Dobrý den, vážení návštěvníci,
jmenuji se Mikky a tenhle blog jsem založila, abych měla místo, kam zveřeňovat svoje příběhy, což také dělám a abych dala i jiným šanci představit se. Na začátku můj blog vážně žil, ale po mé pouze už to tak slavné není, takže všem co sem zabloudili děkuji a vítejte v mém světě. :)
V případě dotazu, prozby nebo čehokoliv jiného mě kontaktujte na můj e-mail.
Adresa: mikky97@seznam.cz
Černá lilie - 5. Kapitola
5. Kapitola
V jednu zazvonil zvonek, tak jsem šla otevřít. Ve dveřích stála Rebecca a Ashley. Rozloučila jsem se s mámou a vzala si kabelku. Nasedly jsme do stříbrného Porsche Panamera. Bylo to krásný autíčko.
"Hezký auto,"řekla Ashley. Přikývla jsem.
"Umím si vybrat,"řekla Rebecca a pohladila auto.
"Je skoro jako její dítě. Takže musíme do svatebního salonu, koupit šaty a šperky, do květinky a brácha chce nějakou knihu,"řekla Jane a protočila oči.
"Já musím do banky a pro něco, co mi pomůže vybrat Lili,"řekla Becco a podívala se na mě ve zpětném zrcátku. Přikývla jsem, protože mi došlo, že myslí na magii.
"Jak dopadlo rande, Jane?"zeptala jsem se.
"Skvěle. Večer jdeme zase. A co ty, máš nějakýho kluka?"
"Ne. Kde jste byli?"
0pt;line-height:115%;mso-bidi-font-family: "Times New Roman""> "V kině a na večeři,"odpověděla a zajela do podzemních garáží obchoďáku.
Šli jsme do obchodu se společenskými a svatebními šaty. Rebecca se dívala na drahý šaty a mi na levnější. Líbily se mi jedny červené bez ramínek, sukně byla z rudé krajky, sešitá ke květině uprostřed sukně.
"Ty jsou krásný,"řekla jsem. Jane přikývla. Ashley si zkoušela obyčejné žluté šaty na ramínka. "Hezký můžou bejt, ale já si vzala málo peněz."
"Já ti půjčím. Podívej na moje,"řekla a ukazovala mi dlouhé černé šaty na ramínka. Na zadech měly dvě šňůrky. Ve předu měli vidět pupík a výstřih do V.
"Pěkný. A co Edward? Nezatrhne ti je?"zeptala jsem.
"Co by. Je to moje tělo, tak si ho můžu ukazovat, jak chci,"řekla a usmála se. "S kým pojdeš na maturiťak?"
"Nevím. Ty půjdeš s Joshem?"zeptala jsem se jí. Přikývla.
"Chceš někoho dohodit?"zeptala se s úsměvem a kývla hlavou k výloze. Otočila jsem se a uviděla nějakého kluka, jak mě pozoruje. Když jsem se na něj podívala, sklonil hlavu. Otočila jsem se zpátky k Jane.
"Jak dlouho už mě pozoruje?"zeptala jsem se.
"Celou dobu,"řekla. "Je to upír a líbí se mu, jak voníš. Voníš po liliích."
"Po liliích a leknínech,"řekla Rebecca a nesla svoje šaty. První byli svatební. Byli dlouhé, na korzetu měli perli a kamínky. Na konci sukně byli další kamínky. Druhé šaty byli zlaté, bez ramínek. Okolo výstřihu měli kamínky. Rebecca má ráda kamínky? Jane přikývla.
"Jsou boží,"řekla Ashley a Jane znovu přikývla.
"Já je zaplatím,"řekla Jane a spolu s Ashley šla zaplatit.
"Lili, už víš, s kým půjdeš na ples?"zeptala se Becca. Zavrtěla jsem hlavou. "Co Mike? Nebo Edward? Nebo nějaký jiný spolužák?" Ušklíbla jsem se. "Zkus si do plesu někoho najít, jinak půjdeš s Edwardem,"řekla a já zasténala.
"Ty a John letos končíte se mnou, že jo?" Přikývla. "Co budeš dělat potom?"
"Půjdu na magickou univerzitu. John musí poslat přihlášku ale já ne. Je super když seš princezna,"řekla. "Víš, že na některých můžeš mít děti?"
"Ne. Plánuješ děti takhle brzo?"
"Jsem těhotná,"řekla s úsměvem.
"Fakt!? Gratuluju,"řekla jsem.
"Pšš! Všichni se na nás dívají,"řekla a měla pravdu.
"Jak se bude jmenovat?" Když mi máma řekla, že je těhotná, měla jsem z toho radost. Ale vidět vyrůstat vampýra je něco jinýho.
"Alice nebo Mark. Co až budeš těhotná ty, jak chceš, aby se jmenovali?"
"Vždycky jsem chtěla Rosemarie a nevím,"řekla jsem. "Kdy budeš rodit?"
"V květnu. Už se mi začíná dělat břicho,"řekla a pohladila si ho.
"Můžeme jít,"řekla Jane, když se vrátila od kasy. "Lili, pomůžeš mi, odnést ty šaty do auta?"
"Já je tam s Lili, odnesu,"řekla Rebecca. Vzala si šaty a společně jsme odešly k autu. Cestou jsme nemluvily, ale já cítila, že se chce na něco zeptat.
V půlce cesty jsem se zeptala: "Proč si nenechala jít Jane?"
"Chci si s tebou promluvit o samotě,"řekla.
"Může nám číst myšlenky,"připomněla jsem jí.
"Já vím. Ale mluvila jsem o Ashley. Je člověk. Před ní se nesmíme bavit o magii,"řekla Rebecca.
"Co si chtěla?"
"Uděláš mi lektvar, aby se nám lépe dařilo?"
"Pokusím se ho najít, ale nic ti neslibuju,"řekla jsem. Došli jsme k autu, u kterého stála pětice mužů. Prohlíželi si Beccino porsche a fotili ho. Pak si nás všimli.
"Podívejte na ně,"řekl jeden z nich a měřil si mě pohledem. Poznala jsem ho. Prohlížel si mě v obchodě.
"To jsou kočky. Já říkal, že majitelka toho auta je pěkná,"řekl jiný. Rebecca se na něj podívala. Upírala mu svoje oči do jeho a nakonec řekla: "Nechtěl by si nás pustit k mému autu?" Použila milý, neodolatelný tón, až se mi z toho zamotala hlava.
"Ne!"řekl ten první. Slyšela jsem Rebeccu, jak zadržela dech.
"Co je?"zeptala jsem se jí šeptem.
"To je parta,"zašeptala. "Upír, čaroděj a lidi. Div že je ten upír nezabil." Uchichtla jsem se. Zkoumala každou tvář. Zastavila se u kluka u zdi.
"Toho zvládnu,"řekla jsem. Tři vyšli k nám.
Rebecca mě zarazila: "můžeš je zabít. Když se ti nepovede je zmrazit, zabiješ je. Nech toho." Nechala jsem toho, i když jsem nechtěla. Zase jsem byla omámená, ale teď víc.
"Nechtěli byste na oběd?"zeptal se jeden z nich.
"Ne,"řekla jsem a připravila se, že mu dám pěstí.
"Proč ne?"zeptal se jiný.
"Nechceme a dej si ty pracky pryč!"zaječela a vrazila tomu, co jí sahal na zadek, pořádnou facku.
Najednou se objevila se nejnovější podoba Hondy Civic v černé barvě. Řidič zaparkoval. Můj předposlední kluk Oliver, byl blázen do aut. Proto toho vím hodně o autech. Z auta vystoupil Jasper White. S někým mluvil.
"Annie, jestli tam neuklidíš, tak si mě nepřej,"řekl. Usmála jsem se. "Ano, tak jsem to myslel. Za chvíli jsem doma. Musím končit. Čau," ukončil rozhovor a šel k nám. "Nechte dámy projít k jejich autu."
"Proč pak bysme to dělali?"zeptal se ten, co jsem věděl, že je upír. "Ty jsi jeden nás je pět. A já jsem upír."
"To vím. Určitě nechceš shořet na prach nebo jít až do konce života do basy,"řekl Jasper klidně. Složil si ruce na prsa. Všimla jsem si prstenu z bílého kamene se lvem a pávem, nebo co to bylo.
"Myslíš si, že mě budou podezřívat. Jseš jenom podřadný člověk,"řekl a vysmál se mu.
Jasper se jen letmo usmál a řekl: "Myslel jsem to dobře." Přišel k němu. "Víš, že už jsem pár jako ty zabil? Zlých, nemrtvých a..."
"A pitomců co si zahrávaj s Jasperem Ryanem Whitem,"řekla Rebecca.
"Děkuju, Becco,"řekl a usmál se na ní. Zírala jsem na ty dva. Odkaď se krucinál znají? Obrátil pohled zpět na upíra. "Doporučuju vám, ať zmizíte. Hned!"
"Jo. Už jdeme,"řekl. Podíval se na svoje kumpány. Všichni odešli. Musím uznat, že z něj šla hrůza. S úsměvem se na nás otočil. Vypadal úchvatně.
"Ještě pořád s mámou nemluvíš?"zeptala se ho hned. Usměv ho okamžitě přešel.
"Ještě pořád chodíš s upírem?"zeptal se stejným tonem.
"Takže nemluvíš. Jo a pořád s Johnem chodím. Jak se má Anna?"
"Studuje tanec,"řekl a ušklíbl se. Rebecca odešla k autu. "Není ti nic?"
"Ne. Díky. Co tady děláš?"zeptala jsem se ho.
"Sestra něco chtěla a mám tady práci. Ty zase nakupuješ?"
"Co může osmnáctiletá holka dělat v obchoďáku? Jasně že nakupuju,"řekla jsem. Zakručelo mi v břiše.
"Máš hlad." Nebyla to otázka, ale stejně jsem přikývla. Podíval se na hodinky. "Jestli se stihneš najíst za půl hodiny, zvu tě na oběd."
"Jo. Rebecco, jdeš s náma?"zeptal jsem se jí. Seděla na kapotě svého porsche a sledovala nás.
"Moc ráda, ale holky by si dělali starosti. Nezapomněl si v autě něco?"otočila se na Jaspere. Přišla ke mně a zašeptala "užij si to." Usmála jsem se na ní.
"Jdeme?"zeptal se. V ruce držel kufřík. Až teď jsem si všimla, že na sobě má oblek a červenou kravatu. Odešly jsme z garáží. Ty dva se celou tak nějak dohadovali. Neposlouchala jsem je. Pak se s náma Rebecca rozloučila a my šli na oběd. Cestou mu mobil dvakrát zazvonil. Ani jednou to nepral. Došli jsme do restaurace a sedli si.
"Tak co si dáš?"zeptal se mě s úsměvem. Koukala jsem do jídelního lístku a nevěděla, co si má dát.
"Nevím." Zazvonil mu mobil. Zase.
"Promiň,"řekl a podíval se, kdo volá. S povzdechem to zvedl. "Ciao signora Wilson.Che succede?" Vůbec jsem mu nerozuměla. "Va bene ti aspetto. Così un'ora. Addio."
"To byla italština?"zeptala jsem se, když zavěsil.
"Jo. Už víš, co si dáš?"
"Lososa a brambory. A ty?"
"Taky. Dobrý den,"řekl číšníkovi objednávku.
"Odkaď se s Rebeccou znáte?"zeptala jsem se.
"Od dětství,"řekl. Povídali jsme si o nejrůznějších věcech, až do okamžiku kdy přišla jaká si krásná mladá žena. Rozloučili jsme se a já šla hledat holky. Jane nejspíš poznala, že je hledám, protože mě našli u fontánky uprostřed obchoďáku.
"Jaký bylo rande?"zeptala se s úsměvem.
"Jaký rande?"
"To co si měla přes hodinu,"řekla a protočila oči.
"Kdo říkal, že to bylo rande?" Jane střelila pohledem k Becce, která seděla na lavičce a vypadala, že se pěkně nudí. Pohled měla upřený na šaty před sebou. "Rebecco? Tys říkala, že jsem měla rande?"
"Co?" zeptala se a podívala se na mě.
"Ty jsi řekla, že mám rande?"
"Jo."
"Kam půjdeme?"zeptala se Jane s úsměvem.
Prošli každý snad obchod. V jednom a já doufám, že v posledním, jsem si s Rebekou, zkoušeli boty. Musela jsem si nějaké koupit na zítřejší pohřeb. Vzala jsem si lodičky na vysokém podpatku, které mi tak trochu vnutila Jane. Sama si s Ashley zkoušela boty.
"Líbí se ti Jasper?"zeptala se mě z ničeho nic Becca.
"Co?" Zrovna jsem myslela na Jasperovu unavenou tvář, když telefonoval po třetí za jeden oběd. Zase mluvil s tou holkou, co se s ní bavil, když nás našel.
"Ptám se tě, jestli se ti Jasper líbí. Jestli si nevzpomínáš kdo to je, tak je to ten muž s černýma očima a vlasy,"řekla Rebecca trochu naštvaně.
"Jo. A co tobě?"
"Doufám, že mě můj snoubenec neslyší, ale Jasper Ryan White je ten nejúžasnější chlap v obou světech,"rozplývala se nad ním. "Ale jediná žena proklouzla do jeho srdce tak hluboko, že se do ní zamiloval, byla naše drahá Jane. Pak umřela a Jasper se přestěhoval do LA se sestrou a teď jsou tady v Seattleu. Je super zase vidět staré přátele." Usmála se a podívala se mi do očí. "Okouzlila si ho."
"Co?"zvedla jsem obočí.
"Jaspera znám jako svoje boty. Je na tobě něco, co ho okouzlilo. Podle mě je to dobrý. Jasper je skoro jako můj bratr a jeho máma chce vnoučata a ty jsi pro něj dokonalá. Krásná, kouzelná, milá a navíc Meyerová. Jste pro sebe stvoření,"řekla a dívala se mi do očí. Já na ní zírala, jako vyoraná myš. "Co se na mě tak koukáš?"
"Ty mi ho dohazuješ?"zeptala jsem se přiškrceně.
"Tak trochu,"odpověděla s úsměvem. Zavrtěla jsem hlavou a rozhlédla se po obchodě. Jane a Ashley se dohadovali nad botami. Rebecca si prohlížela regály. Já seděla na sedačce a ještě se vzpamatovávala z toho, co Rebecca říkala. Prokristovi rány, čím jsem ho mohla okouzlit?
"Máš jeho číslo?"zeptala se Becca s krabicí bot v ruce. Zavrtěla jsem hlavou. "No to si ze mě děláš legraci. Pro Boha o čem jste si povídali?"
"Moc jsme toho probrat nestihly, protože přišla nějaká Italka. Vím že studoval práva na Harvardu a pak jsem se zeptala na Jane,"řekla jsem jí. Rebecca si složila hlavu do dlaní.
"To toho moc nevíš,"poznamenala Becca. Ashley se přiřítila jako tornádo. Sedla si vedle mě.
"Jak to, že Jane není vůbec unavená?"zeptala se Beccy.
"Ale je, jen to na ní nepoznáš. Je to herečka,"řekla Rebecca a zpražila Jane, -která se na nás dívala,- naštvaným pohledem. Jane protočila oči, vzala si jednu krabici a šla k nám.
"Chcete ještě někam nebo jdeme doma?"zeptala se.
"Co myslíš?"zeptala se Rebecca.
"Domu,"řekla. Vzala všechny krabice a odešla k pokladně. My jsme se taky zvedli a odešli z obchodu. Jane nás dohnala za pár minut.
"Kolik jsem ti dlužná?"zeptala jsem se.
"Dárek na uvítanou a opožděně k narozeninám,"řekla Jane a zářivě se na mě usmála.
"Díky."
"Do háje. Lili, pojď se mnou. Holky, odnesete ty tašky do auta?"zeptala se Rebecca, vzala mě za ruku a táhla mě pryč.
"Co je?"zeptala jsem se.
"Pojď se mnou a uvidíš,"řekla. Došli jsme na záchody. Prohlídla každou kabinku a pak se otočila ke mně. "Lili, o tomhle místě nesmíš nikomu, kromě vampýrů říct. Jo a zamkni."
"Nemám nikomu říct o záchodech?"zeptala jsem se.
"Věř mi a zamkni,"řekla. Udělala jsem, co chtěla i když nevím proč. Zatím co já jsem zamykala, ona se kousla do ruky a na zdi udělala velké G.
"Krví Greenů se otevři. Otevři se a pusť nás dovnitř. Všechny poklady co ukrýváš, mi vydej. Tvá Paní, ti poroučí, pusť nás dovnitř,"dořekla a ozářilo mě zelené světlo. Zakryla jsem si oči. Ta záře zmizela a já se podívala, kde jsme.
6. Kapitola Rozcestník 4. Kapitola