Dobrý den, vážení návštěvníci,
jmenuji se Mikky a tenhle blog jsem založila, abych měla místo, kam zveřeňovat svoje příběhy, což také dělám a abych dala i jiným šanci představit se. Na začátku můj blog vážně žil, ale po mé pouze už to tak slavné není, takže všem co sem zabloudili děkuji a vítejte v mém světě. :)
V případě dotazu, prozby nebo čehokoliv jiného mě kontaktujte na můj e-mail.
Adresa: mikky97@seznam.cz
Černá lilie - 7. Kapitola
7. Kapitola
Jasper si sedl do zadní řady. Já, Laura a máma do první. Po chvilce se kostel začal plnit. Přišli všichni učitelé, studenti z třetího ročníku, viděla jsem Joshe, šel vedle Jane, Ashley, Mikea, Jesiccu a pár dalších. Ohlédla jsem se na Jaspera. Zamračeně sledoval Jane. Chtěla jsem jít za ním a zeptat se, jestli je Jane jeho "mrtvá" snoubenka, ale kněz začal obřad.
"Drazí pozůstalý, přišli jsme sem dnes, abychom se rozloučily s naší dcerou, sestrou, přítelkyní a láskou Elizabeth Amandou Meyerovou. Elizabeth zemřela dne 29. ledna při auto nehodě. Poprosil bych píseň, co měla Elizabeth ráda." Rozezněla se písnička. Dívala jsem se jednu fotku. Byla jsem s ní v zoo. Ten den jsem se rozešla s Peterem. Chodila s ním i ona. Tak trochu jsem jí ho přebrala. Vrátila jsem se do toho dne.
"Čau, zlato,"řekl a políbil mě.
"Ahoj." Už mě to s ním nebavilo. Pořád se zajímal o fotbal a videohry. Byl i pozorný, ale to jen když jsme měli výročí. Chodila jsem s ním dva roky. Asi nejlepší roky na střední v LA.
"Jsi smutná,"řekl. Vždycky věděl jak mi je.
"No... měli bysme si dát pauzu. Chvíli chodit s někým jiným. Rozšířit si obzory,"řekla jsem
"To má bejt rozchod?"zeptal se.
"Jo,"řekla jsem.
"Není to kvůli Beth že ne?"zamračil se.
0pt;line-height:115%"> "Možná trochu. Ale hlavně... No pořád jenom hraješ. Motají se okolo tebe roztleskávačky, jo, a abych nezapomněla, včera ses muchloval s Amber,"řekla jsem.
"Jak to víš?"zeptal se.
"Mám oči. Takže je konec,"řekla jsem.
"Já nechtěl, ona mě políbila. Nerozcházejme se."
"Upřímně je s tebou nuda. Promiň, už musím. Čau,"odešla jsem. Něco za mnou zavolal, ale já ho neposlouchala. Pak jsem našla Beth u žiraf. Její nejoblíbenější zvíře.
"Ahoj Beth,"pozdravila jsem jí.
"Jdeš pozdě. Už jsme měli bejt doma. Víš, že Denis rád jezdí v čas,"řekla Beth. Denis Moore. Mámin mrtvý manžel.
"Já vím. Zdržela jsem se s Peterem. Dala jsem mu kopačky,"řekla jsem.
"Proč si to udělala?"
"Už mě to s ním nebavilo a lezl mi na nervy,"pošeptala jsem jí.
"Mě občas taky. Je to chlap jako každej jinej,"řekla s úsměvem. "Neudělalas to kvůli mně, že ne?"
"To asi taky, ale hlavně protože mě štval."
"Hmm. Nepojdeme se vyfotit?"
"Jo,"řekla jsem.
Když jsme přišly domů a máma viděla, že se smějeme a povídáme si, měla radost. Neudělalo jí radost, že jsem se rozešla s Peterem. Ten den jsem jela s Denisem za jeho matkou a ten den Denis umřel. Vrátila jsem se do přítomnosti.
Rozhlédla jsem se a uviděla Petera. Seděl dvě řady za náma. Předtím jsem si ho nevšimla. Od den kdy jsem se s ním rozešla, jsem s nikým nechodila. Píseň dohrála.
"Poprosil bych Lilian Meyerovou. Sestru Elizabeth,"vyzval mě Kněz. Zvedla jsem se a šla na stupínek.
"Dobrý den,"pozdravila jsem. "Má sestra by byla ráda, že jste přišly. Já jsem také. Já a má sestra jsme se věčně hádaly, ale já jí měla ráda. Elizabeth byla hodná, milá, laskavá a náladová. Všichni ze staré školy jí měli rádi. Kromě kluků, kterým zlomila srdce a roztleskávaček,"začali mi téct slzy ještě víc.
A pak se to stalo. Konečně se Livrey objevil. Zmrazila jsem ho a tím i zbytek kostela. Teda kromě nějakých čarodějek a čarodějů v poslední řadě. Hodila jsem lektvar. Livrey začal hořet. Konečně se změnil na prach. Jedna z čarodějek luskla prsty a jeho popel zmizel. Rozmrazila jsem kostel. Z hrdla se mi vydral vzlyk. Jasper se přiblížil k mému místu. Podle jeho výrazu jsem usoudila, že to viděl. Kněz mi pomohl zpátky na moje místo. Když se vrátil, vyzval Petera.
"Beth byla úžasná holka. Vždycky věděla, co má dělat a věděla jak se postarat o to, aby byla zábava. Uměla snad všechno kromě vaření a opravovaní domácích spotřebičů. Uměla milovat i nenávidět. Byla úžasná holka, kamarádka a určitě i sestra,"řekl a smutně se na mě usmál. Oplatila jsem mu ho. Vzlyky se ozývaly všude.
Ředitelův projev jsem ani neposlouchala. Bylo to něco o tom, že Beth chtěla na Harvard nebo na Yale. Vzlykala jsem a brečela jako želva. Někdo mi položil ruce na ramena. Ohlédla jsem se. Byl to Jasper. Lehce mi stiskl ramena, což měla dobrý účinek. Přestala jsem vzlykat, ale slzy mi pořád tekly. Cítila jsem na sobě něčí pohled, tak jsem se otočila. Byl to Edward. Probodával Jaspera vražedným pohledem.
Když pohřeb konečně skončil, Jasper nás odvezl domů. V autě máma pořád vzlykala a Laura jí objímala. Seděla jsem vedle Jaspera. Nad něčím přemýšlel, bylo nu to vidět v obličeji. Doma jsme začaly připravovat občerstvení. Máma nebyla schopná nic dělat, tak nám pomáhal Jasper. Přistihla jsem, se jak ho pozoruju, když se nedíval. Byl krásný. A ke všemu umí vařit. To je dokonalý chlap.
"Hele ty jsi kuchař?"zeptala se Laura.
"Ne právník,"odpověděl.
"To nestihnete,"řekla máma. Seděla na židli u stolu.
"Kouzlo,"řekla Laura a zmizela.
"To dopadne špatně,"poznamenala máma.
"Jak to?"zeptala jsem se.
"Zase něco zkazí,"odpověděla máma.
"Ale no tak. Na domácí kouzla jsem dobrá já, ale to neznamená, že to zkazí,"bránila jsem Lauru.
"Doufám, že nezkazí,"řekla a odešla.
Podívala jsem se na Jaspera. O něčem přemýšlel a pak se zeptal "ty znáš tu dívku, co si s ní Rebecca povídala?"
"Jo. Jane Johnsonová,"řekla jsem potichu.
"Vyprávěl jsem ti o ní. Je to moje bývalá snoubenka,"řekl a pak dodal "vypadá šťastná."
"Fakt? To jsme si nevšimla,"řekla jsem. Šly jsme do obýváku.
Máma Lauru sledovala nevlídným pohledem. Laura mumlala zaklínadlo a soustředila se. Když se u těchto kouzel moc soustředíte, nedopadne to dobře. Tahle kouzla se dělají bez knih. Začátečníci jako Laura, kteří se bojí, že to nezvládnou, si berou knihy. Jak Lauru znám budu to opravovat. Všechno se začalo měnit. U okna se objevily stoly s jídlem, kytky a černá.
"Lauro, to se ti povedlo,"řekla jsem. Jasper přikývl. Někdo zazvonil.
"Jdu otevřít,"řekla.
Jasper si stoupl k oknu. Místnost se začala plnit lidmi, kteří nám hned začali říkat, jak je jim líto to, co se Elizabeth stalo. A podobný věci. Když jsem si se všemi popovídala, šla jsem si stoupnout k Jasperovi.
"Nechceš jít zítra na oběd?"zeptal se Jasper.
"Budu ve škole,"řekla jsem smutně.
"Tak na večeři?"řekl a usmál se. To zní jako rande.
"Jo,"odpověděla jsem. Pro Boha, já si domlouvám rande na pohřbu svojí sestry. Jsem horší než Laura. Za podobnou věc jsem jí nadávala.
"Ahoj Lili,"ozval se za mnou Peterův hlas.
"Ahoj,"oplatila jsem mu pozdrav. Objal mě. Když mě přestal drtit, chtěla jsem u Jaspera představit, ale byl pryč. Očima jsem přelétla místnost. Odcházel od nás a šel k Jane. Pohyboval se ladně a půvabně jako kočkovitá šelma. Došel k ní a poklepal jí na rameno. A pak mě Peter vyrušil z mého pozorování.
"Kdo to byl?"
"Můj přítel,"odpověděla jsem.
"Ty s ním chodíš?"
"Připadám si jako u babičky. Taky chtěla vědět všechno o mých klucích. Jo a nechodím s ním. A i kdybych chodila, tobě to může být jedno. Nechodíme spolu,"řekla jsem mu podrážděně. Tou babičkou jsem myslela Denisovu matku. Ani máminu mámu a ani tátovu jsem nepoznala. Jednu zabily, než jsem se narodila a druhou když mi byl rok.
"Klid. Já ti to přeju. On je hezký."
"Co je?"
"Chci si pokecat,"řekl a vzal si chlebíček. "Jak se máš?"
"To je otázka,"poznamenala jsem. "Bylo i líp. A ty?"
"Skvěle,"odpověděl. "Chodím na místní universitu."
"Proč si nešel na Harvard? Neměli jste to s Beth v plánu?"
"Než jsme se rozešli. A navíc, na Harvard mě nevzali. Co máš v plánu ty?"
"Ještě nevím."
"Určitě půjdeš na vysokou v Magickém světě, že jo?" Beth Peterovi řekla, co jsme zač, když spolu začali chodit. Vzal to s klidem a vtipem. Dost mě překvapilo, že mu to řekla, protože když Laura jednomu klukovi řekla, co jsme vyváděla.
"Asi jo."
"Řekni mi pravdu. Jak Beth umřela?"zeptal se smutně.
"Zabily jí,"zašeptala jsem.
"Démoni?" Přikývla jsem. "Zabila jsi je?"
"Jo,"odpověděla jsem. Chystal se něco říct, tak jsem změnila téma. "Máš holku?"
"Ne."
"Proč?"
"Před pár týdny jsem se rozešel s Jasmin. Je to ta kapitánka roztleskávaček. Byla krásná, ale blbá jak tágo,"řekl. Zasmála jsem se. Bylo hezké ho zase vidět, smát se s ním a mluvit s ním.
"Tu znám. V prváků zkazila sestavu a zavřela se na záchodech. Půl hodiny jsem jí přemlouvala, ať vyleze. Já bych měla jít na psychologii,"řekl jsem.
"Hele, nevíš o nějakém volném bytu?"zeptal se.
"Ne,"řekla jsem a zavrtěla hlavou. "Zkus se zeptat tamhle toho kluka. Řekni, že tě posílá Lili,"ukázala jsem na Mikea.
"Jo díky,"poděkoval a odešel.
O hodinu později, začali lidi odcházet. Chtěla jsem chvíli klidu. Přemýšlela jsem, co si vezmu na večeři s Jasperem. Venku by měla být zima a navíc jsem nevěděla, kam půjdeme. Odešla jsem do pokoje. Nic jsem nenašla.
"Lauro!"zavolala jsem na ni.
"Co je?"zeptala se, když přišla.
"Zítra jdu na večeři a nemám co na sebe,"řekla jsem.
"A co já s tím?"
"Nemáš nějaký šaty?"
"Já jich mám. Pojď se mnou,"řekla. Šly jsme do jejího pokoje. Otevřela skříň a začala se v ní přehrabovat. Pak vytáhla krabici a podala mi jí. Otevřela jsem jí. Byly tam krásný černý šaty ke kolenům. U krku byly zavázaný a záda měla holý. Byly skvělý.
"Měla jsem je na rande,"řekla Laura a usmála se. "Ale tobě budou slušet víc. Máš lepší tělo." Protočila jsem oči. "Kdo je ten šťastnej? Edward? Peter? Jasper? Nebo někdo jinej?"
"Jasper,"odpověděla jsem.
"Takže pan dokonalej. Holka ty si umíš vybírat. Jako první si chodila s tím magorem do aut Oliverem, pak s kytaristou. Nakonec s Peterem. Je to všechno?"
"Ještě Erik. Ten počítačový génius. Jeho ségra byla roztleskávačka,"řekla jsem.
"Toho jsem nesnášela. Většinu času byl na počítači. Proč jsi s ním chodila? Když nebyl ani hezkej?"
"Dělal mi úkoly. A ty máš co říkat. Ty střídáš kluky, jako ponožky. S každým vydržíš okolo dvou měsíců. Jenom s Andym si vydržela rok."
"Byl skvělej. Ale Ben je naprosto úžasnej. Asi ho miluju,"řekla zasněně.
"Znáte se týden. Proboha, když o něm nic nevíš,"vypískla jsem. Vážně na něm bylo něco temného. Měla jsem o ní strach.
"Já vím. Ale je úžasnej. Ani tak dokonalej jako pan White, ale tak skvělej. Zítra máme rande. Už se těším,"usmála jsem. Přála jsem jí, ať to dobře dopadne a ať je Ben dobrej a normální, ale můj instinkt mi říkal, ať mu nevěřím.
"Hmm. To je skvělý,"řekla jsem. Vyšla jsem z jejího pokoje a šla do svého. Položila jsem krabici na postel a podívala se z okna. Venku byl klid. Čas od času prošel nějaký člověk. Zapnula jsem si rádio a zpívala písničky, které jsem znala. Dnešek byl jeden z nejhorších dnů v mém životě. Těším se, až skončí.
O pár hodin později jsem šla dolů. Slyšela jsem, že někdo hraje na klavír. Myslela jsem, že to je máma, ale byl to Jasper. Máma s úsměvem zírala. Byla to krásná písnička. Neznala jsem jí. Sedla jsem si vedle mámy a poslouchala.
"Páni,"řekla máma, když skončil. "To byla úžasný. Kde ses jí naučil?"
"Je to Chanson pour Isabelle. To neznáte?"
"Znám, ale byla trochu jiná. Chanson pour Isabelle za mého mládí byla trochu jiná. A často se hrála na housle. To tvoje se mi líbilo víc,"řekla máma.
"Můžu se zeptat, kolik vám je?"
"Příští rok mi bude 105. A tobě je?"
"Kolik byste tipovala?"zeptal se s úsměvem.
"Přes dvě stě,"řekla.
"Přes 250,"řekl s povzdechem.
"Vypadáš na pět a dvacet,"řekla máma.
"Díky,"řekl a podíval se na hodinky. "Budu muset jít."
"To je škoda. A kde vlastně bydlíš?"zeptala se Laura.
"Dneska v hotelu. Ale jinak v centru,"odpověděl.
"Jak to že bydlíš v hotelu?"zeptala se máma. Musí si připadat jako u výslechu.
"Sestra si přivede chlapa. Takže mě vyhodila,"odpověděl. Nedal znát žádnou emoci.
"Tak zůstaň tady,"řekla jsem bez váhání. Všichni se na mě podívali. Máma se zvednutím obočím. Laura zaraženě. A Jasper pobavením. Zrudla jsem. Bezva. Proč jsem něco říkala?
"Lili, má pravdu. Zůstaneš tady. Lili, přines deky,"rozkázala máma. Rychle jsem zmizela do druhého patra. Vzala jsem deky z Bethina pokoje. Vrátila jsem se dolů. Jasper seděl na pohovce a psal na počítači.
"Díky,"řekl a usmál.
"Dobrou,"řekla sem a odešla k sobě. Lehnula jsem si do postele a zavřela oči. Viděla jsem jeho tvář, jeho tělo a ty krásné černé oči. O půl hodiny později jsem usnula. Zdálo se mi o něm.
Ráno jsem se vzbudila brzy. Šla jsem dolů. Jasper ležel na sedačce a spal. Šla jsem do kuchyně udělat vafle ke snídani. Ani jsem ho neslyšela přijít. Když se zeptal, jestli chci s něčím pomoct, nadskočila jsem.
"Ne,"odpověděla jsem. Sedl si na židli a sledoval mě.
"Kam půjdeme večer?"zeptal se.
"To je jedno. Kam chceš?"
"Máš ráda Francouzkou kuchyni?"
"Mám radši Italskou,"řekla jsem.
"Tak Italskou. Už budu muset, aby si sestra nedělala starosti,"řekl a zvedl se.
"První se nasnídáš. Sedni si a jez,"postavila jsem před něj talíř. Sedl si.
"Odvezu vás do školy,"řekl. Zvedla jsem obočí. "Co?"
"Ty nás dvě, odvezeš do školy? Víš, kam chodíme?"
"Budeš navigovat,"řekl s úsměvem. "Stejně nemáš auto."
"Jak to víš?"
"Jsem vampýr a vy máte moc tenký zdi. Je tady všechno slyšet,"řekl podrážděně.
"To si vyřiď s lidmi, co to tu stavily. My zato nemůžeme."
"Nejdou ti výšky co?"zeptal se.
"Co?"
"Při výškách ti kolísá hlas,"řekl.
"Jak to... No jo seš vampýr,"řekla jsem. Styděla jsem se, že jsem včera vůbec zpívala. A sakra. Došlo mi, že nejspíš slyšel můj rozhovor s Laurou. "Slyšel si můj včerejší rozhovor s Laurou?"
"Jo,"řekla a pousmál se. Povzdechla jsem si. "Proč se ptáš?"
"Jen tak. Jdu se připravit a probudit Lauru." přikývl a já odešla. Nejdřív jsem zaklepala na sestřin pokoj a pak jsem šla do sprchy. Dneska jsem se rozhodla pro černé tričko, tmavě modré džíny a modrej svetřík. Vrátila jsem se dolů. Máma seděla u stolu a povídala si s Jasperem a Laura vypadala, že usne.
"Můžeme jet?"zeptala jsem se jich.
"Jasně,"řekla Laura a vstala.
V autě byla slyšet hlavně Laura. Ptala se Jaspera na úkol na matiku a on z hlavy počítal příklady. Dojely jsme ke škole. Všichni se na nás dívali a něco si šeptaly. Zasténala jsem.
"Co je?"zeptal se s úsměvem.
"Budou drby,"řekla jsem a vystoupila z auta. Cítila jsem na zádech jeho pohled. Nemyslela jsem na nic jiného než na něj. Z davu se vynořil Edward. Úplně jsem zapomněla, že on a jeho sestra umí číst myšlenky. A bylo mi to jedno. Laura šla napřed.
"Ahoj,"řekl podrážděně.
"Čau."
"Kdo to byl?"zeptal se. Zněl jako žárlivý manžel, co si myslí, že ho jeho žena podvádí.
"Kamarád,"opověděla jsem. Doufám, že se to Jaspera nedotklo.
"Kamarád tě vozí do školy a neustále se na tebe usmívá?"zeptal se naštvaně.
"Jo. Ty jsi taky kamarád. A zníš, jako bys žárlil,"řekla jsem a zrychlila. Chytl mě za ruky. Bolela to. Drtil mi ruku, ale pak se objevil Jasper. I když nebyl vysoký jako Edward a ani nebyl upír, popadl ho za ruku a řekl: "Pusť ji, Edwarde."
"Ty mi nemáš co rozkazovat a odkaď znáš moje jméno?"
"Vím, kdo jsi býval,"řekl Jasper. "Pus jí!"
"Edwarde Georgu Coopere Johnsone, okamžitě jí pusť!"zaječela Jane, která se objevila vedle Jaspera. "Ahoj Jaspere. Čau Lili."
"Když jí teď pustíš, neprobodnu ti srdce kůlem nebo tě nezapálím,"řekl Jasper a v očích mu hrály plamínky.
"Jak bysto, chtěl udělat?"provokoval ho Edward. Věděla jsem, že to Jasper myslí vážně.
"Bráško, já bych ho nedráždila. A pokud si to nepoznal, tak je to vampýr a ovládá oheň. Může tě zapálit pouhou myšlenkou. Že jo?"zeptala se Jaspera. Přikývl. "Pusť jí. Začíná jí modrat ruka." Kruh kolem nás se začal zvětšovat. Viděla jsem Lauru, jak se chystá mně od Edwarda odprostit. Ruka mě začala brnět. A začala se mi motat hlava.
"Pusť jí,"ozval se za mnou Rebečin hypnotizující hlas. "Teď, jí pustíš a půjdeš domů. Tam si dáš ledovou sprchu a až přijdeme domů my, budeš nás poslouchat. A teď jí pusť." Nevím, jak to udělala, ale pustil mě. Jasper mě zakryl tělem. Edward se otočil jako v transu a odešel. Pak jsem nejspíš omdlela.
8. Kapitola Rozcestník 6. Kapitola