Dobrý den, vážení návštěvníci,
jmenuji se Mikky a tenhle blog jsem založila, abych měla místo, kam zveřeňovat svoje příběhy, což také dělám a abych dala i jiným šanci představit se. Na začátku můj blog vážně žil, ale po mé pouze už to tak slavné není, takže všem co sem zabloudili děkuji a vítejte v mém světě. :)
V případě dotazu, prozby nebo čehokoliv jiného mě kontaktujte na můj e-mail.
Adresa: mikky97@seznam.cz
Černá lilie - 10. Kapitola
10. Kapitola
Před očima se mi začaly promítat obrázky, a scény, jako v nějakém filmu. První co jsem byla žena. Krásná hnědovláska s hnědozelenýma očima v úžasných modrých šatech, které prozrazovali, že je bohatá. Zrovna kupovala knihu. Tak hodně se podobala té naší až na to, že naše je plná.
Druhý obraz: veliký dům. Ta samá žena seděla u stolu a psala do knihy, co koupila. Píše tam kapitoly o duchách. Přivoláváni duchů na první strany, vyvolávání atd. nakonec napsala poučení úplně dopředu. Nemohla jsem, pohnou jediným svalem, tak jsem čekala, až to skončí.
Místo toho jsem uviděla další obraz. Zase ta žena. Ležela na posteli, mluvila se svým synem a podávala mu knihu.
"Stefane, jak víš, tak umírám. V téhle knize jsou všechna kouzla, co znám. Pokračuj v mojí práci, prosím. Postarej se o svoje sourozence. Stefane, zajisti, ať se kniha nedostane do rukou zla. V knize na deskách je schované kouzlo. Musíte na to být všichni,"řekla a zakašlala. Byl to hnusný dusivý kašel.
"Ano matko. Mám tě rád,"řekl. Vzal jí za ruku a čekal s ní až do konce. Když přestala dýchat, se slzami v očích odešel.Ve svém pokoji otevřel knihu na deskách a zamumlal kouzlo. Objevil se list papíru. Bylo na něm kouzlo a návod. Nikdy jsem manuálům moc nefandila, ale teď by se hodil.
Další scéna: šest lidí různě starých, stalo v kruhu uprostřed místnosti a odříkávali kouzlo. Když skončili, jedno z žen se zeptala: "který blbec to kouzlo vymyslel?"
"Psala ho matka, tak měj trochu úcty, Julie,"řekl Stefan.
0pt;line-height:115%"> "Tak to pardon,"řekla Julie "já se vracím domů a už nikdy vás nechci vidět."
"Julie, počkej. Já...,"nevěděl, co má říct. Sedl si na pohovku a podíval se na ní. "Julie, je mi líto, že vždycky když se vidíme, tak se pohádáme, ale ty mi nedáváš jinou možnost. Zůstaň u nás. Tady si doma. Ne u toho démona. Prosím, nechoď pryč." Byla připoutána jeho pohledem a už chtěla něco říct, když se tam objevil Ben.
"Co ti tak trvá?"zeptal se jí. Spatřil, jak zírá do Stefanových očí. Vytáhl kolík a hodil ho po něm. Stefan ho chytil a otočil se na něj.
"Ty musíš všechno zkazit?"zeptal se ho. Hned jak se od Julie odvrátil, ona se probrala.
"Tys mě ovládal?"
"Ano,"řekl a otočil se na ní. "Nechci, aby ses tam vracela." Natáhl k ní ruku.
"Jen tě ovládá,"řekl Ben a přišel k ní. "Patříš ke mně."
"Teď jí ovládáš ty,"řekla jiná žena a stoupla si vedle Stefana.
"Ty se do toho nemotej, Kathrine,"řekl Ben.
"Táhni, odkud jsi přišel, vrahu,"řekla výhrožně.
"Až půjde ona."
"Bene, já za tebou přijdu,"řekla Julie a usmála se na něj.
"Dobře." Zmizel.
"Proč si ho vyhodila?"zeptal se Stefan.
"Protože si chci promluvit. Stefane, ty si myslíš, že se s vámi hádám schválně? Myslíš si, že sem chodím jen kvůli hádkám?"zeptala se ho.
"Občas jo,"řekl a tvářil se smutně.
"Fajn. Tak sem nebudu chodit."
"Počkej. Já to tak nemyslel,"zadržel jí Stefan.
"A jak si to myslel?"zakřičela na něj.
"Myslel jsem to tak, že na tebe má tvůj manžel spatný vliv. Do doby než sis ho vzala, si byla hodná, milá, nesobecká a Bůh ví, jaká ještě. Já chci mít zpátky svojí hodnou, laskavou, lidskou sestru a né zlou a krutou démonku. Chci zpátky Julii Meyerovou a ne Julii ukrutnou."
"Všichni to chceme,"řekla Kathrine. Ostatní přikývli.
"Vrať se k nám,"řekla jiná dívka.
"Emily, mlč,"křikla na ní.
"Neječ na svojí sestru,"řekl tvrdě jeden z mužů. Nejspíš byl nejmladší.
"Ty mlč, Leonarde!"
"Přestaň na mě ječet,"oplatil jí stejným tonem. U Juliiny se objevila světelná koule a ona ji mrštila po svém bratrovi.
"Ne,"vykřikl Stefan. Jako blesk přiběhl k Leonardovi. Leonard upadl na zem. Na prsou měl velkou krvavou díru. Stefan zadržoval dech a klekl si k němu. Ostatní kromě Kathrine, sledovali Juliinu vyděšenou tvář.
"Co si to udělala?"zeptala se poslední dívka a vrazila jí facku. Julie zmizela.
"Stefane, udělej něco,"řekla Kathrine.
"Co?"
"To co můžeš udělat jen ty." Prosebně se mu dívala do očí. Stefan zavrtěl hlavou.
"To nemůžu. Nikdy to nechtěl,"řekl přiškrceně. Leonard přestal dýchat. Stefan a Kathrine se na něj podívali. Jeho tělo bezvládně leželo na zemi.
Obraz se znovu změnil: Stefan seděl u stolu a psal do knihy. Byla jsem u něj tak blízko, že jsem mu četla přes rameno.
Richelle a Vertel
Richelle je démonka vyšší třídy. Zabíjí muže, aby stvořila Vertelovi dokonalé tělo a žili spolu, až dokud je někdo nezničí. Stejnou věc dělá i Vertel, když Richelle zemře. Richelle bývala čarodějka dokud jí její milý nezradil a tak ho zabila. Poté potkala Vertela a zamilovala se.
Na jejich zničení, potřebujete lektvar a kouzlo.
Lektvar:
Zvedl hlavu a podíval se na to, co tam měl - a že toho bylo – a vrátil se ke psaní.
Lektvar: dva kuřecí pařáty, šalvěj lékařská tři lístky, živou vodu dvě kapky, lahvičku pumí a medvědí krve,výtažek z Rozilky, dračí šupiny, dračí mléko, květ štěstí, růžovou koralku (čerstvou) jeden květ a upíří jed.
Kouzlo:Vertel et Richelle unanimos tubs mortem daemonibus hac morietur magicae.
Dopsal kouzlo, nakreslil obrázek a já si s hrůzou uvědomila, že to je ta démonka, co nás dneska napadla. Když dokreslil, zaklepl knihu a otočil se.
"Mirando, vy už jste se vrátili?"zeptal se ženy, která mu koukala přes rameno, když psal.
"Ano. Sully ulovila krásnou laň,"řekla ta žena a usmála se.
"Vážně. Kde je moje princeznička?"zeptal se a rozhlédl se.
"Venku s Edmundem,"odpověděla a jeho usměv zmizel.
"Víš, že ho nemám rád,"řekl a zamračil se.
"Vím, ale začni si na něj zvykat. Bude to až na věky,"řekla Miranda a usmála se. Stefan povzdechl.
"Když jí ten vlkodlak něco udělá, můžu ho zabít?"zeptal se jí. Miranda se na něj zamračila.
"Proč jim nedáš pokoj. Tvá rodina taky neměla radost, když sis vzal člověka,"řekla a ukázala na sebe.
"To jo, ale naše dvě rasy se nesnáší, stejně jako čarodějky a čarodějové s démony a čarodějnicemi a podobnými potvorami,"řekla smutně. "Občas si říkám, proč je magie."
"Magie je v každém z nás."
Další obraz. Krásná mladá dívka se zlatými vlasy a hnědozelenýma očima, stojí v pokoji a dívá se na šaty. Šaty mi přišly jako svatební, protože byli bílé.
"Sully, jak to, že nejsi oblečená?" kárala jí žena z minulé vzpomínky.
"Matko, hned se obléknu,"řekla dívka.
"Tak dělej,"pobídla jí. Sully se oblékla. Vyšla z místnosti a na chodbě stál pořád stejný Stefan. Usmál se na ní.
"Škoda, že si nebereš upíra,"poznamenal.
"Otec má averzi vůči vlkodlakům,"řekla Miranda.
"Já vím, matko."
Stefan jí nabídnul rámě. Šli dolů do prvního patra. Věděla jsem, že tohle nikdy nezažiju. Jediný kdo mě mohl odvést k oltáři, byl Marcus nebo Julius jenže ti jsou Bůhví kde a už roky jsem je neviděla. No spíš nevím, kde je Marcus. Záviděla jsem Sully.Když došli ke dveřím na zahradu, kde byli lavice, kytky, lidi a podobný věci který patři k svatbám. Oblouk s květinami byl vepředu, u něj stál velmi pěkný muž. Šla s otcem po boku k oltáři a muži kterého milovala a který se usmíval. Z ničeho nic mi začali téct slzy, cítila jsem to.
Obraz se znovu změnil. Pomálu mě to začalo štvát. Sully seděla na pohovce a četla si. Už byla stará.
"Edmunde, asi nechám zabíjení démonů dětem."řekla Sully.
"Co?"
"Jsem už stará a děti jsou mocné. Chci jít do důchodu, stara se o zahradu a o vnoučata. Můj otec zemřel při boje. Babička umřela, protože se nakazila od jednoho démona. Když děti budou potřebovat pomoc, tak jim pomůžu. Slibuju,"řekla a klekla si před něj. Pak se objevil démon a vypálil po ní kouli. Podívala jsem se na něj a uviděla jsem Bena. Z bolestním zavitím se svalila na zem. Ben vypálil kouli a zasáhl Edmunda, který se začal měnit ve vlkodlaka. Svalil se vedle ní.
"Já říkal, že dostanu tebe i tvé děti, Sully,"řekl Ben.
"Ne!"vykřikla, ale on už zmizel. Vize se změnila. Byla jsem v pekle. Teď si nedělám srandu. Ben seděl na - nejspíš to byl trůn. Vedle něj seděla Julie.
"Bene, jak si předtím říkal, že jsi zabil mojí neteř a její rodinu, byla to pravda?"zeptala se opatrně a nešťastně.
"Copak někdy lžu?"zeptal se jí. "No vlastně jen jedna z jejích dcer mi utekla. Ta Molly a chybí mi ještě pár vnoučat." Byl tak bezcitný. Měla jsem chuť, mu jednu vrazit. Julie odvrátila tvář a zatvářila se bolestně.
"Proč si to udělal?"zeptala se zvýšeným hlasem.
"Jsem démon, je to moje přirozenost. Proto mě miluješ,"řekl jako by nic.
"Víš, Stefan měl pravdu, když říkal, že jsem zaslepená chtíčem. Už tě nemiluju. Ještě jednou někoho z mojí rodiny zabiješ, já zabiju tebe. Sbohem,"řekla se slzami v očích. Vstala a chtěla odejít.
"Kam si myslíš, že jdeš?" Popadl jí za ruku a hodil jí na zem. Byla jsem bezmocná. Najednou do místnosti vběhl kluk. Bylo mu asi patnáct a byl přesná kopie Bena, jak vypadá teď. Bodl Bena do zad. Ten zařval a otočil se. Kluk vypadal odhodlaně.
"Alecu, proč si to udělal?"zeptal se ho.
"Protože nebudeš ubližovat mojí mámě,"řekl tvrdě. Ben Alecovi vrazil facku, ale ten se ani nehnul.
"Mami, pojď ke mně,"rozkázal jí. Julie se zvedla a šla k němu. Alec ji vzal za ruku a jako anděl zmizel. Ben zíral.
Další obraz. Poznala jsem praprababičku Jillian a prapradědu Viktora. Jména znám protože jsem se je učila, když jsem chodila rok do školy v tomhle světě a protože jsem, měli jejich obraz nad krbem. Sledovali děti, jak si hrají.
"Viktore, až budeš král, necháš přepsat knihu?"zeptala se ho.
"Ano,"odpověděl.
"Jak jí budeš mít chráněnou?"
"Krví a heslem Elinor,"řekl a vzal si jednu holčičku na klín.
"Dědo,"řekla a objala. Byla to teta Tessa. Umřela, když byla malá.
Obraz se zase změnil. Viktor stál v téhle místnosti a prováděl kouzlo nad knihou. Kniha se vznesla a zapadla rovnou do truhly. Víko zaklaplo. Kniha byla v bezpečí.
Další obraz: máma, táta, Marcus a Julius stáli u postýlky, ve které spala Beth.
"Co budeme dělat?"zeptala se máma.
"Rada jasně řekla, že Elizabeth půjde do jiné rodiny,"řekl Julius svým hlubokým hlasem.
"Marku, ty máš vždycky skvělý nápady, tak něco vymysli,"řekl táta.
"Willy, já a Julius za tebe nemůžeme všechno řešit. Začni se o sebe starat sám. A navíc, teď mě nic nenapadá,"řekl Marcus a začal přecházet sem tam. Bylo vidět, jak usilovně přemýšlí.
"Žádám tě o poslední věc. Pomoc nám jakkoliv,"poprosil ho táta.
"Nech mě myslet,"štěkl Marcus. Táta okamžitě zmlkl. Marcus se zastavil u knihovny a něco hledal. Zvedl ruku a chvíli ji nechal viset ve vzduchu a pak vzal nějakou knihu. Hodil jí tátovi.
"Co to je?"zeptal se.
"Strana 159,"řekl Marcus a otočil se. Viděli jeho rozostřený výraz, který jsem měla i já, když jsem měla vizi.
"Co je?"zeptal se Julius. Marcus se usmál a došel k Beth přesně ve chvíli kdy začala brečet. Vzal si jí do ruky. "Aha. Už vím, co si viděl."
"To si děláš srandu?"zeptal se táta.
"Ne. Nic lepšího mě nenapadlo,"řekl a stále se díval na Beth. Ta máchla rukama a vznesl vázu. Julius jí chytil.
"Ta někoho zabije."
"No tak. Nemluv tak o naší neteři."
"To je šílený. Zkus najít nebo vymyslet něco jinýho."
"Mám jiný nápad,"řekl Marcus s láskyplným úsměvem.
"Jaký?"
"Co kdybych dělal Beth opatrovníka,"řekl opatrně. Máma přikývla, ale táta se netvářil moc nadšeně.
"To by mohlo vyjít, ale Marku, bude to velká zodpovědnost. Jsi připravený ji přijmout?"zeptal se Julius.
"Jo. Řekni tý naší radě, že se stanu jejím opatrovníkem. Tím pádem na mě padne všechno, co udělá, až do doby než jí bude osmnáct. Pokud s tím rodiče souhlasí,"otočil se na ně.
"Ano. Williame?"
"Dobře."
Obraz se zase změnil a já doufal, že naposled. Máma se objevila, jako předtím Alec zmizel. V náručí měla plačící dítě. Šla jsem blíž a uviděla tvář miminka. Byl to chlapeček.
Opět se změnil obraz. Tentokrát jsem viděla Juliuse stát před místností plnou čarodějů a čarodějek. Na trůně seděla královna Megan a čekala na klid. Nejspíš to bylo zasedání rady.
"Tvůj bratr a váš anděl, mají opět dítě, že jo?"zeptal se jeden z mladších čarodějů.
"Ano,"odpověděl Julius.
"Jak to?"
"Nemusím ti snad popisovat, jak se dělají děti, že ne. Sám bys to měl vědět." Královna se usmála.
"To opravdu nemusíš."
"Co chtějí dělat?"zeptal se jiný starý muž.
"Marcus by si ji rád vzal do péče,"řekl Julius.
"To nebude možné. Marcus už má Elizabeth,"řekl ten mladý. Ani ho neznám a začínal mě štvát.
"To víme. Je ještě jiná možnost?"zeptal se Julius. Mě by jedna napadla.
"Jedinou možností je, že malá Lilian, půjde do jiné rodiny a její matka přijde o moc. Tak jsme se už před několika sty lety domluvily s radou andělů,"řekla jaká si žena. Hubená a vysoká.
"Jistě to víme, ale vážně není jiná možnost?"
"Bohužel, pokud nám nedáš rozumný důvod, tvá neteř už nebude Meyerová,"řekla královna.
"Vaše Veličenstvo, mohl bych si s vámi promluvit?"
"Až skončí schůze,"řekla a usmála se.
"Dobře. Včera jsem měl vizi a Marcus taky. Viděli jsme, jak Lili, Marcus a ještě jedno dítě společně zabilo vůdce zla. Když nám Lili vezmete, zbavíte nás šance, zničit Benjamina Camerona."
"To ti máme věřit?"zeptal se ten, co mě tak štval.
"Alexi, když mě tak nesnášíš, tak nech na pokoji mojí neteř. Účty si vyřizuj se mnou a ne s malou bez branou holčičkou,"řekl Julius naštvaně.
"To není o vyřizování účtu, Juliusi. To je o zákonech. Sám si mi vždycky říkal ‚Zákony jsou důležité. Měl bys, se jimi řídit.‘"
"To jsem říkal..."
"Tak dost, pánové. Ráda bych se pohnula dál. Kdo chce, aby Lilian zůstala u Williama a její matka pracovala u jiné rodiny, ať zvedne ruku,"řekla královna a sama jí zvedla. Víc než polovina lidí v sále hlasovala pro mě.
"Skvěle, Lilian Meyerová zůstává u svého otce. Její matka nebude pracovat pro Juliuse, Marcuse nebo Williama Meyera až do konce svého života. Svoje děti uvidí čtyřikrát do měsíce. Dny si může vybrat. Přijímáte nebo ne?"
"Jo přijímáme,"řekl a usmál se na ní. V tom mi došlo, že se milují.
"Co máme dalšího?"zeptala se a sklopila zrak.
"Nic, vaše Veličenstvo,"řekla jedna ze zapisovatelek. "Jen podepište věci, co jste probrali."
"Můžu to udělat v kanceláři?"
"Jistě, madam."
"Schůze je u konce. Můžete jít,"pustila je pryč. Zůstala ona a Julius.
"Díky, žes nám pomohla,"řekl a klekl si k jejím klenům.
"Není problém. Jak to, že jsi včera nepřišel? Měli jsme schůzku. Docela si mě naštval,"řekla a prohrábla si vlasy.
"Já vím, promiň. Musel jsem mluvit s Willym a Gabriele. Vážně se ti moc omlouvám. Nechceš někam jít dneska?"zeptal se jí.
"Nepůjdeme ke mě?"
"Jo. Něco pro tebe mám,"řekl, vytáhl bílou krabičku a položil jí na její koleno. Otevřela ji a uviděla krásný zlatý zásnubní prstýnek. "Vezmete si mě, vaše Veličenstvo?"
"Pro Boha,"zašeptala. V očích se jí objevily slzy. "Ano, pane Meyere."
"Miluju tě,"řekl a natáhl se, aby jí políbil.
"Já tě taky miluju,"řekla a políbila ho. Nejspíš jsem musela mít na tváři připitomělej úsměv.
Vize se zase změnila. Tentokrát jsem byla s Marcusem. Seděl u stolu v nějaké hospodě a pil. Naproti němu seděla nějaká dívka krásná blondýnka s modrýma očima. Byla dost mladá na to, že seděla asi u třicetiletého opilého chlapa.
"Víš co je nejhorší?"zeptal se a znovu se napil.
"Ne,"odpověděla a kývla na obsluhu.
"To že jsme se v poslední době hádali. Možná kdybych tam byl, byl by ještě žil,"řekl a trochu se mu pletl jazyk.
"Co si přejete?"zeptal se jí.
"Jedno kafe a něco co ho probere,"řekla ta holka.
"Ledovou sprchu?"
"Klidně."
"Ne. Další,"řekl a ukázal na pivo.
"Marku, už si měl dost."
"Další,"štěkl naštvaně.
"Mám mu ho přinést?"zeptal se jí.
"Poslední,"řekla, ale zamračila se na strejdu. Strejda máchl rukou ve vzduchu a shodil jednu lahev. Oba jí chytli ve stejnou chvíli a na stejným místě, takže se rukou dotkli. Podívali se na sebe. Ona odvrátila zrak a skousla si ret.
"Já půjdu si odskočit,"řekl Marcus a zvedl se. Trochu se zapotácel a pak odešel. Táhlo mě to za ním, jako bychom byli připoutaní. Opřel se o zem.
"Pro Boha, co to děláš?"zeptal se sám sebe. Schoval si obličej do dlaní. Pak se na ní znovu podíval a já uviděla, jak se na ni díval. Často to vidím u Jaspera.
Nějaký chlap si k ní přisedl a povídal si jí, ale pak řekl něco, co se jí nelíbilo. Vrazila mu facku a vstala. Ten chlap taky vstal, chytl jí za ruku a přitáhl si jí těsně k tělu. Marcus neváhal ani minutu a rozeběhl se k nim. Popadl toho chlapa zezadu za svetr a odstrčil ho.
"Jsi v pořádku, Maggie?"zeptal se jí.
"Jo. Pozor,"řekla. Otočil se v čas a odrazil jeho rána, sám mu jednu dal.
"Pojď." Vzal jí za ruku a běželi ven. "Připiš mi to na účet,"křikl, když běžel okolo hostinského. Ten jenom zíral.
Vyběhli z hospody a zastavily. Usmívala se a mně se zdálo že, se každou chvíli rozesměje. I strejda tak vypadal. Měsíc byl v úplňku a jeho světlo je krásně osvětlovalo. Bylo to jako scéna z nějakého slaďáku. Dívali se vzájemně do očí a já poznala, že jsou zamilovaní.
"Vážně jsi v pořádku?"zeptal se jí znovu. Přikývla. Možná si ani neuvědomoval, že jí stále drží za ruku, jenže ona si uvědomovala, protože se na ně podívala.
"Promiň,"řekl a chtěl jí pustit, ale ona ho políbila. Nebylo to nic slavného. Vypadal ohromně.
"Pardon,"řekla a pousmála se. "Já nev..." Nenechal jí domluvit a políbil jí. Byla to vášnivá, sladká a dlouhá pusa. Stoupla si na špičky, aby se nemusel tak sklánět. Přerušil je ten chlap, co s ním pral. Pochodoval přímo ke strejdovi. Když vstoupil do svitu měsíce, začal se měnit ve vlkodlaka.
Rřestali se líbat. Strejda kolem nich udělal štít. Vlkodlak se vyřítil přímo proti němu, štít byl každým výpadem slabší. Marcus vytáhl hůlku a začal něco mumlat. Vlkodlak překonal jeho obranu. Rozmáchl se a drápl strejdu do krku. Jeho hůlka odletěla pod strom a on padl. Ten vlkodlak si nedal pokoj a pustil se do něj.
"Maggie, vem tu hůlku,"vykřikl na Maggie, která stála a zírala. "Maggie! Tu hůlku!"
"Kde je?"zeptala se a rozhlížela se okolo sebe. Nikde jí neviděla.
"Dojdi pro pomoc,"zašeptal. Ona se rozeběhla k hospodě a vběhla dovnitř. Vyběhla spousta lidí. Jedna čarodějka obrátila svojí hůlku k nebi a řekla kouzlo. Měsíc zmizel za mraky. Ten chlap se zase změnil v člověka.
"Pro Boha!"vykřikl, když viděl zakrváceného a potrhaného Marcuse. Maggie padla na kolena vedle něj. Jakási žena si sedla vedle něj.
"Ty jsi jeho dívka?"zeptala se ta žena Maggie.
"Ano,"zalhala.
"Můžu mu pomoct, ale už na pořád bude potomek noci a temnoty. Bude vlkodlak. Chceš to nebo mu mám ulevit od bolesti?"zeptala se.
"Já nevím,"řekla se slzami v očích.
"Udělejte to,"řekla ten hostinský. "Zahraňte ho. Dluží mi za dnešek." Zchytil pohled od té ženy.
"Chceš to?"
"Jo,"řekla Maggie. Ta žena se nadechla a položila ruce na jeho hlavu a srdce.
Obraz se zase změnil. Julius seděl ve křoví a sledoval královnu. Byl klidný, snad ani nedýchal. Potichu se zvedl a jako duch přešel o kousek dál, aby na ní líp viděl. Seděla u stolu s královnou Claire a ještě pár lidmi.
"Můžu se jít na chvíli projít?"zeptala se.
"Jistě že můžete,"řekl nějaký strážce a chtěl jít s ní.
"Sama."
"Vaše Veličenstvo, je to nebezpečné,"řekl ten strážce.
"Vždyť jste kousek ode mě."
"Dobře tak jděte." Odešla až ke strejdovi a smutně se posadila na pařez. Prohlédla si zásnubní prstýnek. Povzdechla.
"Megan,"řekl tiše strejda. Ona se otočila.
"Juliusi, ty jsi zpátky?"zeptala se.
"Jo." V očích se jí objevili slzy.
"Co se ti stalo,"řekla a natáhl ruku k jeho obličeji. Ucukl.
"Ne. Je to nebezpečné."
"Kdo ti to udělal?"
"Nevím. Na chvíli jsem se otočil, on mě kousl a byl pryč."
"Víš, co se stalo Marcusovi?"
"Ne. Dlouho jsem byl v izolaci. Co se mu stalo?"
"Den po tom co našli Williama mrtvého, šel do hospody a dost to přehnal. Popral se z nějakým vlkodlakem, kvůli holce a ten ho pokousal. Žije na nějakém statku na jihu. Byla to hrůza. A pak ses ztratil i ty. Tenhle rok byl hrozný,"řekla a povzdechla.
"Megan, nemůžeme se vzít."
"Co? Ale proč ne?"
"Protože jsem upír. Můžu tě kdykoliv zabít. Nikdy bych si neodpustil, kdyby se ti něco stalo kvůli mně. Moc tě miluju,"řekl a vzal jí za ruku.
"Já tě taky miluju. Zůstaň se mnou. Prosím,"prosila ho.
"Nemůžu, můžu tě zabít."
"Ty to zvládneš. Jsi ten nejlepší člověk, kterého jsem kdy poznala."
"Už nejsem člověk. To se nedá zvrátit ani tou nejčernější magií. Nikdy na tebe nezapomenu. Navždy jsi v mém srdci. Sbohem,"řekl a otočil se.
"Udělej ze mě to, co jsi. Udělej ze mě upíra,"řekla.
"Ty ses snad zbláznila, ne? Tenhle život by se ti nelíbil."
"Ale jo. Byla bych s tebou. Jenom tvoje."
"Nebyla bys moje. Byla bys touhy po krvi. Věř mi, že takhle je to lepší. Už mě neuvidíš."
"Počkej. Všichni to nějak zvládli, tak mi taky. Zůstaň."
"Nikdo s upírů to nezvládl. Jen to hráli, ale ve skutečnosti toužili po jejich krvi. Já ti nechci lhát. Odcházím, abys mohla být šťastná s někým, kdo je jako ty. Doufám, že budeš šťastná. Zapomeň na mně,"řekla a odešel. Naposledy se ohlédl na plačící královnu. Konečně se obraz změnil. Seděla jsem v restauraci naproti Jasperovi. Znovu se mi přehrála včerejší noc. Konečně jsem se vrátila do současnosti. Ty poslední obrázky byli nejhorší. Jasper stál přímo přede mnou a díval se mi do očí. Královna stála a vyděšeně se dívala.
"Co se stalo?"zeptal se Jasper.
"Když jsem se dotkla té knihy, viděla jsem vzpomínky před očima,"řekla jsem. "Mohly byste ustoupit?"
"Elinor,"zašeptala jsem knize. Víko truhly se otevřela. Vytáhla jsem knihu a začala v ní listovat. Hledala jsem ten protijed. Konečně jsem ho našla.
"Děkuju ti,"zašeptal Jasper, mezi tím co královna opisovala kouzlo.
"Nemáš za co,"opověděla jsem a usmála se na něj. Zase jsem uviděla ten pohled. Ten jakým se strejda koukal na Maggie.
"Můžeme jít?"zeptala se královna.
"Jo. Ale co kniha?"zeptala jsem se já. Ten Francouz promluvil.
"Říká, že se tam vrtí sama, až odejdeš,"přeložil Jasper. Je super když někdo umí Francouzky tak dobře.Odešli jsme z knihovny a šli do zámku. Když jsme tam dorazily, já a Jasper jsme se šli rozloučit s jeho matkou. Jasper jí objal a řekl, že se za ní zastaví spolu s Annabelle a něco jí přinese. Pozvala nás na večírek ke svým narozeninám.
"Máma mě zabije,"poznamenala jsem, když jsme se vraceli na tu krásnou louku.
"Já doufám, že ne,"řekl a objal mě. Hodil lektvar.Vrátili jsme se do jeho bytu. Byli jsme v jeho ložnici. Postel byla rozestlané, jak jsem jí ráno nestihla ustlat. Šaty mi dal na ramínka a řetízek - co mi dal- ležel na nočním stolku. Podívala jsem se mu do očí a objala ho okolo ramen. Ochotně mi objetí obětoval.
"Takže, ty hodláš adoptovat tu malou jo?"zeptala jsem se.
"Jo. Proč?"
"Jen mě to zajímá. Je strašně hezká. Taky bych si jí vzala. Ta ženská tě nemá moc ráda, co?"
"Ne. Nina je nejlepší zpěvačka co tam má. Hned jak jsem jí viděl, tak jsem si jí zamiloval. Je to jedna z mála vampýrů, mezi čaroději. Chovají se k ní hrozně. Nejspíš jí adoptuju, co nejdřív,"řekl s úsměvem.
"Ukážeš mi to tetování, co máš na rameni?"
"Ty sis ho všimla?"
"Řekněme, že jo." Políbila jsem ho.
"Vážně ho chceš vidět?"
"Jo." Rozepnula jsem mu knoflíčky u košile. Sundal si jí a natočil se, abych ho viděla. Byl to drak či co. Přestala jsem si ho všímat.Objala jsem ho okolo krku a začala ho líbat. Sjel mi rukama k lemu trička. Začal mi ho vytahovat. Když mi ho sundal, otevřely se dveře. V nich stála nějaká holka asi mého věku s černýma očima i vlasy.
"Pardon,"řekla, otočila se a zmizela.
"To byla tvoje sestra, že jo?" Přikývl. Oblíkla jsem si triko a počkala až se i on obleče. Pak jsme ruku v ruce vyšli do obýváku. Nebyla nikde vidět, ani slyšet.
"Annabelle,"zavolal Jasper.
"Ano?"objevila se u dveří do kuchyně.
"To je Lili,"řekl Jasper a objal mě okolo ramen.
"Ahoj,"usmála se na mě.
"Ahoj."
"Jak to, že si doma?"
"Končili jsme dřív,"odpověděla.
"Já asi půjdu,"řekla jsem, protože jsem poznala, že bude dlouhý rozhovor. Dala jsem Jasperovi pusu. Jasper mě doprovodil ke dveřím. Jela jsem domů autobusem, abych mohla přemýšlet. Nechápala jsem, co měl znamenat ten obrázek s mámou a tím miminkem. Pokud vím, tak máma jiný dítě než nás tři nemá. A s kým by ho měla?
Když jsem došla domů, věděla jsem, co bude. Dlouhý vyčerpávající rozhovor o tom kde jsem byla. A možná přednáška o zodpovědnosti. Ble. Napochodovala jsem rovnou do kuchyně. Máma stála u plotny a vařila.
"Ahoj, Lilian,"pozdravila máma. Rozhodně byla naštvaná.
"Ahoj."
"Můžeš mi laskavě říct, kde jsi byla a proč si nepřišla domů?"zeptala se mě a otočila se.
"Do toho druhého ti nic není,"poznamenala jsem.
"Co si dovoluješ! Řekni mi, proč si nešla do školy. Volali mi. Do háje, Lili, já za tebe nebudu všechno řešit. Jsi dospělá." Čekala jsem, než překoná záchvat vzteku. Rozhodně jsem jí neposlouchala. "A víš vůbec kdo je?"
"Kdo?"
"Jasperova matka."
"Jo královna vampýrů a upírů. Je nemocná,"řekla jsem smutně.
"Jak to víš?"
"Kdybys mě nechala mluvit, věděla bys to."
"Nebuď drzá,"řekla. Konečně se uklidnila.
"Když jsem ráno od Jaspera odcházela, napadl mě démon."
"Není ti nic?"
"Ne. Jasper se ta objevil, právě včas a zachránil i život. Opět. Utekli jsme do magického světa. Tam jsem poznala královnu Claire a Megan. A jednu malou krásnou holčičku, kterou si chce Jasper adoptovat. Kdybys jí viděla."
"Kolik mu je?"
"Včera to říkal. 259,"řekla jsem.
"Co studoval?"
"Vím, že vystudoval práva na Harvardu. A letos jede do Alp," odpověděla jsem. "Mami, nemohla bych s ním jet do Alp?"
"Do Alp,"řekla zamyšleně. Napadlo mě, že použiju kouzlo, ale nakonec přikývla. Poděkovala jsem jí.