sledovali. Zadruhé jsem tvůj anděl a zatřetí jsme sestry,"řekla a usmála se.

"Sestry?"zeptala jsem se.

"Na všechno máme spoustu času potom. Teď pojďte." No upřímně, měla modrý oči jako máma, ale to je všechno.

Vedla nás lesem k obrovskému hradu. Alexis u bráni něco zašeptala a ta se, se skřípotem otevřela. Vešly jsme dovnitř. všude byli jezera, keře, stromy a podobné věci. V altánku před hradem jsem viděla dvě postavy. Jedna se pohybovala, druhá seděla. 

16. Kapitola                               Rozcestník                               14. Kapitola