Dobrý den, vážení návštěvníci,
jmenuji se Mikky a tenhle blog jsem založila, abych měla místo, kam zveřeňovat svoje příběhy, což také dělám a abych dala i jiným šanci představit se. Na začátku můj blog vážně žil, ale po mé pouze už to tak slavné není, takže všem co sem zabloudili děkuji a vítejte v mém světě. :)
V případě dotazu, prozby nebo čehokoliv jiného mě kontaktujte na můj e-mail.
Adresa: mikky97@seznam.cz
Černá lilie - 9. Kapitola
9. Kapitola
"Kousek od města Crystal,"řekl. Zněl jako by ho něco bolelo.
"Jaspere, co je ti?"zeptala jsem se ho.
"Nic jenom si musím zvyknout na slunce. Za chvíli to bude dobrý,"uklidnil mě.
"Pojď,"řekla jsem mu. Vedl mě přes les k bráně města.
Brána byla otevřená. Byla ze železa. Před ní stáli dva muži v uniformách. Kývli hlavou, když Jasper prošel. Všechny domy byli z období klasicismu, empíru a romantismu. Byli bílé a jako by posázené tisíci ploškami krystalů.
"Vítejte v královském městě Crystal, tady máte mapu,"řekl jaký si mladík.
"Děkuju." Podívala jsem se na ní. "Kam půjdeme?"
"Na zámek,"řekl.
"Na zámek?"
"Jo na zámek,"řekl podrážděně.
"Tak jo." Zámek byl vidět od brány. Největší a nejhonosnější budova v celém městě. Zabral celý střed města. Před budovou stály stráže a bylo tam malé náměstí. "Jasper, neříkal si, že jdeš do práce?"
"Jo říkal."
0pt;line-height:115%"> "Tak co si tam dělal?"
"Zapomněl jsem si klíče od auta."
"Když si mi ho půjčil."
"Klíčky od sestřina auta,"vysvětlil.
"Aha. Na co si myslel?"
"Na tebe. A buď ráda, že jsem tam byl."
"Jo to jsem. Díky." Došli jsme až k zámku. Z blízka byl ještě větší. Jasper chtěl jít dovnitř, ale nějaký malý muž ho zadržel.
"Stát! Kam si myslíte, že jdete?"
"Za královnou Claire,"řekl Jasper sebejistě. Jeho máma se taky jmenuje Claire.
"Jejímu Veličenstvu není moc dobře..."
"To je v pořádku,"ozval se za ním jakýsi hlas. Mladý a hezký.
"Ale pane. Řekla, že jí nikdo nemá rušit,"řekl ten prcek.
"Řekl jsem, že to je v pořádku,"řekl ten muž. Byl krásný. Nepřirozeně krásný. "Běž do budky. A vy pane, pojďte se mnou." Šli jsme za ním.
"Co jí je?"zeptal se Jasper.
"Chybí jí její děti a je hodně vážně nemocná,"řekl ten chlap.
"Doufám, že nedostanu další přednášku, jak se chovat ke svojí rodině,"řekl Jasper.
"Ode mě ne, ale od Weasleyho, Petera nebo Derek jo."
"Určitě od královny Megan."řekl a usmál se.
"Ano od jejího Veličenstva taky. Jak dlouho už si tady nebyl?"
"Asi třicet let."
"Naposledy na vánocích před třiatřiceti lety. Ten den mi tvoje sestřička dala kopačky,"řekl a zašklebil se.
"Ještě na svatbě Judith a Liama Brownových,"bránil se Jasper.
"Ta byla před čtyřiceti roky,"informoval ho ten chlap.
"Rok sem rok tam. Musel jsem studovat. Nelíbilo se jí, že jsem dělal strážce, tak jsem si musel najít něco jinýho,"řekl Jasper.
"Spíš deseti letí sem ne?"
"To je jedno."
"Jo pardon. Jmenuju se Chase Davis,"řekl a usmál se na mě.
"Lili Meyerová,"oplatila jsem mu usměv.
"Už jsme tady. Buď milej je jí vážně zle."
"Copak nejsem?"zeptal se Jasper. Jasperův kamarád zaklepal na dveře pokoje a vešel.
"Dobré ráno, madam jak vám je?"zeptal se někoho.
"Špatně, Chasy. Špatně,"řekla nějaká žena slabým hlasem.
"Snad vám překvapení zvedne náladu,"řekl.
"Jaké překvapení?"
"Milé. Vedu vám návštěvu."
"Když jsem říkala, abyste mě nerušili,"řekla přísně. My jsme vešli.
"Fajn tak já půjdu domů,"řekl Jasper a usmál se. Vytřeštila oči překvapením. Měla je stejně černé jako on.
"Jaspere?"
"Ne jsem jen duch,"řekl podrážděně. Davis ho zpražil pohledem.
"A Lilian Meyerová,"řekla a podívala se na mě.
"Ano."
"Chasy, můžeš odejít?"
"Jistě, vaše Veličenstvo,"řekl a uklonil se.
"Jak to že tady není Annabelle?"
"Annabelle je ve škole. Tentokrát studuje tanec."
"Vážně?"zeptala se. Vypadala jako by měla umřít. Byla bílá jako stěna, černé vlasy měla zpocené, pod černýma očima měla fialové kruhy a často kašlala.
"Mami, vypadáš hrozně. Co pro tebe můžu udělat?"zeptal se Jasper s bolestí ve tváři. V krku se mi udělal knedlík.
"Jenom tady zůstaň a přiveď Annabelle. Chci jí ještě vidět,"řekla a usmála se.
"Mami,"řekl naštvaně.
"Ty si myslíš, že se z toho dostanu? Když skoro nemůžu chodit,"řekla.
"Jo ty se z toho dostaneš. Prosadila si zrušení zákonu o vztazích strážců a vampýrů, tvoji rodiče ti nutili Bůh ví jaký individua a tys jim odolávala a jsi moje matka, asi nejlepší královna po dobu co žiju a zvládla si mě a Annabelle vychovat sama,"řekl jasper.
"No teda, hned mi je líp,"řekla, usmála se a znovu zakašlala.
"To ti tak věřím,"poznamenal. Chtěla jsem jí nějak pomoct, ale nevěděla jsem jak.
"Vaše Veličenstvo,"řekla jsem opatrně.
"Ano, Lilian?"
"Zkoušel vám někdo dát nějaký posilující lektvar?"
"Ano a ještě se to zhoršilo,"ozvalo se za mnou. Otočila jsem se. Stála tam žena v šatech a korunkou na hlavě.
"Dobrý den, královno Megan,"řekl Jasper.
"Ahoj. Jak ti je?"zeptala se královny Claire.
"Bylo i líp,"řekla a zavřela oči. Královna Megan k ní přišla. Poprvé jsem si všimla malé ranky na královnině krku. Přišla jsem k nim blíž.
"Jaspere, podívej se na její krk,"zašeptala jsem mu potichu. Podíval se na její krk a taky si toho všiml.
"Hele dělali jste mámě testy na kousnutí od pavouků?"
"Ne,"odpověděla královna Megan.
"No to si ze mě děláte srandu? Vy neuděláte ten nejzákladnější test?"zeptal se nevěřícně.
"Vampýři jsou proti pavoukům imunní."
"Proti jednomu ne,"řekla jsem. "Proti Spider Letalis ne."
"Pavouk vražedný? Jak to?"zeptala se Královna Megan.
"Jednou jsem si listovala knihou kouzel, na mě vypadl lístek s popisem, protijedem a upozorněním. Jak dlouho je vám špatně?"
"Asi týden. Proč se ptáš?"
"Kdy je úplněk?"
"Za tři dny,"odpověděla.
"Máte zrychlený průběh. Nemáte tady náhodou naší knihu kouzel?"
"V knihovně."
"Super. Potřebuju si to přečíst. Můžu tam jít?"
"Půjdu tebou,"řekla královna Megan.
"Běž taky,"řekla královna Jasperovi když jsme byli skoro venku.
" A nechám tě tady samotnou?"
"Sama nebudu, bude tu Mason,"řekla. "Bež!"
"Dobře,"řekl a vyšel za námi.
"Pamatuješ si ještě něco z toho, co tam bylo napsané?"zeptala se královna Megan.
"Já to jenom rychle přelétla. Možná, že v té knize kterou tady máte, to nebude."
"Víš co? Jaspere, jdi do zámecké knihovny, já a Lili se podíváme do městské knihovny a musea,"řekla královna Megan a zrychlila. Musela jsem jí doběhnout. Na to, že jí je asi padesát, je pěkně rychlá.
"Jak dobře znáte královnu Claire?"zeptala jsem se, když jsme byli sami.
"Od doby co mě zvolili královnou čarodějů. A taky jsem jí často potkávala na plesech a oslavách. Ze začátku jsem nesnášela jak je krásná a stále mladá, když já jsem stárnula, ale pak mi to přestalo vadit. Narodila se mi dcerunku. Ne tak krásná a nadaná jako Annabelle ale moje dcera si vybrala muže a měla další dceru dřív než se Annabelle naučila udržet rovno váhu na kole a než začala tančit balet.
Moje dcera se bohužel ve volbě manžela rozhodla špatně. Mojí vnučku mi Claire závidí. Někdy říká, že jestli její děti budou mít potomky, tak si ten den vyhlásí za svůj osobní svátek. Bojí se, že její děti nebudou mít děti. Annabelle, stále je samá zábava a žádná povinnost a Jasper stále pracuje."
"Vy mluvíte jako by byla povinnost, mít děti,"poznamenala jsem.
"Tak trochu i je. Když vymře jeden z pěti královských rodů vampýrů, je to průšvih. To samé se málem stalo Greenův. Král Trevor II. a jeho žena Alice dlouho neměli děti. Strašně se trápily. Královna chodila po městě snad ke každému věštci nebo čarodějce a všech se ptala, kdy bude mít dítě, nikdy jí nikdo neodpověděl, protože její budoucnost neviděl. Když už ztratila chuť cokoli dělat, otěhotněla. Byli z toho dvojčata Rebecca a Mason. Ona při porodu zemřela a Trevor se trápil, protože byl už starý. Ujal se vlády a vládl pouze pět let, pak ho zabili. Dvojčata šla do sirotčince. Královna si je vzala k sobě a vychovala z nich správné královské. Mason žije stále tady, ale Rebecca odešla asi šedesáti roky."
"Já Rebeccu znám. Chodím s ní do školy,"řekla jsem.
"Vážně?"zeptala se.
"Jo. Jsme kamarádky. Bude se vdávat a je těhotná."
"Ty máš lepší informace než já a královna,"řekla a usmála se.
"Děkuju. Řekněte mi něco o dalších královských. Jaký jsou?"
"S ostatními si moc nerozumím. Například Brownovi jsou moc studení. Collinsovi chtějí být nejmocnější královští v Americe. Hillové strašně namyšlení. Ale všechny rody jsou dokonalý a schopní se postarat o celou zemi. Neměla bych je soudit."
"Kudy se jde ke knihovně?"
"Já tě tam zavedu." Chvíli jsme šli mlčky. Já jsem zpracovávala informace a snažila se vymyslet, co budu dělat, až ten protijed najdu. Buď ho dám jí, nebo ho uvařím sama. Pro jistotu bych ho uvařila sama, ale nejspíš mě nenechají. Došli jsme až k bráně. Královna zaklepala na budku, co tam stála a čekala až někde vyjde. Vyšel Davis.
"Vaše Veličenstvo, co si přejete?"zeptal se.
"Jdu do knihovny. Pošlete někoho se mnou,"informovala ho královna.
"Jistě. Půjdu já a Weasey,"řekl. Z budky vyšel jiný starší muž. Bylo mu asi čtyřicet. Možná víc. Na tváři měl jizvy, které se táhly k jeho krku a mizely pod košilí. Měl tetování na krku v tvaru půl měsíce. Neřekla bych to nahlas, ale naháněl mi hrůzu.
"Ta slečna jde s námi?"zeptal se hlubokým, drsným hlas.
"Ano Lili jde s námi."
Šly asi půl metru za námi a sledovali nás i okolí. Všichni po nás pokukovali, a když královna prošla, tak se klaněli. Bylo tu rušno, na to že je pondělí a všichni by, měli být ve škole. No já mám co říkat.
"Vaše Veličenstvo, na jakou magickou vysokou mám jít?"zeptala jsem se.
"No, záleží na tom, na jaký obor chceš jít. Místní vysoká je dobrá, možná víc než dobrá. Skvělá vysoká je i v Missu a Ashvillu. Vážně zaleží na tom, co chceš studovat. Co by se ti líbilo?"zeptala se s úsměvem.
"To jsem se ještě nerozhodla. Asi něco s lektvary a ničením démonů."
"No tak to je zajímavá volba. Jestli bys chtěla být lovec démonů, asi bys měla chodit sem na školu. Nebo byses měla zeptat nějakého strážce, jestli tě bude trénovat. Věř mi, že ti spíš doporučuju alchymii, chemii, medicínu nebo léčitelku."
"Alchymii? To ještě existuje?"
"Ano. Zabývá se lektvary a kouzly."
"Alchymii ne. Možná medicínu nebo léčitelství nebo psychologii,"řekla jsem. "Jako malá jsem chtěla být veterinářka, ale to už je minulost. Asi bych nebyla dobrá veterinářka, kdybych se štítila hadů, ještěrek a brouků,"poznamenala jsem. Zasmála se.
"To asi ne. Léčitelství je velice zajímavé. A ty se na to hodíš. Poznala si, že královnu kousl pavouk hned, jak se na ní podívala. Jsi dobrá."
"Hned ne,"odporovala jsem.
"Dobře tak hned ne, ale poznalas to,"řekla královna a usmála se.
"Můžu se zeptat, proč je tady tolik lidí?"
"Jsou to jenom vampýři a upíři. Ty se učí až pozdě v noci. Někteří teď paří nebo nakupují a většina spí. Zeptej se těch dvou." Otočila se na pány, kteří šli kousek za námi a zjevně poslouchali.
"To je dobrý. Víte, že Rebecca Greenová by možná mohla královnu uzdravit?"zeptala jsem se.
"Nevím. Já se většinou zajímám jen o čaroděje a čarodějky,"řekla. "Rebecca ovládá život?"
"Jo."
"Zajímavé jak to víš?"
"Konflikt s upírem,"řekla jsem prostě.
"Aha. Někdy jsou strašně nepříjemní,"řekla. Uslyšela jsem za námi uražené odfrknutí. Otočila jsem se a uviděla uražený výraz Davise a trochu podrážený Weaseyho.
"Nejsou náhodou oni upíři?"zeptala jsem se potichu.
"Ano,"odpověděla klidně. "Už jsme tady."
Zastavili jsme před velkou budovou. Nad dveřmi byl velký nápis "Státní a městská knihovna Crystal." Bylo z gotického období. Jako většina budov ve městě byla bílá. Po obou stranách vysely veliké plakáty na kterých stálo "Výstava kopií knih, významných amerických čarodějných rodů. Např: Meyerova kniha kouzel, Wilsonova, Scottova... Stejně tak i zahraničních např: Maraisova a mnoha dalších."
"No teda. Máme štěstí,"poznamenala jsem.
"Asi ano. Pojď."
Zavedla mě k pokladně. Koupila čtyři lístky do výstavní sekce a osobního průvodce. Bohužel zbyl jen Francouz, který neuměl anglicky a královna taky nebyla zrovna dobrá překladatelka. Jasper se objevil jako na zavolanou. Chvíli si s ním povídal a pak začal překládat.
"Říká, že se nemůžeme podívat na tvojí knihu, dokud nedokážeš, že jsi Meyerová,"řekl.
"A jak to mám podle něj dokázat?" Jasper se otočil na toho chlapa.
"Krví."
"A nezbláznil se snad?"
"Ne,"řekla královna. "Před dávnými časy čarodějové a čarodějky z rady řekli, že knihy by mohly být v nebezpečí. Udělali velký obřad a knihy zapečetili do velkých železných truhel, a kopie dali do muzea, knihoven a rodině. Každé kouzlo co se do některé z nich napíše, se zároveň okopíruje i do knihy co je tady. Bylo to velice mocné kouzlo. Prolomí ho jen krev a heslo."
"No tak to jsme v háji. Můžu zajít domů a podívat se do tý, co máme doma, ale nejsem si jistá jestli tam bude."
"Můžeme zkusit na to heslo přijít,"řekla královna.
"Já jsem ho v královské knihovně našel, ale nic o vampýrech se tam nepsalo,"řekl Jasper zklamaně.
"Já na to přijdu,"řekla jsem odhodlaně. "Řekni mu, ať nás k ní zavede." Rychle jsme došli do sekce se všemi možnými knihami. Procházeli jsme okolo knih a hledali jen naší. Šla jsem s Jasperem.
"Proč si mi neřekl, že jsi syn královny?"zeptala jsem se ho.
"Dneska bych ti to řekl. Hledal jsem vhodnou příležitost,"bránil se.
"Vhodnou příležitost na to, abys mi řekl, že jsi princ? To si my mohl říct kdykoli,"řekla jsem.
"Tak kdykoli jo?"zeptal se s úsměvem.
"Dobře tak kdykoli ne, ale mohls mi to říct."
"Chtěl jsem tě první poznat."
"Proto se k tobě všichni chovali takhle,"řekla jsem
"Jak takhle?"
"Podívej se okolo sebe. Všichni se ti klaní, znají tě a projevují ti úctu,"řekla jsem a ukázala na kolemjdoucí. Všichni se mu klaněli a zdravili ho.
"Jedna z věcí co nesnáším na svým titulu,"poznamenal.
"Jejda,"řekla jsem a podívala se dolu. Srazila jsem se z nějakou malou holčičkou.
"Promiňte. Dobré ráno, princi,"pozdravila Jaspera a poklonila se. Byla krásná, malá a hnědovlasá se zelenýma očima. Klekl si, by byl ve stejné výšce jako ona.
"Dobré ráno, Nino. Jak ti to jde ve škole?"zeptal se jí.
"Blbě. Nejde mi udělat oheň,"řekla smutně.
"Ze začátku mi to taky nešlo, ale pak to byla jedna báseň. A teď..."
"Jste jeden z hlavních zástupců ohně při úplňku."
"Jo. A navíc jsi dostala moc ode mě, což nás tak trochu spojuje. Ani bych se nedivil, kdybys za pár let byla lepší než já,"řekl a usmál se. Připadalo mi, že jsou rodina.
"Princi, kdy už budu mít u vás pokoj?"zeptala se opatrně. Docela mě to udivilo.
"Barák už je skoro hotový. Tvůj pokoj už mám vymyšlení, jen potřebuju barvy. Řekl bych, že do konce měsíce odejdeš. Proč se ptáš?"
"No víte,"promnula si ruce a nedíval se mu do tváře.
"Co ti ta ženská zase udělala?"zeptal se a vedl její bradu, aby se mohl podívat do jejího obličeje. Viděla jsem v něm strach.
"No řekla, že se na mě vykašlete,"řekla smutně. Poznala jsem, že v Jasperovi něco vře.
"Je tady?"zeptal se klidně.
"Ano. Vzala nás na exkurzi,"řekla a trochu se zapotácela. Vypadala ospale.
"Spala si dneska?"
"Ne." Vzal jí do náruče a nesl jí.
"Fajn. Zaveď nás za ní. Pokud ti to nebude vadit,"otočil se na mě. Zavrtěla jsem hlavou. "Jo zapomněl jsem vás představit. Nino, to je moje přítelkyně Lilian Meyerová. Lili, to je Nina Smithová."
"Vy spolu chodíte?"zeptala se.
"Jo,"řekla jsem.
"Super." Nevím jestli to bylo radostné nebo žalostné super ale tvářila se neutrálně.
"Ty s toho nejsi moc nadšená co?"zeptal se jí.
"No ona mi taky řekla že si najdete nějakou ženu, budete mít děti a na mně zapomenete,"řekla smutně.
"Ale prosím tě. Na tebe se nedá zapomenout,"řekla jsem. Ta malá se na mě usmála.
"Dobrý den, slečno Woodsová,"řekl a zdvořile se usmál.
"Dobrý den, vaše Výsosti,"řekla a ani se neusmála.
"Můžete mi říct, proč Nině lžete? Proč vykládáte, že si ji nevezmu a že na ní zapomenu?"zeptal se.
"Protože to tak dopadne. A jak jste se o tom dozvěděl?"
"Přímo od Niny. Počítejte s tím, že do konce měsíce bude u mě,"řekl zamračeně. Zas mu v očích pláli plameny. Kdykoliv jsem tohle viděl, buď zuřil, nebo byl se mnou.
"Jste si tím jistý?"zeptala se pohrdlivě. Nejspíš k vampýrův neměla moc dobrý vztah.
"Ano. Bude o tom rozhodovat králova vampýrů protože Nina je vampýrka, rada vampýrů, ředitelka dětského domova tedy vy a ministr školství a výchovy dětí který je nově jmenovaný a jsem to já. Mám velkou šanci jí dostat do péče,"řekl sebejistě a usmál se na svojí možnou budoucí dceru.
"Promiňte, ale už musíme jít."
"Jistě. Kdy se uvidíme?"zeptala se Nina Jaspera.
"Nino, řekla jsem, že už jdeme,"zavolala přísně ta čarodějnice.
"Zítra. Přijdu se na tebe podívat,"řekl a objal jí.
"Přijdete taky?"zeptala se mě.
"Já nevím, možná budu ve škole,"řekla jsem. Zatvářila se zklamaně a já dodala: "Když budu mít čas, tak určitě."
"Nino!"zařvala ta ženská.
"Jo. Tak zítra nashle,"řekla otočila se a odešla. Jasper si povzdychl.
"Další věc kterou jsi mi neřekl."
"Mluvila bys se mnou, kdybys věděla, že chci adoptovat malou holčičku?"zeptal se. Popřemýšlela jsem o tom.
"No nejspíš ne,"přiznala jsem a zakřenila se.
"Vidíš. Pojď najít tu knihu. Chci domu."
"Ty se chceš bydlet v Missu?"
"Jo."
"Já přemýšlím nad jejich vysokou. A nejspíš dodělám střední tady, abych měla alespoň nějaké magické vzdělání,"řekla jsem.
"Co chceš studovat?"
"Asi medicínu, léčitelství nebo psychologii."
"Na medicínu a psychologii nepotřebuješ naší střední, ale na léčitelství jo. Znám jednu léčitelku, která by ti jistě strašně ráda dala pár lekcí. Ale pozor, je hodně nepříjemná."
"Lili, Jaspere, už jsem jí našla!"zavolala na nás královna Megan. Došly jsme k ní. Stála u velké knihy. Bylo v ní jen par kouzel. Vedle ní byla železná truhla a zlatý nůž. Vzala mojí roky a udělala na ní velké tiskací M jako Meyer. Pak mi jí položila na truhlu. Stalo se něco, co nikdo jiný neviděl.
10. Kapitola Rozcestník 8. Kapitola